romea - logo
26. června 2016 (neděle)
svátek má Adriana
romano vodi - předplatné
Loading
rozšířené vyhledávaní

Jakub Polák: Romství jako přizpůsobení se době?

Praha, 16.4.2012 10:51, (ROMEA)
ilustrační foto

Vystoupení Patrika Bangy v Hydeparku České televize bylo jen pokračováním toho, co předvádí již delší dobu jako blogger na serveru idnes - včetně hojného používání výrazu degeš. Necítil jsem nikdy potřebu s ním diskutovat, koneckonců jde jen o variantu, možná přímočařejší a méně kultivovanou, toho, co čas od času slýcháváme i od některých romských „reprezentantů“. Ani do klubu Cross jsem nepřišel kvůli němu. Na klubových webových stránkách jako účastník diskuse - součásti programu k Mezinárodnímu dni Romů, byl uveden vedle Jarky Balážové a Vojty Lavičky také Radek Banga. Záměna obou bratrů - bloggera za rapera - mě sice nepotěšila, ale i tak bych ho nechal na pokoji, kdyby se držel avizovaného tématu. Když začal obhajovat své vystoupení v Hydeparku jen s minimem sebereflexe, ale o to větší mírou arogance, už jsem se neudržel a zareagoval - asi až příliš emotivně. Podle jeho slov jsem ho smrtelně urazil a v původní verzi svého textu, který před Romeou uveřejnil na idnes, mluví dokonce o výzvě na souboj.

NEPŘEHLÉDNĚTE
Patrik Banga: Jak jsem prodal svou romskou duši

Nechci se vracet k Patrikovu vystoupení v Hydeparku. Za to ho už kritizovali jiní. Že nepolilo živou vodou přátele Romů, jak tvrdí Alica Heráková, ale naopak jejich nepřátele, ukázala vzápětí pochvala od DSSS, které se mu dostalo na její demonstraci v Chánově. Reakci si zaslouží jeho pojetí romství, které obhajuje ve svém posledním textu.

Podle Patrika Bangy se romství mění a je třeba se přizpůsobit době. Vychvaluje soudržnost, v jeho pojetí má však velmi omezené limity: od „nezbedného synka“, který má problémy s drogami a jiné, je třeba se distancovat „romipen neromipen“. Mluvit o chudobě, špatných sociálních podmínkách, které omezují svobodu rozhodování, je podle něj jen „plácání“. Protože, jak se ukázalo, je Patrik vcelku nedotčen vnímáním širšího kontextu vývoje daného problému, pokusím se ho připomenout. Předem se omlouvám těm, kdo to budou právem považovat za opakování věcí obecně známých.

Romové byli i v této zemi po převratu v listopadu 1989 uznáni jako národnostní menšina. Tím se na ně vztáhla práva garantovaná mezinárodními úmluvami, počínaje Mezinárodní úmluvou o odstranění všech forem rasové diskriminace až po evropský Pakt o právech menšin, postupně vtělenými i do českého právního řádu, od Listiny základních práv a svobod přes zákon o národnostních menšinách po antidiskriminační zákon. Patří k nim právo příslušníků menšiny spolurozhodovat o věcech, které se jich dotýkají, právo na výuku v mateřském jazyce, nárok na státní podporu uchování a rozvoje vlastní kultury, atd. A to včetně vyrovnávacích akcí, které dočasně zvýhodňují menšinu, aby bylo možno odstranit následky dosavadní diskriminace.

Bohužel je rozdíl mezi tím, co je oficiálně deklarováno, a tím, co je v praxi realizováno. V průběhu 90. let to vypadalo, jakoby stát svou neschopnost zajistit tato práva, ale i nově přijímaná vyloženě diskriminační opatření, jako byl zákon občanství z roku 1993, kompenzoval ochotou dávat bez valné kontroly peníze na nejrůznější romské a pro romské projekty. I když Romové oficiálně přestali být obyvatelstvem cikánského původu, které je nutno co nejrychleji začlenit do socialistické společnosti, nadále převažoval paternalistický přístup zacházet s nimi jako s nesvéprávným objektem manipulativní péče. Zhoršující se sociální situace s následnou problematizací soužití s majoritou a přibývání otevřeného násilí, včetně vražd, vedly navzdory proklamovanému úsilí o integraci k faktickému zesilování segregace. Přibývání tzv. sociálně vyloučených lokalit – ghet a hromadný exodus Romů do zemí, kde se jim nezřídka dařilo získávat i politický azyl, nasvědčují naprostému selhání státní politiky. Sílící mezinárodní kritika a se vstupem do Evropské unie související požadavek na implementaci evropských norem, vedly po roce 2000 k redefinici státní politiky.

Protože však její tvůrci jsou stále titíž a jejich paternalismus je zjevně nepřekonatelný, uchýlili se k šikovnému triku. Romové vlastně nejsou Romové a tudíž žádných skupinových práv nepožívají. K romské národnosti se přeci podle sčítání lidu v roce 2001 přihlásilo pouhých 11 700 osob a ti jsou vesměs dobře integrovaní a žádná zvláštní práva nepotřebují a ani se jich prý nedožadují. Ostatní jsou jen „nositelé kultury chudoby“, protože žádná autentická romská kultura neexistuje, dokonce ani v původních slovenských osadách. To, co se za ni vydává, je jen umělý produkt „etnobyznysu“. Tito nositelé kultury chudoby se údajně otázkou své etnicity nezabývají, potřebují ovšem intenzivní sociální péči. Tato tvrzení se objevují ve vládním dokumentu „Program romské integrace“ z roku 2002. Údajně vědeckou oporu mají ve výzkumech plzeňských kulturologů Jakoubka a spol.

V interních materiálech těchto tvůrců státní politiky pak najdeme řadu přiznání. Pojem integrace je vlastně iluzí (kam se vlastně mají začlenit, když stratifikace společnosti se dramaticky prohlubuje a lidí ohrožených chudobou přibývá i v majoritní společnosti, aniž by existovalo za stávajících ekonomických a politických podmínek nějaké efektivní řešení). Asimilace v podstatě nemá alternativu, sociální vzestup se podařil jen jednotlivcům a zpravidla za cenu plné asimilace. Státní politiky jen opakují různé v minulosti už vyzkoušené a neosvědčené přístupy. Jediné, co přináší efekt, je pomáhat vybraným jednotlivcům k sociálnímu vzestupu prostřednictvím jejich vyčlenění z romské komunity. Romství je znevýhodňujicí faktor, počínaje vztahem k dětem. Tradiční romské hodnoty jsou prý natolik v rozporu s evropskou civilizací ba dokonce se Všeobecnou deklarací lidských práv, že je třeba je plně odmítnout. Jako příklad je uváděna preference zájmů rodiny nad zájmy obecními a nerovnoprávné postavení žen (jako kdyby majorita tohle měla zvládnuté). Zatím účelem je třeba provádět třídění romské populace - kde se vyplatí intenzivní sociální pomoc a kde ne. Takovouhle selekci se neodvažovali provádět ani „inženýři lidských duší“ minulého režimu. Bohužel Bangův přístup se tomu podobá až příliš.

Svého času otevřeně vyzvala Romy ke zřeknutí se romství komisařka EU Diamantopolusová (na konferenci Světové banky v Bukurešti v r. 2003). Naši vládní experti s k jejímu výroku tehdy nadšeně hlásili, i když ne příliš veřejně. Komisařka jim nabídla místo toho ochranu před diskriminací, intenzivní sociální pomoc a podporu kultury. V roce 2005 byla vyhlášena mezinárodní dekáda romské inkluze. U nás byla po letech váhání a příprav v r. 2008 založena Agentura pro sociální začlenění v romských lokalitách. V dobách hospodářské prosperity by se takovýmto příslibům snad dalo i uvěřit. V době hospodářské krize, nástupu neoliberální ideologie, postupné demontáže sociálního státu a drastických rozpočtových škrtů, prováděných v celé Evropě, je už nelze brát vážně.

Dnes, kdy je sociálním propadem ohrožena i střední třída majority, tím spíše to platí o romské střední třídě, která je tradičně nestabilní i méně početná. Ten, kdo chce dnes mluvit za Romy a vynášet o nich soudy, jako to činí Patrik Banga, měl by si uvědomit, že u naprosté většiny Romů je jejich svoboda rozhodování podstatně omezena sociálními a ekonomickými podmínkami, ve kterých žijí a které jen stěží dokáží ovlivnit. Jeho pojetí romství, jako rodinného klanismu říznutého pravicovým individualismem, je podobný neorganický paskvil, jako když Emil Ščuka před 20 lety prohlásil ROI za pravicovou politickou stranu. Stejně jako tehdy to, co se jevilo jako chytrý politický tah, může prospět jen velmi omezené skupince šeralům, uškodit většině a nakonec zdiskreditovat samotnou původní ideu.

Milenu Hubschmanovou jsem v polemice s Patrikem Bangou zmínil proto, že představuje alternativu k Bangovu „přizpůsobení se době“. Emancipace místo „přizpůsobení“, nastartování procesu podobného českému národnímu obrození, obnovení hrdosti na to, že jsem Rom a tím i schopnosti a síly prosadit víc, než se mi může podařit jako jednotlivci – to je skutečná šance pro všechny a nejen pro několik „vyvolených“. Může být vysmívána jako naivní romantismus, ale je to v souladu s úsilím nejen většiny romských aktivistů po celém světě, ale i s emancipačními snahami neprivilegovaných a zneuznaných ostatních národů. A nakonec i s tradičními romskými hodnotami. Samozřejmě to předpokládá určitý vývoj toho, co považujeme za romství. Stejně tak se, ale vyvíjely i hodnoty evropské civilizace.

Je poněkud směšné, když o souladu či nesouladu romských a evropských tradic, o schopnosti Romů vnímat hodnotu svobody a demokracie moralizují Evropané, jejichž předkové po tisíciletí se jako nevolníci podrobovali panství dědičné a čím dál více degenerující šlechty, zatímco Romové si ctili svou volnost a nezávislost a své vůdce si svobodně volili. Teprve sílící tlak státu vedl k postupnému rozkladu a degradaci romských společenství. Jednou z oslabených tradic, jejíž obnovení by dnes bylo obzvláště prospěšné, je schopnost zbavit se svých reprezentantů, kteří se zpronevěřili své odpovědnosti vůči celému společenství a zrazovali jej, a tvrdě je potrestat.

Už jen poznámku na okraj: Když jsem v polovině 90. let redigoval pro Sdružení Dženo občasník Romani Duma, udělovali jsme posměšné ceny, medaile a řády romským i neromským politikům, za jejich zvláště nepodané počiny a výroky. Trochu se to podobalo cenám Ropák roku , které později začalo udělovat ekologické hnutí. Kdyby dnes Romani Duma začala opět vycházet (což nelze vyloučit), Patrik Banga by byl jasným kandidátem na cenu hejtmana Čapka ze Sán. Připomenout si jeho úlohu v českých dějinách si může zajít na pražské Výstaviště. Maroldovo panorama bitvy u Lipan nelze přehlédnout.

KAM DÁL?
Patrik Banga: Jak jsem prodal svou romskou duši
Alica Heráková: Romové proti Romům? Jak kritika přináší porozumění
Drahomír Radek Horváth: Patrik Banga v Hyde Parku
Renata Berkyová: Koho chleba jíme...aneb Hyde Park po čtvrté
Patrik Banga v televizním Hyde Parku ostře kritizoval Romy
Alica Heráková: Nizozemí, to je úžasný barevný koktejl

VIDEO
Patrik Banga v pořadu Hyde Park

Jakub Polák
Přečteno: 2873x

Kam dál:

Štítky:  

Komentář



HLAVNÍ ZPRÁVY

--ilustrační foto--

František Kostlán: Objektivita a vyváženost médií. Pět minut Židům, pět minut nacistům?

22.6.2016 15:41
Pojmy „objektivita“ a „vyváženost“ jsou v novinařině pevně zakotvené, přestože jsou často zpochybňovány. Užívají se ve vztahu ke zpravodajství, nikoli k názorové části médií (komentářům či glosám apod.).
 celý článek

Iniciativa Bratislava bez nácků organizuje protidemonstraci nazvanou Bratislava blokuje!

V Bratislavě se o víkendu chystá další pochod neonacistů. Jeho odpůrci pořádají protiakci

22.6.2016 14:09
Po loňském pochodu proti migrantům, který skončil potyčkami a násilím, čeká Bratislavu v sobotu další pochod neonacistů. Akci pořádá extremistické sdružení Alternatívna cesta. Pochod nese název "Stop likvidácii Európy".
 celý článek

Až výjimečný trest hrozí dvěma neonacistům, kteří se 9. února 2015 u Krajského soudu v Plzni začali zpovídat ze žhářského útoku na ubytovnu v Aši. Souzeno je i dalších sedm členů radikální skupiny (na snímku vpravo a uprostřed jsou dva z nich), a to hlavně kvůli podpoře a propagaci hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka. (FOTO: ČTK)

Za žhářský útok v Aši půjdou extremisté téměř na 7 let do vězení

22.6.2016 12:30
Za žhářský útok na romskou ubytovnu v Aši si Tomáš Kopecký a Michal Poláček odpykají šest let a devět měsíců vězení. Pražský vrchní soud je dnes pravomocně potrestal za rasově motivovaný pokus o vraždu a obecné ohrožení.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







Romano voďi

Romano voďi 12/2013

..
romea - logo