Fotoreportáž: Hrdost a dojetí na Pražské Pride

Duhového procesí se účastnilo několik tisíc lidí. Prostor od místa startu pochodu do jeho cíle na Střeleckém ostrově byl na více než hodinu dočista zaplněn davem lidí různorodého složení. Jedni vyrazili v obyčejném tričku a džínech ozdobeni drobnou vlaječkou na batohu, druzí zvolili pestrobarevné kostýmy a paruky, někteří další například masky s podobenkami prezidenta a jeho vicekancléře. Jedno jim ale bylo společné. První Pražská Pride pro ně byla nezapomenutelným zážitkem, byla zábavou i možností dát vědět o své existenci a upozornit na skryté homofobní nálady, které se za prvním dojmem tolerantní společnosti mohou ukrývat. A celá řada lidí v tom své děti, sourozence, přátele, kolegy nebo sousedy s odlišnou sexuální orientací nenechala a přišla je do pochodu podpořit.

Ačkoliv některé politické debaty posledních dní a týdnů o přítomnosti hrdosti v pochodu pochybovaly, a přirovnávaly ji naopak ke zpupnosti, byla cítit všude kolem. Nebyla to pýcha, sodoma ani arogance, ale nadsázka spolu s radostí z více než kladného přijetí přihlížejícími, případně dojetí z pohledu na celou řadu mávajících stařenek, které členům procesí posílaly polibky.