romea - logo
9. srpna 2022 (úterý)
svátek má Roman

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Je čas vyhnat negramotnost

Praha, 4.2.2009 10:31, (Mladá fronta DNES)

Michael Kocáb, věren své živelnosti, po nástupu do ministerské funkce prudce otevřel bolavý problém nedůstojného využívání pozemku, na němž byl za nacistické okupace koncentrační tábor pro lidi, jak se tehdy říkalo, „cikánského původu“. Jeho iniciativa jen nakrátko zažehla naděje mnoha Romů a dalších k této ostudě citlivých občanů. Vzápětí byla uhašena dalším závanem recese a souvisící rozpočtovou nouzí. Ministr vycouval a za jeho gestem se táhne už jen zápach blogujících dědiců domácího náckovství, kteří mu více či méně rafinovaně spílají.

V souvislosti s romskou otázkou jsem v létě také zažil smutné pocity z vlastního marného, byť komorního gesta. Tři romské děti na prázdninách k nám vtrhly na zahradu a byly lehce drzé. Došla mi trpělivost, a tak jsem jim z plna hrdla vynadal. Utekly, ale za pár minut se vrátily a slušně se omluvily. Začal jsem se jich pak vyptávat na školu.

Nelze to jinak vyjádřit - zhrozil jsem se. Děvčátko nastupující do třetí třídy neumělo prakticky číst, počítat do deseti ani psát. Ostatní dvě děti, děvčátko stejného věku na cestě do třídy čtvrté a mladší chlapec do třetí třídy, na tom byly o poznání lépe, ale také ne moc dobře. A protože v blízkosti nebyl žádný úředník, který by pátral po tom, zda mám papír na učení na prvním stupni, rozhodl jsem se to zkusit.

Po čtrnácti dnech jednoduchého, bezmála prvorepublikového vyučování jsme udělali obrovské pokroky. A to jsem děti učil na jejich naléhání vždy o něco déle než hodinu denně, protože více jsem nemohl. Bylo to totiž pro mne, zvyklého učit dospělé, mimořádně namáhavé. Celý experiment náhle přerušili rodiče - děti sbalili a odvezli.

Ještě dnes bezmocně pěním, když pomyslím na to, jakou reálnou ubohost našeho školství a jeho pedagogických praktik pro mne tato zkušenost odhalila. Ty děti měly podstatně vyšší intelektuální i mravní potenciál ve srovnání s tím, co pro jeho rozvinutí naše škola dosud udělala a rodina byla schopná udělat. Je to zmarněné budoucí bohatství společnosti! A nutno dodat: to nejcennější.

Leckdo už navrhoval, aby peníze, které by si asanace vepřína v Letech vyžádala, byly investovány do vzdělávání Romů.

Musím se přiznat, že v této obecné rovině tomu příliš nerozumím. U nás poletuje příliš mnoho velkých slov, za nimiž se skrývají krajně nejisté efekty, a navíc hodně problematické užívání peněz veřejných rozpočtů.

V rozpočtové nouzi je opravdu nutné každou korunu vydanou státem pětkrát v dlani obrátit - ale nevydávat peníze na základní, lidsky zcela nezbytné potřeby je nebezpečná chyba. A včas nenaučit děti sociálně a kulturně znevýhodněné pořádně číst, počítat a psát a taky myslet je v moderní a bohaté společnosti velké provinění.

Nekonvenční ministr Kocáb tedy má velkou příležitost povzbudit stranického kolegu na školství a usilovněji točit kormidlo záchranných iniciativ k těm, kdo jsou nejvíce a zcela zbytečně ohroženi. A to jsou všechny děti, které z nějakého důvodu, ať je jakýkoliv, potřebují intenzivní dodatečnou pomoc při zvládání naprosto nezbytných základů dalšího vzdělání.

Rasismu, náckovství, kriminalitě a sociální beznaději se totiž vždycky mimořádně dobře daří tam, kde je možné snadno manipulovat s jinak přirozeně inteligentními lidmi, jejichž komplexy méněcennosti jsou způsobeny zanedbanou výukou elementární gramotnosti.

Do budoucna by měl rozhodně daleko větší význam záchranný vzdělávací projekt pro znevýhodněné děti, věnovaný památce romských obětí vyhlazovacího tábora v Letech. Měl by jej podporovat stát, veřejnost i dobrovolníci. Pouhé lpění na sebepůsobivějším symbolickém zhmotnění této stále varující tragédie nestačí.

Ivan Fišera
Přečteno: 1519x
 

Kam dál:

Štítky:  

Komentář, Vzdělávání



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo