Boxer Balog svým svěřencům nenabízí jen kultivaci těla

Boxerská legenda Jan Balog, jehož dobré jméno je léta
skloňováno nejen v metropoli, byl v úterý hostem dopoledního
pořadu Českého rozhlasu Radiožurnál. Ústředním tématem hodinového rozhovoru byl
pochopitelně sport. Moderátorku Lucii Výbornou na něm ale zajímalo například i
to, jakou má nynější asistent reprezentačního trenéra kadetů tréninkovou
filozofii a osobitý přístup ke svým svěřencům.

Jan Balog, dlouholetý trenér a zakladatel boxerského klubu Palestra, má na
svém kontě 109 zápasů, z toho 83 vyhraných. V 58 roce se stal juniorským mistrem
republiky. V současné době kromě trenérství v klubu pomáhá mladým českým boxerům
do šestnácti let, reprezentantům České republiky. Svého času oblékal i
civilnější šaty, to když působil ve funkci romského poradce.

AUDIO

Rozhovor s Janem Balogem, trenérem a zakladatelem boxerského klubu Palestra (ČRo 1)

Hřiště jen pro některé
Paleastru zakládal před dvanácti roky i
z toho důvodu, že chtěl dát prostor pro trávení volných chvil dětem. „Jednou za
mnou přišly a řekly, že by chtěly taky něco dělat, protože támhle v Riegerových
sadech hrají fotbal a oni nemůžou, protože je tam nechtějí pustit. Byly to
nejenom Romové, ale takový mix dětí na ulici. Takhle jednoduše mi to řekly,“
zavzpomínal na první důležité podněty. Začátky byly nesnadné, trvalo, než se
pravidla a řád nového subjektu usadily. V začátcích Balogovi významně pomohla
městská část Prahy 2, která pomohla například nabídkou vhodného prostoru.
Podporu současného vedení městské části si ostatně Balog chválí dodnes.

Za tu dobu prošlo klubem na desítky dětí a mladých lidí. Mezi nimi i tací, z
nichž dnes jsou profesionální boxeři. Klub ale zjevně na svěřence nepůsobí jako
místo, kde se „jen“ pilují chvaty a sílí tělo. Je jakousi komunitou, kam čas od
času rádi zavítají pozdravit i ti bývalí svěřenci, pro něž tělocvična
byla jen dočasným místem, kam se po škole uchýlit. „Je to takový pěkný vztah.
Prostě přijdou a řeknou jak se máte, jak sledují web nebo ukáží děti. Občas je
člověk potká v metru a oni se k vám stále hlásí.“

Jenom trénink nestačí
Paleastra je běžným boxerským klubem. V jednom ohledu je ale unikátní. Nabízí
totiž trénink v kombinaci se sociální službou. Mladí boxeři totiž pocházejí i ze
sociálně slabších rodin, někteří mívají problémy v rodině, ve škole. To vše se
může do tréninku, potažmo do sportovního výkonu a tím i do radosti z
vynaloženého úsilí, negativně promítnout. Zájem o dítě tedy v Paleastře nezačíná
a nekončí s odtrénovanými hodinami. „Když přijde nový zájemce, uděláme úvodní
pohovor, zjišťujeme konkrétní problémy dítěte i rodičů. A pak navštěvujeme
školy, dále je povinnost, aby jednou za měsíc rodič přišel na trénink. Chceme,
aby hlavně rodič nesl tíhu vzdělávání svého dítěte. A na druhou stranu aby dítě
vidělo, že vzdělávat se musí. Každý boxer z Paleastry ví, že vzdělávat se je
samozřejmost.“ V případě, že má svěřenec problémy, je klub schopen dohodnout mu
doučování. Pro ty účely disponuje zásobou dobrovolníků. „Ti pak s dítětem nějaký
čas běží a dostanou ho zase do normálních kolejí.“

Ne všem se ovšem podaří držet se pravidel a obstát. „Box je o vzdělávání.
Člověk se musí hodně vzdělávat nejenom na úrovni těla, ale i mysli. Pokud tyhle
vazby spolu nefungují, tak to nejde. Občas se bohužel stává, že někdo tento
proces neunese a časem odejde.“

Peníze tu nehrají roli
Do klubu nechodí jen děti z nižších sociálních vrstev, jak by se
mohlo z jeho sociální nabídky zdát. „Máme tu vedle sebe
bohatého člověka a pak kluka ze Smíchova, který bydlí v hrozném prostředí. Je
pěkný vidět jak ty lidi spolu dokážou pracovat. Bohužel smutný je, že to trvá
hodinu a půl a pak odcházejí na svojí adresu, kde se to bohužel znova rozchází,“
poznamenává Balog.

Movitější klienty přivádí podle Baloga do klubu hlavně kvalita a jasná
pravidla, jedněmi z nich je například „umění včas odejít“ a „dát a nedostat“.
„Rodiče vidí, že se tu děti naučí procesu, který je ve sportu přínosný.“

Některé děti mají různá trápení, která mohou probírat na otevřených
skupinách, jimž dominuje vzájemná důvěra. Jedním z řešených problémů bývá
šikana. „Do jisté míry se nám daří tento problém odstranit. Radíme jak se
chovat, aby nebylo šikanováno. Já sám mám tyhle děti nejradši, protože sem
přijdou jako ty slabé, kterým se v životě dějí nehezké věci. Je pak pěkné se
dívat, jak takové dítě roste, jak sílí, jak se mu všechno vyjasňuje a je schopno
pracovat samo na sobě,“ uzavírá trenér.