Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Cítí se Romové všude cizinci? Romové v Bulharsku

31. ledna 2012
Čtení na 6 minut

Česká republika má v přístupu k romské minoritě s Bulharskem společné toliko,
že oba státy přijaly v roce 2005 mezinárodní Dekádu integrace Romů. Program
iniciovaný Světovou bankou a Institutem otevřené společnosti (OSI – Open Society
Institute), který potrvá do roku 2015, do jisté míry signalizuje, že
problematika romské minority těmto státům není lhostejná a každý v rámci svých
možností připravuje změny, které by pomohly snížit sociální dopady
nezaměstnanosti a špatného vzdělání Romů ve společnosti.

Romové v Bulharsku tvoří druhou nejpočetnější etnickou skupinu po muslimech –
Turcích a Pomácích (Hyan, Ječný, 2005). Stejně jako v České republice Romové v
Bulharsku nejsou homogenní etnickou skupinou. Rozdělují se na skupiny, kde
největšími jsou „daskane“, „chorachane“, „kalderashija“, „kaladžiji“ a „rudari“.
Každá skupina vede odlišný způsob života, také se přistěhovaly na území
Bulharska v různých obdobích a jsou odlišného náboženství. Institut Otevřená
společnost Bulharsko uvádí, že podle statistických údajů provedených v roce 2001
bulharským statistickým úřadem se hlásí téměř 52,5 % bulharských Romů ke
křesťanství (z toho 48,2 % k pravoslaví, 0,3 % ke katolictví, 6,6 % k
protestantství), 27,9 % k islámu, 16,1 % je bez vyznání.

Pokud se v Bulharsku o Romech mluví špatně, není to barvou pleti. Už jenom fakt,
že zvýšená pigmentace je zastoupena více či méně u všech etnických skupin, ať
jsou to Bulhaři, Turci, Arméni nebo Romové, neexistují zde hanlivé přívlastky a
přezdívky. Stát nevynakládá dostatečné prostředky, aby zmírnil bídu majoritní i
minoritní společnosti, přesto se dostal po Maďarsku na druhé místo, co se týká
dodržování práv Romů. Během socialismu v Bulharsku nebyla Romkám doporučována
sterilizace, jako to bylo u nás, na Slovensku a v Maďarsku. Tradice Romů nebyly
potlačovány, možná proto, že paralelně žilo na území Bulharska více etnických
skupin.

Je pravdou, že bulharští Romové žili a žijí v daleko horších ekonomických
podmínkách než čeští Romové. Jejich ekonomický statut se rok od roku propadá.
Nevládní organizace Otevřená společnost se v hlavním městě Sofi a v roce 2007
dotazovala Romů, jaká je jejich životní úroveň. Výzkum zveřejnila v informačním
sborníku v roce 2008 (Metodieva a spol., 2008), ze kterého čerpala novinářka
Lora Fileva při psaní článku Mýty a realita Romů v Bulharsku. (Fileva, 2008)
Fileva zveřejňuje, že 74 % bulharských Romů uvádí, že nemají dostatek jídla, 37
% neplatí zdravotní pojištění. Udivující je, že pouze 6 % je zaregistrováno jako
sociálně slabí. Příčinou může být fakt, že sociální systém v Bulharsku je příliš
tvrdý a ze sociálních dávek nelze uživit rodinu na týden, natož celý měsíc.
Další podmínkou je, že každý žadatel musí odpracovat měsíčně 10 dnů veřejně
prospěšných prácí, které má na starosti daná obec.

52 % Romů v Bulharsku má příjem z pracovního procesu, bohužel pouze 24 % má
pracovní smlouvu. Je třeba podotknout, že tímto způsobem v posledních letech
pracují zaměstnanci bez etnických rozdílů v nesoukromém sektoru. Pokud pracují,
dostávají pouze základní plat a zbytek mimo, nebo mají smlouvu na zkrácený
úvazek, i když pracují více než 8 hodin denně. Toto je způsobeno nedostatečnou
kontrolou Úřadu práce na činnost podniků, které takto profitují . Vzdělání je v
České republice považováno za jednu z klíčových složek integrace Romů (Slivka,
2008). Proto považuji za zajímavý exkurz do bulharského vzdělávání Romů. Od roku
1946 byla v Bulharsku pro Romy zavedena povinná školní docházka, v romských
čtvrtích se zakládaly romské školy přímo uprostřed komunity. Tehdy poprvé
zasedly romské děti masově do školních lavic. Při škole fungovaly kurzy
gramotnosti pro jejich rodiče. Tento přístup měl dvacetileté trvání. Některé z
těchto škol nesly označení „Škola pro děti s nízkým životním standardem a nízkou
kulturou“. Po dvacetileté práci v těchto školách se zjistilo, že vzdělávání
sklouzlo do základních kompetencí, více se probíraly pracovní činnosti a tyto
uměle vytvořené školy se pak v 70. letech přejmenovaly na základní školy s
rozšířenou výukou pracovních činností. Od roku 1992 MON (Ministerstvo na
obrazovanie i nauka) mění dosavadní výuku v těchto školách a školy musí mít
standardní výuku. Od roku 1999 na popud neziskových organizací bulharské
ministerstvo školství přijímá Rámcový plán na rovnoprávnou integraci Romů v
bulharské společnosti.

Patrné je především to, že romské děti v Bulharsku nenavštěvovaly v tak velké
míře speciální (dříve zvláštní a pomocné) školy, jako tomu bylo u nás, které by
poskytovaly základy vzdělání a odřízly by pak talentovaným a motivovaným dětem
možnost pokračovat ve středním a vysokoškolském vzdělání. Jedním z důvodů, proč
romští rodiče přihlašovali své děti do zvláštních škol, bez ohledu na jejich
intelektové schopnosti, byly ekonomické příčiny. Dětem byla státem poskytována
speciální péče a v těchto školách měly bezplatnou celodenní stravu, oblečení a
školní pomůcky. (Občanské sdružení Amalipe, 2002) V ostatních typech škol děti
měly v socialistickém období bezplatné svačinky od 1. do 4.třídy. Později byly
svačinky ministerstvem práce a sociální politiky zavedeny znovu, jako Program
bezplatných svačinek a mléka plošně pro stejnou kategorii dětí (1.-4. třída), s
cílem motivovat především sociálně slabé romské rodiče, aby zamezili
rozrůstající se absenci jejich dětí. Bohužel už v roce 2006 Institut sociologie
Bulharské Akademie věd společně s Institutem Otevřená společnost po provedených
průzkumech zjistily neefektivnost tohoto řešení. Toto vyjádření najdeme v článku
Bezplatné svačinky jsou hýření (autor Zornica Lateva) v novinách Dnevnik. Od
roku 2009 ve školách tato privilegia mají pouze děti sociálně slabých rodičů a
podle internetových zdrojů je to různé a nepravidelné.

Romské děti v Bulharsku byly také znevýhodňovány vzdělávacími osnovami v tzv.
kvartálních školách pro Romy, které neměly dostatečnou úroveň v konkurenci se
základními školami v centru města. Později do těchto škol přicházely děti z
majoritní populace s patologiemi v chování. Nutno však dodat, že děti byly
umísťovány do zvláštních škol po opakovaném
pedagogicko-psychologicko-diagnostickém vyšetření a na základě souhlasu svých
zákonných zástupců. Žádné z dětí nebylo umístěno na základě rozhodnutí jednoho
člověka.

Snaha přiblížit školu komunitě přímo v prostředí, kde děti žily, nebyl příliš
šťastný krok. Tzv. vedle škola vytvořila podmínky segregace.

V současné době se v bulharských školách za podpory nevládních organizací
problematice vzdělávání romských dětí věnují intenzivněji. Provádí se monitoring
efektivity nových postupů. Tak např. bulharští pedagogové zastávají názor, že
zapojení romského jazyka do vzdělávacích osnov nemělo efektivitu, naopak byli
spokojeni s prací romských asistentů. Romština je ve školních osnovách jako
mateřský jazyk, to znamená, že každá menšina se v předmětu mateřský jazyk učí
svůj mateřský jazyk, Turci turečtinu, Romové romštinu. Ale je zajímavé, že mnoho
Romů si vybírá turečtinu (tzv. turečtí Romové) (Georgi Žečev) Mezi předměty je i
nepovinně volitelný předmět Folklór etnosů (lépe ale zní etnický folklór). Dejan
Kolev uvádí, že tento předmět začali vyučovat ve 13 školách v oblasti Velikého
Tarnova na popud Centra mezietnického dialogu a tolerantnosti „Amalipe“ za
podpory MON (Ministerstvo školství a vědy) společně s krajským úřadem Veliké
Tarnovo. V současné době tento předmět má 232 škol v Bulharsku. Tento krok byl
velice úspěšný, Romy vítán a dá se říci, že děti přiblížily školu rodičům. Do
hodin přicházejí rodiče, kteří vyprávějí romské pohádky, hrají divadlo, hrají na
hudební nástroje a děti na oplátku hrdě vyprávějí rodičům své znalosti. Předmět
je vyučován 2x týdně (Kolev, 2007). Jako pozitivní lze hodnotit, že bulharské
romské děti jen výjimečně neukončí základní vzdělání (především subetnická
skupina kaldarashi si vzdělání cení) – problémem byla jen děvčata, které
odcházela do rodin svých budoucích manželů ještě dříve, než základní vzdělání
ukončila.

Tato tradice však postupně mizí.

Článek vznikl v rámci projektu financovaného ze zdrojů CEE TRUST

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajsví o Romech
Teď populární icon