romea - logo
17. října 2021 (neděle)
svátek má Hedvika

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Chceme mít vzdělané Romy?

Česká republika, 21.8.2007 12:53, (ROMEA/Romano Voďi)

S přicházejícím zářím, kdy se mnoho dětí těší na nástup do školy, by se nemělo zapomínat také na otázky, které s sebou současný vzdělávací systém přináší a které ještě pořád visí ve vzduchu nezodpovězené. Jednou z nich je i problém ve vzdělávání romských dětí. Kde a u koho je možné pozorovat největší mezery při řešení problému? Co se v této oblasti dělá a nedělá? Na názory jsem se ptala bývalého učitele „cikánské školy“ Miroslava Dědiče, ředitelky neziskové organizace Nová škola Kamily Murphy, členky Rady vlády pro záležitosti romské komunity Jany Horváthové a také Ivety Němečkové, pracující na ministerstvu školství.

ČTĚTE TAKÉ:
Nutnost celoživotního vzdělávání je tvrdou pravdou
Romové se mohou v září hlásit na počítačové kurzy

Když Česká republika v roce 2004 vstupovala do Evropské unie, byla kromě jiných nedostatků kritizována i za současnou situaci Romů. Ve vzdělávání a s ním související zaměstnaností byla vytčena ČR zejména častá segregace romských dětí, rasismus ve školách, pasivita ze strany ministerstev. Tyto doposud „neviditelné“ problémy (a po hlubším nahlédnutí mnoho dalších) ve vzdělávání romských dětí a mládeže se neobjevily jen tak najednou, byly tady už dávno před Evropskou unií. V padesátých letech se například zřizovaly takzvané „cikánské školy“, které měly za úlohu romské děti izolovat od rodiny, převychovat a naučit žít asimilovaně ve společnosti bez jakéhokoliv uvědomění si vlastní identity. Dnes již naštěstí neexistují, máme tu ale školy speciální, pokračování škol zvláštních, které vlastně na tzv. cikánské školy navazují. Děti z prostředí romské komunity často nastupují do školy vybaveny kromě školních potřeb sociálními a kulturními nedostatky (ve srovnání s vnější společností), které jsou potom někdy označovány jako inteligenční defi cit. Na základě těchto „zjištění“ jsou pak přeřazovány do škol se speciální péčí. Jistě, nemůžeme zobecňovat všechny tyto případy, pokud však vycházíme z faktů, převážná většina dětí ve speciálních školách je romského původu a dítě umístěné v takové škole je považováno za mentálně zaostalé. Často pak končí na úřadu práce, protože s takovou vizitkou a kvalitou přípravy nemá příliš velké šance studovat na střední škole a někde se v životě uplatnit. A pak si mnozí stěžují, že Romové jsou nevzdělaní, nepracují a přiživují se na státě.


Miroslav Dědič, bývalý učitel

Otázkou však zůstává, jestli je romským dětem poskytnuta šance tyto předsudky změnit. Miroslav Dědič, který učil do roku 1960 v „cikánské škole“ v Květušíně, říká, že romské děti, které jsou dnes ve speciálních školách, tam jsou proto, že tam patří: „Mezi nimi existuje skutečně velké procento dětí mentálně retardovaných, protože pocházejí z příbuzenských manželství a podobně. To říkám na základě vlastních zkušeností,“ uvádí a hned nato vyvrací názor, že by byly přeřazované kvůli svému původu. Na otázku, jestli podle něj existuje v České republice diskriminace ve vzdělávání a segregace romských dětí, odpověděl: „Označit dítě za oligofrenní (mentálně retardované) a na základě toho ho přeřadit není tak jednoduché. Proto se můžou vyskytnout výjimky. Něco jiného je zanedbanost a něco jiného je mentální defekt. Romské děti jsou zařazovány do prvních ročníků základní školy, a když se po půlroce zjistí, že jsou mentálně defektní, teprve potom jsou zařazeni do zvláštní školy. Kromě toho, co většina lidí neví, dítě je zařazeno do zvláštní školy jen za souhlasu rodičů.“ Pracuje ale Dědič s informacemi aktuálními, nebo vychází jen ze svých zkušeností z velké části načerpaných v padesátých a šedesátých letech, kdy se situace v romské komunitě (a i tady musíme brát v potaz různé skupiny Romů a jejich zvyklosti) výrazně lišila? A nakolik je ověřena informace, že jsou romské děti přeřazovány do zvláštních škol pouze v případě, když se zjistí jejich mentální zaostalost, která podle bývalého učitele často vzešla ze vztahu mezi příbuznými? Při obhajobě přeřazování dětí do speciálních škol se mnozí často odvolávali na školní testy, na základě kterých se o osudu dítěte rozhodovalo.

Odborníci ale poukazovali na nevhodnost těchto testů šitých na míru dětem z českého prostředí a jejich neadaptabilnost pro potřeby dětí romských či cizinců… V Evropě zvláštní školy neexistují a žáci ze sociálně slabých rodin či děti s postižením se s pomocí asistentů vzdělávají společně s ostatními v běžných školách. V Česku je však bezmála 500 zvláštních škol a ročně je do nich s posudkem mentální retardace zařazeno každé dvacáté dítě. V Rakousku je takto označeno každé šedesáté dítě, ve Švédsku dokonce jen každé dvoutisící… Obecně se však problémy ve vzdělávání romských dětí v okolních státech příliš neřeší. Vlády nemají vytvořené téměř žádné koncepce, projekty finančně podporují převážně externí zdroje. Můžeme však pozorovat malé krůčky ke zlepšení. V některých státech dobře fungují pedagogičtí asistenti, poskytovány jsou zdarma učebnice, strava nebo doprava. Například v Bulharsku při řešení problému s docházkou poskytlo ministerstvo školství školní autobusy, které ovšem zůstaly úplně nevyužity. Na Slovensku jsou zavedené nulté ročníky, příspěvky na školní pomůcky, několika programy se podporuje školní docházka. I tady byl přijat model romského pedagogického asistenta. Za pozitivum můžeme také považovat antidiskriminační zákon v Maďarsku, který přímo zakazuje segregaci a její uvedení do praxe.

Odpovědnost za změny ve vzdělávání a posunutí vzdělanostní úrovně romských dětí na vyšší příčku zůstává tedy na straně státu. Programy, které má ministerstvo školství vypracované, podporují jenom část organizací, které se věnují ve svých projektech tomuto tématu. V roce 2007 byly dotace schváleny pouze pro 63 projektů.

Za krok dopředu můžeme považovat zřízení role pedagogického asistenta. 17. února 2005 nabyla účinnosti Vyhláška o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, která velice stručně upravuje hlavní činnost asistenta pedagoga. Podle paragrafu 7 této vyhlášky jsou hlavními činnostmi asistenta pedagoga pomoc žákům při přizpůsobení se školnímu prostředí, pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti, pomoc při komunikaci se žáky, při spolupráci se zákonnými zástupci žáků a komunitou, ze které žák pochází. Velkou změnou je současné široké pojetí této funkce, která zahrnuje různé typy asistence. Do jedné kategorie jsou zahrnuti asistenti pracující s mentálně postiženými, s tělesně postiženými nebo smyslově postiženými dětmi a samozřejmě také asistenti pedagoga pracující s dětmi se sociálním znevýhodněním. Ti byli až do roku 2004 nazýváni vychovateli asistenty učitele.

Nemůžeme tvrdit, že vládní orgány nemají žádný zájem o řešení této otázky se zřetelem i na kulturní diference romské menšiny. Základní školy mají možnost zřídit nulté neboli přípravné ročníky pro romské děti. Zájem je však ze strany škol minimální. Pedagogové často nedokážou navázat dostatečně pevný, nebo vůbec nějaký vztah s rodiči, který je zejména při výuce dětí romského etnika velmi důležitý (další důvod, proč mít na základních školách s větším procentem romských dětí víc pedagogických asistentů). Učitelé si také stěžují na velmi nízkou školní docházku romských dětí, přičemž rodiče často absence svých potomků sami omlouvají. Ví ale někdo, proč děti nerady chodí do české školy? I když se to ředitelé a učitelé škol snaží popřít, je zřejmé, že rasismus nejen ze strany neromských dětí ve školách existuje. K tomu můžeme přičíst problémy s dostupností do škol, obzvlášť z oblastí ghett, a předsudek, že se romským dětem nechce chodit do školy, protože ke vzdělání nejsou vedeny a školu v podstatě odmítají, je na světě. Další problém, na který můžeme narazit, jsou školní osnovy. Kulturně vhodné školní materiály týkající se života a zkušenosti Romů, které by také mohly zvýšit zájem o školu a vzdělávání, v aktovkách dětí chybějí. O romské historii, holocaustu nebo původu nenajdete téměř zmínku, ačkoliv se o potřebě tohoto druhu informací diskutuje už několik let. Nemluvě o tom, o kolik peněz nedostatečným a nesprávným investováním do vzdělávání Romů stát přichází. Maďarská akademie věd vypracovala studii týkající se investice do vzdělávání romských dětí. Výsledky ukazují, že investice do vzdělávání, které pomohou Romům úspěšně dokončit střední školu, by přinesly významné přímé dlouhodobé úspory národního rozpočtu. Pokud počítáme s touto investicí ve věku 4 let, pohybuje se současná hodnota budoucích přínosů okolo 1 960 000 Kč, tj. 70 000, které by vláda ušetřila v případě, že by dotyčný základní vzdělání nedokončil. Položme si proto otázku - chceme vůbec vzdělané Romy, kteří budou mít šanci se na pracovním trhu uplatnit?

***

Za Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR mi na dvě otázky odpověděla Iveta Němečková:

Jaké konkrétní kroky učinilo MŠMT v oblasti vzdělávání romských dětí (podpora nultých ročníků, asistentů, stipendií, atd.)?
Ptáte se na nulté neboli přípravné ročníky. V oblasti přípravného vzdělávání jsou zřizovány mateřské školy nabízející dětem a jejich rodičům velmi dobré vzdělávací programy; některé děti a jejich rodiče je ale z různých důvodů nemohou nebo nechtějí využívat. Předškolní přípravu mohou proto realizovat také v přípravných třídách, které jsou zřizovány podle zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání ve znění pozdějších předpisů (školský zákon). Přípravnou třídu mohou navštěvovat děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Jeden rok před nástupem do školy však není příliš dlouhá doba na přípravu, a tak mohu jen doporučit, aby děti a jejich rodiče využívali v co nejširší míře programů mateřských škol. Dalším konkrétním krokem, který podporuje školní úspěšnost žáků a studentů, je zřízení funkce pedagogického asistenta. Jak vyplývá již z názvu, není to krok zaměřený přímo na podporu vzdělávání romských dětí a ne všechny romské děti podporu pedagogického asistenta potřebují. Funkce pedagogického asistenta může být na škole zřízena pro děti se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním či sociálním znevýhodněním. Podpora pedagogického asistenta je však pro děti ze zmíněné cílové skupiny a jejich integraci do hlavního vzdělávacího proudu velmi významná. Pedagogický asistent spolupracuje s učitelem ve třídě a pomáhá individuálně či skupinově dětem, žákům a studentům při zvládání nároků studia. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyhlašuje také od roku 2003 vždy na jedno pololetí Program na podporu romských žáků středních škol. Administrativně byl převzat od Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity, která program vyhlašovala již od roku 2000. Finanční prostředky programu jsou určeny právnickým osobám, popřípadě organizačním složkám státu vykonávajícím činnost školy. Co se týká výsledků programu, velmi potěšující je, že počet žadatelů o dotaci každý rok mírně stoupá. Počet podaných žádostí na jedno pololetí se pohybuje mezi 1500 až 2000. Peněžní prostředky jsou obecně řečeno určeny na pokrytí některých nákladů spojených se studiem na středních školách. Za velmi dobré považuji, že mezi žadateli je stále více žáků, kteří studují na gymnáziích a oborech ukončených maturitní zkouškou. Ze zpětné vazby terénních sociálních pracovníků a poradců pro národnostní menšiny při krajských úřadech také vyplývá, že tento dotační program je velmi nápomocný při rozhodování o další profesní přípravě žáků a studentů především v lokalitách ohrožených sociálním vyloučením. Díky tomuto programu studují střední školu i žáci, jejichž rodiny by vzdělávání svého potomka na střední škole neplánovaly. Poskytnuté prostředky v rámci programu však často nejsou využity a škola je po ukončení pololetí vrací na účet MŠMT. Pro bližší seznámení doporučuji podívat se na http://www.msmt.cz/mladez/program-na-podporu-romskych-zaku-strednich-skol. Zde najdete vyhlášení programu na dané období, podmínky pro podání žádosti o dotaci, formuláře, kritéria - veškeré informace, které žadatel o dotaci potřebuje. Také zde naleznete výsledky výběrového řízení za uplynulé období i důvody, pro které bývají nejčastěji žádosti zamítnuty. S integrací romských dětí, žáků a studentů souvisí i Program na podporu vzdělávání v jazycích národnostních menšin a multikulturní výchovy. Je rovněž vyhlašován každoročně. Jedním z hlavních cílů vytvoření těchto programů je, aby v budoucnu většina romských dětí, žáků a studentů studovala v mateřských, základních, středních a vysokých školách v hlavním vzdělávacím proudu a nemusela využívat specializovaných tříd či škol. A to v současné době podle mého názoru ještě není zcela běžné.

V rámci svých programů také finančně podporujete neziskové organizace a jejich projekty týkající se vzdělávání. Které z projektů jsou při rozdělování peněz upřednostňovány?
Na MŠMT zajišťuji administraci Programu MŠMT na podporu integrace romské komunity, který je vyhlašován každoročně v souladu s nařízením vlády ČR č. 98/2001. Na vaši otázku tedy mohu odpovědět z úhlu pohledu této zkušenosti. Práce neziskových organizací je podle mne hodně důležitá a mnoho neziskových organizací ji vykonává na vysoké úrovni. Pomáhají v oblasti vzdělávání především v zajištění včasné péče - tedy předškolní přípravy těch dětí, které z různých důvodů nechodí či nemohou chodit do mateřské školy nebo přípravného ročníku. To je nesmírně důležité. Dobrá a včasná péče o děti nejlépe od tří čtyř let a jejich vzdělávání, o rozvoj jejich schopností a dovedností před tím, než nastoupí do školy, to je ta nejlepší pomoc pro dobrý nástup do základní školy a úspěšného studia v prvních letech školní docházky. Strategickým dokumentem, ze kterého vychází tematický okruh zaměřený na předškolní vzdělávání v rámci Programu MŠMT na podporu integrace romské komunity, je Koncepce včasné péče o děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí, jejíž celý text je umístěn na http://www.msmt.cz/vzdelavani/koncepce. Velká část projektů neziskových organizací je zaměřena na podporu dětí a žáků v čase mimo vyučování. Organizují pro děti pomoc při domácí přípravě do školy, psaní úkolů či zajišťují doučování. Nabízejí dětem a mladým lidem kvalitní programy pro volný čas, kluby nebo kroužky. I tuto oblast podpory považuji za důležitou. Pomáhá dětem jednak zvládnout nároky základní školy a také se profilovat, poznávat nové věci a činnosti. A to je důležitý základ pro jejich další život a profesní i osobní uplatnění. Některé projekty neziskových organizací podporovaných v rámci Programu MŠMT na podporu integrace romské komunity jsou zaměřené na další vzdělávání asistentů pedagoga, učitelů, pedagogů volného času. Tyto projekty vytvářejí prostor pro výměnu zkušeností při vzdělávání pedagogů v oblasti vzdělávání romských žáků a studentů. Ze státního rozpočtu jsou podporovány také různé soutěže, literární aktivity dětí. Jak sama vidíte, z hlediska tematického zaměření je to skutečně široké spektrum. Podporovány jsou projekty, které jsou v souladu s vyhlášenými tematickými okruhy a s podmínkami a kritérii vyhlášeného programu. Odborní hodnotitelé a komise sledují, jaké cíle si projekt klade, jakými aktivitami chtějí realizátoři cílů dosáhnout, odbornost lidí, kteří projekt realizují, zda a jak organizace sleduje a vyhodnocuje své aktivity a dosahování stanovených cílů, přiměřenost finančního zajištění aktivit projektu. U dlouhodobých projektů, které realizátor předkládá několik let po sobě, je vysoce hodnoceno, pokud realizátor vychází z již dosažených výsledků a projekt upravuje podle zkušeností tak, aby dosáhl vyšší efektivity. Pro každého předkladatele žádosti o dotaci ze státního rozpočtu je užitečné, když se předem seznámí s kritérii, podle kterých je projekt posuzován. Kritéria jsou uvedena v oznámení o vyhlášení výběrového řízení. Kvalita předkládaných projektů je často velice nízká, žadatelé o státní dotaci v těchto případech nerespektují podmínky dané vyhlášením nebo neuvádějí podstatné informace. V takových případech jsou žádosti zamítnuty. Při přípravě projektů je třeba si uvědomit, že jde o finanční prostředky ze státního rozpočtu a k projektům takto přistupovat.

Kromě vládních orgánů jsou stěžejním bodem při řešení problému i neziskové organizace, které se snaží různými vzdělávacími projekty romské děti podporovat. Jednou z takových organizací je Nová škola. Projektem Rozlety se zaměřuje na romské žáky sedmých a osmých tříd, přičemž je formou doučování a volnočasových aktivit připravuje na přijímací řízení a nástup na střední školy. Základní školy se totiž o své žáky zajímají jen do doby, kdy si podají přihlášku na odborné učiliště nebo střední školu. Nová škola sází při práci s romskými žáky a studenty hlavně na přátelské vztahy: „Pokud mají děti vedle sebe někoho, kdo je ocení, kdo má radost z jejich pokroků, i výsledky jsou lepší. Spousta dětí k nám chodí proto, že tady mají zázemí… A myslím, že je to zejména individuálním přístupem. Český školní systém ale zatím není na individuální práci s dítětem připraven, počítá s domácí přípravou,“ říká ředitelka organizace, Kamila Murphy. Nová škola se také v rámci Analýzy sociálně vyloučených romských lokalit pod vedením sociologa Ivana Gabala podílela na části týkající se vzdělávání romských dětí a situaci na školách. Zeptala jsem se Kamily Murphy, jaký přístup měli pedagogové na školách k romským dětem. „Na některých školách mě zarazil přístup ředitelů základních škol, kteří byli přesvědčeni, že romské děti nejsou schopné a nechtějí dále studovat. Podle toho k nim přistupovali. Naopak velmi vstřícný přístup k dětem měly základní školy speciální. Pro děti se snaží vytvářet příjemné prostředí, pocit bezpečí… „Já jako dítě bych také chtěla chodit do zvláštní školy, protože je tam menší kolektiv, je tam méně učení a například víc hodin zpěvu. Tam by se každé dítě cítilo líp, není to jenom o romských dětech. Já bych řekla, že spíš o rodičích. Ti mají často jenom základní vzdělání, velmi obtížně si hledají práci a dávají příklad svým dětem, které podléhají samovolně tomuto trendu. Třeba děti v Kralupech nad Vltavou měly o své budoucnosti jasno. Budou dělat u technických služeb, protože když tam budou pracovat nějakou dobu, můžou jít na pracák, budou chvíli doma a pak zase půjdou pracovat. Svoje představy o budoucnosti velmi rychle přizpůsobily reálné situaci. Mě to velmi mrzí, protože energie, kterou učitelé základních škol speciálních vynaloží, jde nesprávným směrem.“

Svým dílem ke zlepšení vzdělanosti přispívají svými projekty i jiné neziskové organizace věnující se hlavně romským středoškolákům a vysokoškolákům. Například občanské sdružení Slovo21 či Athinganoi. Městské úřady ale také pracují na projektech, jak snížit počet mladých Romů evidovaných na úřadech práce. „Motivační soustředění“ realizované Úřadem městské části v Praze 3 je jedním z takových projektů. Zaměřuje se na romské žáky v posledních ročnících základní školy, pro které pracovníci připravili několik motivačních výcviků. Na těch se seznamují s možnostmi dalšího vzdělávání a profesního směřování, s testem studijních předpokladů nebo také s romskými vysokoškoláky.

Podle snah ministerstva nebo neziskových organizací si někdo může říct, že se situace řeší a jsme na nejlepší cestě jak mít z romských dětí integrovanou a vzdělanou mládež. Dokonalou skládačku nám však tato opatření nedávají, mezery jsou ještě příliš velké. Kde jsou a jak je překlenout, jsem se zeptala ředitelky Muzea romské kultury v Brně a členky Rady vlády pro záležitosti romské komunity Jany Horváthové.

Myslíte, že se situace ve snahách potírat segregaci romských dětí nějakým způsobem zlepšila?
Já nemám pocit, že by se situace zlepšila. Ještě pořád je málo asistentů ve výuce, nevyužívají se všechny možnosti, o kterých se ví, že fungují. Pak není důvod se divit, že romští žáci jsou v české škole neúspěšní, což většina z nás ví, ale nikdo nezná přesná čísla. Je potřeba realizovat průzkum úspěšnosti romských žáků, který by nám tato fakta dal. A ten průzkum provést lze. Takový argument třeba pro ministerstvo školství ale zatím použít nemůžeme.

Na speciálních školách je pořád velmi velké procento romských dětí. Čím to tedy je? Skutečně potřebují romské děti speciální péči?
Jisté je, že zvláštní školy byly pro učitele takovým odkladištěm dětí, které byly problémové a potřebovali individuální péči. Druhá věc je, že romští rodiče přicházejí s tímto návrhem za učiteli sami, ze známého důvodu, že buď oni sami nebo jejich starší děti měli zkušenost ze zvláštní školy, a vědí, že zvláštní škola neklade na dítě takové nároky. Už si ale neuvědomí, že tím sami zhoršují šanci svých dětí na kvalitnější život.

Hlavním viníkem, který může za neúspěšnost romských dětí ve školách, jsou tedy rodiče?
Svým podílem za to můžou rodiče, ale otázkou je, jestli nám tato znalost viníka nějak pomůže v řešení. V podstatě se na ty rodiče spoléhat a obracet nemůžeme. Víme, že jim chybí nadhled a informovanost, v podstatě o školním vzdělanostním systému nic nevědí. Kritizovat a spoléhat se na rodiče je cesta, která nikam nevede. Ano, můžeme na rodiče působit osvětou, ale ta působnost je skutečně hrozně dlouhodobá i nejistá. Jiná možnost je působit přímo na dítě, pokud s rodičem nemohu příliš počítat. To považuji za konstruktivní a racionální přístup a tím vůbec Romy neomlouvám. Otázka je, jaké možnosti mají, aby tuhle situaci sami změnili.

Renata Berkyová
Přečteno: 4173x
 

Kam dál:

Štítky:  

RV 07,08/2007, Reportáž, Domácí



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo