romea - logo
1. července 2022 (pátek)
svátek má Jaroslava

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Karel Holomek: Václava Havla jsem znal dlouho

Brno, 20.12.2011 15:59, (ROMEA)
Karel Holomek, předseda Společenství Romů na Moravě

Po smrti Václava Havla se zkoumá, kdo se mohl těšit z jeho přítomnosti nebo kdo se dokonce s ním osobně mohl setkat nebo setkávat, a to třeba ještě v době, kdy ho nikdo neznal. To je pochopitelné, protože Václav Havel byl a zůstane výjimečnou osobností světového formátu. Žádná taková jiná se tu momentálně nenachází.

Ale v tom nevidím podstatu jakýchkoliv zásluh nebo ocenění. Podstatu vidím v tom, kdo se dokázal vnitřně ztotožnit s jeho názory a kdo je také prosazoval v životě, v politice a v práci. To by mohlo být považováno za tu pravou devízu z Havlova odkazu plynoucí. Chci se tohoto odkazu držet. Z tohoto pohledu by mnozí ve skrytu duše zaplakali, zkoumajíce své ledví, známe přece své papenheimské! Ale tak to v životě i smrti chodí!

Díky okolnostem jsem poznal Václava Havla už dávno. Nikoliv , že bych ho znal osobně, nebo se s ním stýkal, ale proto, že okamžikem vzniku Charty 77, o níž se Václav Havel zasloužil, jsem kolem sebe poznal mnoho přátel, které postihl stejný osud jako mne, totiž, že ztratili kvalifikovanou práci a ocitli se na okraji společnosti, pokud ne přímo ve vězení. Náhle jsem se necítil tak osamělý a moje psychika se podstatně vylepšila.

Můj švagr, Milan Šimečka senior, snad nejznámější disident na Slovensku, patřil do Havlova kruhu, jak se dnes říká. Od něj jsem se dovídal o všech dokumentech Charty 77, o činnosti lidí kolem Václava Havla i jeho samotného, o jeho věznění. Z té doby vzpomínám na jeho vyprávění, že různé konspirativní schůzky měly na programu i divadelní hry. Mezi disidenty bylo přece několik známých hereckých osobností. V rodinném archívu se nachází snímek, na kterém tento můj švagr v jedné takové hře vystupuje jako kardinál Richelie, z toho soudím, že šlo asi o recesistickou hru o třech mušketýrech.

V Brně byl také široký diskusní klub, který vedl Jaroslav Šabata. Vše se dálo dosti konspirativně, takže schůzky mezi protagonisty z Prahy a Brna nebyli tak časté a často jim tajná policie zabránila. Jednou se stalo, že mi Milan Šimečka řekl: „Karle čeští a polští disidenti se schází u Smrku na hranicích mezi Polskem a Československem v Jeseníkách. Postav tady chalupu a budeme se scházet u tebe“.Těch schůzek se účastnil i Havel. Tehdy jsme všichni jezdili na lyže do těchto míst. Já jsem tu myšlenku pojal vážně a skutečně jsem tam tu chalupu začal stavět. Než jsem ji stačil dostavět, začali se čeští a polští disidenti scházet na pražském hradě a Milan Šimečka starší se stal nejbližším Havlovým poradcem na hradě. Ale to už začal jiný příběh.

Jako poslanec České národní rady jsem se pak dostal i do těsné blízkosti Václava Havla a měl možnost ocenit i jeho práci pro Romy a jeho vstřícný přístup k nim. Připomenu jen dvě věci. První z nich byla podpora vybudování památníku romským obětem v Letech u Písku péčí kanceláře prezidenta a jeho osobním přístupem. Druhou bylo pořádání jakýchsi kulatých stolů s příslušníky romské reprezentace ve vile. Amálka , které moderoval Michael Kocáb. Havel byl vždy přítomen a já mohl ocenit jeho přístup i chování při té příležitosti. Byl vždy pozorným a tichým sledovatelem diskusí, které pak vždy uzavřel naprosto přesným hodnocením situace a co by bylo záhodno činit.

Havel odchází v době, kdy by ho bylo nejvíce třeba. To, co se děje ve společnosti a čemu nechávají často volný průchod i naše autority, bylo Havlem nepokrytě kritizováno. Nejde jen o tu kritiku. Jde o kultivaci společnosti. V tomto procesu nám bude Havel velmi chybět.    

Karel Holomek
Přečteno: 1008x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Komentář



HLAVNÍ ZPRÁVY

 

Další články z rubriky







..
romea - logo