Jsou Češi rasisty?

Trpí Češi předsudky vůči lidem, kteří žijí s nimi v jedné zemi, ale vypadají jinak než ostatní? Samozřejmě jak kteří Češi, chce se odpovědět.

Odpovědí jsou nyní i reakce na záměr ředitele základní školy ve Valašském Meziříčí. Do prvého ročníku tam zapsali rodiče dvacet dětí a mají vzniknout dvě první třídy, jedna pro deset dětí romských, druhá pro deset neromských. Místostarostka Dagmar Lacinová (ČSSD) je zaskočena – všechny děti, které se „normálně“, jak řekla, zapisovaly do zvláštní školy, se zapsaly do školy základní na ulici Masarykova. Pro školu a radnici je to prý „velmi nečekaná situace“.

Všichni ale vědí, že někteří neromští rodiče nechtějí, aby jejich děti chodily do třídy s romskými. Mají obavu, že úroveň vzdělávání bude nízká. To ale může škola řešit i jinak než segregací, tedy oddělením dětí do romských a neromských tříd.

Bouří se teď i romští rodiče, které segregace uráží a jejich děti poškozuje. I stát je proti ní, ministerstvo školství a ministr pro lidská práva. Ten dokonce varuje před jihoafrickým apartheidem z 80. let. Vláda totiž ručí občanům a za ně i mezinárodní veřejnosti, že se v ČR budou chránit lidská práva a dodržovat mezinárodní smlouvy – například proti apartheidu a o vyloučení všech forem rasové diskriminace.

V novém trestním zákoníku, který nabude účinnosti v lednu, je už segregace jako forma apartheidu trestným činem, na naléhání Rady Evropy a OSN. A podle ankety na jednom serveru je u nás víc než polovina lidí proti odděleným třídám.

Není pravda, že Romy nikde v (západní) Evropě nechtějí, protiromské postoje tam jsou výjimkou. A není pravda, že u nás jsou lidé jen proti Romům. Urážky, diskriminace, ba fyzické útoky směřují i na lidi jiných etnik. Česká společnost naopak za 20 let velmi zmírnila antisemitismus a homofobii (strach z homosexuálů). Pomalu integruje zdravotně postižené. Mění i svůj postoj k dětem a trochu i k ženám. To vše jsou části jednoho kulturního balíku. Sečteno a podtrženo – Češi nejsou většími rasisty než jiné národy. Záleží na výchově, vzdělání a sociálním postavení jak těch, kteří se bojí cizího, tak těch, kteří jsou odstrkáváni. A ještě více na studiu a pobytech v cizině, na uznávání jinakosti a multikulturality. Naší školou je nyní EU.

Odpor k cizímu, neznámému má každý. Nesmíme ho popírat. Mluvme naopak o tom, jak ho zažíváme. Pak je už vyhráno, dokážeme ho v sobě potlačovat. Zeptal se Karel Čapek T. G. Masaryka, kdy přestal být antisemitou. „Po celý život jsem se snažil dávat pozor, abych nebyl k Židům nespravedlivý,“ řekl. „Proto se říkalo, že s nimi držím. A kdyže jsem v sobě překonal ten lidový antisemitism? Panáčku, citem snad nikdy, jen rozumem; vždyť vlastní matka mě udržovala v krevní pověře.“