Hospodářská krize vzala Wildersovi v Nizozemsku vítězství

Kontroverzní Geert Wilders ve středu v noci nikoho nenechal na pochybách, kdo
je pravým vítězem předčasných nizozemských voleb. Do volebního stanu Strany pro
svobodu (PVV) na pláži v Haagu vstupoval za zvuku Eye of the Tiger z amerického
filmu Rocky a na začátku jeho projevu jej zasypala lavina konfet v barvách
nizozemské vlajky.

Zisk 24 křesel – o patnáct více ve srovnání s volbami v roce 2006 – je do
jisté míry překvapením, je to více než předpokládaly průzkumy. Nechybělo mnoho a
Wilders mohl přijímat gratulace k postu premiéra. Místo toho mu patří třetí
místo za liberály a sociálními demokraty.

Ještě v březnu se zdálo, že PVV nic nezastaví a že v nadcházejících volbách
si půjde pro pohodlné vítězství. Wilders totiž získal zhruba pětinu hlasů v
komunálních volbách v Haagu a v Almere, což jej automaticky katapultovalo do
čela i v klasických předvolebních průzkumech veřejného mínění. "Více svobody,
méně islámu," kráčel sedmačtyřicetiletý rodák z nizozemského Venlo s jednoduchým
heslem volební kampaní.

Odkazy na "islámskou hrozbu" v Nizozemsku několik posledních let spolehlivě
fungují. Ve více než šestnáctimilionové zemi žije téměř 900.000 Muslimů, většina
z nich v několika málo velkých městech a ve čtvrtích, kterým je podle místních
obyvatel lepší vyhnout se i během dne. Nizozemskou veřejnost navíc v minulosti
pobouřila vražda dokumentaristy Thea van Gogha v roce 2004 radikálem marockého
původu a ještě předtím vražda politika Pima Fortuyna, který veřejně označoval
islámské náboženství jako "zpátečnické".

K Fortuynovu dědictví se Wilders dodnes hlásí, nikdy však nedosáhl jeho
popularity, protože se mu nepodařilo úspěšně se distancovat od ostatních
evropských pravicových extremistů, za něž je možné považovat Francouze
Jean-Marie Le Pena či Belgičana Filipa Dewintera. Zatímco Fortuyn by podle
nizozemských politologů nejspíš již úřad ministerského předsedy obsadil,
současný šéf PVV nedokáže tak snadno získávat i hlasy intelektuálů a vyšších
příjmových vrstev. Je to patrné i z letošních volebních výsledků.

Wilders dokáže prorazit prakticky jen ve městech, kde žije početná muslimská
menšina či v chudších oblastech Nizozemska. PVV tak ve středu triumfovala
například v regionu Limburg, kde získala téměř třetinu odevzdaných hlasů.
Limburg se přitom vymyká vyšší nezaměstnanosti, která přesahuje deset procent,
což je o zhruba šest procentních bodů více než činí nizozemský průměr. V regionu
u hranic s Německem a Belgií tvoří zhruba pětinu obyvatel národnostní menšiny.

Důraz na strach z islámského náboženství by Wildersovi i tak ale nejspíš
stačil. Jeho plány ovšem překazil hospodářský vývoj v eurozóně. V březnu, kdy
PVV zvítězila v Haagu a Almere, Evropská unie teprve začala diskutovat o
hospodářské pomoci silně zadluženému Řecku a evropští politici celý problém
zlehčovali. V dubnu se však krize projevila naplno a začátkem května unie
schválila bezprecedentní finanční pomoc, aby ještě o několik týdnů později
vytvořila garanční fond, který naplnila celkem 750 miliardami eur, tedy zhruba
20 biliony korun.

Titulní stránky novin tak i v Nizozemsku stejně jako v celé Evropě vystřídala
dluhová krize a plánované rozpočtové škrty. Wilders tuto realitu ale ignoroval a
na volebních shromážděních se nadále soustředil na problém imigrace a hrozbu ze
strany islámského náboženství. Nizozemští novináři se při osobních rozhovorech,
které nejsou nahrávány, nijak netají, že šéfa PVV vědomě ignorují. V poslední
době s nimi takřka přestal komunikovat a otázky na rozpočtové škrty a snižování
nadměrného rozpočtového schodku nechává bez odpovědi.

Volební kampaň se tak přenesla od imigrace k souboji idejí mezi liberály a
sociálními demokraty. Zatímco liberální a nyní i vítězná Lidová strana pro
svobodu a demokracii (VVD) chce v hospodaření státu razantně škrtat,
sociálnědemokratická Strana práce (PvdA), která skončila těsně druhá, prosazuje
zachování sociálního státu.

Wilders v současnosti není bez šancí ve vládě nakonec zasednout a nijak se
netají tím, že by si to velmi přál. V minulosti koneckonců pracoval právě pro
VVD, než se s ní rozešel kvůli odlišnému názoru na vstup Turecka do EU. Ovšem
nebýt překotného vývoje událostí v posledních měsících, vládu mohl sestavovat
sám.

KAM DÁL?


Nizozemské volby skončily podle odhadů patem, Wilders posílil