romea - logo
23. října 2021 (sobota)
svátek má Teodor

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. O účasti obyvatel Chanova v komunálních volbách

Chanov, 20.3.2007 16:30, (Romano voďi)

Je známou věcí, že Romové u nás volby vesměs ignorují. V loňských komunálních volbách však jejich hlasy přispěly k jednoznačnému vítězství Sdružení Mostečané Mostu a upevnili jeho pozici v čele nového mosteckého magistrátu. Opozice se s porážkou nemínila spokojit a v romském okrsku, v Chanově, volby zpochybnila. Prý byly podplacené a agitovalo se i ve volební den. Jenže při opakovaných volbách přišlo volit do chanovské školy ne třicet procent zdejších Romů jako poprvé, ale více než padesát. Že by se z pasivních nevoličů náhle a bez příčiny stali uvědomělí voliči, nevěří snad nikdo. Samozřejmě je za tímto netypickým chováním podobně netypický krok posléze vítěze voleb.

Stoprocentní ghetto Autobus se stočí po čtyřproudém asfaltu nalevo, napravo pod ním se na chvíli objeví pár osamělých paneláků. Každý to sídliště zná po jméně, téměř nikdo osobně. Při slově Chanov i Mostečanovi naskočí vyrážka: „Já tam nikdy nebyl a také nebudu,“ pro něj je to prostě stigma. Chanov je „nejprofláknutější“ tzv. cigánské ghetto u nás. Pokud sem vůbec někdo zavítá, jde o novináře a ještě častěji cizokrajného či cizokrajného humanitárního pracovníka. Kromě pár zmáčknutí fotoaparátu tu po návštěvě často zůstávají jen sliby. Sliby lidem žijícím v Chanově jsou myšleny většinou upřímně, jenže jak prakticky pomoci, je problém. Chanov je opravdu „výstavní ghetto“ se všemi atributy: Obyvatelstvo tvoří z absolutní většiny Romové, v absolutní většině nezaměstnaní a nezaměstnatelní, od „civilizace“ jsou odříznutí právě onou čtyřproudou řekou aut, kde jaksi nezbylo na chodník. Autobus míjí Chanov dvakrát za hodinu, dovnitř sídliště - pravda po špatných zkušenostech - nezajíždí.

Ve vybydlených bytech se černají stropy od častých požárů… a těch vybydlených a neobyvatelných třípokojáků je tu daleko víc než těch, kde visí prádlo na balkoně jako znak obydlenosti. Přes jedenáct let tu neteče teplá voda, jen někdo ji chtěl platit. Kolektivní vina rozhodla kohoutek zavřít. Jo, Romové jsou vynalézaví. Natáčeli ji z ústředního topení. Zdálo se, že bílí jsou chytřejší, vodu v radiátorech obarvili. Romové však tu obarvenou odtáčí…. A perou v neobarvené.

Ten nejděsivější dvanáctipatrový panelák je již několik let po smrti. Demolice byla nutná. Co dělat ovšem s těmi, co den po dni podléhají zdejší rakovině, dřevěná okna dávno shořela, za těmi ještě zdánlivě funkčními se dostávají mladí do nebe přes toluen. Autobus mě sune do centra. Vyhýbá se kočárkům tlačeným snědými maminami. Dvanáct korun za lístek za to řídké spojení se zdá většině Chanovských moc. Tak riskují.

Most není jenom Chanov

Magistrát Mostu je krabice mezi dalšími krabicemi. Samotnému městu sebralo historické jádro uhlí. Obrovské sloje byly ale jen snem, což se zjistilo, až když starý Most lehl. Soužití Romů a Neromů tu nebylo kdovíjaké, ale velice úzké. Díky tomu může i kdekdo ze zdejších bílých říci: já je znám, vím o jejich potřebách se sdružovat, o jejich způsobu života. I řada dnešních komunálních politiků bydlela před lety společně s Romy.

Novopečený náměstek pro sociální oblast Jiří Kurcin nemluví jen o Chanovu. „Když se boural starý Most, tak se Romové usadili co nejblíž, v dnešní tzv. Stovce. Nyní je to další ,černá‘ část města, tzv. Sedmistovky.“ Jde většinou o přízemní byty na sídlišti, které pro bílé nebyly tolik atraktivní, ale Romům naopak přízemí vyhovují. Tito Romové sem přicházejí z míst, kde se jich snaží zbavovat, hlavně z Prahy a středních Čech. Obce jim dají třeba bezúročné půjčky a oni si tu koupí byt, protože je relativně levný. Náměstek to vidí jako budoucí problém. Zatím tu nefunguje žádné občanské sdružení, které by Romům pomáhalo. „Ty Sedmistovky jsou problematické i tím, že jsou tam neonacistické skupiny, které na Romy útočí,“ doplní informaci Iveta Milerová, znalkyně prostředí.

Vlastní práce se neničí

Do Chanova se neonacisti nehrnou. „Je tam téměř sto procent Romů,“ popisuje pan Jiří Bureš, který je na magistrátu šéfem přes péči o dítě. Směruje mě na tři chanovská sdružení, která mají lví podíl na jakžtakž schůdném fungování lokality. Pan Cína má partu lidí, kteří se v rámci veřejnoprospěšných prací podílejí na úklidu. Energické Ivetě Milerové leží na srdci především vzdělanost a vůbec život mladých i těch nejmenších. V rámci svých programů učí mrňata všemu, co je potřebné ke vstupu do školy. Není to jen hygiena, ale i „dorozumívací jazyk“, čeština. Pan Nebesář, čistokrevný gadžo, se rozhodl věnovat se boji s nezaměstnatelností Romů. Pořádá rekvalifi kační kursy, především pro stavařské profese. Absolventi to nemají lehké, slabá polovina po kursu opravdu sežene místo. Většinou ovšem opět v Chanově. Nicméně, právě to, že si člověk umí a chce opravit či vylepšit svoje bydlení, vidí to pan Nebesář jako odrazový můstek. Osvědčila se funkce a zároveň řemeslo domovník. „Ve chvíli, kdy se v domě ustanovil domovník, přestaly jeho děti dům ničit. Zakazovaly to i ostatním.“ Na myšlenku účasti na pořádku a opravách, či dokonce stavbě vlastního domu navázalo právě Sdružení Mostečané Mostu.

