Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Analýza periodik národnostních menšin dopadla pro romské časopisy většinou dobře

31. ledna 2012
Čtení na 11 minut

Úřad vlády se ve vztahu k médiím národnostních menšin po deseti letech
rozhodl podívat se blíže na to, zda jejich obsah odpovídá dotačním pravidlům.
Stát vydává každoročně na financování těchto periodik okolo dvaceti osmi milionů
korun. Projekty posuzuje třináctičlenná komise, v níž zasedá i jedenáct zástupců
národnostních menšin. Do komise je navrhuje Rada vlády pro národnostní menšiny.
O přidělení dotací však rozhoduje MK, protože komise je pouze jeho poradním
orgánem.

DOKUMENT


Analýza periodik vydávaných organizacemi národnostních menšin, na které je
poskytována dotace ze státního rozpočtu

„Že podobné prostředí zavání hromadným střetem zájmů, si zřejmě uvědomili lidé z
Úřadu vlády, pod který Rada vlády pro národnostní menšiny spadá. Nechali si tedy
v minulém roce vypracovat Analýzu periodik vydávaných organizacemi národnostních
menšin,“ píše k tomu časopis A2.

Vypracování rozboru zastřešilo občanské sdružení Média 007, konečný výsledek se
nazývá „Analýza periodik vydávaných organizacemi národnostních menšin, na které
je poskytována dotace ze státního rozpočtu“. Na rozboru pracovalo celkem deset
odborníků – jazykovědců, politologů, novinářů, romistů, antropologů,
religionistů. Obsahuje popisy dvaceti šesti periodik dvanácti národnostních
menšin:

  • Německá menšina
  • Polská menšina
  • Rusínská komunita
  • Ruská menšina
  • Řecká komunita
  • Slovenská menšina
  • Ukrajinská menšina
  • Srbská menšina
  • Romská menšina
  • Bulharská menšina
  • Židovská menšina
  • Maďarská menšina

Jednotlivé popisy periodik mají stejnou strukturu:

  • údaje o periodicitě, rozsahu a vydavateli časopisu,
  • historie časopisu, k níž byly podklady získávány především rozhovory v
    redakcích, případně z internetových zdrojů,
  • současné složení redakce z hlediska její profesionality (vzdělání a zaměření
    členů redakce; dobrovolná, či placená práce) a jistého „kréda“ redakce,
  • jazyková úroveň periodika – byla hodnocena na základě četby periodik a dotazů
    v redakcích na korektorskou práci – jakkoliv jen výjimečně se objevují výhrady
    vůči jazykové úrovni (Kereka, Srpska reč), je s podivem, že pouze Landeszeitung
    považuje jazykovou úroveň za svou prioritu s ohledem na nerodilé mluvčí,
  • údaje ohledně distribuce a financování časopisu – byly rovněž získány převážně
    v redakci, někdy také dotazováním na údajných prodejních místech (Zrkadlenie) –
    analytici problematizují příliš vysoký náklad některých periodik, které jsou
    většinou rovněž dostupné zdarma on-line (Maskil),
  • V rámci části o struktuře periodika se analytici snažili shrnout procentuální
    zastoupení témat, případně rubrik v časopise a zabývali se podílem původních a
    přejatých textů – zde se několikrát objevují rozpaky nad nejasným či dokonce
    nepřiznaným zdrojem původu tištěných textů (Maskil, Kereka, Srpska reč,
    Djurdjevak),
  • stěžejní práce byla odvedena v části nazvané Obsahová analýza – zde se autoři
    snažili odpovědět na otázky, jaké publikum časopis svými texty předpokládá a
    spoluutváří, jak profiluje své čtenáře. Srovnáním s případnými dalšími periodiky
    menšiny se pak snažili postihnout postavení analyzovaného periodika v rámci dané
    komunity, případně i dopad mimo ni (Landeszeitung, Ukrajinskyj žurnal, Romano
    džaniben, Romano voďi, omezeně další). V případě časopisu Srpska reč byl autor
    nucen podrobně dokumentovat diskurs hanobící některé osoby, skupiny a
    organizace.


V souboru analyzovaných časopisů nalezneme jak klasické menšinové soustředící se
na život menšiny v ČR (např. Balgari, Roden glas), tak pro okrajovou část
menšiny (např. Eghalandl Bladl, Maskil, Artek), stejně jako listy snažící se o
propojování menšiny s dalšími celky.

