V maďarské obci byla za účasti 1000 lidí odhalena socha Horthyho

V maďarské vesnici Csókakő byla za účasti zhruba tisícovky nacionalistů odhalena socha kontroverzního regenta Maďarského království Miklóse Horthyho. Podle agentury Reuters je to znamení toho, že ekonomické obtíže v Maďarsku přiživují radikální nacionalismus.

Pod Horthyho vedením Maďarsko usilovalo o částečnou revizi Trianonské smlouvy, na jejímž základě přišlo po 1. světové válce o významná území někdejšího Uherska, a stalo se spojencem nacistického Německa.
Horthy podle zastánců prokázal vlastenectví po krvavých střetech za Maďarské republiky rad (v roce 1919), kterou podporoval Sovětský svaz. Spory se vedou o to, zda chtěl chránit maďarské Židy, nebo je naopak odpovědný za protižidovské zákony, a do jaké míry měl podíl na holokaustu.

Do obce Csókakő, která se nachází necelých 90 kilometrů západně od Budapešti, se v sobotu sjeli nacionalisté v polovojenských úborech a s vlajkami krajně pravicové opoziční strany Jobbik a zástupci různých nacionalistických skupin.

Starosta Csókakő György Fürész řekl, že socha má povzbudit debatu o Horthym. "Země byla bohužel rozpolcená mezi dvěma šílenými diktátory, takže měla na vybranou jenom špatnou a ještě horší možnost," prohlásil Fürész při odhalování sochy Horthyho. Oznámil také, že náměstí s novou sochou napříště ponese název Velkého Maďarska, odkazující na hranice Uher před 1. světovou válkou.
Letos byl po Horthym pojmenován také park ve městě Gyömrő. V západomaďarské obci Kereki byla nedávno vztyčena dřevěná socha někdejšího vůdce v životní velkosti.

Admirál Horthy vstoupil do vojenské flotily v roce 1886. V letech 1909 – 1914 působil jako pobočník Franze Josefa a po vypuknutí první světové války sloužil na několika bitevních lodích. Během válčených operací se prokázalo jeho mimořádné velitelské nadání – koncem války byl posledním velitelem válečné flotily Monarchie.
Po nástupu diktatury proletariátu byl od r. 1920 až do roku 1944 regentem Maďarska. Primárním cílem jeho zahraniční politiky byla revize trianonské smlouvy. V zájmu jejího dosažení se pokoušel o spojenectví s Německem a Itálií. Ačkoli mezi ním a Hitlerem panovala spíše nevraživost, neviděl jinou cestu k dosažení maďarských zájmů, nežli ozbrojenou spolupráci s Německem, od které ho neodradila ani sebevražda jeho přítele, ministerského předsedy Pála Telekiho. Horthy se pokoušel omezit počet válečných sil, poskytnutých Německu na minimum – od roku 1942 dokonce vedl tajná mírová vyjednávání s anglosaskými mocnostmi.

Horthy, který se na domácí politické scéně distancoval jak od krajní pravice, tak od krajní levice ovšem odmítal vzít na vědomí, že jak armáda, tak mladší členové důstojnického sboru usilují i přes četná nařízení čím dál více o dosažení vlastních politických cílů a reprezentaci svých zájmů spatřují v řadách radikálních hnutí. Po obsazení Maďarska Němci se tak Horthyho pole působnosti značně zúžilo. Pokusil se postavit zemi stranou válečného dění, ale jeho snaha selhala, a 15.října 1944 předal moc do rukou Ference Szálasiho. Dostal se nejprve do německého, po válce pak do amerického zajetí. Později se uchýlil do Estorilu v Portugalsku, kde zemřel ve věku 89 let. Nikdy nebyl souzen.

Horthy, který je zodpovědný mimo jiné za příkaz k židovským deportacím z Maďarska, byl přesvědčeným antisemitou. Mladý maďarský historik a odborník na horthyovské téma Dávid Turbucz k tomu říká následující: „Ačkoli se Horthy k antisemitismu otevřeně hlásil, jeho konkrétní činy nelze posuzovat pouze na černobílé barevné škále. Rozpad Monarchie a Trianon, vlády Mihálye Károlyiho a Bély Kuna, respektive skutečnost, že 60-70 procent lidových komisařů Maďarské republiky rad bylo židovského původu, živily antisemitské tendence horthyovské éry. Na jaře roku 1920 otiskl radikální pravicový deník Szózat rozhovor s čerstvě zvoleným regentem, v němž se Horthy k Republice rad vyjádřil následovně: „Tento teroristický systém mohl vzniknout jen díky „naplavenému židovstvu“, posedlému velikášstvím a zbohatlému během války“. Skutečnost, že Béla Kun a spol. se nikterak nehlásili k židovské víře a od svých židovských kořenů se zcela distancovali, považujíc se za komunisty a revolucionáře, Horthyho nezajímala, a neviděl žádný rozdíl ani mezi sociálními demokraty a stoupenci bolševiků. Byl přesvědčen, že veškeré události nedávné minulosti byly zpovzdálí řízené Židy.“

Dobová anekdota

Když předávali maďarský válečný vzkaz zástupci ministra zahraničí USA, musel se podívat na mapu, kde vlastně to Maďarsko leží. Poté přijal maďarského velvyslance a došlo mezi nimi k následujícímu rozhovoru:
– Jaké je Vaše státní uspořádání?
– Království.
– A kdo je král?
– Toho momentálně nemáme.
– A koho máte?
– Jeho veličenstvo Admirála Miklóse Horthyho.
– Aha, takže máte moře.
– To nemáme.
– A Vaše země má územní požadavky vůči Spojeným státům?
– Ale kdež.
– A vůči komu tedy?
– Vůči Rumunsku.
– A proč je tedy nevznesete vůči nim?
– To nejde, jsou to naši spojenci!