Boxer Balog svým svěřencům nenabízí jen kultivaci těla

Boxerská legenda Jan Balog, jehož dobré jméno je léta skloňováno nejen v metropoli, byl v úterý hostem dopoledního pořadu Českého rozhlasu Radiožurnál. Ústředním tématem hodinového rozhovoru byl pochopitelně sport. Moderátorku Lucii Výbornou na něm ale zajímalo například i to, jakou má nynější asistent reprezentačního trenéra kadetů tréninkovou filozofii a osobitý přístup ke svým svěřencům.

Jan Balog, dlouholetý trenér a zakladatel boxerského klubu Palestra, má na svém kontě 109 zápasů, z toho 83 vyhraných. V 58 roce se stal juniorským mistrem republiky. V současné době kromě trenérství v klubu pomáhá mladým českým boxerům do šestnácti let, reprezentantům České republiky. Svého času oblékal i civilnější šaty, to když působil ve funkci romského poradce.

AUDIO

Rozhovor s Janem Balogem, trenérem a zakladatelem boxerského klubu Palestra (ČRo 1)

Hřiště jen pro některé
Paleastru zakládal před dvanácti roky i z toho důvodu, že chtěl dát prostor pro trávení volných chvil dětem. „Jednou za mnou přišly a řekly, že by chtěly taky něco dělat, protože támhle v Riegerových sadech hrají fotbal a oni nemůžou, protože je tam nechtějí pustit. Byly to nejenom Romové, ale takový mix dětí na ulici. Takhle jednoduše mi to řekly,“ zavzpomínal na první důležité podněty. Začátky byly nesnadné, trvalo, než se pravidla a řád nového subjektu usadily. V začátcích Balogovi významně pomohla městská část Prahy 2, která pomohla například nabídkou vhodného prostoru. Podporu současného vedení městské části si ostatně Balog chválí dodnes.

Za tu dobu prošlo klubem na desítky dětí a mladých lidí. Mezi nimi i tací, z nichž dnes jsou profesionální boxeři. Klub ale zjevně na svěřence nepůsobí jako místo, kde se „jen“ pilují chvaty a sílí tělo. Je jakousi komunitou, kam čas od času rádi zavítají pozdravit i ti bývalí svěřenci, pro něž tělocvična byla jen dočasným místem, kam se po škole uchýlit. „Je to takový pěkný vztah. Prostě přijdou a řeknou jak se máte, jak sledují web nebo ukáží děti. Občas je člověk potká v metru a oni se k vám stále hlásí.“

Jenom trénink nestačí
Paleastra je běžným boxerským klubem. V jednom ohledu je ale unikátní. Nabízí totiž trénink v kombinaci se sociální službou. Mladí boxeři totiž pocházejí i ze sociálně slabších rodin, někteří mívají problémy v rodině, ve škole. To vše se může do tréninku, potažmo do sportovního výkonu a tím i do radosti z vynaloženého úsilí, negativně promítnout. Zájem o dítě tedy v Paleastře nezačíná a nekončí s odtrénovanými hodinami. „Když přijde nový zájemce, uděláme úvodní pohovor, zjišťujeme konkrétní problémy dítěte i rodičů. A pak navštěvujeme školy, dále je povinnost, aby jednou za měsíc rodič přišel na trénink. Chceme, aby hlavně rodič nesl tíhu vzdělávání svého dítěte. A na druhou stranu aby dítě vidělo, že vzdělávat se musí. Každý boxer z Paleastry ví, že vzdělávat se je samozřejmost.“ V případě, že má svěřenec problémy, je klub schopen dohodnout mu doučování. Pro ty účely disponuje zásobou dobrovolníků. „Ti pak s dítětem nějaký čas běží a dostanou ho zase do normálních kolejí.“

Ne všem se ovšem podaří držet se pravidel a obstát. „Box je o vzdělávání. Člověk se musí hodně vzdělávat nejenom na úrovni těla, ale i mysli. Pokud tyhle vazby spolu nefungují, tak to nejde. Občas se bohužel stává, že někdo tento proces neunese a časem odejde.“

Peníze tu nehrají roli
Do klubu nechodí jen děti z nižších sociálních vrstev, jak by se mohlo z jeho sociální nabídky zdát. „Máme tu vedle sebe bohatého člověka a pak kluka ze Smíchova, který bydlí v hrozném prostředí. Je pěkný vidět jak ty lidi spolu dokážou pracovat. Bohužel smutný je, že to trvá hodinu a půl a pak odcházejí na svojí adresu, kde se to bohužel znova rozchází,“ poznamenává Balog.

Movitější klienty přivádí podle Baloga do klubu hlavně kvalita a jasná pravidla, jedněmi z nich je například „umění včas odejít“ a „dát a nedostat“. „Rodiče vidí, že se tu děti naučí procesu, který je ve sportu přínosný.“

Některé děti mají různá trápení, která mohou probírat na otevřených skupinách, jimž dominuje vzájemná důvěra. Jedním z řešených problémů bývá šikana. „Do jisté míry se nám daří tento problém odstranit. Radíme jak se chovat, aby nebylo šikanováno. Já sám mám tyhle děti nejradši, protože sem přijdou jako ty slabé, kterým se v životě dějí nehezké věci. Je pak pěkné se dívat, jak takové dítě roste, jak sílí, jak se mu všechno vyjasňuje a je schopno pracovat samo na sobě,“ uzavírá trenér.