Konec žhářů - výňatky ze závěrečných řečí

Výňatky za závěrečných řečí některých aktérů kauzy Vítkov.

Obhájce Vaculíka Petr Kausta k rasovému motivu činu

Obžaloba tvrdí, že v tomto projednávaném případu se jedná o rasově motivované
jednání. Jak jsem již uvedl, nemyslím si to. Osobně se domnívám, že rasový
problém se u nás mnohdy vytváří zcela uměle a v mnohých případech jde jen o
politické proklamace některých politiků, neboť obyvatelé České republiky rasisty
nejsou, jak se nás o tom snaží přesvědčit někteří politici, aktivisté ale i
představitelé jiných států. Dle mého názoru však stojí za zamyšlení, že pokud se
nějaký stát rozhodne s některými osobami, které porušují zákon jejich země,
jednat v souladu s právem své země, viz v poslední době uveřejněné případy z
Francie, Německa a Itálie, vždy se najde někdo, kdo takové jednání označí za
rasistické, ačkoli to s rasovou otázkou nemá vůbec nic společného…

Obhájce Lukeše Pavel Pěnkava k popálení Natálie

A teď možná to nejdůležitější. Tvrzení, že soud po celou dobu důkazního
řízení pracoval s nepravdivou verzí mechanismu vzniku zranění poškozené Natálie
Kudrikové, je dále naprosto evidentní z projevů právě Anny Sivákové, jak tyto
poskytla v jednotlivých stádiích tohoto trestního řízení.
Poškozená Siváková totiž ve svém prvotním projevu bezprostředně po útoku, který
je tudíž nesporně mnohem autentičtějším a pravdivým než její projevy následné,
uvedla policejnímu orgánu následující popis, cituji: „Dále uvedla, že v danou
chvíli nemohla najít dceru Natálii, a to vzhledem k bílému dýmu a ohni, který
hořel po celém pokoji. Proto se nejdříve utíkala nadechnout čerstvého vzduchu a
ihned se společně s druhem vrátila najít svou dceru Natálii. Tuto po opětovném
vstupu do místnosti našla v rohu u postele, kde před tím spaly ostatní děti.“
Jak odlišné od verze, se kterou soud celé důkazní řízení pracoval. Vždyť z
následných výpovědí poškozeného Kudrika a Sivákové vyplývá, že poškozená Natálie
Kudriková měla hořet přímo v posteli, kde spala a měla být hned v péči otce,
který tuto začal hasit, a pak ji předal družce, která ji vynesla z domu…

Obhájce Cojocaru Ladislav Myšák k osobnosti svého klienta

„Myslím, že za osobní kvality Václava Cojocaru, tak jak byly znalcem
objektivizovány, by se nemusel stydět nikdo z nás.
Pokud tedy porovnám to, z čeho je viněn a to, jakou je osobností, pak nezbývá
než uzavřít, že Václav Cojocaru se vytýkaného jednání nedopustil, a to prostě z
toho důvodu, že takového jednání není schopen.
Takový názor je dále podporován i vyjádřením tohoto znalce zde, u hlavního
líčení, když ve stručnosti svůj znalecký posudek doplnil v tom směru, že Václav
Cojocaru je člověk se schopností empatie, je osobou s určitou mírou sociálního
cítění a schopností prožívat empaticky okolnosti ve vztazích, jednoznačně
odpověděl NE na otázku, zda u Václava Cojocaru zjistil nějaké projevy či prvky
štítivosti či radikálně segregačních postojů a naopak potvrdil schopnost Václava
Cojocaru nacházet na romském etniku pozitivní momenty v jejich etnické identitě
a kultuře….“ Poznámka redakce: Zmocněnec rodiny Baláž a advokátka Müllera
Polišenská médiím své závěrečné řeči neposkytli. Plné znění všech šesti projevů
naleznete na http://aktualne.centrum.cz/domaci/soudy-a-pravo/clanek.phtml?id=679483

