romea - logo
5. prosince 2021 (neděle)
svátek má Jitka

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Kus světa v Gipsyho muzice

Praha, 18.2.2007 12:00, (Romano voďi)

Gipsy, občanským jménem Radoslav Banga, je nevšední umělec. Než mu vyšla deska Gipsy.cz: Romano Hip Hop, o které se na hudební scéně hodně diskutuje, vyzkoušel si řadu projektů. Byl členem respektované hiphopové formace Syndrom Snopp. V roce 2000 vydal album Ramonis.cz, orientované na styl rhythm and blues, kterým nijak neoslnil. A napsal také hit Lítat ke hvězdám, určený pro finalisty soutěže Česko hledá Super Star. Pod jménem Gipsy vydal sólová alba Ya Favourite CD Rom či Rýmy a blues.

Zajímavá je Gipsyho spolupráce s králem balkánské dechovky Bobanem Markovičem, která mu pootevřela dveře na zahraniční pódia. Však se také albová novinka jeho skupiny Gipsy.cz stala exportní položkou domácího vydavatelství Indies Records. I to je vizitkou Gipsyho originality.

Hudební rozbíhavost či schopnost vstupovat do mnoha stylů prokazuje nejen Gipsyho životopis. Vše, co umí, jako by se koncentrovalo na titulu Romano Hip Hop. Album v sobě nese mozaiku mnoha nálad, ostřejších textových výpadů nebo kombinací romské hudby s popem či hip hopem. Sami Gipsyho kolegové, sdružení v kapele Gipsy.cz, pojmenovali tenhle styl „maglajs“. A trefi li se.

Pak ovšem záleží na založení posluchače. Pokud je konzervativní, může být zaskočen množstvím hudebních i jiných tváří Gipsyho. Na druhou stranu člověk, který sleduje dění na domácí klubové scéně, Gipsyho ofenzivu pestrosti uvítá. I když ve snaze předvést se jako chameleon může Gipsy posluchače zmást. Na jedné straně na albu uznává „dík, že jste při mně“, pak ze sebe vztekle vychrlí „seru na váš kraj“. Působí to zmateně, ovšem nesmíme zapomenout, že Gipsy rád pracuje s ironií a střídá různé úhly pohledu. Jeho ústa hovoří řečí několika postav. Jedna z nich nechce mít nic společného s hip hopem („seru na hip hop“), jiná se jím naopak zabývá.

Album má důležitou kotvu, zatnutou velmi hluboko do hudebního podloží. Je to romská muzika. Nebýt této tradice, Gipsyho album by se rozpadlo na tisíc kousků. Romská hudba je prostoupena rytmem, který se nedá zcela naučit, lze ho patrně jen zdědit. A tento rytmický cit se výborně slévá s dechovkou, čardášem, baladou i hip hopem. Jakmile se tradiční nástroje propojí s útržky předtočené hudby nebo elektronikou, v hudbě se opravdu něco zajímavého děje.

Samotný rapperský žánr pak Gipsymu umožňuje, aby si nebral servítky a vystřeloval na posluchače ostré šípy naštvanosti. Třeba o tom, jak se cítí člověk vespodu společnosti. Nebo jak těžké může být, když odlišná mentalita se stane překážkou ve vztahu. „Nemůžu překonat, že tvý rodiče nechtěli, abys byla s černým, jinak by tě z domu vyhodili,“ zpívá Gipsy v sentimentální skladbě Jednou.

Jistě, problémy, které jsou snad tisícileté a jež popsal i Shakespeare, Gipsy neukazuje v novém světle. Některé texty jsou dokonce banální, možná kýčovité. Ale tuhle námitku odsouvá celkové vyznění alba, které je zemité, přímočaré. Vždyť v běžném životě se málokdo vyjadřuje jako básník nebo filozof.

Gipsyho přeskakování mezi romštinou, češtinou a angličtinou působí roztěkaně. Aspoň pro konzervativního posluchače. Na druhou stranu taková je dnešní Evropa, ve které se jazyky proplétají i srážejí. Celá deska připomíná kus města nebo čtvrti, která se hádá, nesnáší nebo miluje. Ale takový je přece život. A právě v tom spočívá velký přínos alba Romano Hip Hop. Na jednu stranu znějí hlasy, které si třeba odporují a jež se slévají do jakési vřavy. A pak je zde hudba, nejdůležitější složka alba, která hledá dotykové body mezi světy. Třeba ve skladbě Multin, ve které tradiční nástroje cimbál a kontrabas nacházejí společnou řeč s hiphopovým tepem.

Pravda, Gipsy musí ještě zrát. Třeba k tomu, aby používal méně prostředků a řekl toho více. Každopádně deska Romano Hip Hop je příslibem a upozorněním na talent, který je v Česku ojedinělý a jenž překračuje naše hranice.

Vladimír Vlasák
Přečteno: 3697x
 

Kam dál:

Štítky:  

RV 1,2/2007, Gipsy.cz, Recenze



HLAVNÍ ZPRÁVY

 







..
romea - logo