Miroslav Kováč: Když se staví zeď bourá se svoboda

Na samém počátku světa, v době, kdy bůh vdechl do těla lidské bytosti ducha života a nazval ji člověkem, veden láskou ke svému dílu učinil něco, co nás lidstvo odlišilo od říše zvířat. Vědom si našeho rozumu a naší žádostivosti, citů ale i vzpurnosti, nám ponechal možnost rozhodovat se samostatně, aby nás přivedl k rozlišovací schopnosti. I stalo se, že tam v zahradě u stromu poznání člověk poprvé rozeznal to, co je dobré a co špatné.

V nahotě byl Adam z lůna ráje trestem vyvržen, aby v krvavém potu tváři své úzkostlivě chránil z Evy přicházející bolestný dar. Nazí, avšak s dary přicházíme na svět, ale bez nich z něho odcházíme! Věky sebou neseme tíhu Evina daru. Generace jsme Rudé moře utrápenými slzy plnili. Poslání návratu k lidské dokonalosti, však svým rozumem pořád nepochopili.

Ohromení vlastní deficiencí, cynismem, ale také absentující retencí dobrovolně bezprogresívně zůstáváme uvězněni za zdí obklopení předsudky, vehementně proklamujíc fráze o lidech „svobodných a rovných v důstojnosti i v právech.“ Pro ekonomickou závislost, chamtivost a konzum, jsme se lživě zavázali a zaručili poskytovat základní práva a svobody všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Dnes tedy sice žijeme ve společnosti, ve které by nikomu neměla být způsobena újma na právech, ani v případě pro uplatňování základních práv a svobod druhého, protože právem jednoho se nesmí omezit právo jiného. Víme, že příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu. Prohlašujeme, že naše vlast je vlastí rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti ve které politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Ale jsou politici mentálně způsobilý a odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu? Rozhodování většiny v takové společnosti dbá ochrany menšin.

Žádná společnost rozdělená proti sobě neobstojí. Člověku je dáno rozeznat místo hraničního kamene, když překračuje jeho mez. Co je však svaté v zloději, který lup svůj schovává? Ponechá ostatní v beznaději, aby ukojený beztrestností, kterou laskavě mu udělili, zničil vše, co spojovalo by jej s jeho zločiny. Proto nenávisti ruku dává a všechny kolem žaluje. Ústy oheň rozdmýchává, v svatosti si libuje. Pakostové, Doubravové s Chaloupkou u Vandase se učili, svoje posty udržeti zeď ve státě stvořili.

"Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".

„Podle mého názoru zběsilost nepřizpůsobivé menšiny narůstá do obludných rozměrů a je třeba se s tím velmi rychle a velmi radikálně vypořádat. Je to banda grázlů. Nemají žádné zábrany a nejsou ochotni akceptovat základní principy, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda jiného. Když je někde majetek, který se jim líbí, tak si ho prostě vezmou, ukradnou. Když jim někdo překáží, tak ho bodnou, nebo ho klidně zabijí. Ta komunita nabývá pocitu, že si může dovolit vše,“ říká senátor Pakosta.

Omyl pane senátore! Ani Vy si nemůžete dovolit vše. Jste placen z našich daní, abyste sloužil všemu lidu! Jste vázán zákony a přísahou, což ignorujete! I proto jsem na Vás podal trestní oznámení.