Státní zástupkyně Bilíková k mediální pozornosti vyvolané kauzou Vítkov

V právě proběhnuvším hlavním líčení byla po několik týdnů probírána trestní
věc, která se vymyká obvyklým kriminálním činům. Nebylo to však dáno ani nad
obvyklou míru projeveným mediálním zájmem, ani přijatými rozsáhlými
bezpečnostními opatřeními, ani obžalobou užitou právní klasifikací. Výjimečnost
tohoto případu je dána samotným jednáním obžalovaných, jejich motivem, záměrem,
způsobem provedení činu a nakonec společenským dopadem, kterého chtěli
dosáhnout.
V průběhu hlavního líčení ze strany obhajoby opakovaně zazněly náznaky, že
trestní řízení, především díky velkému mediálnímu zájmu, probíhá nestandardně,
že jsou díky tomu krácena práva obžalovaných, ovlivňováni svědci a vůbec, že
společenský zájem o průběh procesu obžalovaným škodí. Ve vztahu k tomuto směru
obhajoby na úvod považuji za nutné zdůraznit, že nikoli orgány činné v trestním
řízení a posléze ani média, ale samotní obžalovaní, byli ti, kteří zavrženíhodný
kriminální čin chtěli povýšit na způsob a formu řešení společenského problému,
zviditelnit skupiny, jejichž jsou členy a ideologii, kterou aktivně hlásají.
Provedením činu nakonec skutečně dosáhli celospolečenského zájmu o ideologii,
kterou propagují, byť zcela zřejmě poněkud jiným směrem, než měli původně v
úmyslu. Nadměrný zájem o své osoby v tomto procesu, který jim jistě nemusí být
příjemný, proto mohou klást za vinu jen sami sobě…

Zmocněnec nezletilých poškozených Pavel Uhl k ideologii obžalovaných

„Ideologie, ke které se obžalovaní hlásí, jak plyne z obsahu zabavených věcí
a znaleckých posudků, obsahovala určitý respekt k mytologické interpretaci
válečnických ctností založených na čestném způsobu boje. Pokud někdo v noci
zapálil dům, ve kterém spí rodina s dětmi, které se tomuto zapálení nemohou
bránit a uniknout mu mohou jen stěží, nelze takový způsob boje nazvat čestným.
Tento paradox založený na rozporu mezi taktickou stránkou skutku na straně jedné
a prvkem ideologie pachatelů, jež má jejich zanícení pro věc částečně
ospravedlnit, na straně druhé poukazuje naopak na to, že převládající stránkou
příčin vedoucích ke skutku byla ideologie zcela prostá jakéhokoliv lidsky
pochopitelného přístupu.

Zmocněnec rodiny Markus Pape se vrací k odposlechům

„Kontext činu dobře osvětlují policií pořízené odposlechy z konce června roku
2009, které byly před soudem provedeny jako důkaz. Ty jsou také klíčové pro
posouzení viny a motivu činu ve vztahu k obž. Vaculíkovi, který ani před
policií, ani před soudem nevypovídal.
Během akce Vítek policie nasadila prostorový odposlech v autě obž. Vaculíka. Zde
se bavil na cestě po Opavě s obž. Müllerem.
Vaculík – Ten zelený barák, to je, tam bydlí jenom cikáni, nikdo
jiný.
Müller – Jo, jo, jo.
Vaculík – A tam dál už nevede žádná cesta, tam teče řeka, vole.
Müller – Fakt.
Vaculík – No.
Vaculík – Celý barák cikánský.
Müller – … (Ten vchod už tam) jde vidět, vole.
Vaculík – Vidíš, tam dole už nic není, vole, to je prostě plné,
tam už nejsou ani baráky, nic, tam je jenom řeka, vole, takže, pičo tam (str. 8
spisu 1671).
Dům v opavské ulici U Cukrovaru je zde popisován jako další možný terč útoku.