Romové, kteří uprchli před válkou z Kosova jsou již 17 let v utečeneckém táboře

“Narodil jsem se a vyrostl tady. A tady chci zůstat. Moji rodiče se pravděpodobně vrátí do Kosova, ale já kromě tohoto místa nic jiného neznám. Zůstanu, i kdyby na nás svět zapomněl,” říká 20letý Dijamant se slunečními brýlemi podle poslední módy na očích a s mobilem v ruce. Má ve tváři rezignovaný výraz, stejně jako jeho jiní vrstevníci, kteří jsou součástí “velké rodiny” Romů uprchlých z Kosova.

Jsme v Koniku, v jednom z největších romských utečeneckých táborů na Balkáně. Leží na předměstí Podgorici a nikdo mimo Černou Horu o jeho existenci neví. Žije tu téměř 1800 lidí, kteří se sem uchýlili během náletů NATO na srbské síly v Kosovu na jaře 1999. Jsou to “zapomenutí” běženci, kteří dnes stále ještě usilují o nalezení své identity, která by jim umožnila buď se vrátit do své domovské země, nebo získat občanství, aby mohli zůstat v Černé Hoře.

Více než 1000 Romů, z nichž 567 jsou děti, bydlí v chatrčích jen o málo větších než přepravní kontejner. Jsou postavené z plechu a ze dřeva, v zimě je v nich chladno, a v létě parno. Nebezpečí vypuknutí požáru je vysoké. Oheň, který tu řádil v roce 2012, zničil 29 nuzných příbytků a zanechal bez přístřeší 800 lidí.

Obyvatelé Koniku sdílejí společné umývárny a v jednom chatrném obydlí velmi často přebývá víc než deset lidí. Žijí v extrémních podmínkách s měsíční podporou 120 eur na hlavu od černohorské vlády.

Jiní uprchlíci žijí v táboře v 48 bytech dostavěných loni v listopadu. Další byty se stavějí a měly by být hotové do konce roku, ale lidé se už nyní ptají, kdo budou ti šťastlivci, kteří se v nich zabydlí.

“Pro mnohé z nich stále ještě nejsou podmínky, aby se mohli vrátit do své domovské země. Ten proces je velmi dlouhý,” říká Jovi Žarić z Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v Černé Hoře. “Mnozí žádají o udělení statusu usedlíka nebo o povolení k trvalému pobytu, ale mají také možnost požádat o černohorské občanství. V každém případě ovšem Romové potřebují získat dokumenty potvrzující jejich původ, protože bez toho nemají žádná práva, nejsou právně uznaní, nemohou pracovat. A celý proces vyžaduje dlouhé čekání.

Právě tady, v Koniku, v roce 2011 přispěla 2,5 milionu eur (téměř 68 milionů korun) Evropská unie a další partneři – mezi nimi Černohorský Červený kříž, UNHCR a zahraniční nevládní organizace – ve snaze urychlit tento proces. Z těchto prostředků byl financován projekt, jehož cílem bylo zajistit odpovídající životní podmínky, zlepšit možnost získat legální status, dostat se k práci a celkově pomoci integraci Romů v Černé Hoře.

EU ve stejné době také financovala sociální iniciativy zaměřené na zlepšení přístupu Romů ke zdravotní péči a ke vzdělání. Díky tomu se počet dětí z Koniku navštěvujících šest různých školních zařízení v Podgorici zvýšil. Byly také zorganizovány kurzy ke zvýšení gramotnosti mezi dospělými a zvýšilo se povědomí žen o prevenci nemocnosti. Řada obyvatel uprchlického tábora pracuje jako pomocníci či zdravotníci.

Cílem je postupné uzavření tábora Konik během roku 2017. To je jedna z důležitých priorit pro Černou Horu na cestě do Evropské unie.