Evropské šetření si posvítí nejen na ústavní péči o děti

Eurochild, neboli síť organizací zabývajících se prosazováním dětských práv a zkvalitňováním jejich života, spustila šetření, jehož cílem je porovnat náhradní péči o děti ve třiceti evropských státech. Je tomu tak poprvé, co bude provedeno tak rozsáhlé a komplexní mapování všech států evropské šestadvacítky.

V Evropské unii přibližně 1%, čísly až 1 milion dětí vyrůstá mimo svou biologickou rodinu, tedy v ústavní, komunitní či náhradní rodinné péči.

Zatímco je umisťování dětí do péče ústavů obecně považováno za poslední řešení, k němuž by se mělo přikročit až ve chvíli, kdy jiné alternativy selhaly, počet dětí v ústavech neklesá, ba dokonce v některých zemích EU vzrůstá.

Mimoto stále přetrvává praxe svěřovat děti do 3 let věku do ústavní péče a to i navzdory všeobecně sdílenému faktu, že umístění kojence, byť na pouhých několik měsíců, způsobuje nevratné poškození mozkového vývoje.

Je zřejmé, že ve statistikách jsou některé obzvlášť zranitelné skupiny vysoce nadreprezentovány. V Bulharsku dosahuje procento romských dětí v péči až 45. V dětských domovech v České republice představují romské děti 24% podíl, údaj pochází z roku 2007. Umisťování dětí s různými hendikepy do péče ústavů se ale týká mnoha evropských států.

Chudoba a materiální nedostatek nemohou být důvodem pro odebírání dítěte od rodiny. Přesto právě tento fakt hraje zásadní roli v mnoha zemích. Ve skutečnosti nedostatek dat o vztahu mezi chudobou, sociální exkluzí a umisťováním dětí znemožňuje vidět, jak důležitou roli v rozhodování hraje právě chudoba a jaké by měly být rozvinuty nejvhodnější preventivní přístupy.

„Víme, že u mnoha dětí, které jsou odkázány na ústavní systém péče, byly hlavním důvodem chudoba a sociální vyloučení. Nejvyšší politický závazek k ukončení dětské chudoby musí mobilizovat více prostředků a možností předčasné intervence a prevence, které povedou k podpoře rodin a jejich přístupu ke kvalitním službám,“ uvedla generální sekretářka sítě Eurochild Jana Hainsworth.

Dostupné statistiky jasně ukazují, že děti, které prošly ústavní péči, s větší pravděpodobností končí jako bezdomovci, dopouští se zločinů, mají děti před dvacátým rokem života a své potomky odkládají do ústavů.