romea - logo
26. září 2020 (sobota)
svátek má Andrea

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Lenka Jandáková: Bylo nebylo, mé sladké Štěstí

Praha, 28.2.2012 13:14, (ROMEA)
--ilustrační foto--
--ilustrační foto--

… i ty, jediná Pravdo, beru vás za svědky …Touto stylistickou formulí začíná Gejza Demeter devět pohádek i úvodní mýtus o stvoření světa Ráj na zemi, který dal celé knize název. Devatenáct let od vydání knížky povídek s duchařskou tematikou O mule maškar amende (Mrtví mezi námi) si splnil dávný sen – světu literatury představuje pohádky, které vyprávěl jeho dědeček, a opět dokazuje, jak jsou kořeny lidového vypravěčství pro romskou literární tvorbu životodárné.

Snahou Gejzy Demetera bylo zaznamenat příběhy, které slýchával před více než padesáti lety. V rozhovoru s Kateřinou Andršovou
(pro Romea.cz) vysvětluje, že například z celého příběhu O Raklorovi si pamatoval jen to, „že jeden gádžo zavraždil svého syna, a že když se pak po něm narodil malý synáček, vyučil se čarodějem, ochránil princeznu a vzal si ji za ženu“. Kde hledat hranici mezi původním folklorním zdrojem a novým, autorským vkladem?

Nedá se říci, že by pouze takováto kostra, vlastně stručný námět příběhu, a třeba ještě několik snadno rozpoznatelných folklorních motivů, představovaly ono lidové, a vše ostatní již byla inovace. Autorova invence se totiž zcela podřídila kánonu „napsat to tak, jak by to asi děd vyprávěl“ („Chtěl jsem, aby to bylo co nejlepší, když to bude číst Rom, tak aby viděl, že jsou tak staré, aby si řekl – tak tohle si pamatuji. Protože takové pohádky nevyprávěl jenom můj dědeček.“ (Z rozhovoru s K. A.)

Pohádky v dnešním slova smyslu vnímáme jako příběhy určené dětem. V romském prostředí však ještě nedávno plnily svou původní společenskou roli předávání vzorových příběhů o lidských vlastnostech, sloužily pro poučení i pobavení dospělých. Proto ani Demeterovy pohádky, jejichž fabule jsou mnohem krotší a nešokují jako ty sebrané Milenou Hübschmannovou (Romské pohádky, 1973), dětský recipient nejspíš neocení (dobří vítězí nad zlými, ale vše není tak černobílé, jak by se na první pohled mohlo zdát).

Jako každá kultura i ta romská si folklorní příběhy, které společně sdílí celé lidstvo, upravuje dle svého. Odráží se v nich hodnotový  systém, motivy typické pro region, ve kterém Romové žili (např. dozvuk indické mytologie – pojetí různých světů), ale i společenské postavení a jejich životní… i ty, jediná Pravdo, beru vás za svědky …Touto stylistickou formulí začíná Gejza Demeter devět pohádek i úvodní mýtus o stvoření světa Ráj na zemi, který dal celé knize název.

Devatenáct let od vydání knížky povídek s duchařskou tematikou O mule maškar amende (Mrtví mezi námi) si splnil dávný sen – světu literatury představuje pohádky, které vyprávěl jeho dědeček, a opět dokazuje, jak jsou kořeny lidového vypravěčství pro romskou literární tvorbu životodárné (i velmi nedávná, neboť vypravěčská tradice byla dlouho živá) zkušenost (například ta s klerofašistickým režimem za druhé světové války se snad odráží v motivu velmi negativní postavy čerta vydávajícího se za kněze, škodícího Romům).

A právě rozpor v pohledu na Romy, jejich vylíčení v „gádžovských“ pohádkách, v nichž zpravidla vystupují jako ti, kteří nedělají nic jiného, než že sní o sladkém a bezstarostném životě, zatímco pohádky, které vyslechl jako malé dítě, „byly jiné“, jej motivoval k tomu, aby jich několik, „opravdu romských“, napsal, a vyjevil skutečnou podstatu romského bytí. Jeho hrdinové se nevzdávají, roky neúnavně hledají své štěstí, lásku, vzájemně si pomáhají, mohou se spolehnout na svou dovednost, na soudružnost své vesnice, v níž nalezne úkryt i jinde odmítaný vyhnanec, čert. Jako každý vypravěč i Demeter vkládá do příběhu své poznatky, životní zkušenost.

Aktuální realitu a sociální situaci Romů promítá do postojů pohádkových hrdinů (klade důraz na vzdělání a zajištění stálé práce, hrdinové jdou před vykonáním dobrodružných skutků nejdříve na několik let do učení, tradičně ke kovářovi či košíkářce, ale i k čertovi a vodníkovi, jinde se napravují následky špatné výchovy).

cert_1.jpg

Do úvodního mýtu o vzniku světa a člověka Demeter zapracoval tradiční mýtus o vyhnanství a věčné pouti, ale zmínil i původ sociální nespravedlnosti a použil historické poznatky o původu Romů v Indii a jejich putování přes Himaláje (poznámka o překročení hor „šest nebo sedm km vysokých, které se nedají projít“). V pohádkách nechybí biblické odkazy (potopa, proměna kamene v tvaroh), ale i motivy převtělování, romské symboliky, společenských pravidel a rituálů (čerta zahubí plivanec od těhotné).Setkáme se s tradičním dělením pohádek na vitejzika (hrdinské, značně rozsáhlé), v nichž nemůžou chybět nadpřirozené bytosti (draci, víly, čarodějové, kouzelné klobouky, opasky a meče), a charne (krátké, humorné, novelistického typu).

Na některých místech se pohádky plné fantastických tvorů a kouzelných předmětů mísí s žánrem pohádek novelistických, v nichž hlavní roli hrají sociální motivy, a naopak. Tradiční vtipálek, který nad gádžem vyzraje pomocí svého důvtipu, si nakonec musí zachránit kůži prostřednictvím kouzelného pytle (O prolhaném, ale chytrém zloději Bajcúrovi). Nechybí ani klasický motiv, kdy se Rom nechá napálit gádžem (O Pipinovi). Tento ambivalentní vztah k majoritnímu prostředí Hübschmannová vysvětluje tak, že „jestliže Romové, tvořící menšinu, zneuznávali hodnoty povýšeného majoritního prostředí, pak proto, že jim tyto hodnoty byly vytrvale odepírány. Na druhé straně je tyto hodnoty přitahovaly, protože pociťovali jejich existenční výhodnost“ (úvod k Romským pohádkám).

Demeter vystihl i zacházení s motivy z pohádek klasického repertoáru, které je romskému prostředí vlastní. Jako v pohádce O Kalorovi, kterého čeká stejný úkol jako Jiříka ve Zlatovlásce, avšak s tou obměnou, že musí svou vyvolenou rozpoznat mezi kobrami (motiv snad pocházející ještě z indického prostředí). Demeter se nezalekl ani toho, čeho rádi pro obveselení svého posluchačstva využívali jeho předchůdci – uvést hrdinu do poněkud choulostivé situace (Po cestě potřeboval Kaloro na velkou, a tak seskočil z vozu a šel do křoví. Uviděl tam pavučinu a v ní mouchu, ke které se rychle blížil veliký pavouk.) Je obdivuhodné, že i přes šíři záběru je příběh stále kompaktní, motivy vzájemně provázané tak, aby dávaly smysl a nebyly jen na efekt. Děj, ač rozsáhlý a s mnohými peripetiemi, si udržuje logickou návaznost a překvapivost. Mnohdy se až na samotném konci vyjeví význam motivu, který byl představen na začátku vyprávění („Víš co, Hadí králi,“ řekl Kaloro, „já ji za všechno zlé chválím.

Bez její zloby bych dnes neměl svou Čercheňori.“). Občas je děj sice už trochu úmorný (úkolů a překážek, jež musí hrdina překonat na cestě k vytouženému cíli, je na čtenáře možná trochu moc), Demeter však příběh zachraňuje tím, že se mu jej vždy zdaří vyústit vtipně, pomocí originálního řešení. Jednou z funkcí pohádek je terapeutická, která šla ruku v ruce se sklonem demonstrovat příběh až divadelním způsobem.

Posluchači se mohli identifi kovat s hrdiny, kteří zažívají smutek, zlost, bolest, beznaděj, nenávist, ale i naději a ulevující smích. Jak Demeter píše v předmluvě ke své knize, dědeček uměl vyprávět tak sugestivně, že v nich tyto pocity vyvolával. „Vypravěč vyskakoval, zpíval, tančil, o čem vyprávěl, co dělal hlavní hrdina, dělal i on. Bil se s drakem, díval se na něj, skočil na něj. Nemluvil o drakovi. Když mluvil, v tu chvíli sám byl ten drak.“ (z rozhovoru s K. A.) V psané formě k takovým prvkům sáhnout nelze, autor vycházející z romské lidové slovesnosti však může bezezbytku využít dialogickou formu, která je stále velmi tvárná, neboť neustrnula v zavedené formulace ( …a babičko, proč máte tak veliké oči?...).

