V pátek 26. srpna jsem prožil opravdu silný zážitek. Byl jsem se podívat v
Rumburku na demonstraci ČSSD proti zvyšující se kriminalitě ve Šluknovském
výběžku. Demonstrace se postupně velmi vyhrotila a došla do situace, kdy
Rumburkem táhl dav stovek lidí, skandoval protiromská hesla a pokoušel se útočit
na domy, o kterých se domníval, že jsou obývány romskými rodinami. Policie po
několik hodin neměla situaci pod kontrolou.
Lužické náměstí v Rumburku v pozdním pátečním odpoledni, slunce žhne, teplota
přesahuje třicet stupňů. Z okolních ulic se ozývají údery kladiv, jak místní
obchodníci v očekávání následujících událostí zabedňují výlohy svých obchodů.
Náměstí křižuje požárnická cisterna a kropí plochu studenou vodou. Na místech,
která jsou ve stínu se shlukují hloučky lidí. Starousedlíci se zdraví: „Čauuu
Jardo, to bude, černý dneska dostanou za uši“. Muž stojící vedle mě mi svěřuje,
že je moc rád, že tu dnes může být, „…protože dnes se tu bude psát historie“. Na
zádech mi ten den poprvé vyráží studený pot. Hloučky postupně houstnou v
mnohasetčlenný dav.
V 17:00 předstupuje před plné náměstí poslanec za ČSSD Jaroslav Foldyna a
demonstraci zahájí projevem proti takzvaným nepřizpůsobivým. Část davu na
poslance bučí a píská, jeho projev se jim zdá málo radikální, přestože Foldyna v
emotivní atmosféře nabitého náměstí ve své rétorice zašel daleko za hranici
toho, co jsem kdy od mainstreamového politika slyšel. Po poslanci Foldynovi na
pódium vstupuje starosta Rumburku a senátor Jaroslav Sykáček. Dav ho vypíská a
vybučí během několika mála okamžiků. Potom přichází zlatý hřeb demonstrace.
Foldyna zve na pódium svalnatého, holohlavého muže, kterého uvádí jako
„aktivistu Občanského odporu Rumburk“. Aktivista dostává dav do varu. Lidé
tleskají s rukama nad hlavou, z davu se ozývají výkřiky jako „spálíme je
všechny“, „černý do plynu“ a ještě horší. Následně poslanec Foldyna demonstraci
ukončuje. Nikdo se ale nerozchází, lidé zůstávají na místě.
Na pódium vystupuje další řečník, chápe se mikrofonu a křičí do davu „je
třeba, aby jste si vzali vidle a lopaty!“. Náměstí zpívá českou hymnu. Nejvíc mě
děsí tváře lidí, tvořících dav. Vždy po několika okamžicích se v jejich
obličejích střídají dva výrazy, strašlivé nenávisti a nevýslovného štěstí. Nikdy
jsem neviděl tolik usměvavých a šťastných tváří. Lidé skandující „cikáni do
plynu“ s blaženým úsměvem a očima plnýma úlevy. Dostávám opravdový strach.
Následně se dav veden mladými muži dává do pohybu směrem k nedalekým
panelovým domům, obývaným několika romskými rodinami za skandování rasistických
hesel. V dohledu nevidím žádného policistu, krom několika příslušníků
antikonflikního týmu ve svítivě zelených vestách. Během několika desítek sekund
je dav před panelovými domy. Křičí, píská, lidé mají tváře šelem. „Vylezte ven!,
Vylezte ven!“, ukažte se vy černý mrd… „. Z paneláku vychází muž, etnický Čech.
Snaží se k davu promluvit „V tom paneláku bydlí jen dvě cikánský rodiny, zbytek
jsme Češi“ a ukazuje na svůj dům. Dav ho neslyší, nebo neposlouchá. Na místo
doráží několik desítek těžkooděnců a staví se kolem vchodů do paneláků. Zdají se
mi velmi nervózní, dav nad nimi má přesilu tak 1:50.
Vůdci davu zatím nechtějí s policií střet a dav proto odvádějí. Přímo k
dalšímu rumburskému domu, o kterém je známo, že v něm žijí Romové. Policie
nestíhá reagovat. A zase ty blažené úsměvy a skandování. Další „romský“ dům,
demolice plotu a házení klacků do oken, „vylezte vy černý svině!“ Dům nebrání
před lynčem těžkooděnci, ale běžní policisté, někteří v bílých košilích dopravní
policie, lidé na ně křičí: „Proč tu stojíte, chráníte ty černý?“ „Pojďte s náma!“.
Dav se opět přesunuje městem…
Cestou autem pryč z rumburského pekla, volám kamarádovi novináři, o kterém
vím, že tam ještě zůstal. Dozvídám se, že právě jede do Krásné Lípy. Přes les
tam z Rumburku utekla devítičlenná romská rodina včetně důchodců a malých dětí.
Z Rumburku je to do Krásné Lípy 14 kilometrů po silnici, jak daleko je to přes
les nevím, ale trasu prý zvládli v rekordním čase, celou dobu utíkali.
