K čemu je dobrá Agentura

Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách si nechala zpracovat
společností SocioFaktor zhodnocení své dosavadní činnosti ve třinácti pilotních
lokalitách. Hodnotilo se zde působení Agentury od jejího vzniku. V hodnocení
dopadla průměrně, přičemž hůře byla agentura hodnocena v počátečním období, po
jejím založení tehdejší ministryní pro lidská práva Džamilou Stehlíkovou. Lépe
byla hodnocena její práce v poslední době, kdy do čela agentury nastoupil Martin
Šimáček.

O Agentuře se hovoří velmi často, přitom vlastně mnoha lidem nebylo zpočátku
zřejmé, co vlastně může v jednotlivých lokalitách dělat. Jak bude fungovat a
jakým způsobem bude situaci v regionu zlepšovat. Evaluace ukázala, že právě toto
je hlavním důvodem, proč zpočátku nefungovala tak, jak by měla.

Vedení Agentury a jejím pracovníkům se totiž nezdařilo jasně sdělit, jak bude
Agentura v obci působit a jakým způsobem bude pracovat. Proto, celkem
pochopitelně, v mnoha obcích očekávali, že Agentura bude rozdělovat finanční
prostředky. Toto očekávání bylo v počátcích podpořeno i samotnou Agenturou,
neboť tehdy nebylo vlastně úplně zřejmé, jak bude práce Agentury v praxi
skutečně probíhat. Zklamání, které následovalo ve chvíli, kdy se ukázalo, že se
nebude jednat o rozdělování peněz, bylo velké a podle evaluační zprávy právě to
způsobilo pomalý rozjezd Agentury a ztrátu důvěry v mnoha lokalitách: „V
některých lokalitách je sestaveno lokální partnerství jako orgán primárně
schvalující záměry a posvěcující jejich financování. No a zjištění, že tímto
způsobem nemůže Agentura aktivity financovat, následně vyvolává vlnu hněvu a
destrukce, která válcuje chabé spouštějící se procesy. Na konci roku 2008
Agentura stahuje z lokalit lokální konzultanty a řada aktérů, původně
spolupracujících, se proměnila v zavilé kritiky Agentury. Vlna lokálních
konzultantů, kteří nastupují nově do takto zdevastovaného prostředí, musí
překonávat nedůvěru a rozčarování, a čelí jim de facto až do současnosti. Jak
vidíme, paradoxně si jednu z největších překážek vytvořila Agentura sama,“ píše
se v evaluační zprávě.

Jak tedy vlastně Agentura funguje?
Důvodem počátečních přešlapů byla nejasná koncepce a pojetí práce Agentury.
Podle Daniela Topinky, ze společnosti SocioFactor měla být intervence lépe
připravena. Evaluační zpráva tuto zásadní chybu podrobně rozebírá, neboť podle
ní: „Agentura prohospodařila příliš velký časový úsek hledáním sama sebe a místo
strukturovaného vstupu se potýkala s důsledky svých slibů, ambicí,
nepřipraveností intervence, absencí metodického a organizačního vedení.“

Dnes je tedy už zřejmé, že Agentura nerozděluje finanční prostředky. Co je
tedy jejím úkolem? V obecné rovině je to šíření příkladů konkrétní fungující
praxe, která pomáhá sociálně vyloučeným k opětovnému zařazení do společnosti.
Například odpovědné zadávání veřejných zakázek měst, ve kterých žadatelé
vyhrazují deset procent pracovních míst pro dlouhodobě nezaměstnané. Vznik
sociálních firem, úspěšná aplikace prostupného bydlení, komunitní centra
poskytující pracovní, dluhové či jiné zpravodajství. K tomu používá Agentura
různé nástroje. Hlavní je tzv. lokální partnerství. To v praxi probíhá tak, že
se pravidelně několikrát ročně scházejí zástupci samosprávy, státní správy,
neziskového sektoru a dalších aktérů, kteří jsou nebo mohou být angažováni v
procesu sociálního začleňování v obci. Společně připravují strategické plány a
konkrétní projekty pro podporu sociálního začleňování. Agentura také vypracovává
situační analýzy, což jsou podrobné výzkumy, které shrnují stav lokality a
potřeby jejích obyvatel v oblastech bydlení, vzdělávání, zaměstnání apod. Tyto
analýzy tvoří základ pro následující fázi práce v lokalitě, kterou je příprava
strategického plánu.

Strategické plány jsou závazné rozvojové dokumenty, na jejichž přípravě se
podílejí všichni členové lokálních partnerství. Obsahují souhrny potřeb lokalit
získané ze situačních analýz a návrhy konkrétních opatření a projektů, které
přispějí k jejich naplnění. Na jeho přípravě se podílejí všichni členové
lokálního partnerství, většinou rozděleni do tématických pracovních skupin.
Plnění strategického plánu je následně monitorováno a plán je zpětně
aktualizován a revidován.

Dalším nástrojem je projektové poradenství, které Agentura poskytuje všem
partnerům v lokálním partnerství, aby dokázali čerpat prostředky z evropských
strukturálních fondů. Jde především o podporu při vybírání vhodných dotačních
titulů, přípravě projektových záměrů i žádostí.

Motor změny sociálních politik
Existují nějaká čísla, která by ukazovala, zda je činnost Agentury úspěšná?
Agentura nevykazuje jasné výsledky, které by se daly kvantifikovat. Měla by být
spíše motorem změny sociálních politik. Když například v regionu klesne
nezaměstnanost a funguje zde sociální firma, jejíž vznik Agentura podnítila,
nelze tato čísla interpretovat tak, že Agentura snížila nezaměstnanost. Na míru
zaměstnanosti má vliv tolik parametrů, že není jednoduché říci, zda právě jeden
z nich změnu způsobil. Stejně tak na počet žáků, které se podaří včlenit do
hlavního vzdělávacího proudu, má vliv také více faktorů. Proto je nesmírně
obtížně vyjádřit úspěchy, kterých Agentura v jednotlivých lokalitách dosahuje.
Slovy evaluátora Daniela Topinky: „Kdyby to bylo lehce spočitatelné, tak by ta
evaluace byla jednoduchá. A já bych mohl v noci spát a nemusel bych přemýšlet
nad tím, jak to změřit.“

Dalším problémem je hodnocení úspěchu projektů, na které Agentura pomohla
lokálním institucím a organizacím dosáhnout. Velká část projektů je teprve v
běhu a rovněž není jednoduché jejich úspěšnost měřit. Trvá totiž nějakou dobu,
než se výsledky působení projektů projeví.

Činnost agentury je primárně zaměřená na výkon veřejné zprávy, nikoli na
terénní práci. To také znamená, že nepřináší rychlé a snadno měřitelné výsledky.
Jejím cílem je změnit současnou situaci tak, aby se v lokalitách začalo s
problémy něco dělat. Je to běh na dlouhou trať. Nejprve je třeba vytvoří
situační analýzu, pak následují další kroky, ale hlavně nemůže substituovat
činnost samospráv.

Argumentům, které svědčí o obtížné evaluaci Agentury a zejména pak úspěšnosti
začleňování sociálně vyloučených, oponuje Ivan Gabal. Uvádí příklad škol, které
vzdělávají žáky ze sociálně vyloučených lokalit a kde je dvacet procent romských
žáků, kteří jsou svými učiteli hodnoceni jako nadprůměrní. Tito žáci vykazují
dobré výsledky, mají rodinné předpoklady, vzdělanostní předpoklady, výkonové i
intelektuální předpoklady, aby studovali na středních školách, ze systému však
přesto vypadávají. Proto by si mělo ministerstvo školství jasně stanovit kolik
romských dětí se má objevit v horizontu tří až pěti let na středních školách,
aby bylo možné je tam „prorazit.“ A Agentura by podle něj „v jisté defenzivě k
resortu školství, neměla z čísel ustupovat,“ přestože se ministerstvo takovému
hodnocení brání.

Někde to funguje, jinde ne
Drahomíra Miklošová, starostka obce Obrnice, začala dělat celou řadu opatření,
aby zlepšila soužití Romů s majoritou, ještě v době, kdy s Agenturou
nespolupracovala. Nicméně (nebo možná právě proto), velmi oceňuje možnost té
spolupráce, a tvrdí, že obci významně pomohla. Přispěla k profesionalizaci
jejího přístupu, protože jak starostka přiznává, tak předchozí činnost dělala
„laicky, selským rozumem“. Lokální partnerství pomohlo dát dohromady celou řadu
členů: školy, školky, neziskové organizace, městskou policii, státní policii,
místní hasiče, sociální odbor z Mostu a to pomohlo dobře definovat problémy,
které obec sužují. V podobném duchu hovoří i starostka obce Teplá, Jana Čížková,
která agendu převzala po svém předchůdci, se spoluprací s Agenturou je však také
velmi spokojená. Příklad Obrnic a Teplé ukazuje, což potvrzuje i evaluační
zpráva, že je důležité, aby byla vůle spolupracovat ze strany aktérů v dané
lokalitě. Agentura vlastně jen pomáhá činnost koordinovat, propojovat jednotlivé
subjekty, měnit a profesionalizovat přístup. Pokud vůle v dané obci schází,
nemůže ji Agentura nahradit.

Dopady činnosti Agentury jsou podle evaluace největší v oblasti sociálních
služeb, značné také v oblasti vzdělávání, bydlení a částečně i bezpečí. Nejmenší
jsou v oblasti zaměstnávání a zdravotní péče. Problematický je rovněž nižší
dopad v oblasti zaměstnávání. Vliv na to prý mají dle evaluace „nepříznivé
podmínky na lokálních pracovních trzích, dále obtížná zaměstnatelnost sociálně
vyloučených osob a celkově nižší odvaha (obecně) se pustit do této oblasti.“

Na předních příčkách se v hodnocení celkové užitečnosti intervence Agentury
umístily lokality Litvínov, Cheb, Most, Přerov, dále ještě nadprůměrně hodnocené
Šluknovsko, Broumov, Roudnice nad Labem. Průměrnou užitečností byly obdařeny
lokality Ústí nad Labem, Břeclav a Brno. Podprůměrné výsledky jsou v lokalitách
Jesenicko, Slezská Ostrava a Holešov.

Neúspěch v některých lokalitách je patrně zejména důsledkem promarněného
času, který dle evaluační zprávy „může pokrývat v některých místech až polovinu
časového úseku, který byl pilotním lokalitám určen. Můžeme zde hovořit o
systémovém selhání.“ V mnohých také není zcela jasná návaznost na místní
potřeby. To jsou asi největší nedostatky, kterým se však, jak se zdá, Agentura v
nových lokalitách dokáže vyhnout, neboť se alespoň částečně poučila z
předchozích chyb a její metodika a nabízená spolupráce již mají jasnější
kontury. Napomoci tomu může právě i zveřejněná evaluace.

Agentura sociálního začleňování (v romských lokalitách?)
Řada Romů kritizuje skutečnost, že ač z názvu Agentury podle nich vyplývá, že by
měla pomáhat zejména Romům, nejsou Romové zastoupení ve vedení Agentury. Monika
Šimůnková hovořila při prezentaci evaluace o tom, že navrhne, aby se dovětek „v
romských lokalitách“ z názvu vypustil. Podle Martina Šimáčka by se v takovém
případě nezměnil samotný předmět činnosti. V diskuzi při prezentaci evaluace
dále zdůraznil, že zhruba polovina Romů, kteří žijí v České republice pomoc
nepotřebují. A to proto, že jsou začlenění do společnosti a nejsou sociálně
vyloučení. Na problém by podle Šimáčka mělo být nahlíženo jako na kombinaci
sociálního problému a etnického znevýhodnění a to i proto, aby se neotevíral
prosto názorům, že je to jen jakási „romská věc“, kterou by si Romové měli řešit
sami.

Na kritiku, že Agentura nezaměstnává Romy, odpověděl Šimáček tím, že pozice
lokálních konzultantů jsou mimořádně náročné. Mělo by se jednat o manažery,
kteří rozumějí procesům plánování, kteří zároveň dokáží mediovat, vyjednávat a v
každé oblasti sociálního začleňování znají alespoň základy a v některé z nich
jsou odborníci. Najít vhodné osoby, které by splňovaly všechna tato kritéria, je
mimořádně náročné. Šimáček dle vlastních slov dělá vše pro to, aby tyto pozice
obsazoval Romy, není však jednoduché je najít. Jako úspěšný příklad jmenoval
Alexandra Olaha, který je „jedním z nejšikovnějších a nejschopnějších lokálních
konzultantů, které Agentura má.“ Ovšem ústřední a jediné kriterium pro výběr
zaměstnanců je podle něj odbornost, takže pokud se nenajdou další Romové, kromě
dvou, jež Agentura zaměstnává, kteří by splňovali všechny přísné podmínky, tak
žádné další Romy prostě nezaměstná.

Zde se zřejmě nepodařilo lidem, kteří jsou v čele Agentury a zejména pak těm,
kteří ji koncipovali a vytvářeli, dostatečně jasně definovat cílovou skupinu.
Tak, aby to bylo pochopitelné pro všechny. To je sice nesmírně složité, neboť se
v médiích, ve vládou schvalovaných materiálech i v běžné řeči často opomíjí
skutečnost, že Romové nejsou automaticky sociálně vyloučení a naopak, že
sociální vyloučení se netýká pouze Romů. Působení Agentury se týká primárně
sociálního vyloučení bez ohledu na etnicitu a nemá sloužit jako orgán zastoupení
Romů. Nemůže nahrazovat iniciativy Romů, kteří by chtěli vytvářet platformu pro
jednání s vládou. Takovou platformu totiž stát Romům nezřídí. Ta se musí zrodit
z občanské společnosti.

Saša Uhlová