Příznačné pro rozhovory v romských pohádkách je množství hovorových výrazů. Ani Demeter se nevyhýbá všedním, běžným formulacím. Ve chvíli, kdy tak spolu rozmlouvají urození jedinci, se dostavuje komický efekt („Tatínku, kdo k nám přijde zítra na oběd? zeptala se princezna. „Dceruško, abych řekl pravdu, ani ti skoro nevím. Jedna paní se mnou mluvila po pohřbu, ale už jsem zapomněl, jak se jmenovala…“ (…) „Já mám také kuchařku, ale kam se hrabe na ty vaše.“

„Dej Bůh dobrý den, děti, moc vám to spolu sluší! Kdy se budete brát?“) Podobně působí i občasný sklon líčit děj dopodrobna,včetně praktických záležitostí (O princeznu se chtělo ucházet dvanáct princů, a proto král všem poslal pozvánky, kde jim oznamoval, že mají přijet za čtrnáct dní… „Na tři papírky napíšeme vaše jména, a čí jméno princezna vylosuje, ten bude bojovat dnes!“ Napsali jména princů na papírky a dali je do klobouku.) Do jisté míry abstrahovanému světu pohádek, kde se používané číselné údaje omezují na ty magické a významotvorné (3, 7, 9, 12, 100), není vlastní ani použití konkrétních čísel (To víš, Hadí králi, že mu poděkuji, ale nejdříve ať mi řekne, kolik má peněz na naši svatbu.“

Na naši romskou svatbu až moc! Máme tisíc dvě stě korun,“ povídá Kaloro.) Autor využívá i prostředků typických pro mluvený projev – obrací se na posluchače, navazuje s ním kontakt (Teď necháme vajdu, ať jde svou cestou, a podíváme se na našeho Pána Boha, co tam v Nebi dělá. Poslouchejte dál a budete chytřejší).Demeter, prozaik a novinář, dobře ví, jak zacházet s češtinou. Navíc při redakci byly jeho texty zbaveny romského etnolektu češtiny. To je ale možná škoda, neboť právě jazykové zvláštnosti a jedinečnosti si u dnešních autorů zvláště ceníme. Gejza Demeter psal pohádky dvakrát, romsky a česky, knížka pohádek v jeho rodném humennském nářečí romštiny se připravuje. Bude zajímavé porovnat, jak se autor vypořádal s možnostmi obou jazyků. 

Gejza Demeter(*11. 5. 1947 v Ústí nad Labem)

Vyrůstal u svého dědečka Jána Telváka v Dlhém nad Cirochou (u Humenného na  Slovensku). Po návratu do Čech vystudoval gymnázium a 3,5 roku studoval v Praze medicínu. Žil s rodinou v Neratovicích, po vojně (kde absolvoval kurz žurnalistiky) pracoval  jako řidič, dělník, pojišťovací agent, redaktor zpravodaje závodu Spolana, deníku Práce, několik let byl u policie (tehdy Veřejné bezpečnosti).

Literatuře se začal věnovat během studií, sbíral romské pohádky, hrál ochotnicky divadlo, pro které psal i hry. Po roce 1990 přispíval do týdeníku Romano ľil, Romano gendalos, Amaro lav, spolupracoval s Českým rozhlasem Regina a Českou televizí, poté pracoval jako redaktor deníku Expres, dvanáct let podnikal (sběrna druhotných surovin). Po setkání s Milenou Hübschmannovou a Margitou Reiznerovou začal psát a publikovat povídky v romštině (Romano gendalos, Romano džaniben).

V roce 1992 vydalo nakladatelství Romaňi čhib soubor tří jeho povídek O mule maškar amende (Mrtví mezi námi), dvě z nich vyšly i s českým překladem v antologii prozaických textů romských autorů Čalo voďi / Sytá duše (Muzeum romské kultury, 2007). V roce 2011 Triáda vydala jeho knihu pohádek Ráj na zemi, k vydání se připravuje romská verze Le Devleskeri bar. 

UKÁZKA:

O zapomenutém čertovi

Bylo nebylo, mé sladké Štěstí, i ty, jediná Pravdo, beru vás za svědky, byl jeden čert. Když ještě chodil Pán Bůh po zemi, tak ho tady zapomněl. Čert byl ještě mladý a chtěl vidět všechno, co na tomto světě je, tak na Pána Boha ani nevolal, aby pro něj přišel zpátky. Našel si pěknou jeskyni a tam žil. K jídlu měl všeho dost, v lese bylo plno zvěřiny a všeho, co potřeboval. Každý den si něco ulovil, upekl a snědl. Učil se poznávat přírodu a všechno kolem sebe.

