romea - logo
22. října 2021 (pátek)
svátek má Sabina

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Čeněk Růžička: Na školách by se mělo více učit o škodlivosti nacistické ideologie

Praha, 16.11.2009 12:45, (ROMEA)

Před pár dny se v horní komoře českého parlamentu uskutečnilo veřejné slyšení na téma Obrana společnosti před neonacismem. Jedním z diskutujících byl předseda Výboru pro odškodnění obětí romského holocaustu Čeněk Růžička, jedna z nejvýraznějších romských osobností. Hovořili jsme s ním o neonacismu a rasismu, o postavení Romů ve společnosti, o přístupu majority k nim, i o tom, co by měli zlepšit sami Romové. Čeňka Růžičku nejvíc pálí dvě věci: Velké množství romských dětí ve speciálních školách a absence výuky na základních školách o škodlivosti nacistické ideologie a způsobech, kterými ji nacisté uváděli do praxe. A také ho zlobí neustále se zhoršující sociální situace Romů.

Co by proti rasismu a neonacismu měla dělat společnost jako celek? Co se dá v tomto směru udělat ještě lépe, nebo co chybí?

Mluvil jsem o tom během senátního slyšení. Jsem původně český Rom, mám tu svoje kořeny, po staletí tu žili moji předci, takže mě trápí hlavně nedostatky ve školství a špatné historické povědomí. Tady se na školách vůbec nevyučuje o škodlivosti nacistické ideologie a způsobech, kterými ji nacisté uváděli do praxe. Děti, včetně romských, potažmo mládež, o holocaustu Romů téměř nic nevědí, protože ve škole se o něm nedozvědí nic. Chybí tu proto alespoň základní poučení se z historie, především z toho, co se dělo na našem území.

Zlepšit by se například daly i protirasistické kampaně. V poslední době se na boj s neonacismem a rasismem oproti minulosti vynakládá více úsilí a prostředků. Otázkou však je, jestli vzhledem k nárůstu počtu sympatizantů s neonacistickou scénou jsou tyto prostředky dostatečné a zda jsou zvolené formy boje vždy efektivní. Zmíním se o formě, která by podle mě přinesla první výsledky v krátké době. Za nejjednodušší a efektivní způsob boje s neonacisty a jejich sympatizanty pokládám jejich zesměšňování, ironizování a karikování. Za celou dobu se zde takto pojatá kampaň objevila jen jednou - a to velmi krátce. Přitom to není drahé a PR agentury to dokážou dobře vymyslet. Spoty by se mohly vysílat v televizi, zveřejňovat v novinách i v rozhlase. Výsledkem by bylo, že neonacisté by za své konání sklízeli jen posměch. Nehovořím ovšem o krátké kampani. Měla by trvat podstatně déle, tak aby se nesympatizování s neonacisty a rasisty stalo „in“. Dnes je tomu bohužel zhusta naopak.

Nebo tak zvané speciální školy - dříve se jim říkalo školy zvláštní a ještě před tím pomocné. Letos na jaře byl zveřejněn výzkum, podle něhož 72 procent romských dětí studuje v běžných školách a 28 procent ve školách speciálních. Předpokládám že ten, kdo průzkum prováděl, procentní poměr nevědomky neotočil. Domnívám se, že počty všech romských dětí školou povinných, které se učí ve speciálních třídách, jsou percentuálně vyšší, než tento průzkum uvádí. Bylo by dobré vědět, jakou metodou byl průzkum prováděn, kolik žáků činí oněch 100 procent a kdo a jak určoval, že jde o žáka romských rodičů. Škoda, že se průzkum netýkal i seriozního zjištění, kolika romským žákům speciálních tříd bylo v tom kterém roce umožněno přejít na běžnou základní školu. Zdravé děti do speciálních tříd nepatří, ani ty romské ne. A pokud se již z jakýchkoli důvodů do takové třídy dostanou, stát by měl zajistit nápravu, třeba i proti vůli rodičů. Dostat dítě ze speciální do běžné třídy by měl být jen a jen technický problém. Než se romské dítě dostane na stejnou rozjezdovou dráhu s ostatními, musí se s ním - a někdy i s jeho rodiči - více pracovat. A přestože to stojí peníze, měl by stát vědět, že se mu to vyplatí.

Měly by se tedy v tomto směru dělat statistiky podle etnické příslušnosti?

S jistou dávkou opatrnosti ano. Vytváření a používání statistik musí probíhat pod přísnou kontrolou. Stát se sám potřebuje přesvědčit, jak na tom vlastně početně a sociálně v regionech jsme. Doufám ale, že výsledky statistik nepovedou jenom k navýšení počtů policejních služeben v romských ghettech.

Neonacistům se v očích části veřejnosti podařilo spojit pod jednu střechu romskou problematiku a extremismus. Naopak o tom, že jde hlavně o problém sociálního vyloučení, hovoří jen pár lidí z nevládních organizací. Neměli bychom se pokoušet o změnu tohoto vnímání?

Za sociálním vyloučením Romů stojí v první řadě po staletí živený fenomén nazývající se předsudky. Rádi bychom se jich jednou pro vždy zbavili. Společnosti, v nichž žijeme, nám však musejí dát šanci se jich zbavit. Naší organizaci se třeba s pomocí putovní výstavy s názvem „Zaniklý svět“ daří s předsudky zápasit. Zaznamenáváme až nečekaně příznivé reakce návštěvníků Stačí se podívat do návštěvní knihy výstavy. Takže, neponesou-li jedinci, skupiny či politici za svá veřejná nenávistná, rasistická prohlášení na adresu Romů adekvátní zodpovědnost, vnímání Romů se bude zhoršovat a nenávist části majority zvyšovat. Jak by to také mohlo skončit tradiční čeští Romové a Sintové dobře vědí. V poslední době mě znepokojují aktivity pana prezidenta, kterými si na Evropské unii vymohl vyjmutí naší země z povinnosti řídit se Listinou základních práv, která je součástí Lisabonské smlouvy. Tato listina má hlavně chudým vrstvám obyvatel garantovat nárok na alespoň trochu slušný život. Současný život důchodců a rodin odkázaných na sociální dávky slušný není.

V senátním slyšení se probíralo téma ochrany společnosti před neonacismem. O obětech neonacistů přitom bylo moderátorem zapovězeno diskutovat. Jak kdosi z diskutujících v reakci na nechuť diskutovat i o důsledcích neonacismu podotkl, název tohoto semináře měl spíše znít: ochrana menšin před společností. Vidíš to podobně?

Říkám naprosto zodpovědně: na tom, že Romové jsou tam, kde jsou, má podstatnou vinu společnost jako taková, majorita - zčásti si za problémy můžeme sami. Protiromská tažení zde mají své historické kořeny. Romové žijí v evropských zemích šest set let a v žádné z nich neměli na růžích ustláno. Nejhorší bylo to, co nacisté se svými služebníčky mým lidem provedli v době druhé světové války. Například v protektorátu. Česká protektorátní kriminální policie na Romy a Sinty organizovala nepředstavitelný hon a pozavírala je do koncentračních táborů v Letech a Hodonínku, kde pod správou českých dozorců po stovkách hynuli. Zajeďte se tam podívat, jak to tam vypadá. Místa která by měla být mementem zrůdnosti rasové nenávisti jsou hanobena prasečincem a rekreačním střediskem. O čem to svědčí?


Pomníček na území bývalého koncentráku v Letech

Je pravda, že občas vyplave na povrch jev, který takový přístup části společnosti potvrzuje. Naposledy to byli dva velitelé českých bojových jednotek v afghánském Logaru, kteří na svých přilbách nosili znaky SS. Ministr obrany je ovšem hned nechal propustit z armády a jejich nadřízené postavil mimo službu.

Překvapuje mě, že společnost něco takového překvapuje. K vojenským bojovým jednotkám se hlásí i dost jedinců, kteří se cítí jako „Rambové“, a právě ti mají potřebu velet. Jak to pan ministr prozatím řeší, se dalo očekávat. Nepoměrně závažnější by bylo, kdyby se prokázalo, že velitelé těchto velitelů o těchto jevech v armádě věděli a skrývali je. Co mě částečně uklidňuje, je to, že na případ upozornili jejich podřízení, obyčejní vojáci. To je jistě plus. Myslím, že odborníci by měli lépe propracovat psychologické testy a armáda by je měla důsledněji používat při přijímání nováčků, ale i průběžně zjišťovat zralost či psychickou opotřebovanost vojáků a velitelů. S vyznavači kultu síly jsem se, nejen já, setkal i u policie. Takže to platí i pro ni.

