romea - logo
3. března 2021 (středa)
svátek má Kamil

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Lukáš Houdek: Zážitková jízda! Stačí to?

Brno, 28.2.2012 13:33, (ROMEA)
--ilustrační foto--
--ilustrační foto--

První prosincový den loňského roku proběhlo v brněnském Muzeu romské kultury dlouho očekávané slavnostní otevření nových tří sálů (s řadou nenápadných zákoutí), které tak dotvářejí stálou expozici muzea. Ta byla jako nedokončený Příběh Romů otevřena v roce 2005. Podařilo se zaměstnancům muzea expozici realizovat podle původních plánů a co nám vlastně o Romech řekne?

„Počkejte si tady chvilku, já to tam skočím nahodit,“ volá na zájemce o prohlídku mladá recepční a průvodkyně v jedné osobě, zatímco odbíhá do výtahu, aby nový elektronický systém zprovoznila. Po chvíli je už vše připraveno, a tak se návštěvníci mohou do Příběhu Romů ponořit naplno.

Zmatený obraz Indie

Hned po vstupu zraky návštěvníků upoutá nápaditá instalace černobílých a barevných portrétů různorodých indických „nízkých“ kast. Tvoří je zejména fotografie dómů, nejbližších příbuzných Romů v Indii, potom ale také portréty dříve kočovných skupin sapera nebo kalbelya. Mezi tím vším vysvítá podobenka bývalé indické ministerské předsedkyně Indiry Gandhiové doplněná o její proslov vítající Romy ve „své vlasti“ pronesený roku 1983 v rámci 2. Mezinárodního festivalu Romů v Čandígarhu.

Již v této předsíni má ale divák možnost vnímat „zmatek“ vycházející z hlavního sálu věnovaného indickému původu Romů. Jeho stěny včetně podlahy jsou obloženy zrcadly, jež značně ztěžují návštěvníkovu orientaci v prostoru. Do změti zrcadel jsou potom umístěny autentické předměty dovezené některými výzkumníky z Indie. Ty zde plní funkci spíše dekorativní, jelikož se ne vždy jedná o exponáty skupin, které bychom mohli za příbuzné skupinám romským označovat. Roztomilá je potom imitace domečku (ta je ale opravdu velmi iluzorní), před kterou je vybudovaná improvizovaná venkovní kuchyňka.

Přestože jde o velice efektní provedení, které ještě umocňuje široká škála pestrých barev vystavených exponátů, může se po celou dobu návštěvník v prostoru ztrácet, cítit se nesvůj a nepříjemně, a v té vší směsici pocitů přehlédnout zmateně umisťované texty lepené přímo na zrcadla. Ty nás seznamují s vybranými informacemi ať už o životě dómů, bádání po původu romštiny nebo shrnutí základních rysů kastovního systému. Zdá se ale, že na sebe přímo nenavazují a jsou vybírány nahodile tak, aby velice stručně pokryly nejrůznější aspekty indického historického a sociokulturního zázemí Romů.

Rozpačitá, a z mého pohledu zbytečná, je potom cesta úzkým tunelem, jehož stěny zdobí podobizny hinduistické bohyně Kálí, na jeho konci najdeme koláž ze skulptury zobrazující nepojmenovanou guptovskou bohyni, fotografie sochy romské svaté patronky Kali Sáry a dále jednoho ze symbolů islámu. Koláž má tímto způsobem údajně poukazovat na synkrezi různých náboženství, která se odráží v dnešní religiozitě Romů.

Jedná se však o interpretační konstrukt architekta nových sálů expozice, který se tím velmi odchyluje (stejně jako v dalších případech) od scénáře z dílny odborníků jako např. Milena Hübschmannová, Michael Beníšek, Helena Sadílková, Jana Kramářová atd.

Předností sálu je potom bezesporu náznak studny, na jejímž zábradlí najdeme dotykový display s vypsanými romskými slovy, jež jsou opatřené českým i anglickým překladem, a jejich hindským ekvivalentem v dévanágarí. Interaktivní tabule tak po dotyku předčítá romská a hindská slova, čímž poukazuje na jejich vysokou míru podobnosti a velice hravě tím připomíná souvislost romštiny s indickými jazyky.

Ani studna ale nevyvažuje celkový zmatený dojem, se kterým bude návštěvník z prvního sálu odcházet za doprovodu nepojmenovaného videa na jeho samém konci. Video tím pádem nemá pro expozici téměř žádné opodstatnění, krom toho, že se odehrává v Indii.

Z první části expozice je tak nakonec cítit bezradnost a ztracenost jejího realizačního týmu právě v tomto tématu. Tu se zřejmě snažili kompenzovat velkolepou výpravou. Současně se zdá, že měl při přípravě podoby této části architekt poměrně volné ruce. Jeho práce zde ale bohužel dle mého soudu přichází tak trochu vniveč.

Říší Konstantina Monomacha

V císařském parku panovníka Konstantina Monomacha se roku 1050 přemnožily nebezpečné divoké šelmy, jež postupně hubily lovnou zvěř. Povolal proto za účelem jejich spacifikace potomky Šimona Kouzelníka, samaritánský lid zvaný Adsincani, známé kouzelníky a šarlatány. Historka má sice dlouhé pokračování, pro nás je ale v tuto chvíli spíše důležité, že byla zaznamenána kolem roku 1068 v klášteře na hoře Athos a stala se tak zřejmě první dochovanou zmínkou o přítomnosti Romů na území Byzantské říše. Právě toto období také otevírá druhá část nové stálé expozice.

Sálu, vytvořenému na základě scénáře historičky Jany Horváthové, dominuje kočovný vůz společně s imitací romského tábořiště. To nastiňuje jeden z výjevů z každodenního života kočovných Romů – přípravu společné večeře otce se synem a matky, jenž v zajdě nese nemluvně. Prostor se potom co do informací a vystavených vedlejších exponátů zaměřuje především na středověk a seznamuje návštěvníky s různými druhy romských kočovných řemesel včetně ukázek daných výrobků.

Také druhá část expozice je zpracována velmi efektně a se vším leskem. Přestože imitace tábořiště kočovníků působí možná trochu romanticky, je celá koncepce sálu vkusná a reprezentativní. Na rozdíl od sálu prvního přináší ucelený pohled na situaci a život Romů ve středověku včetně množství důležitých informací.

Expozice nechává na divákovi, zda se chce do historie Romů ponořit hlouběji, či pouze nasávat atmosféru, kterou se její architekt snažil vybudovat. I zde se ale dle mého názoru realizátoři dopouští určitých prohřešků, když například do cikánského kočovného vozu umísťují textil připomínající spíše než reálné výrobky tehdejších Romů látky a gobelíny z dílen peruánských řemeslníků.

Výborným nápadem je ale naopak kupříkladu využití na první pohled nevýrazných barevných dřevěných destiček. Ty jsou rozmístěny nahodile po obvodu místnosti a najdeme na nich citace z různých dobových pramenů. Podobnou funkci plní růžové dřevěné tyče v zákoutí věnovaném romské rodině, na kterých jsou uvedena romská přísloví.

S vtipným nápadem se opět setkáme při průchodu místnosti věnované magickým praktikám Romů, kdy zcela nečekaně přejdeme z běžné prkenné podlahy na podlahu z černého molitanu a zaboříme se tak hlouběji do země. To návštěvníka samozřejmě rozhodí. Aby ne! Ocitli jsme se přeci jako mávnutím proutku ve světě černé magie.

Od usazení k plynovým komorám

Patrně prvním známým Romem, který se na našem dnešním území se svou rodinou usadil, byl Štěpán Daniel, kterého si na své panství z Uher povolal roku 1698 šlechtic Dominik Ondřej Kounic, aby zastával funkci kováře. Právě období od usazování Romů až do druhé světové války se věnuje třetí část výstavy.

Ta krom zajímavých modelů jednotlivých typů obydlí usazených Romů přináší zmenšenou imitaci chalupy, ve které najdeme i několik artefaktů, jež byly součástí některé z romských domácností. Přestože na člověka při jeho návštěvě dýchne venkovská atmosféra, nemůže si návštěvník nevšimnout, že rozmístěné předměty k sobě až tak časově nesedí. Najdeme zde starého houpacího koně stojícího na rozházené slámě, sadu nádobí nebo také malý oltářík, poskládaný ze svatých obrázků a plastových květin, oslavující Panu Marii.

Poslední z nových sálů stálé expozice krom dlouhého procesu usazování Romů na našem území seznamuje také se sílící nacistickou protiromskou propagandou vedenou zejména přes novinové články a nejrůznější vyhlášky, která vyvrcholila celou plejádou represí vůči Romům, jež měly za následek vyvraždění tisíců z nich. Návštěvník tak pod červenobílou vlajkou, jíž dominuje černý hákový kříž, přechází z pestrobarevné a velkolepé části nové expozice do bíle vykachlíčkované plynové komory, ve které již čtvrtým sálem otevřeným již v roce 2005 pokračuje nechvalně proslulá část romských dějin.

Zážitková cesta

Muzeum ušlo od svého založení v roce 1991 velký kus cesty. Přestože se v nově otevřené části stálé expozice objevuje celá řada přešlapů a pochybení (mimo výše zmíněných například také absence prostoru pro relativizaci tvrzení a údajů uváděných na popiscích), je svým způsobem ve světě unikátní a do velké míry má šanci zaujmout i školní expedice, které jsou také většinovou složkou tamního návštěvnictva.

Pokud se zaměstnancům muzea podaří zprovoznit informacemi „nabušený“ počítač umístěný do druhého sálu, mohla by posloužit i těm hloubavějším a nabídnout širší kontext včetně více konkrétních historických událostí. V této chvíli se jedná spíše o zážitkovou, místy až adrenalinovou cestu, po jejímž absolvování zejména ti romantičtěji smýšlející budou cítit estetické pohlazení po duši, namísto jasné představy o historických událostech, které se do života Romů na našem území vepsaly.

P. S. Otázkou také může být, jak dlouho budou jednotlivé části expozice fungovat v celém svém objemu. Však ani většina audiovizuálních prvků (výpovědi pamětníků holocaustu, dokumentární filmy apod.) v trojici sálů z roku 2005 již v dnešní době nefunguje, případně není průvodci spouštěna. To je totiž velká škoda!

Přečteno: 406x
 

Kam dál:

Štítky:  

Muzeum, RV 1,2/2012, RV



HLAVNÍ ZPRÁVY

Zleva: Jan Blatný, Michal Miko, Alena Gronzíková a Cyril Koky

Povinné respirátory? Pro sociálně vyloučené lokality a chudé velký finanční problém. Pokud je vláda vyžaduje, měla by je rozdávat zdarma

22.2.2021 10:30
Ministerstvo zdravotnictví dnes vydá mimořádné opatření, ve kterém kvůli šíření epidemie covidu-19 zpřísní povinnost ochrany dýchacích cest. Podle dřívějšího vyjádření ministra Jana Blatného (za ANO) bude nařízení platit od půlnoci z dneška na úterý, týkat se bude veřejných míst s větší koncentrací lidí. Lidem v nich už nebude stačit textilní rouška, ale budou muset nosit respirátor, nanoroušku nebo dvě chirurgické roušky. Podle některých opozičních politiků by měl dávat občanům respirátory zdarma. To navrhují i redakcí serveru Romea.cz oslovení odborníci pracující v sociálně vyloučených lokalitách nebo s Romy.
 celý článek

Video na podporu očkování natočila i skupina celebrit z menšinových komunit, mezi nimi například herec Adil Ray či komik Romesh Ranganathan (FOTO: Repro Youtube)

videoBritská studie: Příslušníci etnických menšin mají menší důvěru k vakcíně proti covidu-19, méně se očkují, více umírají. V ČR podobná data nemáme

19.2.2021 16:25
Příslušníci etnických menšin žijících v Anglii mají menší důvěru k vakcíně proti covidu-19 než většinová populace. To se promítá i do počtu očkovaných. Zatímco bělochů ve věku 70 až 79 let naočkovali angličtí zdravotníci již 86 procent, v případě černochů je to jen 55 procent, vyplývá ze studie, o které informovala agentura Reuters.
 celý článek

Lékařka Marie Nejedlá v rozhovoru pro ROMEA TV vysvětluje popis výroby vakcíny proti COVID-19, foto: romeatv

videoLékařka pro ROMEA TV vysvětluje nejasnosti kolem očkování: Z čeho je vakcína složená? Jak funguje?

19.2.2021 13:40
Ochota občanů České republiky nechat se očkovat proti nemoci COVID-19 od konce roku mírně vzrostla. Na konci ledna mělo o vakcínu zdarma zájem 54 procent dospělých v ČR. Jak ukazují průzkumy ze zahraničí, mezi etnickými menšinami je však ochota k očkování nižší. Platí to zřejmě i u Romů v České republice. Poměrně často se opakuje několik otázek a názorů, které jsou s vakcinací spojené. Z čeho jsou vakcíny proti COVID-19 složené? Vakcíny byly vyvinuty velmi rychle, jsou proto nekvalitní? Do jaké míry jsou vakcíny účinné? ROMEA TV přináší sérii videí, kde na tyto otázky odpovídá lékařka Marie Nejedlá ze Státního zdravotního ústavu.  
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo