Analýza výroční zprávy BIS: Tajná služba jako nástroj moci

Výroční
zpráva Bezpečnostní informační služby se svým obsahem příliš nevymyká jejímu
každoročnímu způsobu "informování". Je vágní, místy nic neříkající, mnohá
tvrzení BIS nejsou ničím pádným podložena. Část zprávy, která se údajně zabývá
stavem extremismu v ČR, je stěží na úrovni slohové práce studenta střední školy.
Do zprávy je napasováno několik "provokativních" míst, nahrávajících povrchnosti
médií, aby se měla čeho chytit a nezačala pokud možno rozebírat obsah celého
textu či jeho části více do hloubky. Nutno dodat, že obava zpravodajců z analýzy
jejich výroční zprávy je oprávněná. Krom již řečeného se velké otazníky vznášejí
i nad faktem, že BIS ve zprávě ignoruje politické souvislosti monitorovaného
dění.

Hospodská debata

Jaroslav Spurný, jeden z našich nejlepších investigativních novinářů a odborník
na danou problematiku, ve svém článku nazvaném
A
co varování před BIS? (časopis Respekt), píše o výroční zprávě BIS i toto:

„Zpravodajci popisují na dvaceti stránkách velmi závažné jevy. Jen namátkou:
ekonomické zájmy státu jsou ohrožovány neprůhlednými státními zakázkami. Některé
státní podniky, jako třeba Lesy ČR, podléhají tlaku lobbistů a uzavírají
nevýhodné smlouvy. Organizovaný zločin prorůstá do státní správy a ,profituje
zejména systematickým obohacováním se na veřejných rozpočtech a firmách se
státní účastí´. Soudci a státní zástupci se stýkají s kriminálním prostředím a
ohrožují řádný výkon justice. Alarmující. Jenže skutečná výpovědní hodnota
výroční zprávy BIS nepřesáhne informační hodnotu trochu zasvěcenější hospodské
debaty. Oběma chybějí důkazy. Téměř totožné nekonkrétní informace jako letos
jsme si přitom mohli přečíst v předchozích zprávách BIS, počínaje rokem 2005.“

Osvěžujícím posunem by podle Spurného bylo, „kdyby nám BIS řekla, co se s jejími
informacemi děje. Kolik zločinných soudců a státních zástupců začala na základě
informací tajné služby vyšetřovat během posledních let policie? A kolik
tunelářů, defraudantů, manažerů státních firem či politiků? O žádném stíhaném
státním zástupci, lobbistovi či státním úředníkovi nevíme a evidentně ani
neexistují. Pokud se zeptáte BIS, jestli ano, dostanete odpověď, že o
konkrétních věcech nepodává informace.“

BIS má poznatky jiných tajných služeb

Pro další příklady úrovně výroční zprávy nemusíme chodit daleko. BIS nás
informuje, že nemá žádné poznatky, které by poukazovaly na existenci osob
zpracovaných islamistickou ideologií na našem území. "Do některých členských
států EU se však vrátili radikalizovaní jednotlivci z oblastí džihádu, často po
absolvování výcviku pod vedením některých lokálních teroristických organizací.
Zatím nelze s jistotou potvrdit, že se tento počínající trend nemůže dotknout
ČR."

Takové formulace jsou pro BIS příznačné. Mnoho slov, která neřeknou nic
podstatného. BIS sama zatím nemůže nic tvrdit s jistotou, ale je dobře
informována od svých evropských kolegů o jejich činnosti, proto může konkrétněji
popsat, co se děje v jiných členských státech EU a dalších zemích, než u nás. Ze
zprávy se tak například nedozvíme, proč se islamističtí fanatici vyhýbají právě
České republice, přestože je „islamistická propaganda velice snadno dostupná
především na internetu i v českém prostředí,“ jak BIS sama ve zprávě píše.

Mají tu potenciální teroristé malé zázemí ve fanaticích z mešit, protože těch je
tu málo (fanatiků i mešit)? Nebo jsou naši muslimové umírněnější než jinde?
Pokud ano, čím to je? Nebo tu žije tak málo muslimů, že by nemohli tvořit
silnější zázemí fanatismu i kdyby náhodou chtěli? Nevíme. Tyto informace jsou
přitom důležité. Z nedostatku informací pramení na jedné straně islamofobie, na
straně druhé neschopnost státu reagovat na skutečné nebezpečí, když přijde. BIS
i v části své zprávy o terorismu ukazuje, že namísto skutečného zkoumání
(vyšetřování) provádí spíše odhady – a proto si musí nechat zadní vrátka
otevřená dokořán.
 