Romano voďi


Velmi dobře tato analýza hodnotí časopis Romano voďi (RV), který vydává sdružení
ROMEA. Romano voďi vychází od roku 2003. Jak sdělila jeho šéfredaktorka Jarmila
Balážová, bylo RV založeno s cílem vytvořit žánrově pestré a aktuální
periodikum, které by mohlo obsahovou úrovní konkurovat i majoritním titulům
(lesklý papír, atraktivní obálka, fotografové a přispěvovatelé i z řad Neromů. A
s cílem otevřít se čtenářům i mimo romskou komunitu byla zřízena i internetová
verze. RV se snaží spolupracovat s majoritními médii – je například jediným
národnostním periodikem, jehož články přebírá Econnect, spolupracoval s MF Dnes
na investigativních reportážích apod. Snaží se být aktuální a reagovat na dění
ve společnosti. Na vydávání časopisu navazují i další aktivity – kampaně,
mediální kurs pro autory článků, tedy snaha o výchovu mladé generace.


Členové sdružení ROMEA jsou podle šéfredaktorky lidé „profesně úspěšní, ať již
Romové nebo Neromové, etablovaní ve společnosti a přesto chtějící něco udělat
pro komunitu (zčásti dobrovolnická práce). RV se snaží oslovovat odborníky,
autory článků jsou politologové, romisté, hudební publicisté apod.. Usiluje o
to, aby alespoň 50 % autorů, kteří do časopisu přispívají, bylo Romy. Na
vytvoření obálkové fotografie, která se obyčejně vztahuje k nejzásadnějšímu
materiálu čísla, oslovuje RV známé fotografické osobnosti. Témata čísel plánují
delší dobu dopředu, dělají si k nim např. i ankety apod. Zakládají si na
jazykové a stylistické úrovni. Články prochází dvojí korekturou – šéfredaktorka
spolupracuje s autory při psaní textů a mají i jazykovou korektorku. Všechny
fotografie jsou původní – RV si založil archiv fotografií. Jarmila Balážová,
která současně pracuje v majoritních médiích (Český rozhlas 6), nechce podle
svých slov „profesně zakrnět.“


Časopis je podle analýzy politicky angažovaný, alarmuje Romy k veřejné aktivitě.
Redaktoři zaujímají primárně obranný postoj, vyjadřují pocit ohrožení romské
menšiny, dokládaný příklady útoků na Romy a analýzou dění ve společnosti.
Zveřejňovány jsou aktuální kauzy, kvalifikované jako zjevné akty diskriminace či
ohrožování Romů – pochody extremistů, činnost neonacistického hnutí v ČR
(reportáže nebo analýza fenoménu neonacismu), žhářské útoky, zavedení víz do
Kanady apod. Poukazováno je na slabost mechanismů, které by tomuto ohrožení měly
čelit.


Na stránkách RV byla v roce 2008 inzerována také kampaň sdružení Romea,
směřující „dovnitř“ romské komunity, s cílem „vytrhnout Romy ze sociálně
vyloučených lokalit z letargie a deprese“. Také anketní otázky jsou tematicky
směřovány k publikování názorů na to, do jaké míry by se politici měli zasazovat
například za zrušení Dělnické strany, proti hlídkování „ochranných sborů“ v
Litvínově a podobně.


Autoři analýzy na závěr hodnotí Romano voďi takto: "Jedná se o obsahově i obrazově kvalitní periodikum, působící dynamicky a
kreativně, přispívá
k pozitivnímu obrazu romské menšiny. Redakční práce má profesionální úroveň.
Názorově se
profiluje především v opozici vůči neonacistickému hnutí. Stránky www.romea.cz
jsou vyhledávaným zdrojem informací o dění, souvisejícím s romskou tématikou.
Podle názoru z komunity však mnoho Romů ani tento časopis předplacený nemá, čtou
ho spíše příležitostně, je například rozdáván na různých akcích, festivalu
Khamoro apod. "

Romano džaniben


Toto periodikum vydává stejnojmenné občanské sdružení, v roce 1994 jej se svými
kolegy založila Milena Hübschmannová. Analýza jej hodnotí velmi pozitivně: "Romano džaniben je odborné periodikum romistických studií přinášející vedle ryze
odborných článků i příspěvky určené širší romské i neromské veřejnosti se zájmem
o romskou kulturu v nejširším slova smyslu. Periodikum je mírně angažované ve
smyslu propagace romské kultury a nepřímo i podpory emancipace romského jazyka.
Publikováním děl romských autorů a rozhovorů s romskými osobnostmi se snaží
upozorňovat na pozitivní vzory z řad romské menšiny."

