Historické okénko: Komunisté, nacisté a nesmrtelní političtí vězni
V 90. letech, kdy u nás ještě nebyl
internet, málokdo sledoval tzv. okrajová
média. Tehdy vycházely v novinách
spjatých s extremismem hrůzostrašné
články. Alespoň tehdy se takové zdály,
jelikož média, která je zveřejňovala,
stála na okraji společnosti a zveřejňovala tedy i
názory z této části
společenského spektra. Z
dnešního pohledu jde o téměž
obvyklý žvást, jaký můžeme
číst na kdejakém extremistickém či
nezávisle se tvářícím
serveru (ve skutečnosti též
extremistickém). Internet napomohl těmto
okrajovým názorům,
hlásaných lůzou, patalogickou společenskou
sedlinou (jak boleševickou, tak neonacistickou či
ultrakonzervativní), aby se dostaly do centra pozornosti.
Článek, který v Lidových
novinách vyšel na konci roku 2006, upozorňuje, že
bolševický extremismus po listopadu 1989 nikam
nezmize a v mnoha ohledech se chová stějně jako extremismus
nacistický.
Komunisté,
nacisté a nesmrtelní političtí vězni
Jakýsi dozorce nad historií vlády
“totalitních beránků”,
jmenující se Vlastimil Staněk, v Haló
novinách nadává na
bývalého politického vězně Stanislava
Drobného, že falzifikuje počty mrtvých v
komunistických koncentrácích. Autor se
“odpíchl” od Pavla Tigrida a také od
moderátora Novy Jana Vávry, kteří v
“Sedmičce” podle něj zneužili mrtvé vězně při pokusu o
kádrování Jiřiny
Švorcové.
“Ale snad jen drzí Vávrové si mohou
myslet, že vězeň není člověk, a proto během doby
výkonu trestu musí být
nesmrtelný,” zní jeho první argument.
Dále srovnává údaje o počtu
mrtvých vězňů (slovu “politických vězňů” se cudně
vyhýbá), které dal k dispozici
Úřad dokumentace a
vyšetřování zločinů komunismu, s
údaji, které při odhalování
památníku obětem komunistického režimu
v Jáchymově uvedl Stanislav Drobný z Konfederace
politických vězňů.
Staňkovi je šumafuk, že ÚDV ve svém
sdělení hovoří o nejnižším
možném počtu, který se podařilo zjistit (2127
mrtvých), a že Drobný sděluje
kvalifikovaný odhad mrtvých ze dvou
koncentráků, Jáchymova a Příbrami
(2090). Drobný podle něj prostě počty mrtvých
vězňů z Jáchymova a Příbrami
přehání, a tím falzifikuje dějiny. Kde
jsou mrtví z ostatních věznic a
táborů? – táže se autor a klade
zásadní otázku: “Nebo
Drobný o mrtvých z Jáchymova a
Příbrami tak hrubě a bezcitně lže?” V závěru
článku Staněk napomíná ministra vnitra
Jana Rumla, že by měl mít zájem na tom, aby KPV
“nerozšiřovala nepravdivé a
pobuřující zprávy!”
(vykřičník patří k citaci).
Rozumím Staňkovi takto:
Zatímco bolševik politické vězně
oprávněně a s citem mučil a zabíjel, jeho oběť,
bývalý politický vězeň, bezcitně o tom
pobuřujícím způsobem lže. Celodenní
úmorná dřina spojená s nedostatkem
jídla, vystavení psychickému i
fyzickému terorizování či
ozáření v uranových dolech bez
jakékoli ochrany, to vše nic
neznamená. Důležité je, že tento
někdejší “muž určený k likvidaci”
(MUKL) má tu drzost a tvrdí, že vězňů umřelo o
několik stovek více než “ve skutečnosti”. Nebylo jich přece
tolik, náš režim nebyl zase tak
špatný!
To příznačně rezonuje s často opakovanými
zastíracími manévry okolo genocidy,
které se dopouštěli nacisté. Přeloženo
do Staňkovy mluvy, několik milionů Židů a další
nevinné oběti uvězněné v nacistických
koncentrácích byli koneckonců lidmi
také smrtelnými. Tak čemu se vlastně divit?
Neonacisté po celém světě také
popírají údaje o počtech
zavražděných a umučených a
předpokládají, že když jejich obětí
“ubude” o nějaký ten milion, stává se
tím pádem nácek
humánnějším. Jejich troufalost roste
úměrně s odstupem od doby, kdy se kouř nad krematorii
rozplynul. A uvažování těchto Staňků je
stejné.
Říkám na to: Ne, ne a ještě jednou ne.
Mrtví zůstanou mrtvými a fakta o nelidskosti
nikdo nevymaže. A navíc: i kdyby byl zabit “jen” jeden
člověk, není to pro zločince žádnou omluvou.
Právě Židé, kteří toho tolik vytrpěli,
věří, že “zachráníš-li
jediného člověka, zachráníš
celý svět”. A platí to i naopak. Jestliže Staněk
psal článek k výročí
narození Klementa Gottwalda, nemohl jej napsat
lépe.
