Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Rasistické zákony o míšencích a židech začaly platit před 80 lety

14. září 2015
Čtení na 3 minuty

Před 80 lety, 15. září 1935, přijal německý parlament Zákon o ochraně německé cti a německé krve a Zákon o říšském občanství. Tato dvojice právních norem, známá jako norimberské zákony, dodala formální legitimitu antisemitským opatřením nacistického režimu a připravila půdu pro fyzickou likvidaci židovské menšiny. Norimberské zákony zůstaly v platnosti až do září 1945, kdy je spolu s další nacistickou legislativou zrušila Spojenecká kontrolní rada.

Nenávist vůči židovské menšině byla nedílnou součástí národně socialistické ideologie od samého počátku. Přesvědčení o odpovědnosti izraelitů za hospodářský i morální úpadek Německa se v ní snoubilo s pseudovědeckými teoriemi o nerovnosti lidských ras, k jejichž významným propagátorům patřil v Německu žijící Brit Houston Stewart Chamberlain. Poté co byl vůdce nacistů Adolf Hitler jmenován v lednu 1933 říšským kancléřem, otevřela se samozvaným ochráncům “rasové čistoty národa” cesta k uvedení jejich představ do praxe.

Protižidovský teror měl zpočátku podobu víceméně živelných akcí a dílčích opatření, která Židy vylučovala z výkonu některých profesí. Nacisté ale záhy pocítili potřebu dodat útlaku Židů formální legitimitu. Výsledkem byla zmíněná dvojice zákonů, přijatých v půlce září 1935 na mimořádném zasedání parlamentu v Norimberku.

Zákon o říšském občanství určoval, že statut občanů mohou mít pouze osoby “s německou nebo příbuznou krví”. Všichni ostatní obyvatelé spadali do kategorie označované jako státní příslušníci a byli připraveni o politická práva. Zákon byl v průběhu let zpřísňován a Židům bylo nejen odebráno volební právo, ale také zakázáno navštěvovat veřejné knihovny, vysoké školy, parky nebo pracovat v obchodě. Druhý předpis, Zákon na ochranu německé krve a německé cti, zakazoval sňatky mezi Židy a árijskými Němci a také jejich mimomanželský styk.

Za rozhodující kritériem pro stanovení židovského původu byla považována příslušnost prarodičů posuzované osoby k židovské náboženské obci. Na tomto základě byly rozlišovány tři kategorie obyvatel: osoby německé a příbuzné krve, Židé a míšenci. S pověstnou německou důkladností byl vypracován i schematismus určující postavení dětí ze smíšených manželství.

Lidé označovaní jako míšenci byli děleni do dvou kategorií podle míry svého “židovství”. Za takzvané míšence prvního stupně byly označováni ti, kdo měli dva židovské předky a nebyli členy židovské obce, ani nežili v manželství se Židem. Byla jim přiznána obdobná práva jako “rasově čistým”, ale vztahovala se na ně některá omezení, mimo jiné možnost uzavřít sňatek jen s osobou spadající do téže kategorie. O něco benevolentnější byly zákony k míšencům druhého stupně, tedy k osobám, které měly jednoho židovského prarodiče. Tito lidé nemohli vykonávat některé profese, ale v zásadě byli považováni za způsobilé k integraci do německé společnosti.

Principy norimberských rasových zákonů byly v průběhu druhé světové války uplatňovány i na okupovaných územích. V Protektorátu Čechy a Morava byly poprvé použity v Nařízení říšského protektora o židovském majetku, které bylo vydáno 21. června 1939. Opatření zakazovalo Židům svobodně nakládat s vlastním majetkem a do čela jejich firem dosazovalo nucené správce.

Právní zakotvení diskriminace Židů a dalších skupin obyvatelstva – například Romů – představovalo významný milník na cestě, jež vyvrcholila fyzickou likvidací těchto menšin. Počet Židů z Německa a okupovaných zemí, kteří byli zavražděni ve vyhlazovacích táborech, při pochodech smrti nebo trestných akcích, je odhadován na 4,5 až šest miliónů osob.

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajsví o Romech
Teď populární icon