Milí čtenáři - úvodník Romano Voďi 12/2011

Psali jste jako děti dopis Ježíškovi? Asi ano, jako většina z nás…
Přemýšleli jste ale, co byste si přáli splnit teď? Zkuste tak zapřemýšlet a
sestavit si v hlavě pět přání… co by to asi tak bylo?

… „Milý Ježíšku, blíží se vánoční čas a já v neustálém shonu přemýšlím, co
ti napsat, o co tě požádat pro sebe a o co naopak pro své blízké. Třeba by se
našlo i něco společného pro nás všechny. Něco, co by nás dokázalo potěšit,
dopřát nám ještě víc společných chvil, které nebudou vykoupené neskutečným
shonem. Tak bych asi moc toužila, Ježíšku, umět se včas zastavit, dokázat
rozlišit priority a umět s grácií říkat ne. Přeji si víc chvil s těmi, co mám
ráda, přeji si umět vyjádřit lásku a náklonnost a přeji si ještě víc soucitu s
ostatními.“ A abych nezapomněla… víc volných chvil, pracovat jen čtyři dny v
týdnu a najít si čas pro sebe. Zase víc číst a aktivně odpočívat.“

Už to vypadalo, že jsem naprosto nesobecké stvoření, a čtete ta poslední
přání? A proč ne? Když má člověk rád sám sebe, má zpravidla rád i ostatní. No,
takhle nějak by vypadal asi můj dopis dnes. A váš? Jenže my už jsme velcí a
dospělí a většinu přáni si musíme splnit sami, a stejně tak se umět každý den
zastavit a odpočívat. Možná právě při četbě Romano voďi, které v roce 2011
držíte v ruce naposledy.

Kromě jiného jsme pro vás přichystali zpravodajství z domova i ze světa, jež
tentokrát sumarizuje nejpodstatnější události loňského roku.
Českého kněze a jezuitu Františka Líznu, který se dlouhodobě zaměřuje zejména na
pastoraci Romů, vězňů a bezdomovců, jsme požádali o komentář, v němž se zamyslí
nad současnou konzumností vánočních svátků a naopak připomene hodnoty,které se k
času vánočnímu tradičně vázaly. Stejně jsme pojali i anketu, v níž jsme se ptali
šesti Romů, jak vnímají rozpor mezi duchovním a konzumním rozměrem Vánoc a co
přesně pro ně a jejich rodiny symbolizují.

Chci upozornit na reportáž Saši Uhlové o tom, jaké je být bezdomovcem v Praze
a co se zde pro lidi bez domova, kterých každý rok několik umrzne, dělá.

K Vánocům patří i pohádky, a tak není divu, že právě v tomto čísle přinášíme
rozhovor s šéfdramaturgyní vývoje ČT, která se léta věnovala dramaturgii
Večerníčků, o půvabu i vzdělávací funkci pohádkových příběhů, vyprávění, vůbec
tvorby pro děti.

Snažíme se vás informovat také o projektech, za nimiž občanské sdružení Romea
stojí. V tomto duchu se nese spíše fotoreportáž než samotný článek, který
informuje o projektu a soutěži Menšiny mezi námi, v níž se děti a mladí
zamýšlejí nad pocity sexuálních, etnických nebo dokonce náboženských příslušníků
menšin a jejich postavení ve společnosti.

A článek Ivy Hlaváčkové a Saši Uhlové zase přibližuje integrační projekt
Romský mentor, ve kterém se realizují volnočasové aktivity zaměřené na integraci
znevýhodněných dětí prostřednictvím umění a kultury.

Najdete tu i fotostory Jiřího Slámy, který zdokumentoval jedinečnou událost,
kdy brněnská Ptáčata, známá ze stejnojmenného seriálu České televize,
demonstrovala v Brně na Malinovského náměstí za zrušení heren.

Milovníkům kultury mohu doporučit článek Markéty Richterové o romských
divadlech v Evropě. A vám všem popřát za ty,kteří se podílejí na přípravě Romano
voďi, klidné Vánoce v kruhu rodinném, co nejvíc pohody a vyrovnanosti v duši a
šťastný vstup do roku 2012!