romea - logo
14. prosince 2018 (pátek)
svátek má Lýdie
Loading
rozšířené vyhledávaní

Když se trochu uskromníme, už to nezvládneme aneb reformy

Praha, 30.4.2012 8:00, (Romano voďi)
FOTO: Saša Uhlová

V médiích tolik diskutované reformy současné vlády jsou pro mnohé z nás stále trochu nejasným pojmem. Pořád dokola můžeme číst a slyšet, že jsou nutné a nevyhnutelné, ale že jejich současná podoba nemá vždy žádoucí charakter. V čem vlastně ty slavné reformy spočívají? A zejména: Jak se dotknou jednotlivých skupin obyvatel?

Nejzranitelnější jsou první na ráně

Prakticky jediní, kdo výrazněji protestovali proti reformám již v průběhu minulého roku, byli zdravotně postižení, kterých se také reformy dotýkají nejvíce. Jejich životní situace navíc mnohdy skutečně neumožňuje, aby se „starali sami o sebe“. Podporu společnosti ve formě finančního zabezpečení opravdu potřebují, protože se vlastní vůlí nemohou svého postižení zbavit. Pořádali demonstrace, snažili se společnost na svou tíživou situaci upozorňovat i články v tisku a na různých internetových portálech. Zdá se však, že jejich snažení zůstalo bez větší odezvy.

Třicetiletý Jiří je zdravotně postižený a nemůže se pohybovat bez vozíku. Co se reforem týká, má poměrně jasno. Tvrdí, že reformy ministra Drábka jsou jako tsunami. Některé jejich dopady uvidí i naprosto nezúčastněný člověk, jiné se týkají jen určitého segmentu zdravotně postižených: „V mém případě došlo k velmi nemilému snížení příspěvku na mobilitu. Tato dávka oproti minulému roku poklesla zhruba o tři tisíce korun. Jsem zdravotně postižený třetího stupně, a tak je auto pro mě jakousi náhradou nefungujících nohou,“ vysvětluje a dodává, že ceny benzinu se zvyšují, ale tato dávka nahrazující příspěvek na provoz motorového vozidla se od dob svého vzniku nevalorizovala.

Na druhou stranu však díky reformě má na příspěvek na mobilitu nárok mnohem víc lidí. Prakticky každý, kdo vlastní kartu ZTP nebo ZTP/P má na tento příspěvek nárok. Dříve jej dostávali pouze lidé s vadami nosného aparátu. Jiří tuto změnu rozhořčeně komentuje: „Kam se poděla adresnost dávek?“

Nedostupné pomůcky

A dále vypočítává, které reformy se dotknou dalších zdravotně postižených. Například nevidomí nyní nebudou mít hrazené náklady na počítačové kurzy. Dostanou upravený počítač, počítač s hlasovým výstupem, ale zaškolení na tento typ počítačů není v legislativě započítané.

Tato vláda odebírá handicapovaným přístup ke kompenzačním pomůckám. Nyní podle zákona musíte mít 10 % z ceny příslušné pomůcky, jinak pomůcku nedostanete. „Celá filozofie kompenzačních pomůcek byla panem ministrem Drábkem narušena. Komunita zdravotně postižených je komunitou, ve které je mnoho nemajetných. Z toho vyplývá, že také mnoho zdravotně postižených nebude mít přístup k pomůcce a bude muset třeba zůstat doma. Drábkovy reformy zde působí destruktivně nejen ve smyslu snižování dávek a příspěvků, ale také ve formě destrukce dostupnosti kompenzačních pomůcek a péče,“ popisuje Jiří.

Aby toho nebylo málo, dochází k systematické likvidaci sociálních služeb jako takových. Ministerstvo snížilo krajům dotace o 10 %, kraje poté nadále snižovaly přidělené dotace, takže se nakonec nedostalo a nedostává na mnoho služeb. V ohrožení je například raná péče, různé stacionáře a další střediska péče o zdravotně postižené. Handicapovaní nedostávají péči v místě, ve kterém byli zvyklí, a musejí často cestovat do mnohem větších dálek: „Takový nevidomý, nepohyblivý, nebo těžko se pohybující je poté od služby odstřižený a nemá patřičnou péči, kterou by ke svému postižení potřeboval. Ministerstvo za pomoci krajů způsobilo rozval péče o handicapované. Něco, co se tady budovalo léta, je nyní ničeno během několika měsíců,“ vysvětluje rozhořčeně Jiří, který jednotlivé sociální reformy pečlivě studuje, komunikuje s lidmi, kterých se také dotýkají a snaží se upozorňovat ne jejich dopady.

Změny se týkají i lidí, kteří trpí celiakií. „Pokud například musíte ze zdravotních důvodů jíst speciální typy potravin, například bezlepkovou dietu, není v zákoně přesně ošetřeno, zda bude nadále vyplácen příspěvek na tuto stravu. Je tu pouze příslib ministra, že snad někdy to bude řešit VZP, která dané potraviny vyhlásí za hrazené z pojištění. Tento zmatek je velmi nepříjemný právě pro bezlepkáře a další lidi. Opět je více myšleno na peníze než na zdraví lidí. Pojídáním nevhodných potravin může totiž dojít ke kolapsu organismu.“ uzavírá Jiří a ještě dodává, že vinou změny zákona musejí chráněné dílny omezovat svoji činnost a propouštět zaměstnance, aby nezkrachovaly. Ze zhruba 40 000 handicapovaných, kteří jsou zde zaměstnáváni, se mohou stát další nezaměstnaní, kteří nenajdou žádnou práci.

I matky samoživitelky nemají kde ubírat

Další skupinou, která se se současnými sociálními reformami může ocitnout na samém dně, jsou matky samoživitelky, pečující o zdravotně postižené děti. Ty od ledna tohoto roku přicházejí měsíčně až o 5000 korun. Ztratily totiž nárok na „speciální typ“ mateřské a zůstal jim pouze příspěvek na péči. Je třeba si uvědomit, že se jedná o děti, které mají zvýšené náklady na živobytí. Jejich matky se musejí starat o své postižené děti. Nemohou jít do práce, přesto byly poslány na hranici existence. Rehabilitace, doprava a další péče o děti je značně nákladná. A například děti s vadami srdce jsou z jakékoli pomoci vyškrtnuté úplně, jsou brané podle nového zákona jako děti zdravé, i když nemohou do školek a matky se o ně musejí starat.

Nelehká situace zdravotně postižených a těch, kteří pečují o zdravotně postižené děti, je umocněna dalším fenoménem, který se týká mnoha skupin obyvatel. A to je zvýšení snížené sazby daně z přidané hodnoty.

Daň z přidané hodnoty – daň chudých

V rámci reforem současné vlády však kromě tzv. sociálních reforem došlo také ke zvýšení sazby daně z přidané hodnoty. Hovoří se o tom, že tato změna poznamenala negativně rozpočty českých domácností a není se čemu divit, jelikož snížená sazba DPH se zvýšila z deseti na čtrnáct procent. Zdražilo zboží a služby, zařazené dosud ve snížené sazbě DPH. Jde zejména o potraviny, nealkoholické nápoje, vodné a stočné, teplo, městskou dopravu, knihy, časopisy a noviny, ubytovací služby, vstupné na kulturní akce, léky a zdravotnické pomůcky, dětské pleny či stavební práce.

Zvýšení sazby daně z přidané hodnoty je velmi důležitá okolnost, které se nepřipisuje dostatečný význam, přestože může výrazně změnit životy mnoha lidí, kteří se díky tomu dostanou na samé existenční dno. Ne nadarmo se dani z přidané hodnoty říká daň chudých, neboť právě nemajetné nejvíce postihuje, je-li zvýšena v případě základních potravin, ubytování a cen energií. To jsou položky v rozpočtu domácností, které ani při nejlepší vůli nelze obejít nebo snížit.

Lidé, kteří nežijí na hranici existenční nouze, se často domnívají, že stačí, aby se výdaje domácností trochu omezily. Jenže se ukazuje, že v některých případech už není kde ubírat. Na konkrétním příkladě Ivana a Růženy se můžeme přesvědčit, že těch „několik set korun“, o které se jejich rodinný rozpočet navýšil, způsobilo v jejich životech radikální změny.

Z ubytovny na azyl

Ivan s Růženou už mnoho let žijí na hranici chudoby. Nemají vlastní byt a protože jsou Romové, jen velmi těžko shánějí nájemní bydlení. Poslední tři roky bydleli v ubytovně, kde platili za jednu místnost dvanáct tisíc korun. Ivanův čistý příjem v zaměstnání byl jedenáct tisíc korun, přivydělá si však prací o víkendech a ve volných dnech, stejně tak jako Růžena dokáže několik tisíc měsíčně vydělat uklízením. Od státu žádné peníze, stejně jako mnoho dalších rodin, nepobírají, mají k tomu své důvody. Mají tři děti, nejmladšímu je pět let.

Poslední tři roky se několikrát snažili získat bydlení, ale marně. Na ubytovně sice nebyli nijak zvlášť spokojení, ale zdálo se, že jejich situace je stabilizovaná, udrželi se tam několik let. S lednem 2012 však přišla zásadní změna. Spolu se zvýšením DPH se zvýšil i poplatek za ubytovnu z dvanácti na čtrnáct tisíc. To se pro rodinu ukázalo jako likvidační, neboť zároveň se zvýšily i ceny základních potravin a v rodinném rozpočtu se už nenašlo dostatek financí k zaplacení bydlení: „Loni se nám občas podařilo vyšetřit i pár korun do dalšího měsíce, když se nám podařilo vydělat dost peněz, letos jsme nebyli schopní ubytovnu zaplatit,“ vysvětluje Růžena ve společné kuchyni azylového domu, kam se spolu s dětmi přestěhovala. Azylový dům se ukázal jako záchrana, má to ovšem háček. Může v něm být jen se svými dětmi, Ivan je má právo odpoledne navštěvovat, ale přespávat tam nesmí.

Kuchyň je zde společná, sdílená spolu s dalšími rodinami. Růžena trochu brblá, že v ní musí stále uklízet i za ostatní, protože ona v tom nepořádku žít nedokáže, a opravdu během dne stále kuchyň opečovává, jako by byla její vlastní. Místnost, kterou Růžena obývá se svými dětmi, má deset metrů čtverečních. Ivan je zde právě na návštěvě, ale ještě neví, kde dnes bude trávit noc. Nastalá situace z něj udělala napůl bezdomovce. Přespává po příbuzných, na ubytovnách, kde se dá. Prosí mě, když jejich situaci probíráme, zda bych nevěděla o nějaké práci, klidně i na nějaký čas v zahraničí, aby vydělal dostatek peněz a svou rodinu z této prekérní situace dostal.

Stres, který nenadálé stěhování a změna způsobily, se podepsal i na Ivanově zdravotním stavu. Začal trpět žaludečními potížemi, zvrací krev. Celé odpoledne probíráme jejich situaci, oba se snaží nalézt nějaké východisko, ale zdá se, že není.

Bude lépe?

Kromě toho, že rodina se tímto rozdělila, představuje bydlení v azylovém domě řadu dalších omezení. Od společně sdílených prostor, přes kontroly návštěv, nemožnost přijímat kohokoliv po sedmé hodině večerní, až po povinnost účastnit se společných aktivit každé dopoledne. Růžena by se bez sociální péče tohoto druhu obešla. Jediné co potřebuje je, aby její rodina měla dostatečný příjem. Nepotřebuje se učit, jak zacházet s rodinným rozpočtem, potřebuje jen, aby plat jejího muže a její dohromady pokryly rodinné náklady.

Ptají se mě, zda si myslím, že se situace zlepší. Zhoršily se totiž i možnosti zaměstnání, Růžena nějakou dobu nemohla najít práci. Momentálně uklízí na jedné fakultěm a když se ptám, jak k zaměstnání přišla, směje se: „Byla jsem už zoufalá, majitel ubytovny nám vypnul elektriku, protože jsme nezaplatili celý nájem a já chodila po městě a vlezla jsem do každé oficiálně vypadající budovy a ptala jsem se jich, jestli neshánějí uklízečku, až mi tam řekli, že mě zaměstnají. Vstávám ve čtyři ráno, abych se mohla vrátit na snídani domů, vypravit děti do školy a postarat se o malýho,“ popisuje zjevně vděčná za tuto možnost. „Čistýho tam mám tři tisíce, není to sice moc peněz, ale na ulici je nenajdu,“ dodává.

Na jejich dotazy týkající se vývoje, nedokážu odpovědět. Teorie stran receptů na řešení ekonomické krize a zadlužení států se totiž velmi různí. Podle jedněch jsou úsporná opatření, která dopadnou právě na takové rodiny, cestou do ještě hlubší krize, podle jiných jsou nevyhnutelná.

Jak je to s receptem na krizi, jsou reformy nevyhnutelné?

Podle řady ekonomů nejsou receptem na současnou hospodářskou krizi úsporná opatření, tedy škrty v sociální oblasti, ale je třeba hledat úspory jinde. Například v potírání korupce, daňových úniků a šedé ekonomiky. Ve chvíli, kdy se přestane investovat do podpory vzdělání, malých a středních podniků či infrastruktury, které pomáhají dlouhodobému růstu, se totiž vytváří takzvaný investiční dluh. Lidé se navíc dostanou do neschopnosti splácet své závazky, například hypotéky, což má v důsledku velmi negativní dopad na ekonomiku celé země.

Je tedy třeba položit si otázku, do jaké míry mohou škrty, které se dotknou nejvíce zdravotně postižených a nejchudších skupin obyvatel, zachránit český rozpočet. Na nejrůznější sociální dávky připadá necelých devět procent státního rozpočtu. Vezmeme-li v úvahu skutečnost, že i poměrně malé částky, o které jsou nyní příjemci dávek ukráceni, zpomalují ekonomiku, zdá se, že škrty a reformy mohou skutečně současnou krizi spíše prohloubit, než aby ji překonaly.

Budeme-li tedy konkrétní, jak se osudy Jiřího, Růženy a Ivana a jim podobných promítnou do současné krize? Vládní reformy těmto lidem změnily život. Ve chvíli, kdy kvůli vyšším cenám či nižším příspěvkům nedokáží uhradit nájem, se mohou také ocitnout na ulici. To je ten nejhorší scénář a v důsledku znamená i velkou zátěž pro společnost, protože by se tito lidé stali příjemci další všemožné pomoci. Děti by například skončily v ústavní péči, což je pro stát velmi nákladné. Ale i pokud se jim podaří udržet se v záchranné síti, sníží zákonitě svou spotřebu. Budou nakupovat méně jídla, budou spíše vybírat levnější potraviny, což v praxi znamená, že jídelníček se bude sestávat zejména z jídel z mouky a brambor. Budou šetřit na nákupu ošacení a všeho, co může narušit napjatý rozpočet domácnosti. Nebudou samozřejmě využívat žádných „zbytečných“ služeb.

Nejen oni, ale všichni ti, kterým se sníží standard, budou šetřit, kde se dá. Střední vrstvy budou méně chodit k holiči, nebudou si objednávat nikoho na mytí oken, pomoc v domácnosti, apod. To způsobí krach některých společností a zvýší se nezaměstnanost.

Před touto spirálou varují četní ekonomové. Může totiž znamenat začátek mnohem hlubší krize, než jaké jsme dosud byli svědky.

Přečteno: 2905x

Kam dál:

Štítky:  

Domácí, Reforma, RV 1,2/2012, RV



HLAVNÍ ZPRÁVY

Budova Evropské komise v Bruselu (FOTO: Sébastien Bertrand, Wikimedia Commons)

Patnáct evropských organizací vyzývá země EU, aby se zavázaly k aktualizaci Strategie romské integrace po roce 2020

11.12.2018 16:26
Minulý týden koalice patnácti romských organizací a organizací bojujících proti rasismu vyzvala Radu EU a vlády evropských zemí, aby se zavázaly k aktualizaci Strategie romské integrace po roce 2020. Evropská Komise předložila návrh k tomuto závazku evropskému parlamentu a Radě EU minulý týden.
 celý článek

Ilustrační FOTO

Agentura AP: Romské rodičky se ve slovenských nemocnicích střetávají s rasismem i fyzickým násilím

11.12.2018 11:10
V některých slovenských nemocnicích několik dní po porodu zadržují rodičky proti jejich vůli. Ve svém původním materiálu to včera napsala agentura AP. Podle ní opatřením trpí zejména ženy romského původu, ke kterým se nemocniční personál navíc chová hrubě až násilně. Slovenské ministerstvo zdravotnictví se proti tomuto tvrzení na dotaz ČTK důrazně ohradilo, stejně jako nemocnice v Kežmarku, kde agentura AP získala materiál pro svou reportáž.
 celý článek

Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Martina Štěpánková v rozhovoru pro romeatv.

Zmocněnkyně pro lidská práva: Společnost nemá lidská práva za úplně důležitou věc, kritika neziskovek je špatná a problematická

9.12.2018 17:39
Česká společnost nepovažuje lidská práva dostatečně za důležitou záležitost. Panuje spíš názor, že už jsou prosazena a není potřeba je dál chránit. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Martina Štěpánková to řekla ČTK při příležitostí Dne lidských práv, který připadá na 10. prosince. Za velký problém zmocněnkyně považuje výpady vůči neziskovým organizacím. Den lidských práv se připomíná na výročí, kdy valné shromáždění OSN přijalo v roce 1948 Všeobecnou deklaraci lidských práv.
 celý článek

Další články z rubriky







..
romea - logo