Psychiatrička: Zločin na romských chlapcích vzbudí méně rozhořčení než na bílých dětech

Občanské sdružení eduRoma oslovilo ve spojitosti s případem ponižování a šikanování romských dětí košickými policisty několik odborníků a odbornic v oblasti psychologie a psychiatrie. Požádalo je, aby se vyjádřili k obsahu videozáznamu, na němž je přímo vidět, jakým způsobem policisté chlapce tyranizují. Soudkyně v procesu video odmítla zohlednit, protože podle jejího názoru šlo o nelegálně získaný důkaz, a desítku policistů před dvěma týdny osvobodila právě pro nedostatek důkazů. Rozsudek zatím není pravomocný, státní zástupce se po skončení procesu odvolal.

Vlado Rafael, ředitel eduRoma, přiznává, že je rozhodnutí soudu šokovalo, nechtěli ovšem zůstat jen u toho. "Chtěli jsme ale vědět, jaký vliv na psychiku obětí může mít rozsudek a co si myslí odborníci o takovém chování policistů," vysvětlil Rafael.

V tiskové zprávě proto eduRoma zveřejnila vyjádření oslovených slovenských odborníků. Jsou mezi nimi například psychiatr a laureát ceny Bílá vrána Jozef Hašto, dále Jana Plichtová z Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, Miron Zelina z Pedagogické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě a psycholog Gabriel Bianchi.

"Taková zkušenost může u dětí zanechat sklon k pocitům nedůvěry, úzkosti, bezmoci, nebo i k tendencím mstít se dospělým a instituci, kterou týrající dospělí reprezentují," popisuje psychiatr Hašto vliv na psychiku obětí po kontroverzním rozhodnutí soudu. "U méně odolných dětí mohou podobné zážitky vyústit do psychické nebo psychosomatické poruchy," dodává Hašto.

Podle psychiatričky Jany Plichtová se nelze ubránit pocitu, že kauza poukázala na jeden z tolerovaných projevů rasismu na Slovensku, a chování policistů na videu označila za hanebné.

"Zločin spáchaný na romských chlapcích vzbudí méně rozhořčení a soucitu (pokud vůbec) než zločin spáchaný na bílých dětech. Pravděpodobnost, že úsudek soudkyně je daní za rozšířený a tolerován rasismu, je vysoká," míní Plichtová.

"Týrali nezletilé děti, které se neuměly a nemohly účinně bránit, zneužili svou institucionální moc a kolektivně se zúčastnili činnosti, která je v rozporu se zákonem, s předpisy a s posláním samotné instituce policie. Jednoduše si přisvojili právo potrestat chlapce. /.../ Pokud selžeme v ochraně práv romských dětí, ohrozíme tím respektování práv všech dětí. Spravedlnost a právo jsou nedělitelné," shrnula psychiatrička.

Psycholog Miron Zelina navíc poukazuje na to, že evidentní zlo zůstalo nepotrestáno. "Od tohoto rozhodnutí je jen krůček k posílení agresivního chování jiných lidí, kteří si řeknou 'dobrý obhájce nás z toho dostane'," tvrdí Zelina.

Psycholog Ivan Lukšík se přiklání k názoru, že šlo o systémové selhání, a dává ho do souvislosti s experimentem amerického psychologa Philipa Zimbarda, který zkoumal šíření zla v situaci, kdy je někdo v pozici dozorce a jiný v pozici vězně.

Podle Lukšíka se situace, která se odehrála na košické policejní stanici, může stát jen tehdy, pokud policisté mohou nerespektovat práva občana - dítěte na důstojné zacházení, bez ohledu na to, zda to je dítě romské nebo neromské, pokud chybí kontrola nad tím, co se děje na podobných výsleších a pokud jim systém dává jistotu, že i v případě provedení takového sofistikovaného zla je ochrání.

Své vyjádření poskytl také psycholog Gabriel Bianchi. Uzavírá ho konstatováním, že současná společnost je ponořena do mnohovrstevnatého násilí, které už skoro ani nevnímá. "Žijeme v kulturním a sociálním prostoru, který je plný násilí. Máme nesnesitelně vysoký práh tolerance násilí," říká Bianchi.

Košický okresní soud osvobodil 27.února desítku dnes už většinou bývalých policistů, kteří byli obviněni ze zneužití pravomoci veřejného činitele pro šikanu šestice romských chlapců. Policisté měli v roce 2009 chlapce na policejní stanici nutit svlékat se, navzájem se fackovat či líbat. Celý incident si nahrávali na mobilní telefon, záznam později zveřejnil Deník SME.