František Kostlán: Bude muset soudní znalec stáhnout kalhoty, aby soud poznal, jestli je židovského původu?

Necháme si vládnout odborníky. Či spíše politiky, kteří jim věří. Heslo doby
zní "věřme odborníkům". Přitom to jsou především politici a odborníci, kteří
často nedokáží dohlédnou důsledky vlastního konání. A my, občané? Ignorujeme
nesporný fakt, že odborníci mají často na totéž i protichůdné názory a vyvracejí
si své zaručené recepty navzájem. Není se čemu divit, když dokážeme pomíjet i
fakt, že právě tito odborníci mají na svědomí současnou světovou krizi.

Inženýři lidských duší

Jedni "inženýři lidských duší" (v tomto případě psychiatři) tvrdí, že norský
terorista Breivik trpí paranoidní schizofrenií. Vypracovali pro potřeby
vyšetřování posudek, který má téměř 250 stran. „Žil ve vlastním iluzorním světě.
Vlastní přeludy ho zcela ovládly,“ dodávají.

Jiní odborníci tvrdí úplný opak. Například věhlasný švédský expert na
schizofrenii a autor mnoha učebnic, profesor Johan Cullberg, označil
psychiatrickou zprávu soudních znalců za „urážlivě neprofesionální“. Podle něj
pro diagnózu paranoidní schizofrenie nesvědčí v Breivikově případě prakticky
nic. „Neměli bychom chování, jež odmítáme a děsí nás, klasifikovat jako
chorobné. Tím zužujeme náš pohled na schopnost zdravého člověka páchat zlo,“
řekl profesor Cullberg.

A my? Obě strany si poslechneme. A vzápětí si pochvalujeme, že máme
odborníky, protože bez nich bychom byli v těchto otázkách naprosto bezradní.

Ekonomičtí a finanční odborníci

Byli to ekonomičtí odborníci, kdo způsobil současnou světovou krizi, jejíž
konec je v nedohlednu. A jsou to ekonomičtí a finanční odborníci, kteří se tu
krizi nyní snaží vyřešit. Politici jim přitom stále s důvěrou naslouchají.

Agentury, které údajně nezávisle hodnotí úspěšnost, či neúspěšnost států či
firem z ekonomicko-finančního hlediska (tzv. rating), víckrát selhaly a tuto
krizi spoluzavinily. A jsou to ekonomové, finančníci i politici, kteří těmto
agenturám stále s vážností naslouchají, protože se obávají změny ohodnocení
svých zemí či firem.

A my? Zas a znovu  ty politiky volíme.

Právní odborníci, zkoumající původ druhých

Nejde zdaleka jen o ekonomicko-finanční rozměr. Stačí jeden advokát, který
tvrdí, že Žid je coby soudní znalec v případě souzení neonacistů podjatý,
protože je postižený holocaustem. A vzápětí se v celé nahotě ukazuje, že lidská
práva pro mnoho lidí neznamenají nic. Příliš mnoho advokátů se tohoto kolegy
zastalo – ukazuje se tak, nakolik advokátská profese pokřivuje myšlení těch
lidí, kteří nejsou zakotveni v žádných hodnotách. Příliš mnoho internetových
„diskutérů“ vidí v tomto advokátovi příklad hodný následování. A příliš mnoho z
nich by rádo vyloučilo Židy či Romy ze společnosti vůbec.

Ano, řeč je opět o advokátovi členky Dělnické strany SS Lucie Šlégrové. Tento
advokát, Petr Kočí, má přitom s nacismem těžkou osobní zkušenost. Jak sám řekl
ve vysílání Rádia 1, někteří jeho příbuzní na holocaust doplatili. Petr Kočí tak
sám vyvrací svou námitku podjatosti. Svým přístupem k věci potvrzuje, že i mezi
těmi, kterým nacisté vyvraždili příbuzné, se najdou lidé, kteří nejsou vůči
dnešním neonacistům podjatí. A důvodů pro nepodjatost by se jistě našlo více
než-li bezcharakternost a absence svědomí a studu, jako je tomu u advokáta Petra
Kočího.

Jak si posuzování toho, jestli je někdo pro svůj původ podjatý, tito advokáti
představují, nevíme. Soud by zřejmě musel napřed zjišťovat, jestli je dotyčný
znalec Židem (Romem či kýmkoli jiným, postiženým nacisty). Už toto zjišťování
odporuje Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku.

Jak by to soud udělal? Nařídil by znalci, ať si stáhne kalhoty, aby zjistil,
jestli má obřízku či nikoli, jako to dělali nacisté? A co když je Židem, který
není obřezaný? Nechal by projít seznamy Židů, které pořídili antisemité? Nařídil
by Židovské obci, aby prozradila, zda je znalec jejím členem? A co když jejím
členem není, přestože je Židem? Nechá soud čenichat policajty v sousedství, aby
zjistili, jestli slaví vánoce nebo chanuku? A co když je Židem, vychovaným
ateisticky a nic takového neslaví?

A jak by soud takové pátrání zdůvodnil? Podle Ústavy ČR si přeci každý občan
vybírá tu národnost a to náboženství, které sám uzná za vhodné – nejde to
nařídit.

Po zjištění, že znalec je židovského původu, by soud musel zkoumat, jestli
jej holokaust zasáhl vnitřně natolik, že mu to brání v nestrannosti. Jak by to
soud posuzoval, mi není jasné. Psychologickým posudkem? Dalším vyšetřováním,
které by tentokrát zjišťovalo, jak se dotyčný ve věcech s tím souvisejících kdy
zachoval? Nebo jinak? Jak?

A my? Neříkám, že takoví jsou všichni advokáti, ale přeci jen: i amorálním
jedincům typu Kočího svěřujeme leckdy bezstarostně do rukou své osudy. I jim
coby odborníkům věříme mnohdy až slepě.

Těžká civilizační choroba

Jde o důsledek těžké civilizační choroby: naší neschopnosti používat kritický
rozum, spojené s přílišnou důvěrou v odborníky jako takové. Důsledkem toho je
naše stádnost, k níž se přes veškeré těžké zkušenosti s kolektivismem všeho
druhu (komunismem, nacismem) neustále vracíme.

Slovo úspěch chápeme jako ekonomickou kategorii, jakoby se život skládal jen
z toho, kolik máme na kontě peněz. Ekonomům a finančním odborníkům věříme i
přesto, co vše má jejich způsob chápání světa na svědomí. Namísto hledání
spravedlnosti nasloucháme se vší vážností advokátským plkům, které mají za cíl
pokroutit hodnoty, k nimž se – zatím ještě pořád – vztahujeme. (Pochopitelně se
výše řečené netýká všech odborníků, paušalizace ani zde neplatí, jde však o
poměrně rozšířený jev).

Říkáme tomu všemu (a mnohému dalšímu) civilizace. Jsme na ni začasté hrdi. Ba
dokonce se najdou mezi námi tací, kteří jsou ochotni tvrdit, že právě naše
civilizace je nejlepší ze stávajících, že naše kultura je nadřazena ostatním.

Naši civilizaci se nám daří ničit natolik, že je vážně ohrožena. Již dnes se
až příliš často ukazuje, že zmrzačený způsob uvažování, kterým trpí podstatná
část ekonomů, finančníků, právníků, politiků (a pochopitelně i dalších, zde
nejmenovaných), zcela ignoruje hodnoty, k nimž jsme se dlouhá tisíciletí
vztahovali a lidská práva, k nimž jsme se propracovávali přes velmi těžké
zkušenosti (především s nacismem a komunismem).

A my? Jsme jiní než oni? Pokud ne, tak si svou budoucnost zasloužíme.