romea - logo
18. ledna 2022 (úterý)
svátek má Vladislav

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Brno 1. 5. 2009: Neonacisté zkouší, jak daleko lze zajít

Brno, 18.5.2009 12:40, (RH)

Zlověstně ztichlé město, jen občas lomoz policejního vrtulníku, pozvolna vylézající černokošiláči s černými kšiltovkami a brýlemi, v uličkách schovaná auta nacpaná policejními těžkooděnci. Tak začíná letošní prvomájové dopoledne v jihomoravské metropoli, kde se ultrapravice rozhodla přiživit na levicové tradici oslav Svátku práce.

Parta ze Společenství Romů na Moravě (SRNM) a Romano hangos (RH) má sraz na České. Kdo chce na náměstí Svobody sledovat od samého začátku ve 13. 00 hnědou šou Dělnické strany (DS) a Národního odporu (NO), musí projít kontrolou skrze kordón obrněných zamaskovaných policistů. Ve frontě před námi čekají dvě zvědavé tmavší turistky, nejspíš Italky. „Co to je?“, zafuní parta holohlavých ranařů s výrazem podrážděného zubra a vypustí nám do obličeje pivní oblak.

Přicházíme do jámy lvové, k pódiu DS, kde už se rojí mladí nazis. Nestihli jsme vyfasovat novinářské vesty, odznak s přeškrtnutým hákošem na tričku kolegyně Kateřiny je zdaleka vidět a už se za ním otáčejí zkřivené obličeje vesměs na svalnatých zátylcích. „Píčo,“ vítá hned kolegyni ten nejméně svalnatý. Brzy přicházejí policisté z antikonfliktního týmu a doporučují nám nenosit zde pod paží balík Romano hangos.

Obal vzor 2009, obsah vzor 1933

Prohlížíme si těch pár stovek týpků, kterým je mezi 15 až 25 lety. Móda přebíraná z Německa velí učinit neonacismus přijatelný pro co nejširší vrstvy mladých lidí, a tak akceptují sem tam i dlouhé vlasy nebo ježdění na skateboardu. Jako důkaz „otevřenosti“ má v Brně sloužit i jeden, nejspíš dopředu naaranžovaný nepřehlédnutelný punker, mávající vlajkou s orlicí. Mnohým ze tváři vystupuje už přírodou daná agresivita nebo jakýsi pocit nedostatečnosti, velká část jsou však normální mladí lidé, kteří prostě objevili kouzlo dobrodružství v demonstracích, v bitkách s policií a v pouštění hrůzy na Romy. Tak jako se kdysi člověk 80. let v určitém věku „musel zařadit“ a byl buď „metalistou“, „depešákem“ nebo „mařenou“, patří holt ke zděšení učitelů k dnešnímu trendu prostě také „být náckem“. Udivuje zvětšující se počet mladých žen. Evidentně si libují v tetování se starogermánskými a severskými motivy, v exkluzivním démonickém zjevu a výstřední módě, s níž vzbuzují respekt.

Většina „nazis“ dodržuje nové pokyny, na akci si vzala předpisově černé oblečení a kšiltovku, před policejními fotografy je chrání sluneční brýle. Rádi dráždí používáním symbolů, které nejsou přímo nacistické, ale podobají se jim a tak je nelze postihnout. Protože prý při zrodu Československa a jeho symbolů stáli židozednáři, používají mladí neonacisté nově vytvořenou, červeno-bílou vlajku se lvem. Libují si pravidelných tvarech, a i když nadávají na média, rádi před nimi zapózují v pravidelných tvarech.

Moralizující kárání na tuto podivnou mládež, která proti rodičovským autoritám revoltuje příklonem k tomu nejhoršímu autoritářství, těžko zabere. Pro ni je účast v hnutí intenzivním osobním prožitkem, zdrojem příjemných pocitů vlastní síly a důležitosti.

Hesla podle rozkazu z papíru

U tribuny jsou k mání Dělnické listy s dodatkem „národní a sociální“, na úvodní straně mají modelku (nejspíš symbol dekadentního Západu), co pudřenkou maluje obrovskou podobiznu zamračeného Žida. Vydávají se zde také lístečky s pokyny, která hesla, kolikrát po sobě a s jakými pauzami je povoleno řadovým neonacistům skandovat. Např. „Proti systému a ka-pi-ta-lis-mu, cestou ná-rod-ní-ho so-ci-a-lismu“ třikrát po sobě.

Začínají projevy, obsahující zrnko pravdy. Napadají korupci, nezaměstnanost, vytlačování české kultury komerčním brakem a krach českých podniků. Nejdřív řeční hoši z NO. Jeden z nich sklízí aplaus, když odsuzuje policejní bariéry v brněnských ulicích, které mu prý připomínají izraelské zátarasy v Palestině.

Nastupuje vedení DS, vesměs bývalí Sládkovi republikáni. Šéf DS Tomáš Vandas střídá lidskoprávní a skoro plačtivý tón, pokud jde o různá omezení či sankce proti jeho přátelům, s výhrůžkami na adresu státu a Romů, vypočítává města, kde všude prý DS ochránila občany před „nepřizpůsobivou menšinou“. Vandas poprvé přiznává, že tyto akce slouží také jako předvolební propagace před evropskými volbami, že po obdržení aspoň 1 % hlasů získá jeho DS 30 korun za každý hlas. Vyzývá tudíž mladé, aby mu dali hlas. „Kamarád ze Slovenska“ si stěžuje, jak policie zadržela v Bratislavě šéfa Národní pospolitosti Mariána Kotlebu za pozdrav „Na stráž“, kterým se za války „zdravili naši předchůdci“, tedy členové Hlinkovy gardy. Bruneta s palestinským šátkem představuje ženskou organizaci Resistance Women Unity, která organizuje např. letní tábory pro malé děti. V davu to zašumí, když z pódia zazní němčina „kamaráda z Odporu Rakousko“.

