Zastupitel Petr Náhlík: Současné reformy MPSV jsou zcela asociální!

Pokračujeme v našem předvolebním cyklu otázek a odpovědí volebních lídrů
jednotlivých politických stran a uskupení v krajských volbách. Ptali jsme se na
jejich názory na integraci romské menšiny, respektive na způsob, kterým v tomto
směru chtějí dosáhnout zlepšení. Zajímalo nás především to, jestli do spolupráce
na integraci přizvou místní romské osobnosti, jak se stavějí k problematice
bydlení, vzdělávání a nezaměstnanosti lidí, žijících v sociálně vyloučených
lokalitách, včetně Romů. A také to, jak by chtěli dosáhnout klidnějšího soužití
lidí z většiny s lidmi z menšin.

Pokračujeme Plzeňským krajem. Dotazy jsme zaslali těmto politikům:

Bohuslav Borovanský – Strana práv občanů – ZEMANOVCI
Pavel Čížek – TOP 09 a Starostové
Milan Chovanec – ČSSD
Petr Náhlík – Koalice pro Plzeňský kraj
Jiří Pospíšil – ODS
Karel Šidlo – KSČM

Z oslovených na naše dotazy odpověděli dva kandidáti: Petr Náhlík, Karel
Šidlo a Pavel Čížek.

Zde je reakce Petra Náhlíka, bývalého náměstka plzeňského primátora a
nynějšího zastupitele MO Plzeň 2-Slovany, předsedy KDU-ČSL v Pzni, lídra
společné krajské kandidátky KDU-ČSL, Strany soukromníků České republiky a hnutí
Nestraníci pod názvem Koalice pro Plzeňský kraj (otázky jdou tučně):

Lidi ve svém okolí nerozděluji na Bílé a Barevné, Romy a Neromy ani na Modré
a Oranžové. Jen na Dobré a Špatné.

Když byly mé tři děti malé, jezdili jsme každoročně tábořit s několika
rodinami do indiánských týpí na Vysočinu. Každá rodina měla své týpí. Moji
přátelé měli v péči Roma, Romku a Alžířana. Moje děti na ně vzpomínají dodnes. A
s Romkou Andreou se přátelíme z důvodů časových (nebydlí v Plzni) alespoň po
Facebooku.

1. Integrace Romů v České republice je dosud většinou pojímána jako
jednostranná záležitost. Na názor Romů se málokdo ptá. Naopak Romové často
neznají názory většinové části společnosti či návrhy politických řešení, protože
je s nimi nikdo nekonzultuje. Snažil byste se to změnit za účasti místních
romských představitelů?

Pokud ano – jak by takový způsob začleňování měl vypadat v praxi?

a) Dopřál byste Romům sluchu při společných setkáních?

Ano.

b) Měl byste výraznou romskou osobnost jako poradce?

Zde je situace složitější, podle mne je nutné, aby taková osobnost rozuměla
jak mentalitě většinové společnosti, tak mentalitě Romů. Mezi Romy v Plzni byl
takovým člověkem Jan Puška, který kandidoval na naší kandidátce v Plzni již v
roce 1994. Bohužel již není mezi námi a tak výraznou osobnost jako byl on, jsem
v Plzni zatím nepotkal. Druhým takovým člověkem pro Plzeň byla Mgr. Iva
Pellarová, která sice není Romka, ale vystudovala PEDf UK, obor speciální
pedagogika a na Jazykové škole v Praze studovala romštinu u Dr. Mileny
Hübschmannové. Romům se věnuje od roku 1986. Jako sociální pracovnice je činná
od roku 1994, která pracovala mj. v Diecézní charitě Plzeň a se kterou jsem byl
v častém kontaktu, když jsem pracoval na plzeňské radnici. Dnes (pro Plzeň
bohužel) pracuje v Salesiánském středisku volného času Don Bosco v Ostravě.

c) Zapojil byste více romských osobností na promýšlení způsobů integrace a
jejich zavádění do praxe?