Nulová tolerance

Podobné je to z částí výroční zprávy BIS nazvané Extremismus – neonacistická
scéna (další kapitoly o extremismu nestojí za zmínku, jelikož jsou informací
zcela prosté). A nejen proto, že zde chybějí fakta, důkazy i argumenty. Zpráva
hovoří o útlumu extremismu v loňském roce. Tento útlum byl podle BIS „poznamenán
policejními zásahy v roce předchozím a soudním rozhodnutím o rozpuštění Dělnické
strany (DS). Pod vlivem celospolečenského tažení proti pravicovým extremistům
došlo k postupnému útlumu většiny jejich aktivit.“

Ano, systematické policejní zásahy měly vliv na útlum činnosti pravicových
extremistů. Stála za nimi vláda Jana Fischera, která zvolila způsob boje proti
extremismu, běžný v demokratických zemích, a sice nulovou toleranci k porušování
zákonů extremisty.

Co ve zprávě BIS chybí

Fischerův kabinet vystřídala v polovině roku 2010 vláda současná, která
zvolila přístup diametrálně odlišný, což byl jeden z hlavních důvodů, proč
začala činnost pravicových extremistů koncem roku 2010 znovu nabírat na síle.
Byla to Nečasova vláda, která svým (ne)konáním pohřbila ono „celospolečenské
tažení proti pravicovým extremistům,“ jež BIS správně uvedla jako jeden z
rozhodujících momentů, které přivedly extremistickou scénu k útlumu.

BIS ovšem vedle zamlčování podstatného i manipuluje s fakty. Ve zprávě
připomíná, že „rok 2010 byl zlomový především pro Dělnickou stranu, která byla
dne 17. února 2010 rozpuštěna". Následuje výčet pravd, polopravd a výmyslů
(takto namíchanému koktejlu zpravodajci říkají dezinformace) o tom, kterak se
Dělnická strana po svém rozpuštění proměnila z vlka v beránka, změnila program,
image a názory.

Od počátku však bylo jasné, že jde o vlka v rouše beránčím – Vandasovci
předvedli pouze úhybný, krycí manévr. Nejpozději koncem loňského roku bylo znát,
že se Dělnická strana sociální spravedlnosti vrací do pozice své předchůdkyně
(rozpuštěné Dělnické strany) v podobě pokračujících kontaktů s německými
neonacisty, návratu českých neonacistických pouličních rváčů (Národní odpor,
Autonomní nacionalisté atd.) na Vandasovy akce, xenofobních výpadů vůči
migrantům a lží na adresu Romů, které měly (a mají) za cíl poštvat co nejvíce
lidí z většinové části společnosti proti lidem z menšin.

Sám fakt, že si Vandas a spol. loni dávali pár měsíců větší pozor na to, co
říkají na veřejnosti, neznamená, že se vzdali ideologie a způsobu „řešení“,
které navrhovala rozpuštěná Dělnická strana.

Co BIS zcela přehlédla

BIS ve zprávě zcela pominula loňský soudní proces se žháři z Vítkova, přestože
měl na pravicovou extremistickou scénu zásadní vliv. Svědectví o hrůzném činu
žhářů, diskuse o výši trestů, výše trestů sama o sobě i tehdejší společenská
atmosféra namířená jednoznačně proti rasistickým násilníkům – to vše, společně s
dalšími příčinami, přimělo extremisty k vyčkávání, ke stažení se, k dočasnému
přechodu od rasistických útoků k internetovým diskusím (a propagandě).

Graffiti, hip-hop

Namísto zásadních informací nás BIS zahrnuje jalovostmi typu tvrzení, že se
krize neonacistické scény mj. projevila i mezigeneračními spory: „Mladí
aktivisté prosazovali zavádění nových trendů sebeprezentace jako graffiti a
hudební styl hip-hop, což ti starší a konzervativní zásadně odmítali a
považovali za zradu ideálů pravicově extremistického hnutí.“ Že se ti mladí na
akcích setkávají s těmi starými a společně pokřikují rasistická hesla, BIS již
nezmiňuje.

Politická korupce BIS

"Je prostě možné, že se za clonou mlčení změnila BIS z nezávislé služby na
vládní agenturu, která se v pátrání zdaleka vyhne všemu, co by mohlo poškodit
vládnoucí exekutivu. Bez nadsázky se dá spekulovat, že BIS nese spoluvinu za
tuzemské korupční prostředí, protože její opatrnost nahrává tomuto prostředí v
politice i ve společnosti…," zamýšlí se nad problémem Jaroslav Spurný a klade
si otázku: Není korupce BIS skryta v symbióze tajné služby a vrcholné politiky?
 
Šéf BIS (Jiří Lang) se nezměnil už osm let, přitom za ty roky nezaznamenal žádný
zásadnější úspěch. „Zažívá ve funkci pátého premiéra, počínaje Grossem konče
Nečasem. Každý z premiérů měl jiné politické i bezpečnostní zájmy. Lang mohl
vyhovět vlastně jejich jedinému společnému zájmu: nechat politiky stranou zájmu
bezpečnostních institucí. Výroční zpráva, která nemá žádný vliv a nepřináší
návrh nějaké nápravy, je přesně to, co politici potřebují,“ dodává Spurný.

Důvody jalovosti

Spočívají tedy důvody jalovosti zprávy BIS i v tom, že nezahrnuje počínání
politiků, či dokonce že od jejich všehoschopnosti úmyslně odvádí pozornost?
Zpráva BIS sice vyzdvihuje opatření vůči extremistům, ale zcela přitom pomíjí
politické souvislosti: jako již bylo řečeno, činnost krajní pravice loni
potlačila razance vlády Jana Fischera, zatímco za Nečasovy vlády pravicový
extremismus naopak velmi rychle posílil.

Současná vláda skončila s nulovou tolerancí k počínání pravicových extremistů
a začala se vstřícností vůči nim. Tolerování rasistických a dalších
protiromských excesů ministerstvem vnitra, policií, státními úředníky ve městech
a obcích a leckdy i přímo představiteli samosprávy, patří k přímým příčinám
současné protiromské vlny.
 
Změna, která se započala již v roce 2010, měla svůj první vrchol v březnu a
dubnu 2011, kdy policie nechala pravicové extremisty pokřikovat rasistická hesla
při pochodech romskými sídlišti, kdy policie v Krupce rozpustila legální
náboženské shromáždění, které se postavilo neonacistům do cesty, na základě
metodického pokynu českého ministerstva vnitra. (Policie se zde chovala jako
smyslů zbavená, při tomto zákroku se chovala násilně i k faráři, který se právě
modlil.)

Radikální změna přístupu k extremistům vedla k legitimizaci otevřeného rasismu,
což výrazně napomohlo ke vzniku protiromských nepokojů ve Šluknovském výběžku (v
souvislosti s rasismem nehovořím o místních lidech z většinové části
společnosti, ale o neonacistech, kteří v rámci davové psychózy na svou stranu
strhli i některé z těchto lidí).

Proč jde nová vláda na ruku extremistům

Řekněme si to rovnou: tato vláda „své extremisty“ potřebuje. Jde jim od počátku
na ruku, protože nikdo nedovede lépe odvést pozornost od skutečných problémů,
než oni.
 
A co je potřeba zastírat?

• Nekonečný seriál o hádkách koaličních stran,
• kauzy jednotlivých politiků i neustálé aféry stranické,
• neschopnost vlády nastartovat skutečné reformy namísto slepě škrtací
mašinérie, kvůli níž mj. prudce stoupne kriminalita, protože sociální škrty
nejvíce dopadnou na ty nejbídnější,
• fakt, že občané nyní mají složit účet za to, koho volili, a zaplatit ze svého
dlouhodobé předražování státních zakázek, rozkrádání, korupci, tunelování,
jánabráchismus, populistické rozhazování a neschopnost vlád vybírat daně…

… kvůli tomu (a dalšímu) nám mocní předvádějí zastírací manévry. Za pomoci
podobných impotentních dokumentů jako je výroční zpráva BIS či dlouhodobým
ignorováním nepokojů na severu Čech – proč by vláda měla začít s řešením
problémů, když nepokoje, které jdou na úkor Romů, odvádějí pozornost vskutku
dokonale.

Úroveň Bezpečnostní informační služby odpovídá politické korupci, jak ji
výstižně popsal Jaroslav Spurný. Obecně by se snad dalo říci, že pokud BIS
funguje stejně kvalitně, jako vyznívají její zprávy, je nejvyšší čas ji
rozpustit a začít stavět novou na zelené louce. Jenže, jak se zdá, představitelé
tohoto státu dlouhodobě vzato nepotřebují výkonnou tajnou službu, ale mocenský
nástroj k ovlivňování dění postranní cestou.