Romano hangos


Dobře dopadl i časopis Romano hangos (Romský hlas), které vydává Společenství
Romů na Moravě (SRNM): "Noviny Romano hangos prošly v letech 2007 – 2009 přeměnou a rozšířil se původní,
názorově relativně úzký okruh přispěvatelů sdružený převážně kolem jednoho
subjektu (SRNM). V současné době titul usiluje o reprezentaci širší názorové
platformy romské inteligence, jistě ale nepokrývá celé její spektrum. Zvýšil se
počet autorských příspěvků, a tím i prostor věnovaný publicistice a polemikám.
Příspěvky mají standardní jazykovou úroveň, některé z nich mírně ruší svou
familiérností. RH je angažované periodikum nahlížející čistě „romská témata“ i
celospolečenská témata z perspektivy „romské otázky“,64 zároveň poskytuje
prostor i jiným vyhraněným názorům. Mírně rušivé zůstává grafické zpracování
periodika."

Kereka


Z romských periodik dopadl v hodnocení špatně jen časopis Kereka, s podtitulem
„časopis (magazín) nejen pro romské děti“. Jeho vydavatelem je Demokratická
aliance Romů v ČR. Věkové zacílení časopisu specifikuje zástupkyně šéfredaktora
rozptylem 5 až 26 let. Jsou zde publikovány reportáže z tanečních a hudebních
festivalů, rozhovory s mladými romskými umělci, představovány jsou „zajímavé
osobnosti, které se snaží o to, aby se Romům žilo lépe“. Dále je ambicí časopisu
„seznámit mladé čtenáře s romskou historií a současnou tvorbou romských autorů“
a poskytnout „co nejvíce informací o světě kolem nás.“ Témata se často týkají
dětí, vyrůstajících v dětských domovech. V příspěvcích je čitelná snaha o
motivování pozitivními vzory – rozhovory (např. členové úspěšné romské kapely
jsou tázáni, co by chtěli vzkázat „mladým romským talentovaným dětem“) ale i
formou povídky či „příběhu, který psal sám život“(např. příběh dívky ze zvláštní
školy, která se vzepřela svému osudu a přesvědčila svoje rodiče, že má smysl
studovat střední školu).


Analýza hodnotí Kereku takto: "Obsah a struktura periodika jsou podřízeny zaměření na mládež, čitelný je záměr
přehledného členění a grafické přitažlivosti pro „teenagery“. Při zběžném
prolistování působí sympaticky žánrové rozrůznění rubrik a pestrost témat.
Časopis láká barevnými portrétními fotografiemi a slibnými titulky. Pokusíme- li
se však začíst, bohužel zjistíme, že za atraktivními názvy a výrazným písmem již
mnoho obsahu není. Články často vyznívají jako prvoplánově návodné, poučné a
moralistní a tím i nedůvěryhodné. Používáno je až nápadně velké písmo, na
stránku
se tak mnohdy vejde pouze několik odstavců textu. Fotografie jsou „recyklovány“
a stále dokola používány u různých textů. Převzatý textový materiál je
přetiskován bez dalších úprav nebo komentáře, není jasné, proč jsou otiskovány
právě tyto pasáže. Jako zbytečně nedbalé působí hojné editorské nesrovnalosti.
Nevelká jazyková péče věnovaná překladům do romštiny bohužel snižuje hodnotu
časopisu i jako zdroje dvojjazyčného výukového materiálu. Informativně kvalitní
úroveň si zachovávají popularizované příspěvky převzaté (a redakčně upravené) z
časopisu Romano Džaniben."

Srpska reč


Vedle časopisu řecké komunity, který za peníze daňových poplatníků vychvaluje
komunisty a komunismus, dopadl v hodnocení nejhůře časopis srbské národnostní
menšiny Srpska reč. Vychází sice jen 6 čísel ročně, na síle mu však dodává jeho
obsah.


Srbskou menšinou v ČR a sdružení sv. Sáva (vydavatel) se časopis zabývá v
poměrně malé míře. Sdružení vystupuje v 7 % článků. Většina čísel uvádí v
politické části časopisu řadu článků, které se vyslovují proti oddělení Kosova.
Obsahují výroky a projevy politiků, duchovních a jiných významnějších osob a
organizací na podporu tohoto postoje. Časopis jednostranně líčí pouze aktivity
ostatních vůči Srbům. Nepodává tedy informace, na základě kterých by si čtenář
mohl utvořit názor na celou situaci v Kosovu a bývalé Jugoslávii.


Například v článku o odsouzení srbského vůdce Milana Martiće haagským tribunálem
za vraždy civilních obyvatel chorvatských vesnic nazvaném „Toto je inkviziční
soud!“ je hlavní zprávou, že Martić neměl podle svých slov spravedlivý, ale
„inkviziční“ soud. Činy, za které byl odsouzen, se časopis nezabývá. Dále
například letecký útok NATO a oddělení Kosova časopis odsuzuje jako „kriminální“
akt mezinárodního společenství, jako zločin, přestože mezinárodní soud o takové
kvalifikaci zatím nerozhodl. Oproti tomu Radovan Karadžić, obviněný ze zločinů
proti lidskosti, je líčen pouze v pozitivním světle, a to nejen slovy jiných,
ale i hlavní redaktorky, která k němu vyjadřuje obdiv jako k legendě a duchovní
osobnosti, z níž „vyzařuje něco hluboce humánního a lidského“. Závažnými činy,
ze kterých byl Karadžić obviněn, se časopis nezabývá.


Srbové v časopise vystupují zpravidla jen jako pasivní objekty a oběti zájmů a
aktivit jiných –
Albánců, Turků, USA, NATO, „Západu“, EU, OSN a „velmocí“, které se vůči Srbsku a
Srbům chovají nepřátelsky (s výjimkou Ruska) a které jsou plně zodpovědné za
situaci v Srbsku, kterou záměrně způsobily (více čísel).


Časopis nenabízí diskusi o situaci v Kosovu, o jejích příčinách a následcích pro
srbskou nebo světovou společnost. Je platformou pro agitaci proti všem, kteří
schvalují osamostatnění Kosova a částečně také proti partnerství Srbska s EU a
evropské integraci obecně. Pokud se tvrzení ve prospěch oddělení Kosova nebo ve
prospěch evropské integrace v časopise objeví, je vedle nich představen opačný
názor, který je zpochybňuje či diskredituje. Například v čísle 18 je běžným
písmem uvedena ve víceméně pozitivním světle informace o uzavření dohody o
partnerství mezi EU a Srbskem (Borisem Tadićem), ale pod tímto textem je
vytištěna emotivní kritika tohoto kroku, a to tučným písmem, kterým tak redakce
dává prominenci tomuto druhému názoru.


Časopis nejen pouze kritizuje, ale i očerňuje ty, kteří schvalují osamostatnění
Kosova nebo letecký zásah NATO proti Srbsku v roce 1999. K hanobení používá
„tradičních“ metod, napadá například nositele odlišných názorů na základě
negativního stereotypu o homosexuálech, nepodloženého obvinění ze sexuální
zvrhlosti, zavádějící argumentací ohledně udělování čestných doktorátů,
nepřímého a neprokázaného spojování konkrétní osoby s nacismem a emocionálních
vyjádření.


Časopis také tvrdí, že cílem vojenských zásahů NATO bylo srbské civilní
obyvatelstvo. Časopis dále přirovnává ospravedlňování útoku NATO k
ospravedlňování útoku nacistického Německa na Polsko v roce 1939. Spojování s
nacismem se přitom nevyhnula ani Severoatlantická ailance. O zásazích
jugoslávské armády (které vedly k zásahu NATO) ani o masakrech civilního
obyvatelstva jugoslávskou armádou se časopis nezmiňuje – líčí Srby pouze jako
pasivní objekty a oběti aktivit jiných. Zabití 45 Albánců v obci Račak
jugoslávskou armádou v lednu 1999 je v čísle 23 vysvětleno jako útok na albánské
vojáky teroristické UČK, jejichž těla byla prý Albánci přes noc převlečena do
civilních šatů. Časopis se vůbec nezabývá názorem sdíleným řadou států a
mezinárodních organizací, že šlo o masakr civilistů.


Z analýzy vyplývá, že Srpska reč je politickým a kulturně historickým časopisem,
v němž absentuje diskuse závažných společenských otázek a který propaguje jeden
politický názor jako pravdivý a jiné názory buď neuvádí, nebo jejich zastánce
(jednotlivce, státy i organizace) různými prostředky očerňuje a hanobí.
Politickou část časopisu lze chápat jako demagogickou: poškozuje jiné
polopravdami, osobními útoky, apely na emoce a užíváním negativních stereotypů;
líčí Srby (jednotlivce i národ) jednostranně jako pasivní obětní beránky USA,
NATO, EU a OSN, které nesou odpovědnost za situaci Srbska.


DOKUMENTY


Analýza periodik vydávaných organizacemi národnostních menšin, na které je
poskytována dotace ze státního rozpočtu
(PDF)

Výsledky výběrového dotačního řízení na rok 2010 v progamu Podpory rozšiřování a přijímání informací v jazycích národnostních menšin
(XLS)

Výsledky výběrového dotačního řízení na rok 2009 v progamu Podpory rozšiřování a přijímání informací v jazycích národnostních menšin
(DOC)

Výsledky výběrového dotačního řízení na rok 2008 v progamu Podpory rozšiřování a přijímání informací v jazycích národnostních menšin
(XLS)

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajsví o Romech
Teď populární icon