Gelem, gelem lungone dromenca

8. dubna si připomínáme již čtyřicáté výročí prvního světového romského kongresu u Londýna (First World Romani Congress), na kterém byla mimo jiné přijata podoba mezinárodní romské vlajky a hymny.

Mezinárodní setkání Romů se konalo ve dnech 7. – 12. dubna 1971 v Orpingtonu, jedné z předměstských čtvrtí Londýna. Mezi iniciátory setkání byli tehdejší sekretář Gypsy Council Grattan Puxon, profesor Donald Kenrick, jugoslávší Romové zastoupení Jarko Jovanovičem a francouzští Romové vedení spisovatelem Matéo Maximoffem. Zúčastnili se ho delegáti celkem ze čtrnácti států vedle pozorovatelů ze šesti dalších zemí včetně indického romisty W. R. Rishiho.

Na kongres odcestovala oficiální tříčlenná delegace z tehdejšího socialistického Československa, kterou tvořili významní členové Svazu Cikánů-Romů (Tomáš Holomek, Antonín Daniel a Ladislav Demeter), organizace, která uzrála roku 1969 jako jeden z plodů pražského jara. Cesty se měl zúčastnit i předseda Svazu Miroslav Holomek, který ale nakonec pro svou nemoc nedorazil. Svaz Cikánů-Romů tak byl jedinou oficiálně pozvanou organizací, která na kongres přijela. Většina dalších zástupců Romů na něj zavítala z vlastního popudu. Nezávisle na oficiální delegaci zástupců Svazu, jakožto člena Národní fronty, se kongresu na pozvání organizátorů soukromě zúčastnila i etnoložka Eva Davidová.

Hlavním cílem Prvního světového romského kongresu bylo vytvoření sítě kontaktů mezi jednotlivými zástupci Romů, tedy ustanovení mezinárodního romského hnutí.

Jednání v jednotlivých komisích (FOTO: Eva Davidová)

Úloha delegace Svazu Cikánů-Romů

Českoslovenští delegáti na setkání odcestovali pozváni významným francouzským aktivistou Vanko Roudou, se kterým se někteří členové výpravy setkali již rok před tím na kongresu Romů ve Francii a následné květnové pouti do Saintes-Maries-de-la-Mer. Nejednoho člověka možná zarazí, jak je možné, že tehdejší vládní uspořádání zástupce organizace založené (i když neoficiálně) na národnostním principu na První světový romský kongres vyslala.

Jak vyplývá ze zprávy, kterou vypracovali českoslovenští delegáti po svém návratu do vlasti, byly oficiálními cíly jejich účasti na sjezdu „eminentní zájem na poznání společenského postavení Romů v kapitalistických státech, na formách, metodách a způsobech řešení romské problematiky v západoevropských zemích i na světě vůbec“ a také prezentace „ukázkového“ přístupu komunistické československé vlády k romské menšině a její snahy o vyrovnání jejich sociální i kulturní úrovně. Nepochybně ale také delegátům záleželo na navázání mezinárodních kontaktů, prostřednictvím kterých by mohli společně řešit některé palčivé problémy, se kterými se tehdy Romové celosvětově potýkali, a to například neuznaná genocida Romů za druhé světové války nebo agresivní přístupy některých zemí k romským skupinám.

Průběh kongresu

Podle některých pamětníků se kongres v Orpingtonu s dnešními konferencemi co do počtu účastníků a jejich oficiální povahy nedá srovnat. Při popisu atmosféry tak hovoří o spontánnosti a přátelské atmosféře, která po celou dobu kongresu jednací síně naplňovala. Jako jednu z mála oficialit, kterými byl sjezd okořeněn, byla návštěva členky královské rodiny, lady Plowdinové.

Jednacími jazyky setkání byly romština s angličtinou. Používalo se zejména různých dialektů romštiny, které doplňovala angličtina v momentech, kdy byla potřeba dovysvětlit některé nejasnosti.

Program setkání zahájil úvodním slovem Grattan Puxon, na nějž navázal francouzský aktivista Rouda, který ve svém projevu hodnotil postavení Romů napříč různými zeměmi. Příležitost k prohlášením o situaci Romů ve svých krajinách dostali zástupci všech států.

Zde, jak ve zprávě zmiňuje sama tříčlenná československá delegace, došlo k nesouhlasu některých zástupců západních zemí s informacemi vycházejícími z projevu Tomáše Holomka, který v něm „poukázal na to, že v ČSSR neexistuje rasová diskriminace Romů, že v naší socialistické vlasti má každý občan stejná práva i povinnosti a že i každý Rom má možnost získat jakékoliv vzdělání a postavení bez rozdílu náboženského a politického přesvědčení.“

Jednání v jednotlivých komisích (FOTO: Eva Davidová)

Někteří z britských, francouzských a španělských zástupců tak oponovali svými osobními zkušenostmi z návštěv tehdejšího socialistického Československa, zejména potom romských osad na Slovensku, které byly v rozporu s prezentovanými skutečnostmi. Právě situace v romských osadách byla jedním z bodů, ve kterém došlo k výměně názorů a projevení nesouhlasu zástupců ze západních zemí, protože delegace Svazu Cikánů-Romů prezentovala pozitivní přístup tehdejšího režimu k řešení řady socio-ekonomických problémů tamních obyvatel.

Druhý den kongresu byl potom věnován jednání v ustavených čtyřech odborných komisích – sociální, školské, kulturní a pro odškodnění obětí nacismu. Jednalo se v malých sálech u kulatého stolu.

V sociální komisi zastupoval ČSSR Tomáš Holomek, který uvádí v již citované zprávě: „Při živé výměně názorů se výrazně projevily odchylky mezi postavením Romů v socialistických státech a státech kapitalistických.“ Tato komise tak řešila především společenské postavení Romů v rozličných evropských zemích, zejména potom situace travelerů v Británii, a hledala možná řešení pro její zlepšení. Ve školské komisi Svaz Cikánů-Romů reprezentoval učitel Antonín Daniel, v kulturní Ladislav Demeter. Komise pro oběti druhé světové války potom projednávala problematiku odškodňování obětí holocaustu.

Prezidentem Mezinárodního romského výboru (později Mezinárodní romská unie) byl zvolen jugoslávský zástupce Slobodan Berberski.

Gelem, gelem...

Mezinárodně platná romská vlajka byla přijata právě na tomto prvním romském kongresu. Vycházela z podoby již dříve představené vlajky na předválečném setkání Romů v Bukurešti (1933) a zejména z vlajky představené roku 1969 francouzskou organizací Comité International Tzigane Radě Evropy ve Štrasburku. Na kongresu 1971 byla potom všemi delegáty přijata a od té doby se dostala do veřejného povědomí. Udává se, že dolní zelený pruh symbolizuje sepjetí s přírodou, horní modrý pruh vztah k nebi. Červené kolo se šestnácti loukotěmi uprostřed poukazuje na indický původ Romů. Je jednou z čaker.

Na kongresu byla také přijata mezinárodní romská hymna, kterou se stala stará píseň rumunských Romů Gelem, gelem (Djelem, djelem). Tu částečně pro potřeby kongresu přepracoval jeden ze srbských organizátorů akce, muzikant Jarko Jovanović, který její nová slova složil den před kongresem na voze cestou z Walsallu u Birminghamu. Tam tehdy probíhal protest proti násilnému zásahu policie vůči travelerům, při kterém byly na ulicích Walsallu zavražděny tři romské děti.

Vedle zvolení těchto dvou nových mezinárodních romských symbolů se také delegáti shodli na užívání označení Rom namísto hanlivého pojmenování Cikán, a jeho variant, a na 8. dubnu jako Mezinárodním dni Romů, který bude setkání v Orpingtonu připomínat.

Za železnou oponou

Nastartované nadšení z tohoto prvního velkého mezinárodního setkání ale zástupcům českého Svazu Cikánů-Romů netrvalo v dlouho. Svaz byl v roce 1973 násilně zrušen z důvodu snahy o prosazení Romů jako svébytné národnostní skupiny. První světový romský kongres byl tak na dlouhou dobu posledním mezinárodním shromážděním, kterého se mohli zástupci našich Romů aktivně účastnit a vyměňovat si své názory a zkušenosti na vývoj situace Romů ve světě. Na druhý světový kongres Romů v Ženevě, kde byl Ján Cibula, romský lékař původem ze Slovenska žijící v emigraci, zvolen prezidentem, nebylo zástupcům československých Romů, ani dalším pozvaným, dovoleno vycestovat. Ti se zúčastnili až v roce 1990 kongresu čtvrtého, ve Varšavě. Na pátém kongresu, který se konal v roce 2000 u nás v Praze, byl prezidentem Mezinárodní romské unie (IRU) zvolen Emil Ščuka.

Autor by rád poděkoval Evě Davidové za cenné vzpomínky a pomoc při psaní tohoto textu.