romea - logo
19. února 2020 (středa)
svátek má Patrik
Loading
rozšířené vyhledávaní

Iveta Kokyová: Krásná noc

Praha, 20.12.2011 0:00, (Romano Voďi)
FOTO: Lukáš Houdek

Tak krásná nezapomenutelná noc…

Ocitla jsem se ve starém domě, nevím, kde jsem. Nevím, jak se to tu jmenuje. Pomalu kráčím po schodech až do čtvrtého patra. Otevírám dveře a vcházím, jsem překvapena krásným bytem. Každá stěna na mne dýchá hlubokým neznámem dosud nepoznaného asijského světa. Cítím zde prapůvodní obyvatele. Nemohu rozeznat konkrétní rysy, ale zdá se mi, jako bych rozpoznávala jejich tváře a zaznamenávám útržky z jejich osudů. Na malou chvíli ve mně zesílí emoce. Dohání mě střípky minulosti. Nikdy předtím jsem zde nebyla, ale vše je mi nápadně blízké. Nebojím se, mrtví na mne neseslali hrůzu.

Po chvíli se vracím do reality současného světa. Otevírám další dveře a vcházím na balkon. Sedám si na židli. Omámená jako elfova víla z předchozího emočního zážitku. V mé samotě mě objímá zima. Rychle ovine mé nohy chladným dechem a já si beru ponožky. Piji originální zelený čaj, je opravdu silný. Přikládám šálek k ústům. Trpce mně políbí horký čínský porcelán. Zapaluji si cigaretu, sedím a cítím, jak na mě zamilovaně hledí květiny. Znám jejich názvy: fíkus elastika, datura, kokos, fíkovník, ginko biloba, tyto květiny jsou svědkem dnešní noci, která nikdy neskončí. Hlas tlumí a čemusi tajemnému naslouchá. Je mi opravdu dobře. Venku je tma, někdo na dvoře rozsvítil světlo. Vidím dvě osoby, ženu a muže, žena sbírá pověšené prádlo, muž na ni čeká. Bílá kimona poletují větrem jako vojsko mrtvých bojovníků. Muž na ni hledí s pýchou a láskou. Na druhé straně dvora vidím dvě osoby, jak si zapalují cigaretu, kouří a šeptají si. Spatřím, jak se cosi zelená na balkoně protějšího domu. Nějaký člověk se v šestém patře oprýskané budovy láskyplně stará o květiny. Koukám, přemýšlím… už vím, jaké to jsou květiny? To je tráva. Náhle si povšimnu jiného okna, na němž nejsou záclony, vše je vidět. Zahlédnu stůl a tři židle, žijí tam asi jen tři lidé. Jaký je život takové rodiny? Nikdy jsem nesdílela domácnost s tak malým počtem členů. Nepřipadají si někdy opuštění? Sdílí dostatečné množství vzájemné lásky, aby prosvítila jejich životy? Mé oči se brání odtrhnout od stolu s židlemi, ačkoli hlavou mi běží nekonečný film myšlenek. Vzpomínám na rodiny, které mají až osm členů a nejsou šťastné. Ač v jedné místnosti, cítí se osamělí. Opodál je přes zábradlí balkonu přehozen barevný koberec, někdo ho nechal na dešti. Škoda ho.

Kolem se rozléhá ticho. Možná se na chvíli zastavil čas. Z blahého pocitu klidné atmosféry mě probouzí jemný hlas. Nějaká žena zpívá krásnou píseň. Ale nemohu rozeznat slova, jsou v cizím jazyce. A tak pokračuje večer promíšený krásou neznámých dálek i řečí. Sílí ve mně pocit sdílení té chvíle. Pohlédnu na květiny, zdá se, že také naslouchají krásnému hlasu ženy. Společníci, kteří nemohou odejít, kteří nemohou ten vzácný přítomný okamžik nesdílet. Občas se pohnou ve zvedajícím se větru, jako by přikyvovaly mým myšlenkám.

V poslechu mě začíná cosi rušit. Rozeznávám tlumené tóny mužského hlasu. Kde se tu vzal? Čekám, co bude následovat. Ale ne, tento hlas mi je známý a nijak nenarušuje večerní rozjímání. Zpívá blues, tak krásně, že na sebe strhl veškerou mou pozornost. Pohlcena do bluesových melodií pociťuji žár stoupající do tváří. Postupně zasahuje celé mé tělo… Láska? Může vzplanout láska k něčemu (někomu) neznámému?

Stále čekám, co bude následovat… Slyším dobře? Slyším hebrejskou píseň a někdo hraje na flétnu, nevím co dříve poslouchat. Tolik nových vjemů probouzí opět mou nerozhodnost. Tápu a nevím, kterou píseň si vybrat. Tak jako již mnohokrát v mém životě. Jak libě znějí všechny písně života. Nemohu poznat, která je klamná.
Královsky si sedím na balkoně ve čtvrtém patře starého domu. Venku už je opravdu chladno a tóny písní mě již opustily. Típnu cigaretu a vcházím zpět do bytu. Lehám si do postele a nade mnou se houpe hvězda Betelgeuze ze souhvězdí Orion. Duši lapí neklid. Nemohu odtrhnout myšlenky od neznámého muže. Uslyším ho někdy?

Ocitla jsem se ve starém domě, v pokoji, jehož dominantou je rudé prostěradlo na posteli a příjemná vůně z vonných tyčinek.

Kolik pocitů může objevit srdce člověka během jedné zářijové noci.

Toto není sen…

Přečteno: 752x
 

Kam dál:

Štítky:  

RV 12/2011



HLAVNÍ ZPRÁVY

Tomáš Kaluja. Foto z videa o projektu Vnímaví pre zraniteľných

ČRo: Neřeším, jestli jsem Rom, Maďar nebo Slovák. Jsem obyčejný člověk, říká tanečník Tomáš Kaluja

7.2.2020 10:56
Tomáš Kaluja je maturantem Střední zdravotnické školy v Rožňave. Pochází z romské křesťanské rodiny z Veľkých Kapušan. Už od dětství je jeho největším koníčkem tanec. Soutěžně se mu věnuje doma na Slovensku, ale i v zahraničí. Mimo to patří mezi romské dobrovolníky, kteří pomáhají budovat romskou identitu u romských dětí, které jsou vychovávány v neromských náhradních rodinách.
 celý článek

(Zdroj: Archiv TV NOVA)

Módní návrhář Pavel Berky postoupil mezi TOP 16 v soutěži MasterChef Česko

7.2.2020 0:35
Úspěšný módní návrhář Pavel Berky zkusil své štěstí v soutěži MasterChef Česko. Kachní prso s bramborem a takzvané “griláše” s kachní paštikou
 celý článek

Vepřín v místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku (FOTO: Muzeum romské kultury)

Demolice vepřína v Letech by měla začít v červnu a skončit letos

6.2.2020 15:35
V Letech na Písecku by letos v červnu mohla začít demolice vepřína, na jehož místě stával za války koncentrační tábor pro Romy. ČTK to dnes řekla Lucie Horáková, mluvčí Muzea romské kultury, které v místě vybuduje památník romského holokaustu.
 celý článek







..
romea - logo