Bachtale apsa a Mário Biháry: Šťastné slzy v romských hitovkách

Jednoduchý černobílý obal prvního alba kapely Bachtale Apsa jen se seznamem
písní a hrajících muzikantů dokonale předznamenává hudbu, kterou na albu
najdeme. – „Hitovky“, nejznámější veselé a smutné písně Romů střední a
jihovýchodní Evropy, které můžeme slyšet na každé druhé romské zábavě.
Přesto je tu ještě něco navíc – překvapivě vyspělý a sytý hlas zpěvačky Sáry
Kaliášové, která už ves svých 17 letech dokáže písně přesvědčivě interpretovat,
a virtuosita Mária Biháryho.

Šťastné slzy

V den státního svátku, loni 28. října, vznikla ve vinohradském hudebním
klubu „Carpe diem“ live nahrávka,která se stala základem prvního alba kapely
slavnostně pokřtěného letos v dubnu tamtéž jako Mário Bihári &. Bachtale apsa.
Manažersky na vydání dohlížel Adam Pospíšil a distributorsky ho vzal pod svá
křídla renomovaný label Indies Scope. Zlatavý sekt stekl po blyštivém kotouči se
čtrnácti tracky v celkové délce 52 minut.

Známé písně slovenský, balkánských a ruských Romů vybízejí k tanci a křepčení.
Vedle sebe zazní roztancované čardáše (jako Šukar jakha nebo Me tut na kamav),
škádlivé písničky v esztamovém rytmu (Odi kaľi mačkica), halgató (např. v podobě
romského pláče a hymny našich Romů Čhajori romaňi), stylizované popěvky
olašských Romů (olašská varianta Duj duj dešuduj), rom pop (Čirikle nebo Evo
bičhav mange fotka), písničky z filmů (Ederlezi, Šutka) nebo rozpustilé popěvky
ruských Romů (Sášenka Mášenka).

Čím známější písnička je, tím je pro muzikanty větší výzvou – udělat ji jinak,
posvém, s invencí.
A tak si například v některých z nich můžeme vychutnat odvážnější jazzové
harmonie či latinsko-americké rytmy (Čirikle nebo Dža more). O aranžmá se rovným
dílem podělil Mário Bihári (4+1 autorská píseň Baroro), Petr Horvát (4) a celá
kapela (5 skladeb).

Zakladatelem i frontmanem pětičlenné kapely, jejíž název v češtině znamená
šťastné slzy, je renomovaný romský muzikant Mário Bihári,jehož si česká
veřejnost spojuje především se zpěvačkou Zuzanou Navarovou a její doprovodnou
kapelou KOA. Mário Bihári od rozpuštění kapely KOA před dvěma lety vystupuje
sólově a nebo právě s Bachtale apsa.

„Šťastné slzy“ za sebou mají řadu prestižních vystoupení a koncertů u nás i v
Evropě. Letos mají navíc v plánu jako první romská kapela z Česka vystoupit na
africkém kontinentu – v Alžíru. V současné době kapela hraje ve složení: Mário
Bihári na akordeon, klavír a zpívá, Petr Horvát na kytary a taktéž zpívá,
zpěvačka Sára Kaliášová, František Raba na basu (plus zpěv) a Radek Sivák na
perkuse. Občas si s nimi na housle nebo na basu zahraje i jejich manažer a
vydavatel CD Adam Pospíšil.

Mário a Sára

Nechci se příliš rozepisovat o Máriu Bihárim. O něm a jeho výjimečném hudebním
talentu toho bylo napsáno už přede mnou mnoho. Ale chci zdůraznit, že už když
jsem Bachtale apsa slyšela poprvé na loňském Khamoru při vernisáži výstavy
věnované romskému holokaustu, okamžitě mi učaroval fantasticky sytý a velice
tvárný hlas Sáry Kaliášové. Navíc se výborně pojí s hlasem Máriovým. Její bohatý
hlasový fond, vynikající pěvecká technika a interpretační jistota jsou tak
přesvědčivé, že si člověk s potěšením poslechne i takové „provařené“ kousky,
jako je například písnička „Evo, bičhav mange fotka“ (mimochodem vtipně
zaranžovaná s nápaditou basovou linkou – tzv. „chodící basou“).

Sára Kaliášová se výborně zhostila i interpretačně náročné Ederlezi z
Kusturicova filmu Dům k pověšení. Procítěná balada Odmukh mange, so kerďom podle
mne určitě patří k vrcholům alba. Za další z vrcholů považuji bezmála
šestiminutovou verzi dialogické písničky Jána „Ačo“ Slepčíka Koda drom, o jejíž
vypointované aranžmá a improvizované jazzové klavírní sólo se postaral Mário
Bihári.

Musím se přiznat, že při prvním poslechu CD mi vadila rytmická složka – na můj
vkus trochu syrová a místy rozkývaná, především v čardáších a esztamech, které
jsou velice choulostivé na přesnost.

Vzpomněla jsem si přitom na již zmíněného muzikanta Jána „Ača“ Slepčíka, který
si často stěžoval, že všichni mladí umějí skvěle zahrát funky a latinu, ale
nikdo už v sobě nemá ten „originál romský rytmus“, bez něhož se právě čardáše
nedají dobře zahrát.
Studiové nahrávky kapel podobně zaměřených jako Bachtale apsa kritiky nabádají k
výrokům konstatujícím, že se precizní, ale odměřená nahrávka nedá srovnat s
živými vystoupeními, protože atmosféra a interakce s posluchači při koncertu je
nepřenosná.
Od romské hudby prostě lidé chtějí především prýštící gejzíry emocí a
nezkrotného temperamentu. Vydání live nahrávky, jíž dominuje spontaneita
okamžitého uměleckého výkonu, proto považuji za velice šťastný krok, zejména
když se jedná o debut kapely.

Citlivý přístup k romské hudební tradici, výborné, do sebe zapadající a vyladěné
vokály, repertoárová pestrost a dramaturgickou vyváženost – to jsou klady
prvního alba Bachtale apsa.

Bachtale apsa: Mário Biháry &. Bachtale apsa (live), Indies Scope (2011)