Promýšlení způsobů integrace a jejich zavádění do praxe na úrovni krajského
zastupitelstva nepovažuji za vhodné – bylo by to příliš akademické. Tyto věci je
nutné řešit na komunální úrovni tj. přímo v obcích a je nutné je řešit velmi
konkrétně podle konkrétní situace v obci.

Zástupci Romů kandidovali na našich kandidátkách v komunálních volbách i v
dalších letech. Romská komunita v Plzni, žije především v centrálním plzeňském
obvodě (MO Plzeň 3) – proto na naší kandidátce byli také dva Romové žijící v
této oblasti – pánové Simon Jarolím a Josef Tišer. Ti pak zastupovali KDU-ČSL i
v odborných komisích Rady města Plzně.

Nemám informace o situaci či integraci Romů v celém Plzeňském kraji (dosud
jsem nebyl v zastupitelstvu Plzeňského kraje) a obávám se, že jejich
shromažďování krajským úřadem by mohlo být v konfliktu s ochranou občanských
práv. Kromě toho jsem opravdu přesvědčen, že integraci je nutné řešit v obci a
ne v kraji.

Pokud ne – jak by vypadal váš přístup k integraci?

Vzhledem k tomu, že já i KDU-ČSL říkáme ano – viz výše, považuji za vhodné
přímé kontakty.

a) Postupoval byste spíše cestou represivních návrhů typu podmínění
vyplácení sociálních dávek za splnění určitých podmínek či zákaz pobytu na území
obce kvůli opakovanému přestupku? Jaká konkrétně opatření byste prosazoval?

Ne, je to protizákonné a protiústavní.

b) Postupoval byste spíše cestou motivace typu placené práce dlouhodobě
nezaměstnaných pro města, obce a nevládní organizace? Co konkrétního byste
prosazoval?

V letech 1990 – 1994, kdy jsem pracoval jako místostarosta MO Plzeň 2 –
Slovany zadávala obvodní samospráva Romům nebo jejich firmám (či firmám, které
je zaměstnávali) úklidové práce – komunikací, parků atd. Bylo nutné přistoupit k
specifickému druhu smluv – nikoliv hodinová sazba ale „úkol“. Tj. když bude
uklizeno to a to, bude zaplaceno tolik. Spokojenost byla na obou stranách.
Kritika byla občas od většinové společnosti ve stylu “flákají se na ulicích a
opírají se o koště“. Když jsme vysvětlili, že jsou Romové placeni „v úkolu“ bylo
po protestech. Vyšel o tom i pozitivní článek v RESPEKTU. V roce 1995 jsem
odešel z místa starosty obvodu na místo náměstka primátora. Spolupráce s Romy na
obvodě skončila – oficiální zdůvodnění bylo, že nedokázali podávat nabídky podle
zákona o zadávání veřejných zakázek, který v roce 1995 začal platit.

c) Kombinoval byste tyto přístupy? Jak konkrétně?

Dnes je asi jedinou cestou pro pomoc ze strany samosprávy zaměstnávání přes
neziskové organizace podporované obcí i Úřadem práce.

2. Jakým způsobem byste postupoval při řešení dlouhodobé nezaměstnanosti
lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách a dalších chudých lidí včetně
zde žijících Romů?

a) Snahou o vytváření pracovních míst? Jak by taková snaha vypadala v
praxi?

Kraj ani obec nemají nástroje (ani peníze) na vytváření pracovních míst. Dnes
je asi jedinou cestou zaměstnávání přes neziskové organizace podporované obcí i
Úřadem práce. Viz Diecézní charita Plzeň či o.s.
Český západ.

b) Snižováním podpory v nezaměstnanosti a sociálních dávek, která by měla
tyto lidi přimět, aby si začali hledat práci?

Nesmysl.

Největším problémem – troufnu si říct téměř zločinem – je odebrání vyplácení
sociálních dávek potřebným z kompetence obcí a jejich převedení na Úřady práce.
To je nejméně povedená “reforma“ veřejné správy. I kdyby úředníci Úřadu práce
byly sebelepší, tak na klienty nemají čas a sociální práci s nimi ani nemají v
popisu práce! Aniž by bylo vyhodnoceno 22 let úspěšné sociální práce obcí a
měst, došlo ze dne na den k destrukci celého systému dosavadní sociální práce.
Současné reformy MPSV jsou zcela asociální! Když jsem byl ve vedení Sdružení
měst a obcí Plzeňského kraje, tak jsme proti těmto připravovaným nesmyslům
protestovali. Bohužel marně.

Sociální pracovník na obci znal každého svého klienta. Nejen že rozhodl o
sociální dávce, ale i poradil a také v případě potřeby zprostředkoval kontakt na
odbornou neziskovou organizaci. Po formální stránce vznikl i další problém –
obce od 1. 1. 2012 nemají žádná data o sociálně potřebných a jejich případné
shromažďování je de facto nezákonné! Absurdistán vytvořený MPSV. Tato nepovedená
reforma se naší společnosti ještě vymstí.

c) Jinak? Jak konkrétně?

Viz 2a)

3. Jak byste postupoval při řešení bydlení nejchudších lidí včetně Romů
žijících v sociálně vyloučených lokalitách?

a) Prosazováním sociálního bydlení hrazeného i z krajského rozpočtu?

Sociální bydlení nelze řešit z úrovně krajské samosprávy, konkrétní řešení
musí hledat konkrétní obec. Kraj může obce podporovat nepřímo – pokud na to bude
mít finanční zdroje.
V letech 1995-1998 jsem prosadil rekonstrukci staršího domu na ubytování pro
neplatiče. Od otevření domu pro ubytování v něm na základě smlouvy s městem
Plzeň pracuje o.s. Naděje, především s dětmi, ale i s celými rodinami. V letech
1998-2002 jsem byl v opozici a další připravené projekty byly zastaveny. V
posledních 10 letech už zcela chyběla „politická vůle“ (a peníze) se k tomuto
tématu vrátit.

b) Snižováním příspěvku na bydlení, aby si tito lidé začali hledat bydlení
sami?

Nesmysl.

c) Jinak? Jak konkrétně?

Nejsem na tyto věci odborník, spolupracoval bych s odborníky z Diecézní
charity Plzeň a dalších neziskových organizací.

4. Chtěl byste docílit vyšší vzdělanosti nejchudších lidí včetně Romů
žijících v sociálně vyloučených lokalitách?
a) Pokud ano – jak konkrétně byste k tomu chtěli přispět?
b) Pokud ne – proč nepokládáte současný stav za natolik dobrý, že nepotřebuje
změnu?

Základní a střední školství je bezplatné, takže se jeho dostupnost neodvíjí
od chudoby či bohatství. Podstatný je zájem o studium a vůle studovat. Ani jedno
ani druhé nezajistí politici. Zde je podstatná úloha rodiny, případně podpora
prostřednictvím neziskového sektoru.

5. Jak byste chtěl docílit lepšího, klidnějšího soužití lidí z většiny s
lidmi z menšin, především romské?

a) Chtěl byste, aby spolu začali více, častěji komunikovat? Pokud ano –
jak konkrétně byste toho chtěl dosáhnout?

Soužití nelze řešit z úrovně krajské samosprávy, konkrétní řešení musí hledat
konkrétní obec podle konkrétní situace. Rozhodně nepomohou ghetta. Pokud je v
lokalitě většinové populace jen několik romských rodin, nemají místní lidé
problém je přijmout za své. Pro stanovení „kritické hranice“ počtu romských
rodin se necítím kompetentní. To bych opět řešil ve spolupráci s neziskovým
sektorem, kde odborníci jsou.

b) Zvýšenou sociální a osvětovou činností mezi chudými lidmi, především
Romy? Jak konkrétně by měla vypadat v praxi?

Sociální a osvětovou činnost bych opět řešil ve spolupráci s neziskovým
sektorem, kde odborníci jsou. Obecní a krajské úřady takové odborníky nemají. I
pro Roma je lepší komunikovat s citlivými lidmi s neziskovek, než s úřadem

c) Přinucením těchto lidí k dodržování pravidel „silou“? Jak konkrétně?

Nesmysl.

d) Kombinací, nebo jinak? Jak konkrétně?