Malej Goebbels tleská akci Janov

Bleskem z čistého nebe je ale vystoupení „kamaráda z Odporu Německo“. Na pódium se vyšvihne vyzáblý mladík s napodobeninu hákového kříže na černém oblečení. Bere si mikrofon a vrací Brno o 70 let zpátky. Náměstím se rozléhá stupňující se německý řev, vzduch rozřezávají výrazy jako „islam, Izrael und sionistische kontroliert USA“, „Reich und Festung Europa“. „Malej Goebbels,“ hodnotí ho kolega z Deníku. Tentokrát jde o nefalšovaný, pravý exponát německého neonacisty. Českým ultrapravičákům skládá poklonu za to, jak zorganizovali akci Janov. „V Německu by se nikdy nestalo, aby místní obyvatelé poskytli kamarádům pomoc, potraviny, dali jim napít nebo je schovali před policií jako čeští občané v Janové,“ říká uznale. Podle něj se naplňuje jeho starý předpoklad, že východní a ne západní Evropa bude tím územím, odkud vyšlehne příští národně socialistická revoluce.

Se svou snahu přiblížit se ohlušujícím řevem v centru Brna svému vzoru však působí „malej Goebbels“ na publikum protikladně. Při zpětném pohledu od pódia do davu jde najednou krásně rozpoznat, kdo je v davu černooděnců skutečný neonacista, kdo policejní agent či spolupracovník Antify. Zatímco neonacistům klesá čelist a nadšeně tleskají něčemu, co v tak jasné a nezakryté podobě ještě neslyšeli, kontrastu mezi vyzáblostí a řevem „německého kamaráda“ se ti druzí smějí, jiným cuká v tváři a tak hledí raději do země, aby se neprozradili, jedné dívce smíchy tečou slzy.

Je tady někde pan Mareš?

„Uspávač hadů,“ známkuje kolega z Deníku pro změnu výkony šéfa DS Martina Zbely. Ten se tak dlouho pokouší filozofovat, vyčítat a vyzývat k boji, až se dobrá třetina černooděnců odklízí raději do blízkých hospod. Zbela ožívá, až když začne stáčet pozornost na jméno Miroslava Mareše. „Je tady někde pan Mareš, ten politolog?“ vyvolává Zbela a rozhlíží se v davu. Opakovaně se vrací k záležitosti, kdy na základě posudku soudního znalce Mareše byli odsouzeni někteří neonacisté na 15 měsíců až dva roky vězení za držení transparentu se slovy Národní odpor v roce 2007. Neonacisté patrně s pomocí svých advokátů Kolji Kubíčka a Kateřiny Slámové rozpoznali problematičnost této záležitosti a s narůstající intenzitou na ní budou dokazovat účelovost při posuzování neonacistických aktivit. Zbela si pak vychutnává trumf, když s Lucií Šlágrovou, aktivistkou „proslavenou“ při střetu s Romy z Janova, triumfálně před kamerami křtí noviny Národní odpor, zaregistrované ministerstvem kultury.

Stovky hvězd proti hnědému kalu

Po třech hodinách řečnění, před 17. hodinou, se šest stovek příznivců DS a NO šikuje do průvodu. Za hnědý transparent s heslem Národní socialismus hned, se pak manifestačně řadí celé velení DS, čímž chce nejspíš znovu problematizovat Marešův posudek ohledně Národního odporu.

Nyní už jen dvoučlenná bojůvka SRNM a Romano hangos se rychle staví do hloučku novinářů na samé čelo průvodu a po cestě rozdává lidem romské noviny. Celkem se jich udá 150 kusů. Často se dá podle zevnějšku určit, kdo z přihlížejících s DS sympatizuje a kdo ne. Romské noviny přednostně dostávají ti, kteří na průvod ukazují ztopořený prostředníček, v mluvě mladší generace nazývaný „fakáč“.

Přímo warholovské umělecké dílo se podařilo vytvořit skupině odpůrců DS, když na Benešově ulici před průvodem rozhodili 6 000 drobných žlutých lístků s židovskou hvězdou a 6 000 bílých lístků s přeškrtnutým hákovým křížem. Jakoby organizátoři byli domluveni s meteorology či ještě vyšší autoritou, vítr vhání třepetající se oblak žlutých židovských hvězd přímo proti čelu průvodu. „Antifa, ha-ha-ha,“ revanšuje se dav. Když se průvod dostane na dolní konce Malinovského náměstí, uvidí asi stovku Romů shromážděných za policejní uzávěrou na Cejlu a navzájem si spílají. Po dvou stech metrech čeká na 600 skinů ještě další skupinka protivníků. Všudypřítomný mladý komunista David Pazdera na průvod píská a mává vlajkou s Che Guevarou.

Hnědý had si ještě zaskanduje, dojde opět na náměstí Svobody, zatleská si a rozpouští se. Během chvilky se přelévá do budovy hlavního nádraží. Zatímco všude po trase průvod doprovází policejní auta, obrněnec a vodní dělo, v přecpané hale je uniforem poskrovnu. Žádný pogrom se ale na nádraží nerozpoutá, rozkazy vůdců byly jasné – tato akce byla „jen“ předvolební.

Pokud se začátkem června po volbách dozvíme, že výsledek DS přesáhl 1 % a neonacisty posílí státní příspěvek, bylo by nutné uznat, že taktika byla úspěšná.

Text vychází v listu Romano hangos č. 6-2009 na www.srnm.cz

KAM DÁL?

Přečteno: 2271x
 

Kam dál:

Štítky:  

Domácí, Neonacismus, Extremismus, DS



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo