romea - logo
20. ledna 2021 (středa)
svátek má Ilona

 

VYHLEDÁVÁNÍ
 

Martin Šimáček: Život s „černou sviní“

Praha, 13.4.2012 13:23, (ROMEA)
ilustrační foto

Podle průzkumů veřejného mínění si devět z deseti Čechů nedovede představit za souseda Roma. Když politici a média rozpoutali mediální kolotoč kolem situace na Šluknovsku, propadly se ceny zdejších nemovitostí tak, že domy de facto ztratily hodnotu – nikdo nechtěl do regionu, ve kterém jsou „samí nepřizpůsobiví Romové“.

Téměř třetina romských dětí končí v praktických školách. Pokud se v některé běžné základce přehoupne počet romských dětí před 20-25%, rodiče ostatních dětí je začnou houfně odhlašovat ze školy a vodí je do jiných.

Když se v rozsáhlém výzkumu společnosti Člověk v tísni učitelé škol vyjadřovali, jaké děti se znevýhodněním jsou připraveni vzdělávat, propadaly se romské děti až za děti na vozíku, děti s mírným downovým syndromem či jinak zdravotně znevýhodněné děti.

V jiném výzkumu Univerzity Jan Evangelisty Purkyně nejprve dostali učitelé popis dítěte se sociálním znevýhodněním bez jména a fotografie a měli rozhodnout, zda jej dokáží zapojit do své třídy a vzdělávat spolu s ostatními. Většinou nebyli proti. V dalším kole dostali ke stejnému popisu situace dítěte připojeny i fotografie – v polovině případů fotku romského dítěte, v druhé polovině dítěte z majority. A výsledek? Učitelé odmítli romské dítě zařadit do své třídy 4x častěji, než dítě z majority!

Není tedy o čem diskutovat: Být Romem v Česku znamená objektivní nevýhodu, založenou na zdevastované skupinové identitě. Mezi nejobvyklejší projevy patří odmítnutí zaměstnat, pronajmout byt či odmítnutí přijmout dítě do školy (viz. loňské případy z Brna, kdy ředitel školy před skrytou kamerou České televize nejprve poslal pryč romskou matku s dcerou s tím, že má ve třídách plno, aby vzápětí přijal dítě z majoritní populace).

Potud se jedná „pouze“ o vyčlenění ze společnosti, o nerovné příležitosti. Hůře je však v případě 69 napadení Romů z nenávisti (z 238 etxtremistických trestných činů), které se (podle oficiálních policejních statistik) staly během loňského roku, v případě žhářských útoků (při kterých jde o život!) a nebo v případě násilných demonstrací extrémní pravice, nejčastěji Dělnické strany sociální spravedlnosti, které jsou nepokrytě nenávistné především vůči českým Romům. Po mrazivých proslovech (nepřímo či dokonce přímo odkazujících k nacistickým praktikám) pochodují (neo)nacisté do míst, kde žijí Romové a pod dohledem policie jim vyhrožují smrtí.

Z kůže se nelze vysvléknout. Pokaždé, když se jako Rom vydáte na ulici, do tramvaje či do restaurace, obvykle potkáte někoho, kde svůj nenávistný postoj vůči vám vyjádří – odtažitostí, verbálně nebo i fyzicky.  Jako Rom jste nositelem identity, která je ve společně silně poškozena. Už nerozhoduje, jak se chováte, co děláte, ale skupinová identita vás shazuje a priori. Samozřejmě to neplatí všeobecně, neplatí, že co Čech, to rasista. Ale platí to dost na to, aby se romská identita stala neodhoditelným závažím pro každého jejího nositele.

Můžete namítnout, že násilí z nenávisti se netýká pouze Romů. A budete mít pravdu. Mezi ohrožené skupiny (či chcete-li identity) patří mnozí cizinci, různé subkultury, bezdomovci, nemocní lidé (například lidé s AIDS), hendikepovaní lidé, homosexuálové, ale často také lidé v důchodovém věku. Obětí násilí z nenávisti se může stát kdokoliv, ale pravděpodobnost rapidně klesá, pokud patříte mezi majoritní populaci a nijak zvlášť nevyčníváte. Mohli bychom sestavit žebříček vnějších znaků, jejichž nositelé patří mezi nejohroženější – od barvy pleti, přes oblečení až po postoje a názory.

Nevraživost vůči skupině, vztažená na jednotlivce, se stává nevraživostí bez důvodu. Respektive důvodem pro agresora zůstává právě skupinová identita, jíž jste nositelem. A nic nepomůže, že jste útočníka doposud nikdy neviděli, že s ním nemáte nic společného, a že jste k jeho nenávisti nikdy nedali žádný důvod.

A nevystačíme se si z argumenty, že Romové jako jedna z nejchudších populací v Česku se nejvíce propadají do sociálně vyloučených lokalit, které jsou gigantickým problémem v soužití v téměř dvou stovkách českých měst a obcí.

Není účelem tohoto článku rozzlobit ty čtenáře, kteří žijí v bezprostřední blízkosti sociálně vyloučených lokalit s převahou romského obyvatelstva a jsou vystaveni důsledkům, které takové soužití s přináší. Obvykle se musí potýkat s nepořádkem, někdy obtěžujícím hlukem a drobnou kriminalitou. Nebezpečný je především fenomén tzv. dětských gangů, které jsou důsledkem hlubokého odcizení mladých lidí, reprodukujících a prohlubujících ty nejhorší strategie svých rodičů, kteří ztratili před 20 lety zaměstnání. Někteří radikální mladíci v takové situaci páchají násilí z nenávisti rovněž s etnickým podtextem, často jako vendetu utlačené národnostní menšiny vůči většinové populaci, jako emotivní reakci na vlastní katastrofální životní situaci nebo z potřeby sebeidentifikace, jejíž forma se na hony vzdaluje společenským normám.

Tím se ale dostáváme na pole problematiky důsledků trvalého a hlubokého sociálního vyloučení, které vyžaduje dlouhodobější a systematické řešení. Nic to ale nemění na tom, že jeho součástí je i etnická ostrakizace, která jej prohlubuje a vytváří ze soužití romské menšiny a majoritní populace obtížně řešitelný sociální problém s etnickým podtextem, který se však dere na povrch a stává se pro většinu tím hlavním a často jediným důvodem, ale především nejsnadnějším poznávacím znamením. Individuální lidské jednání, snahy a motivace, ale i individuální útlak z nenávisti, který mnozí uvnitř tohoto sevřeného problému zažívají, jsou skryty hluboko pod viditelnou slupkou problému.

Z odmítavých postojů většiny lidí většinové populace vůči Romům se pro každého Roma stává nepříjemná denní skutečnost.
Dobře tak těm Romům, kteří jsou agresivní, nesnášenliví, útoční – řeknete si v sebeobraně (snad bez ohledu na důvody, které k tomu vedou).
Ale co především se situací dětí, rodin, které se snaží vybudovat zázemí pro zdravý vývoj svých dětí, které se snaží normálně pracovat, bydlet, …žít?
Z latentního odmítání je v podání řady lidí v Česku velmi blízko ke konkrétním odmítnutím při hledání práce, při zápisu dítěte do školy, při kontaktu na ulici či v restauraci. A odtud je velmi blízko u řady lidí v Česku přidat se do průvodu nacistů, kteří demonstruji proti Romům, přidat se v hospodské debatě k názoru „dobře jim tak, že jim zapálili barák, černejm sviním“.

Co pociťuje desetileté romské dítě, když mu pod okny pochodují nacisté, a v závěsu za nimi sousedé, třeba i jejich učitelé ze školy (viz. rotavský průvod DSSS vloni) a křičí „Cikáni, do plynu“?

Od odmítání vede velmi tenká linie k nenávisti. Co je horší? Násilný útok, či strach z toho, že může přijít? A strach rodiče, že násilí přijde, když jeho syn nebo dcera půjdou cestou ze školy?

Násilí z nenávisti proto není jen dokonaným trestným činem, fyzickým násilím. Násilí z nenávisti je také neustálým sžíravým pocitem ohrožení kvůli identitě, která se nedá změnit.
Cesta z ohrožení násilím z nenávisti nevede přes zašlapání pošramocené identity do země, přes její potlačení, zamlčení.

Cesta vede přes uznání konceptu popisujícího násilí z nenávisti kompetentními orgány (ministerstvo vnitra, policie), přes jeho identifikaci v trestním řízení i ochranu obětí násilí z nenávisti. A přes osvětu, ve které jednu z ústředních rolí sehrají média, která musí mimo jiné přestat zneužívat dehonestující termín „nepřizpůsobivý“, měla by přestat popisovat etnicitu pachatele trestné činnosti či selektivně vybírat ty trestné činy, které mají čtenářskou sledovanost.

KAM DÁL?
Diskriminace jako předstupeň násilí z nenávisti
Selma Muhič Dizdarevič: Zločin z nenávisti, zločin proti všem
Michal Mazel: Zločiny z nenávisti a jejich vztah k extremismu

Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách
Přečteno: 8029x
 

Kam dál:

Štítky:  

Domácí, Rasismus, Diskriminace



HLAVNÍ ZPRÁVY

Vakcína proti onemocnění COVID-19 od firmy Pfizer-BioNTech (FOTO: Wikimedia Commons, U.S. Secretary of Defense)

videoRomové a očkování proti onemocnění COVID-19. Kdo si nechá dát vakcínu a kdo ne?

18.1.2021 22:10
Registrace na očkování proti onemocnění COVID-19 pro občany starší 80 let začalo v pátek 15. ledna a její začátek provázely potíže, protože systém nestíhal pod návalem zájemců o vakcínu. Podle údajů státního týmu tzv. Chytré karantény se k pondělní 13. hodině zatím zaregistrovala téměř polovina seniorů nad 80 let, kteří nežijí v domovech seniorů. Další skupiny se budou moci registrovat později. Bouřlivá diskuze o tom, zda se nechat očkovat nebo ne však nadále probíhá a je provázena celou řadou dezinformací. Server Romea.cz se snažil zjistit, jaký názor na očkování mají Romové. Proč právě v této chvíli někteří Romové podléhají dezinformacím na internetu?
 celý článek

Stanislav Křeček a Čeněk Růžička na jednom ze zasedání Rady vlády pro záležitosti romské menšiny (Koláž: Romea.cz)

Občanští členové "romské rady": Křeček nezná své kompetence, k romské strategii se vyjadřuje nepravdivě, soustavně cíleně podkopává důstojnost Romů

18.1.2021 15:03
Několik občanských členů Rady vlády pro záležitosti romské menšiny dnes vydalo stanovisko, ve kterém kritizují současného Veřejného ochránce práv za jeho vyjádření ke Strategii romské integrace na roky 2021-2030. Členové rady uvádí, že Křeček nezná rozsah svých kompetencí, když tvrdí, že vytvoření zprávy reflektující nové poznatky ve vztahu k protiprávním sterilizacím nespadají do jeho kompetencí. Za nepřípustně předsudečné považují dále jeho výroky, že Strategie je nerealizovatelným dokumentem sestaveným bez znalosti věci.
 celý článek

Annamárie Horváthová (FOTO: Athletic Legion Club - Moldava nad Bodvou)

"Dívka v balerínkách", běžkyně Annamárie Horváthová, se připravuje na mistrovství Evropy

18.1.2021 10:41
Když před dvěma lety zvítězila v běžeckém závodě, obletěly internet fotografie ze stupňů vítězů. Vedle dívek na druhém a třetím místě v běžeckých botách je na nich tehdy třináctiletá Annamárie Horváthová jen na boso v balerínkách.
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo