romea - logo
5. prosince 2016 (pondělí)
svátek má Jitka
romano vodi - předplatné
Loading
rozšířené vyhledávaní

Jan Charvát: Krajní pravice využívá média ke svému prospěchu

Praha, 26.4.2010 20:42, (ROMEA)

Vztah médií k problematice krajně pravicového extremismu a způsob informování o romské menšině. To byla témata dvou Kulatých stolů, které nedávno v Praze a v Brně pořádalo občanské sdružení ROMEA, v rámci projektu Investigativní žurnalistika v oblasti občanských práv.

Jako panelisté se seminářů zúčastnili přední odborníci na danou problematiku i lidé z praxe, krom jiných i Jan Křeček a Jan Charvát z akademické obce, Jarmila Balážová, Markus Pape a Jiří Salik Sláma z obce novinářské. Vedle Romů z České republiky byli přítomni i novináři z některých mainstreamových i okrajových médií a další diskutéři.

Připravili jsme pro vás souhrny názorů těchto panelistů, které zveřejníme postupně. V úvodní části miniseriálu vás seznámíme s pohledem politologa Jana Charváta, který hovořil na tato témata: Problematika politického extremismu a uchopení tohoto problému v politických vědách. Rozpor mezi akademickým a mediálním přístupem a problémy, typické pro mediální pokrytí problematiky politického extremismu.

Jan Charvát (1974) vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd UK a Politickou sociologii na Hogskolan Dalarna ve Švédsku. Specializuje se na problematiku politického extremismu. Je autorem knihy Současný politický extremismus a radikalismus. Přispívá do odborných i populárních časopisů. Spolupracuje s obecně prospěšnou společností Člověk v tísni.

NEPŘEHLÉDNĚTE
Kulaté stoly sdružení ROMEA: Média, extremismus a menšiny

Pojem „extremismus“ je problematický

Problematika extremismu je podle Jana Charváta neuvěřitelně široká. Na úvod svého vystoupení zdůraznil momenty, které jsou podle něj problematické, jež se objevují v informování o této oblasti. „Na prvním místě bych upozornil na nesmírně obtížně definovatelný termín „extremismus“ jako takový. Zvykli jsme si, že je běžně používán, ale problém je, že v akademickém světě nepanuje shoda názorů na to, že by tenhle pojem měl být vůbec používán. Problémů spojených s tímto termínem je celá řada:

  • Neexistuje jasná definice tohoto pojmu, na které by se všichni shodli. A pokud nemáme definici, těžko hovořit o tom, že pracujeme s nějakým pojmem.
  • Druhý problém, který je v tomto případě možná důležitější, je, že požívání tohoto pojmu se objevuje od šedesátých sedmdesátých let - a pojem extremismu byl vytvořen v podstatě proto, aby vznikla kategorie, do které je možné zahrnout extrémy, které jsou na jedné straně fašistické a nacistické a na straně druhé komunistické. To znamená, že k vytvoření této kategorie vedl politický důvod. Problém je v tom, že tyto systémy sice mají některé podobné charakteristiky, ale protože je zahrnujeme do stejné kategorie, tak se v zásadě tváříme, že neexistují odlišnosti, kterých je mezi nimi existuje poměrně velké množství.
  • Třetí problém je, že pojem extremismus má jednoznačně pejorativní charakter. Dá se tedy velmi často používat k politické denunciaci protivníků.
  • A poslední problém, který je s tím spojený: ten pojem sám o sobě v zásadě nic neříká. Když o někom prohlásím, že je extremista, tak nevíte, co si pod tím máte představit. Nevíte, co si (extremista) myslí, o co usiluje atd. Pokud o někom řeknu, že je neonacista, že je marxista-leninista, tak víte velmi přesně co chce, odkud vychází, kam směřuje.“

Tento pojem se podle Charváta dá sice přesněji vymezovat a hovořit o pravicovém extremismu. Ovšem i pojem „pravicový extremismus“ není sám o sobě jednou homogenní skupinou. Existují v něm minimálně tři hlavní proudy, jak v Evropě, tak u nás:

  • Proud reakčního populismu, který u nás dlouhodobě představovala Národní strana.
  • Fašizující - například Vlastenecká fronta.
  • Třetí proud je ten nejznámější, tedy proud neonacistický, například Národní odpor.

Všechny tyto tři proudy se v řadě věcí odlišují. Neodlišují se ve všem, nemají problém spolupracovat, ale zároveň nelze tvrdit, že jde o jednu a tu samou záležitost. „Pokud budete o Národní straně tvrdit, že je neonacistická, tak ona celkem bez problémů prokáže, že tomu tak není. Proto je lepší i v této oblasti používat přesnější pojmy než je extremismus. „

Taktika médií kontra využívání médií krajní pravicí

Informování o problematice krajní pravice rozdělil Jan Charvát na dvě části:

  • přístup, který volí média – jakým způsobem o problematice informují,
  • jakým způsobem se krajní pravice snaží využívat média, jakým způsobem jimi manipulují.

U informování o problematice krajní pravice je třeba zdůraznit, že problematika neonacismu je médii poměrně oblíbená, protože jde o záležitost, která je velmi barvitá, přitahuje pozornost. „Zároveň u médii dlouhodobě trvá tendence k velmi povrchnímu hodnocení problematiky i jednotlivých lidí, kteří se na ní nějakým způsobem podílejí. Velmi dlouho existovala v médiích tendence k tomu, že lidé, kteří se pohybují na krajní pravici, jsou asociálové, deprivanti, lidé se sníženým IQ atd., což samozřejmě není pravda. Přestože tito lidé se na krajní pravici pohybují více, než v jiných společenských vrstvách, nelze tvrdit, že takto vypadají všichni a rozhodně nelze tvrdit, že takto vypadá - v uvozovkách - elita, která tuto skupinu vede.“ Tato „elita“ podle Charváta v posledních letech prokázala například, že je schopna se pohybovat v českém právním řádě.

„Setkávám se čas od času i s tím, že jsou neonacisté vydáváni za jakési spiklence, teroristy - vedle tendence snižovat význam neonacismu tedy vidíme i tendenci opačnou, jeho přeceňování. Ani jedno neodpovídá realitě,“ dodal Charvát.

Dále Charvát hovořil o tom, jak krajní pravice využívá médií ke svému prospěchu. „Je zapotřebí říci, že uvnitř krajní pravice převládá názor, že média jsou nepřítelem, že jsou součástí toho systému, který má za úkol pošpinit jejich jméno. Ale zároveň jsou přesvědčeni, že médií je třeba využívat k vlastnímu prospěchu. Zde nemůžeme hledat čistou logiku. Zároveň je třeba si uvědomit to, že pro řadu lidí z krajní pravice už jenom ten moment, že se objeví v médiích je něčím, co je nesmírně přitahuje. Chlubí se i velmi negativně laděnými články, což je věc, kterou by se asi normální člověk nechlubil.“

U krajní pravice jsou podle Charváta vidět dvě metody „práce s médii“.

První z nich je snaha maximálně na sebe upoutat mediální pozornost. To se naprosto perfektně podařilo Národní straně, která dlouhodobě přicházela s výroky dostatečně kontroverzními, aby přilákaly pozornost. A zároveň po se celou dobu pohybovala na hranici zákonnosti. Výsledkem bylo, že v podstatě všechna média o této straně intenzivně a dlouhodobě informovala a v zásadě za tuto stranu vytvářela jakousi její kampaň. Potíž, která se samozřejmě ukázala, byla neschopnost, nejen novinářů, ale i odborníků, identifikovat nebo alespoň jasně mluvit o tom, že Národní strana v podstatě nemá žádnou skutečnou sílu. V momentě, kdy se hegemonem na krajní pravici stala Dělnická strana, Národní strana víceméně „odešla“.

„U Národní strany nelze předpokládat, že by měla větší počet členů než maximálně padesát. Ona nikdy přesná čísla neudávala, takže to nevíme, ale lze to předpokládat z toho, co jsme se o ní postupně dozvídali. Byla schopna mluvit, ale jinak nebyla schopna ničeho jiného. Přesto byla dlouhodobě vydávána za jednu z nejvýznamnějších krajně pravicových formací v České republice. Ze strany médií to bylo naprosté nepochopení toho, jaké je její skutečné místo. A Národní strana naopak zřetelně viděla, jakým způsobem může použít média ke svému prospěchu.“

Druhá strategie, kterou Charvát vidí u krajní pravice, je její snaha zbavit se pejorativní nálepky neonacistů apod. Veškeré propagandistické působení a veřejná vystoupení jsou nasměrována tak, aby tento moment byl nějakým způsobem problematizován.

„Klasickým příkladem této taktiky je jeden velmi rozsáhlý rozhovor v MF Dnes, který dal Filip Vávra tehdejšímu zástupci šéfredaktora Viliamu Buchertovi. Tam v zásadě Filip Vávra, kterého můžeme pokládat za velmi významnou osobu v rámci krajní pravice, v podstatě použil všechny hlavní taktiky, které v tomto proudu nalézáme. Odmítl označení, že je neonacista, odmítl označení, že je rasista, jednoznačně postuloval představu o společnosti jako o společnosti ochranářské, která bude nějakým způsobem chránit lidskou diverzitu atd. Ten rozhovor byl zjevně veden s přesvědčením, že Filipa Vávru nebude těžké nachytat. Ukázalo se, že to byla zcela chybná představa, z rozhovoru se nakonec stala jedna velká prezentace krajně pravicových myšlenek, v té nové, moderní podobě, které Buchert nebyl schopen nějak výrazně sekundovat. Problém, který se tady objevuje velmi zřetelně, a je dobré ho velmi zdůraznit, spočívá v tom, že neonacisté na rozdíl od jiných skupin se nemohou veřejně přihlásit ke své ideologii. Pokud to udělají, tak jsou okamžitě vystaveni trestnímu postihu. Tohle je moment, který říci nemohou a také ho nikdy veřejně neřeknou.“

Výsledkem takových (taktických) technik je, že neonacisté, když někde vystupují a mluví, tak jsou schopni mluvit způsobem, který může působit relativně přívětivě. Není proto možné neonacisty a obecně celou krajní pravici podceňovat.

Charvát zmínil i další problémy v komunikaci v této oblasti: „Pokud budete mluvit s lidmi, kteří se pohybují v tomto prostředí, musíte předpokládat, že to, co říkají, nemusí být vůbec pravda. Když se zeptáte lidí, kteří se pohybují jinde, s jinými radikály, když budete mluvit třeba s anarchisty nebo trockisty, můžete víceméně předpokládat, že to, co říkají, si také skutečně myslí. V případě krajní pravice to tak nemusí zdaleka být.“

Podle Charváta je mnohem důležitější vystupovat proti krajně pravicovým myšlenkám, než proti ikonografii či vnějším znakům vůbec.

KAM DÁL?
Kulaté stoly sdružení ROMEA: Média, extremismus a menšiny

František Kostlán, připravil
Přečteno: 2678x

Kam dál:

Štítky:  

Domácí, Média, Extremismus, Neonacismus



HLAVNÍ ZPRÁVY

Stephen Hawking (FOTO: Flickr.com, Lwp Kommunikáció)

Geniální vědec Hawking: Musíme rozbít, ne budovat, bariéry uvnitř národů a mezi nimi

3.12.2016 17:50
Slavný vědec Stephen Hawking napsal pro list Guardian varující text. "Nacházíme se v nejnebezpečnějším okamžiku ve vývoji lidstva. Máme technologii na zničení planety, zatím z ní ale nejsme schopni utéct,“ píše Hawking v článku. Podle něj je nutné rozbít, ne budovat, bariéry uvnitř národů a mezi nimi, cituje Guardian slovenský zpravodajský server Hnonline.sk.
 celý článek

Ve čtrvtek 2.června oslaví první česká paterčata třetí narozeniny. (FOTO: bau)

Dobiášová, Samková: Sbírka pro paterčata ležící na Magistrátu hl. m. Prahy, v čem je zakopaný pes

3.12.2016 13:34
Hodně lidí se ptá, jak je to s penězi z první veřejné sbírky pro rodinu s paterčaty. Veřejnou sbírku pro rodinu založil Klub dvojčat a vícerčat, o. p. s. (dále KDaV) v době, kdy ležela maminka paterčat v porodnici (červen 2013). Na transparentním účtu se začaly shromažďovat peníze od dárců z celé republiky.
 celý článek

Diskuse:

Každý diskutující musí dodržovat PRAVIDLA DISKUZE SERVERU Romea.cz. Moderátoři serveru Romea.cz si vyhrazují právo bez předchozího upozornění odstranit nevhodné příspěvky z diskuse na Romea.cz. Při opakovaném porušení pravidel mohou moderátoři diskutéra zablokovat.

Další články z rubriky







Romano voďi

Romano voďi 12/2013

..
romea - logo