Dělají něco špatně Romové sami? Co by měli udělat, aby soužití s majoritní společností bylo lepší?

Romové by rádi v očích české veřejnosti zaujímali důstojnější postavení. Měli bychom být přirozeně svoji a bránit svoji hrdost, nestydět se za svoje romství, To je základ. Nebudu vyjmenovávat, jak bychom se měli chovat, co bychom měli dělat. Pořádek si uvnitř komunity musíme zjednat sami.

Spisovatel Janko Horváth má podobný názor a dodává: je třeba konat společně, jednotně.

Přesně tak. Do převratu v roce 1989 jsme v tehdejším Československu měli jakési renomé, vytvářeli jsme hodnoty, pracovali. Dnes je situace taková, že Romové, většinou ne vlastní vinou, společnosti často nic nepřinášejí. Bráno odhadem jsou asi tak z 80 až 90 procent na sociálních dávkách, což českou společnost hodně irituje. Primárně proto, že se jedná o Romy a také proto že to je drahé. Že sociální dávky pobírají také Češi, většině nevadí. Musím proto opakovat všeobecně známou věc: Romové shánějí práci nepoměrně mnohem obtížněji.


Pietní místo obětí z romského koncentračního tábora v Letech u Písku, na hřbitově
v nedalekých Mirovicích.

O tom, jak mohou Romové sami zlepšit své postavení ve společnosti, se hodně diskutuje. Ale málokdy zazní něco konkrétního. Máš nějaký nápad?

Dostat romskou komunitu na přijatelnou úroveň lze jen pomocí přirozených postupů, respektujících myšlení Romů, respektive jejich kulturní hodnoty. Uvedu jednu z možností. V každé početnější komunitě v romském ghettu je jistý počet mužů, kteří mají mezi Romy přirozenou autoritu. Zpravidla to jsou starší Romové - méně vzdělaní podle představ majority, zato s bohatými životními zkušenostmi. Takřka denně se v televizních reportážích setkáváme s nepořádkem kolem romských obydlí, což nás značně poškozuje. Jsem si jist že by se nám například podobné nešvary dařilo likvidovat právě s pomocí těchto přirozených autorit. Mohli by dohlédnout na rušení nočního klidu, na docházku dětí do škol, na zneužívání chudých Romů lichváři atd. Samosprávy nebo místní romské organizace - nejlépe ve vzájemné shodě- by jim mohly poskytovat servis a finančně je dobře ohodnotit.

Senátního slyšení se účastnili různorodí lidé: politici, policisté, státní zástupci, úředníci, lidé z občanských sdružení, Romové, Židi… Vkládáš do takovýchto setkání nějaké naděje?

Každé takovéhle setkání má smysl. Jenom si kladu otázku, jak velký. Představ si, kdybychom jako účastníci slyšení spolu vyšli proti neonacistům a jejich sympatizantům protestovat do ulic. Společná, dobře připravená, veřejná vystoupení proti extremistickým skupinám, zároveň s jejich zesměšňováním, a samozřejmě i pořádná výuka na školách - to vše dohromady by myslím pomohlo.


Členové Národní strany za němého přihlížení policistů v roce 2007 hrubě narušili
pietní akt v Letech u Písku.

To by ovšem politici museli napřed chtít Romy podpořit. Zatím z jejich strany mnohem více zaznívají populistická protiromská hesla.

Zaznívala, zaznívají a zaznívat budou, protože se jim to vyplácí a protože jim to dovolujeme. Je potřeba si pozorně všímat, ke kterým politickým stranám tyto hvězdy patří a podle toho k nim ve volbách přistupovat. Jen malá část z nás - a jsou to stále ti samí - proti tomuto nešvaru vystupuje. U většiny Romů pozoruji apatii a ani se nedivím. Byli natlačeni do tak velké bídy, jakou u Romů v poválečné historii nepamatuji. Sami můžeme dosáhnout úspěchů dílčích, nikoli však zásadních. K prosazení těch zásadních podporu našich lidí potřebujeme a tady je hodně co zlepšovat.

František Kostlán, Text a foto:
Přečteno: 1512x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Domácí, Rozhovory



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo