Z televize řve reklama na půjčku, z rádia zas na slevy v hypermarketech. Jak v Česku, tak na Slovensku. Je těžké posoudit, jestli média realitu odrážejí, nebo ji tvoří. Společenské diskuse se však od mediálního prostoru příliš neliší. Právě proto bylo poměrně překvapivé sledovat, jak lidé na Slovensku zvedli hlavy od půllitrů a začali používat slova jako spravedlnost nebo slušnost.
Zásadním impulsem pro zvýšení zájmu o věci veřejné byla pro mnoho obyvatel Slovenska vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky, archeoložky Martiny Kušnírové. Ihned po vraždě policie potvrdila, že zločin s vysokou pravděpodobností souvisel s Kuciakovou prací. Ta popisovala korupci na nejvyšších místech a stále více prstů ukazovalo na premiéra Fica a ministra vnitra Kaliňáka.
Pocit ohrožení byl najednou všude
Lidé spontánně vyšli do ulic a žádali změny. Nestalo se tak v minulosti po jiných vraždách, ani po jiných skandálech. Teď však najednou jako by byli ohroženi všichni. Novináři si začali uvědomovat svou zranitelnost a všudypřítomné fotky Jána a Martiny s jejich civilními úsměvy jako by křičely: mohl jsi to být ty, mohl to být váš syn, vaše dcera.
Neformální hnutí „Za slušné Slovensko“ se přesunulo ze sociálních sítí do ulic a to také do menších měst a odlehlejších částí Slovenska. Došlo k výměně premiéra a ministra vnitra (dokonce dvakrát). O něco později a s těžkostmi také k výměně kdysi „nejlepšího“ policejního prezidenta. Romům zůstanou asi všichni tři v paměti jako „bojovníci proti romské kriminalitě“. Když v Moldavě nad Bodvou v roce 2013 policie vykonala razii a vysloveně mlátila muže, ženy a také děti z osady na ulici Budulovská, ministr vnitra Kaliňák a premiér Fico spěchali sbírat politické bodíky a zasahující policisty pochválili.
Jsme první – pokud jde o nedůvěru vůči policii
Nechutná policejní zvůle z Moldavy nad Bodvou má po pěti letech šílené rozuzlení. K pátemu výročí se v červnu některá média k případu znovu vrátila a informovala, že vyšetřovatel obvinil šest obětí z křivé výpovědi a následně státní zastupitelství podalo žalobu. V polovině června již dvě z obětí z Okresního soudu Košice 1 obdržely trestní rozkazy za přečin křivé výpovědi, a to bez toho, že by vůbec kdy vypovídaly před soudcem.
Ne, Romové opravdu nemívají na Slovensku příliš mnoho důvodů věřit policii. Také pro případ „kluků“ z košického Luníku IX, které v roce 2009 policie sebrala a pak mučila ve stylu vězení Guantanamo. Policisté si vše nahrávali na mobily a nahrávky se pak dostaly do médií. Jenomže soud pak nahrávku, prý pořízenou nelegálně, neuznal jako důkaz a devět zapojených policistů osvobodil.
Případů, které dávají Romům důvod nevěřit policii, je mnoho. A to se dozvídáme jen o těch nejvíce problematických. Poslední dobou však má s důvěrou v policii problém i většinové obyvatelstvo. Podle Eurobarometru, agentury zkoumající veřejné mínění v Evropské unii, mají obyvatelé Slovenska nejnižší důvěru v policii mezi všemi členskými státy. Více než polovina obyvatelstva – přesně 56 % – policii jednoduše nedůvěřuje.
A co se tedy změnilo?
Slovensko má nového premiéra, novou ministryni vnitra, ministra spravedlnosti, nového policejního prezidenta, ale stále jsou tu problémy. Když byl před pár týdny zavražděn Henry Acorda a orgány vraha propustily z vazby s argumentem, že u něj nehrozí pokračování v trestné činnosti, byla tu opět nová situace. Najednou nevadilo, že šlo o Filipínce žijícího na Slovensku, imigranta tmavé pleti. Lidé znovu vyšli do ulic a ptali se na fungování policie, prokuratury, soudů.
V této atmosféře se pak objevily další dva zajímavé rozsudky, tentokrát však pozitivní. V kauze šikanovaných romských chlapců z Košic krajský soud podpořil stížnost jejich obhájců a případ vrátil okresnímu soudu. Je pravdou, že chlapci si toho již moc nepamatují, a tím se situace komplikuje. Naděje na úspěch tu však stále je. Tím druhým zajímavým případem je diskriminace Romů v bydlení v Sabinově. Radnice se tam před deseti lety rozhodla sestěhovat Romy z centra za město, symbolicky za kopec. Romové se obrátili na soud a ten okresní jim dal za pravdu. Kauza ale postoupila na krajský soud a ten rozhodl až teď. Slovensko má tedy precedens o segregaci v bydlení domácích soudů, a to může znamenat opravdu mnoho.
Ještě neoslavujte, Slovensko má stále mnoho problémů. Něco se však možná mění a Romové jsou toho součástí. A tak jako v listopadu ’89, i teď najdete Romy a Romky na tribunách. Zatím jen s hudbou, ale o to významněji – romská kapela Kokavakere Lavutara (Sendreiovci) hrala jak na koncertu pro „Jána a Martinu“, tak i na nedávnem Duhovém PRIDEu. Jednoduše proto, že to je tak správné.
Komentář vyšel v časopise Romano voďi. Nenechte si ujít ani články, které jsou jen v tištěné verzi a objednejte si předplatné na www.romanovodi.cz.
