Holocaust na vlastní očí – bez vyloučení Romů
Jděte se podívat na nejlepší a nejrozsáhlejší archiv svědectví oběti
nacismu – je v Praze!
Další sen světoznámého režiséra Stephena Spielberga se splnil. Když v roce
1994 založil nadaci pro sbírání vizuálních svědectví obětí nacismu, netušil, že
se k projektu připojí i vědecké instituce na celém světě – a že se sebrané
vzpomínky na utrpení milionů lidí za nacismu jednou zpřístupní i v desítkách
měst na celém světě. Od letošního ledna i v Praze. A sen to zdaleka nebyl nejen
jeho. Tisíce přeživších obětí si přály, aby i mladší generace mohly jednou na
vlastní oči vidět, jak jednou vzpomínaly oběti samy na svá nejhorší léta života.
A to i v době, když oběti samy už dávno nebudou na světě. Dnes tedy nevypravují
jenom suché vědecké studie o holocaustu, ale i autentická svědectví zachycená na
kameře.
Nová nabídka pro vzdělávací a vědecké účely
„Centrum vizuální historie Malach je jedinečný projekt. Jsem si jist, že bude
velkým přínosem nejen pro studenty a celou akademickou obec, ale i pro vyučující
a studenty středních škol i pro celou veřejnost zajímající se o tematiku
holocaustu,“ řekl o projektu rektor pražské Univerzity Karlovy (UK) Václav Hampl
pří otevření centra koncem ledna a dodal: „Přístup do archivu podpoří také
spolupráci a informační výměnu na poli společenských věd v mezinárodním
kontextu. UK si je vědoma nebezpečí extremismů a nutnosti připomínat a v zájmu
prevence pečlivě zkoumat příčiny a hrůzné projevy a důsledky nesnášenlivosti,
rasismu a ideologií založených na nenávisti.“
Pro výuku v ČR jsou připraveny rozhovory v češtině. Lekce nazvaná Když
rasismus je zákon zkoumá efekt zavádění takzvaných Norimberských zákonů v
Čechách. V partnerství s Památníkem Terezín vznikl soubor dalších dvanácti
školních hodin, nazvaný Ghetto Terezín, holocaust a dnešek, který zkoumá nejen
historii ghetta, ale také mnohé fenomény lidského chování. Institut také plánuje
organizovat v Centru vizuální historie vzdělávací semináře využívající možnost
práce s archivem pro pedagogy. Celé „školní hodiny“ jsou přístupné na webové
stránce Institutu,
http://college.usc.edu/vhi/czech/.
Tématem svědectví je i svět a život obětí
Každý ze zfilmovaných rozhovorů zachycuje vzpomínky na události před druhou
světovou válkou, během ní, a po ní. Zobrazuje také záběry dokumentů, fotografií,
a dalších artefaktů poskytnutých pamětníky. Průměrná délka interview je dvě
hodiny. „Kromě osobních historií lidí, kteří byli nacisty označeni za židy,
archiv vlastně zachycuje také celou historii dvacátého století viděnou těmi, kdo
ji prožili – se všemi válkami, totalitními režimy, vlnami emigrace, perzekucí a
traumaty – ale také s neutuchající vírou, že jednou se lidé z minulosti poučí,“
řekl Martin Šmok, konzultant Institutu pro mezinárodní programy.
Archiv nejen o šoa, ale i o dalších genocidách
Nadace se do budoucna nechce věnovat pouze holocaustu. V současné době
zpracovává svědectví tisíců obětí dalších genocid, např. ze Rwandy, Bosny,
Kambodži a dalších zemí. Zároveň jedná s dokumentačním centrem pro zmapování
genocidy Arménů o smlouvě na připojení svědectví Arménů do archivu. Tito lidé
začátkem 20. století přežili genocidu v Osmanské říši. Dnes ale už dávnou po
smrti. Rozhovory s nimi byly natočeny v sedmdesátých letech.
Romové z ČR odmítli mluvit – ze strachu z další perzekuce
Jak přiznal Stehen D. Smith, archiv má i značné nedostatky. „Bohužel máme jen
tři svědectví českých Romů – přeživších holocaustu. Proto bychom chtěli jednat s
Muzeem romské kultury o propůjčení kopií jím sebraných svědectví. Je to ale
jednání na dlouhé lokte.“ Podle Martina Šmoka nadace kontaktovala hodně romských
bývalých vězňů na území ČR. V drtivě většině ale odmítli mluvit na kameru ze
strachu, že by se jejich rodiny mohly stát oběťmi další perzekuce, pokud jejich
jména budou známá.
Nejistá je ale i další budoucnost pražského centra. Jeho roční provoz stoji 800
tisíc korun. První rok provozu je finančně zajištěn, pak se ukáže, zda
univerzita na další provoz sežene finanční prostředky.
