V Kanadě se žádost o azyl od konce léta posuzuje mnohem přísněji
Necelý rok a půl mohli v polovině 90. let cestovat čeští občané do Kanady bez
víza. Tamní vláda 8. října 1997 v reakci na zvýšený počet žadatelů z ČR o azyl v
této severoamerické zemi vízovou povinnost obnovila.
Situaci kolem vesměs romských emigrantů, jejichž zájem o vystěhování zvýšila
reportáž TV Nova o osudech ostravských Romů za oceánem, se přitom ještě před
znovuzavedením víz neúspěšně snažila vyřešit i česká vláda.
Vlna z poloviny 90. let – jen v roce 1997 požádalo v Kanadě o azyl 1221 lidí
z České republiky – ale nebyla jediným případem romské emigrace do země
javorového listu. Když totiž po vstupu ČR do Evropské unie Kanada víza opět
zrušila, objevili se žadatelé o azyl znovu.
A zhruba dvě tisícovky žádostí o status uprchlíka z let 2008 a 2009 vyústily
ve stejný výsledek, tedy zavedení víz pro občany ČR. A přes snahu české vlády,
která zkouší problém vyřešit i v rámci kanadsko-unijních jednání, vízová
povinnost dosud platí.
V Kanadě však platí od léta letošního roku nový azylový zákon, podstatně
přísnější vůči žadatelům z Evropské unie, tedy i České republiky, Slovenska nebo
Maďarska.
Informoval o tom Český rozhlas.
„Azyl dostali lidé většinou před zavedením vízové povinnosti,“ říká Anna
Poláková, novinářka, která do Kanady odešla z Prahy. V Kanadě strávila 3 roky a
status uprchlíka nedostala. Dobře prý ví, že její předchůdci to měli podstatně
snazší. „Bavila jsem se s lidmi, kteří azyl získali. Stačilo jim u soudu
prokázat, že jsou Romové. Někteří třeba jen zazpívali, jiní zatancovali nebo
řekli něco romsky. Jednoduše prokázali, že jsou Romové,“ popisuje.
Nový zákon podstatně změnil podmínky, za jakých Romové o azyl žádají. Dřív
bylo běžné, že rozhodnutí soudu trvalo i několik let. V mezidobí měli žadatelé
zajištěné slušné ubytování a dostávali podporu. Teď musí soud rozhodnout včetně
odvolání do několika týdnů. Když žadatel neuspěje, musí zemi opustit.
Ještě do poloviny roku měli uprchlíci také zdravotní péči zdarma. Ani to už
neplatí a pro dceru Anny Polákové Andreu, která je v jiném stavu, je to celkem
velký problém. „Co se týče porodu, nikde vás nevezmou. Musíte si všechno platit,
veškerou zdravotní péči, jinak vás nepřijmou,“ vysvětluje.
Tak jsou na tom jen uprchlíci ze zemí, které Kanada označila za bezpečné,
tedy mimo jiné z České republiky, Maďarska a Slovenska. Žadatelům o azyl z
afrických nebo asijských zemí, které jsou prokazatelně diktaturami nebo jimi
zmítá občanská válka, dál federální vláda hradí kompletní zdravotní péči.
V jednom z parků v půlmiliónovém městě Hamilton, které leží asi hodinu jízdy
autem od Toronta, ještě před dvěma lety byla slyšet čeština bez nadsázky na
každém kroku. V přilehlých panelácích bydlela početná komunita Romů z Čech,
Moravy i Slezska – žadatelů o azyl.
Teď už po nich není vidu ani slechu. Někteří odjeli do západní Evropy, stejně
jako se to chystají udělat Anna Poláková a její dcera. Většina se však vrátila
do České republiky.
