Luník IX pozitivní perspektivou dokumentaristek Michelle Coomber a Dany Wilson

Rozhovor o talentovaných dětech, které zvládají více než ostatní.
VIDEO
Luník IX - trailer k filmu
Luník IX je váš třetí film týkající se situace Romů ve střední Evropě. Co vás přivedlo k tomuto tématu?
Původní nápad byl zdokumentovat příběh o tom, jakým způsobem a jak velký
potenciál má školka na slovenském sídlišti Luník IX změnit životy svých žáků.
Z úžasných děl, která visí všude po stěnách školky, je patrné, že jsou to
neuvěřitelně talentované děti, které ale žijí v prostředí deprivace, extrémně
vysoké nezaměstnanosti a nedostatku možností – chtěli jsme vědět, jestli jim
školka může pomoct naplnit jejich potenciál.
Městská část Luník IX ilustruje segregaci majority a Romů na Slovensku, obzvlášť
nás ale zaujala její velmi lokální podoba: je to pouhých 6 km od centra města,
ale řada místních o její existenci nic neví. Chtěli jsme natočit film, který by
vypovídal o tomto málo známém místě a těžkostech, kterým místní děti čelí, ale
tak, aby je diváci mohli vnímat jako něco povědomého a blízkého: ukázat všechny
radosti i překážky, na které si každý ze školních let vzpomíná, a připomenout
tak, že každé z těchto dětí si zaslouží šanci.
Kdy jste se poprvé dozvěděly o školce na Luníku IX?
Přijela jsem do Košic v roce 2008 v rámci výzkumu pro náš předešlý dokument
Trial of a Child Denied (Žaloba odepřeného dítěte – film se věnuje romským
ženám, jež podstoupily nucenou sterilizaci, pozn. red.). Během něj jsem se zde
seznámila s Kristínou Magdolenovou z Roma Press Agency, která mi navrhla zůstat
pár týdnů a navštívit některé z romských komunit na východním Slovensku. Během
tohoto pobytu mi školku ukázala. Bylo to jedno z jejích oblíbených míst, na
které byla velmi pyšná.
Jak vypadala vaše první návštěva školky na Luníku IX?
Když mě vzala na Luník IX, neměla jsem ponětí, kam jedu. Řekla, že je to
překvapení. Zaparkovaly jsme poblíž a prošly přes hlavní dvůr před pomalované
mříže a silné kovové dveře do školky. Cestou do učebny jsem procházela dvěma
místnostmi kolem řady malovaných portrétů a laviček lemující dětské šatny. Děti
sborově pozdravily „Dobry deň!“ a na moment ustaly ve hře, aby nás přivítaly.
Než mě moje průvodkyně přivedla do chodby na hlavním poschodí, spojující tři
bloky školky, prošly jsme malým labyrintem místností. Jak jsem procházela
chodbou řídce osvětlenou matnými zářivkami a úzkými pruhy světla ze škvír mezi
ocelovými zdmi, obklopily mě vystavené práce dětí a jejich mezinárodní ocenění –
čtvero ročních období v malbě, vlně a bavlně – a zvenku sem dutě doléhající
ozvěny her na dvorku. Celé to rezonovalo. Něco takového rozhodně nejde tlumočit
pomocí fotografie. V tom okamžiku jsem si docela jasně představila vznikající
film.
Lidé žijící na Luníku IX jsou považováni za velmi uzavřenou komunitu, nedůvěřivou vůči lidem přicházejícím zvenku. Ve vašem filmu se objevuje i několik velmi soukromých scén ze života jeho protagonistů. Jak se vašemu štábu podařilo získat si důvěru?
Natáčeli jsme během dlouhého časového období, a lidé si tak na nás mohli zvyknout. V takto malé, svázané komunitě, kde každý mluví s každým, bylo ale klíčové udržovat otevřenost, důvěru a respekt ke každému, s kým jsme byli v kontaktu. Samozřejmě nám velmi usnadnila přístup k rodinám školka, která za nás dával rodičům jistou „záruku“ – obzvlášť Eva Žigová, místní usedlík pracující ve školce, do které chodila i její vnoučata. Předem chodila za rodinami, které jsme chtěli oslovit, a vysvětlovala, co děláme. Ne každý řekl ano, ale většinou měli z filmování radost. Slyšeli jsme o novinářích, kteří jezdí na Luník IX za senzací a prosí lidi, aby třeba vyhodili z okna televizi a oni mohli ukázat chaotickou a násilnou čtvrť, ale když lidé slyšeli, o čem je náš film, a zjistili, že nás nezajímá tento úhel pohledu, ochotně se nám otevřeli a my mohli vyprávět jejich příběhy.
Přestože je v centru zájmu vašeho filmu školka, daří se mu vystihnout i nejpalčivější problémy, se kterými se Luník IX potýká, aniž umocňuje jejich násilnou stránku, na kterou se média nejčastěji soustřeďují. Nebyly jste jako dokumentaristky v pokušení sledovat do detailů ony konfliktní situace?
Věděly jsme, že chceme poskytnout citlivý a vyvážený portrét čtvrti, který by
se neschovával před
jejími potížemi, ale udržet si i odstup od jasně negativního obrazu, jak jsem už
zmínila. Přestože bylo potřeba zmínit její problémy, aby byl jasný kontext, ve
kterém děti žijí a školka funguje, v jádru jde o film o jedné školce a několika
jejích žácích. Soustředěním se na čtvrť samou, a speciálně na její násilnou
stránku, by vznikl naprosto odlišný film.
Díky místní školce mají děti větší naději dosáhnout na lepší vzdělání a rozvinout svůj talent. Ale i ve vašem filmu je cítit nejistota ohledně jejich skutečné budoucnosti. Máte v úmyslu sledovat osudy dětí i v budoucnu?
Myslím, že by to byl báječný projekt. V Británii existuje výborný a velmi
známý seriál dokumentárních filmů „Up Series“, zaměřený na proměňující se
životní osudy skupiny britských dětí rok za rokem, který má mnoho nápodob po
celém světě. Momentálně takový projekt ale nemáme v plánu. Obě jsme zapojeny do
projektů v jiných částech světa.
Na jaké festivaly se bude film Luník IX hlásit? Kde jej bude možné opět vidět?
Přihlásily jsme se na DOK Leipzig a do Jihlavy a doufáme, že bude k vidění na obou. V příštích měsících se koná několik dalších festivalů, ale tyto jsou nejpravděpodobnější.
Nepřehlédněte:
Kam dál:
- Film romské filmařky Very Lackové o odboji Romů proti nacistům bude mít premiéru v Německu
- Zemřel Petr Horváth, zakladatel hudební skupiny Gipsy Sendy. Bylo mu 45 let
- Televizní studio RTVS v Košicích připravuje pro děti nový pořad "Tumenca khere - S vámi doma"
- Jarmila Balážová: Co odhaluje bouřlivá debata kolem seriálu Ďábelské Cikánky?
- Alica Sigmund Heráková pro Seznamzprávy.cz: Rasistů ubývá, ale situace Romů stále ještě není veselá
- ZÁZNAM: Kritika romské hudby - diskuse v rámci oslav Mezinárodního dne Romů 2021
- Film o útěku vězňů Alfréda Wetzlera a Rudolfa Vrby z koncentračního tábora v Osvětimi přijde do kin v listopadu
- Oslavy Mezinárodního dne Romů proběhnou už podruhé online. Tentokrát pod heslem Držíme spolu - L´ikeras peha!
- VIDEO: Zpěvák a skladatel Radek Banga vydává sólové album, videoklip a knihu
- Tereza de Ornelas: JAR i přes pád apartheidu zažívá rasovou nerovnost
- Ida Kelarová slaví pětašedesátiny. Stojí za ní úctyhodný kus práce ve prospěch romské komunity
- Film "Romská píseň v proudu času" můžete sledovat při jeho premiéře 9. února od 19.00 hodin
Štítky:
Kultura, RV 5/2011HLAVNÍ ZPRÁVY