Lov hlasů

Sdružení Mostečané Mostu je trnem v oku kdekomu. Nechalo ve volebním suterénu ODS i ČSSD. Podle médií zvolilo líbivou monstrózní volební kampaň vypadlou z kasičky podnikatele Zelenky. Samotné sdružení se vylíhlo z hnízda majitele absolutní většiny nemovitostí na Mostecku, z bytového družstva Krušnohor. Podle kritiků si hlasy Sdružení prostě koupilo - na volebním mítinku se losovalo nejen o kola a počítače, ale dokonce o auta. Měli mezi sebou velice bohatého sponzora, „kapitalistu“ Zelenku. Rozložitý ředitel Krušnohoru František Ryba líbivou kampaň nepopírá. „My jsme chtěli ukázat, že když se chce, tak volby tady může vyhrát kdokoli, kdo odhadne zájmy lidí. Jestliže lidé slyší jen na peníze a dary, tak by se tamti nahoře měli zamyslet.“ Zajímá mě samozřejmě, jak pobídli Romy v Chanově a přiměli je volit. Prý to byla tak trochu náhoda, které pomohla výzva policie seznámit Romy s letitým projektem o svépomocném zbudování rodinných domků poblíž chanovkých paneláků. Zejména mladým Romům se myšlenka svépomocné výstavby blízko paneláků zalíbila. Líbilo se jim i to, že by mohli uplatnit svoje zkušenosti z rekvalifi kačních kursů. Opoziční jazyky však tvrdí, že motivační lahůdkou byly drahé bonboniéry, které se na tomto předvolebním mítinku rozdávaly. Ať tak či onak, důležité je, jestli „zapanelákové“ domky jsou jen sliby a jestli tento projekt není v rozporu s obecnou tendencí integrace Romů. Rozhodně by nešlo o rozpouštění ghetta, ale spíše o utužení vztahu obyvatel k tomuto místu. Ten je už dnes dost silný.

„Problém je v tom, že se Chanovským z Chanova nechce,“ říká paní Blažková z úřadu práce a má na mysli třeba dojíždění do učilišť na druhém konci města. Někteří mají obavu z napadání, jiní nemají motivaci a jsou raději mezi svými.

Sídliště, nebo ghetto?

Úspěch Sdružení Mostečané Mostu je neoddiskutovatelný. Pár týdnů po volbách lze důvod jejich volby z chanovských Romů dostat jen stěží. Když promluvím o domcích, mávají jen rukou, zřejmě slibům přestali věřit. „Stejně nás podvedli, slibovali pět tisíc, ale dali mi jen pět set,“ směje se mladý Rom. „Kecá,“ přidává se maminka také se smíchem a s kočárkem. Za chvíli to vypadá na serióznější hovor. „Podvedeného“ mladíka ona maminka prý zaměstnává na rekonstrukci bytu. Prošel totiž místním rekvalifi kačním stavařským kursem. Rekonstrukce panelových bytů je jistý předskokan výstavby domků. Ty by se stylem bydlení od toho panelového měly podstatně lišit. Mají být projektovány podle potřeb romských rodin - tedy velké společné prostory v přízemí a malé pokojíky v prvním patře. Žádný luxus, spíš stavebnice - polotovar, který by si Romové sami upravili.

Jak to ovšem dopadne s výstavbou slíbených domků, je ve hvězdách. K dotaci na stavby se nikdo moc nemá. Sdružení mínilo domky jako pilotní projekt. „Buď se ten model osvědčí, nebo ne. Ale vyzkoušet by se to mělo,“ říká Miroslav Fencl, novopečený radní za MSS a majitel stavební firmy. Problémem „hluchoty státu“ na dotace je zřejmě spíše podpoření setrvání lidí v Chanově. Ředitel SBD Krušnohor dává příklad ze světa. V Sydney v Austrálii navštívil bytové družstvo domorodců z Tonga, z polynéského ostrova. Ve své nové lokalitě žili po svém, dodržovali svoje rituály, pěstovali svoji kulturu. Vně se z nich stali hrdí Australané dodržující všechna pravidla soužití s ostatními obyvateli. Bez problémů.

Jak dál s ghetty?

Navzdory několikaleté státní oficiální linii Romy integrovat a tedy rozpouštět lokality větší koncentrace romského obyvatelstva ghetta vznikají. Dílem jsou umělá (vystěhovávání radnicemi z center), dílem přirozenou tendencí Romů se sdružovat. Pokud již však taková lokalita existuje, sociální práce maximálně podporovaná samosprávami a státem je nanejvýš nutná. Chanovská občanská sdružení však letos finanční podporu ze strany státu nedostala. Další měsíce ukážou, dojde-li ke stavbě domků. Jednu změnu však Chanov už zažil. Někdo lidem ukázal, že jsou pro něj důležití, že potřebuje jejich hlasy. Že je prostě bere jako pravoplatné voliče. Ostatní strany Chanov nenavštívily.

Lenka Kučerová
Přečteno: 5696x
 

Kam dál:

Štítky:  

RV 3/2007



HLAVNÍ ZPRÁVY

 







..
romea - logo