Žil na světě sám po mnoho let a pochvaloval si to: „Nevím, proč u nás v pekle nemáme nebe, sluníčko nebo měsíček, proč tam nejsou stromy, tráva, lidé, ale jen velký oheň, my čerti a velikánské horko. Nic víc. Nechci se už nikdy vrátit do pekla! Mně se tady na zemi moc líbí.“ Žil si a bylo mu dobře, po nikom se mu nestýskalo, nikdo mu nic nedělal.

Žil sám jako zvíře a spokojený, protože nevěděl nic o lidech. Nevěděl, že spolu žijí muž a žena, aby měli děti. V pekle se mohl každý čert vyspat s kteroukoliv čerticí a děti byly všech. Čert si myslel, že tady na zemi je to stejné, a tak když viděl nějakou ženu, šel k ní, ale ona k jeho údivu začala křiče a utíkala pryč. Lidé ho od sebe odháněli a častokrát ho chtěli i zabít. Proto se jich začal bát a k nikomu už nešel. Když někoho náhodou viděl, dobře se před ním schoval, aby ho nespatřil. Jednou se šel napít do potoka. Špatně šlápl na kámen a zlomil si nadvakrát nohu.

„Teď je se mnou opravdu zle,“ řekl si čert, odplazil se do své jeskyně a tam zůstal ležet. Věděl, že když si čert něco zlomí, nemůže si sám nijak pomoci. Každý si s ním může dělat, co chce, a on se na to může jenom dívat, dokud neumře. Kdyby chtělo, může ho zabít i malé dítě, tak je bezmocný. Ležel na zemi už třetí den a čekal na smrt, ale ta nepřicházela. Místo ní přišla do jeskyně jedna žena.

Gejza Demeter: Ráj na Zemi, ilustrovala Martina Špinková, k vydání připravil Zbyněk Andrš, vydala Triáda v roce 2011, 248 str.

Lenka Jandáková
Přečteno: 572x
 

Nepřehlédněte:

Kam dál:

Štítky:  

Literatura, RV 1,2/2012, RV



HLAVNÍ ZPRÁVY

Romští kandidáti v krajských a senátních volbách 2020 (Koláž: Romea.cz)

V Krajských volbách kandiduje minimálně sedm Romů, do Senátu jeden. Romové jsou na kandidátkách Pirátů, SPD, Změny a Strany zelených

23.9.2020 17:00
Jak zjistil server Romea.cz o hlasy voličů v letošních krajských volbách bude v celém Česku usilovat nejméně 7 Romů. Jeden Rom, Cyril Koky, pak kandiduje do Senátu za Pirátskou stranu. Právě Piráti, jako vůbec první parlamentní strana v historii, nasadili Roma Karla Kariku jako lídra kandidátky v Ústeckém kraji a jejich kandidáta na hejtmana. Dva Romové pak kandidují i za hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury, které je známé svými protiromskými a xenofobními výroky a je pravidelně zmiňováno ve zprávách o extremismu.
 celý článek

Budova Rady Evropy ve Štrasburku (FOTO: Elwood j blues, Wikimedia Commons)

Podle Rady Evropy je výuka romštiny v Česku nedostatečná. Ve městech se zastoupením menšin chybějí dvojjazyčné nápisy

23.9.2020 15:38
Rada Evropy (RE) dnes vyzvala Českou republiku, aby i nadále zlepšovala ochranu menšinových jazyků. Česko učinilo kroky pozitivním směrem v ochraně němčiny, polštiny a moravské chorvatštiny, uvádí zpráva tohoto nadnárodního orgánu. RE ale Česku zároveň připomněla nedostatečnou výuku romštiny na základních a středních školách.
 celý článek

Na akci, Běh pro zdraví, 19. června 2018, holčička podala v běhu bravurní výkon. Běžela v balerínkách ... Doběhla první! (FOTO: Centrum voľného času CVrČek)

"Dívka v balerínkách" sklízí další sportovní úspěchy. Vyhrála běh na 1500 na mistrovství Východního Slovenska

23.9.2020 15:13
Annamária Horváthová, známá jako dívka v balerínkách, se stala absolutní vítězkou v běhu na 1500 m na mistrovství Východního Slovenska jednotlivců. A sbírala i další sportovní úspěchy. Na mistrovství Slovenska dorostenců a dorostenek v běhu na 1 500 m byla třetí a v běhu na 800 m doběhla pátá.
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo