Anketa RH: Jak hodnotíte Dekádu romské inkluze?

Na národní i evropské úrovni vzniká řada kampaní, plánů a projektů zaměřených
na integraci sociálně vyloučené části Romů. Zajímalo nás: Jak hodnotíte Dekádu
romské inkluze?

NEPŘEHLÉDNĚTE


Dekáda v roce 2010

Lucie Sharrii Oračková
Studentka SOŠ managementu a práva, Brno.
Myslím, že je to dobrý nápad a podle mého názoru bude mít úspěch. Dekáda
romské inkluze už vlastně úspěch má. Jen tak dál…

Ivan Kandráč
Hudebník přerovské skupiny Imperio (www.imperio.estranky.cz) a terénní
pracovník sdružení Člověk v tísni.
Desetiletý projekt, který končí v roce 2015, se oficiálně nazývá Dekáda
romské inkluze. U nás se zaměřuje na zlepšení vzdělávání, zaměstnanosti, bydlení
a zdraví Romů. Myslím si, že deset let je málo k tomu, aby byl tento projekt
ukončen alespoň uspokojivě. Velice citlivé téma je určitě nezaměstnanost, která
prolíná skoro celým tímhle projektem. Každopádně zapojení Romů do projektu a
komunikaci s nimi bych viděl jako veliké pozitivum a krok do budoucna.

Štefan Tišer
Předseda a výkonný ředitel Sdružení Romů a národnostních menšin Plzeňského
kraje (www.srnmpk.cz).
Dekádě romské inkluze již nepřisuzuji téměř žádnou důležitost. Počátek
tohoto projektu ve všech zasvěcených vzbudil vlnu zájmu a naděje. Nyní nejsou
viditelné žádné výsledky, jedná se víceméně o byrokracii, neboť do dnešní doby
Romové žádnou inkluzi nepocítili. Jsem hodně zklamaný, dost jsme tomu s kolegy
věřili. V současné době se k romské inkluzi stavím velmi skepticky. Rád bych
svůj současný postoj přehodnotil. Uvidíme, co přinese další vývoj.

Jiřina Šiklová
Socioložka, publicistka, Praha.
O Dekádě romské inkluze jsem byla na začátku podrobně informována. Dokonce
jsem byla pozvána na některá vstupní setkání a podílela se na diskusi, která se
o tomto námětu vedla např. v Goethe Institutu. Od začátku mi ale vadilo, že
někteří přítomní Romové se domnívali, že se na této inkluzi mají podílet
především sami Romové. Dost obtížně se dá někam vřadit, aniž úzce spolupracuji s
těmi, mezi které se mám vřadit. Tehdy jsem tu diskusi považovala za zbytečnou
rivalitu více skupin především mezi Romy. Jen jsem to sledovala. V pozdějších
letech jsem o tomto projektu již nebyla informována a tak ani nevím, že dosud
není uzavřen a že pokračuje. Pokračuje?

Dominik Žbánek
Vychovatel Dětského domova Praha – Dolní Počernice.
Inkluze minorit považuji za důležité. Různých inkluzí jsem za svoji kariéru
v sociálních službách zažil přespočet. V případě romské inkluze musí jít o
záležitost skutečně dlouhodobou, která bude mít generační přesah. Hmatatelné
výsledky se projeví za dlouho, v řádu deseti, dvaceti let. Druhým předpokladem
úspěchu je začít realizovat inkluzi v místech, tedy ve městech a obcích, v
konkrétních životních situacích. Národní plány na cokoliv jsou
pouze podpůrnými dokumenty.

Janko Horváth-Dóme
Básník, publicista, Janov.
Lačho džives všem čtenářům našeho super Romano hangos. Co mi říká Dekáda?
Mám pocit, že se udělá čárka v seznamu „pomoci naší komunitě“ a tím to zhasne.
Bída krize zasahuje víc a víc obyčejných lidí bez rozdílu. A Evropská unie?
Nabízej nám hladovou a ohlodanou kost a „tumáš čerte kropáč…“ Snad se mýlím,
snad ne, je to můj názor. Jsem v tzv. romské problematice již hezkejch pár let a
je to furt stejné. Nic se nezměnilo. Tak mne napadá naše moudro – goďaver romano
lav, kterým naši dědové a tátové na toto téma odpovídali: „Te som džukel, de man
šelo, te som manuš, de man paťiv!“ Nejsem pes, abych byl uvázán k boudě, jsem
však člověkem, tak mi tedy prokaž úctu! Paťiv des, paťiv chudes. Prokážeš-li mi
úctu, úcty se ti dostane. Ačhen Devleha, manušale.

Bohumil Řeřicha
Působí v Kruhu přátel česko-německého porozumění.
Dovolím si malou úvahu, která s tématem částečně souvisí. Přivedla mě k tomu
nedávná návštěva srbského Bělehradu, města, kde se stále nachází pozůstatky po
bombardování NATO po tehdejším pokusu Miloševičovy vlády řešit kosovskou otázku
etnickou čistkou. Bělehrad je 2,5 milionová metropole, neprávem opomíjená. Lidé
jsou zde moderně oblečení, kavárny a restaurace mají profesionální obsluhu. Ne
jako u nás, zaplať a vypadni. Bulvár Kněze Mihajla uprostřed Bělehradu mi
připomínal Paříž. Fascinující to bylo zvláště večer, kdy kavárničky byly plné
veselých mladých lidí, kde se vyjímaly zvláště mladé ženy.
Uprostřed starého Bělehradu mě však upoutali lidé, trochu odlišní od většinové
společnosti. Měli takové malé traktůrky a vozili s nimi staré železo nebo
papírové kartony z odpadových kontejnerů umístěných po městě. Bylo mi řečeno, že
jsou to místní Cikáni. Tato část bělehradských Cikánů žije uprostřed této
vskutku zajímavé metropole, která podle mého názoru patří do Evropy, naprosto
izolovaným, zaostalým životem. V jedné čtvrti, na kopci zarostlém stromovím,
žijí v různých favelách z kartonu, dřeva a plechu. Všechny odpady hází dolů a
město je jednou za čas uklidí. Žijí tam i přes zimu.
Ve čtvrti nového Bělehradu Zemun jsem navštívil též cikánskou osadu, kde již
byly asfaltové cesty, samozřejmě malý nepořádek. Byly tam dostavěné a
nedostavěné architektonicky zajímavé domy a před nimi sem tam i auto. Nikde jsem
necítil nepříjemný zápach. Moji hostitelé na můj dotaz, z čeho bělehradští
Cikáni žijí, mi odpověděli, že zčásti z žebroty, zčásti z toho co dostanou od
bohatších příbuzných ze zahraničí a z odevzdávání odpadu. Na rozdíl od nás však
necítí ke svým Cikánům takovou xenofobii jako většina českých gádžů. Srbsko je
chudší země, např. učitelé nebo úřednice na ministerstvu mají kolem 400 euro. 1
Euro je kolem 100 dinárů. Ceny odpovídají platům, což je velice sympatické.
Srbové jsou podnikaví lidé, věřím, že po případném vstupu do Evropské unie (EU)
budou schopni řešit i cikánskou problematiku. Mladí vzdělaní a angličtinou
vybavení lidé si přejí vstup do EU.
Když to srovnám s tím, co se dělá ohledně romské problematiky u nás, je to
určitě obdivuhodné. Založení památníku v Letech je další pozitivní posun
dopředu. Domnívám se však, že je nutné pozorně sledovat, kde končí upřímný
altruizmus a začíná působit vliv opatrovnického, většího bratra, což dokáží naši
Romové velice dobře vycítit. Samozřejmě by bylo vynikající mít většinu takových
Holomků, Horváthových a jim podobných, jejichž úloha je naprosto nezastupitelná.
Na prvním místě musí být to, co chtějí Romové sami a ne co bychom chtěli my,
vždy chytří čeští gádžové. Kdysi bylo cikánskou výsadou ovládání určitých
řemesel, to vše je pryč. Samozřejmě, že vzdělání má prioritu, ale neměli bychom
zapomínat, ze Romové jsou i řemeslně zruční. Podle mého názoru – vytvořeného z
mých zkušeností s Romy a z toho co optimistického mohu číst v Romano hangos –
nastává období zapojování schopných romských podnikatelů, řemeslníků a
samozřejmě romské intelektuální elity. Nastává čas předat řešení romské
problematiky samotným Romům.

Jarmila Hannah Čermáková
Básnířka a dramatička, členka Obce spisovatelů.
Už řadu let tuším, že Dekáda romské inkluze probíhá. Výsledky ze strany
většinové společnosti však nevidím. Naopak, z nejsledovanějších médií, jako
např. Česká televize a pod. pořady o Romech a pro Romy zcela vymizely. Drží se
jen rozhlasové vysílání O Roma vakeren, a patří mu úcta za odvedenou práci.
Domnívám se, že pozitivní změny k dobrému lze vidět pouze na straně Romů. Mnozí
skutečně vsadili na odpovědnou výchovu a nejlepší vzdělání pro své děti.
Výsledky jsou jasně patrné a nová generace romské inteligence se slibně vyvíjí.
Věřím, že si tito mladí brzy sami vezmou na starost, aby jim ze slibovaných euro
i podpor neubírali tzv. koordinátoři z řad většinových – promiňte mi ten výraz –
příživníků na tzv. romské otázce. Uzrál čas na romskou odpověď! A zde je znovu
třeba získat média všeobecná, nikoliv jen specificky romská – a v těchto médiích
vytvořit pozitivní, kladný portrét menšiny Romů. Aby v povědomí všech lidí
zakořenila základní úcta k romskému národu, jeho kultuře, historii a osudu.
Zatím se média omezují převážně na jevy negativní, zatímco mezi Romy je mnoho
dobrého. Například jejich vůle k radosti – nejen v hudbě a tanci, ale v životě
vůbec. Mnohdy je to takřka léčivá jiskra, kterou nám předávají – například na
každoročním Festivalu Khamoro.

Gejza Horváth
Redaktor Romano hangos.
Dekáda romské inkluze (DRI) je mezinárodní seskupení bývalých států
východního bloku. (Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Maďarsko, Makedonie,
Rumunsko, Slovensko, Srbsko a Černá Hora). DRI vznikla na popud Světové banky a
Open Society Institutu, který založil dobročinný donátor Georg Soros. Idea DRI
vychází z reálné životní situace Romů, proto se tato společnost politicky
zavázala společně řešit situaci romských komunit ve svých zemích, jejich
chudobu, vyloučení a diskriminaci.
Osobně si myslím, že pro ČR je to výzva a zároveň i jedinečná příležitost jak
dál řešit finančně náročnou romskou problematiku. V tomto směru je dekáda
bezpochyby jedinečná příležitost i pro romské nevládní organizace a také pro
samotné Romy. Aktivně se zapojit do tohoto procesu znamená pro ně možnost
podílet se na řešení nejpalčivějších problémů.
Podle mě je DRI seskupení, které má pro Evropu nesmírný význam, pro Romy
obzvlášť. Existuje ale už pět let a musím říct, že Romové o dekádě romské
inkluze skoro vůbec nic nevědí. A už vůbec nevědí, že se s tímto seskupením
zavázala spolupracovat i ČR.
Kdo je tomu na vině a proč tomu tak je? Že by Romové v Čechách neměli žádné
problémy?
Celý svět se mění, jde dopředu, Evropa se sjednocuje a politika v oblasti
lidských práv a svobod se stala součástí mezinárodních úmluv a dohod i Evropské
unie. Ale Romové stojí pořád na jednom místě. A vlastně nestojí na jednom místě,
propadají se každým rokem hlouběji a v některých státech Evropy dopadli už na
dno sociálního systému. Dalo by se říct, že jsou chyceni do pasti. Jinak tomu
není ani u nás. Demokracie v ČR se vyvíjí a ustaluje, ale Romové nemají k
plnohodnotnému civilizovanému životu přístup. Chudoba Romů roste takovým tempem,
až se skoro zdá, že ji někdo záměrně pěstuje. Romům je upíraná rovnost, jejich
lidská a občanská práva. Romové nemají skoro žádnou ochranu a jako menšina jsou
hromadně vylučováni ze společnosti. Proč tedy Romové nevědí o Dekádě romské
inkluze?
Česko už vynaložilo na řešení romské problematiky nemalé finanční prostředky a
Romové se pořád nacházejí tam, kde byli. Proč tomu tak je? Že by bylo málo
peněz, nebo se zacházelo s dotacemi jenom tak, aby se vyčerpaly? Kde se stala
chyba? Chyba leží určitě i v samotných Romech, ale chtít řešit romský problém a
přitom odepřít pomoc světové banky a donátora George Sorose, to je jako jít do
lesa pro dřevo a nevzít si pilu ani sekeru.
Myslím si, že romská problematika v ČR narostla už do tak závažných rozměrů, že
se musí řešit samostatně a ne jako nově vzniklý sociální problém. Dekáda romské
inkluze tento cíl má, ale v Čechách o tom ví jen hrstka lidí. Většina Romu o
dekádě nemá žádné informace. Že by tedy dekáda nebyla v ČR podporovaná?

Text vychází v Romano hangos 7-2010 na
www.srnm.cz

KAM DÁL?


Dekáda v roce 2010