Mistryně ČR Nikol Kešelová

Jako dítě byla energický, drobný živel. Sama vzpomíná, že až do střední školy vypadala jako kluk. „Někdy kratší vlasy, někdy mikádo, neřešila jsem vzhled tolik jako později,“ usmívá se Nikol. Chodila dokonce rok a půl na karate, které ji bavilo a kde ji trenéři chválili. Jenomže ona jednou přičichla k činkám… a dnes je z ní mistryně České republiky v bodyfitness (2008).

„Do fitka chodil můj starší bratr Kája a jednou mě vzal s sebou. Brzy jsem se tam spřátelila a bratra jsem už na další návštěvy nepotřebovala.“ Ani ji nenapadlo, že se jednou stane reprezentantkou ČR. Studovala ekonomku a mohlo se zdát, že má o své budoucnosti jasno. Jenomže neměla. „Těžko říci, jak si najednou zamilujete železo, asi to bylo tím, že už v začátcích jsem v posilovně poznala mnoho dobrých lidí, a že jsem se do toho prostředí moc ráda vracela.“

Smáli se jí a ona to nejednou oplakala

Už od dětství se musela vyrovnávat s posměchem okolí pro svůj původ. Když jí bylo jedenáct, přestěhovali se do jiné části města Litoměřice. „Tam mě děcka tvrdě hodila do světa posměšků, urážek a nekompromisních bojů. Nikdy jsem se ale nevzdala a nenechala si namluvit, že jsem něco míň jenom proto, že jsem čokoládová. Ono ani nešlo o mě, většina z těch dětí řešila nějaký vnitřní problém, kompenzovaný právě tím urážením. Já vše řešila doma brekem. A vždy tu pro mě byla mamka, díky které jsem nikdy neztratila sebevědomí.“ Dnes už v tom vidí přínos: „Obrnilo mě to, posílilo, dalo motivaci, chuť něčeho dosáhnout, naučilo hrát tvrdě. Protože jsem byla zvyklá na ztráty, dokázala jsem si vybudovat jméno v našem oboru i za cenu ztráty kamarádky nebo partnera. Už si nepouštím do života lidi, kteří mě nedokáží podpořit. Nenechala jsem se nikým ani ničím zabrzdit.“ Dnes už s barvou pleti problémy nemá. Usmívá se, že ze svého nádechu exotiky profi tuje hlavně u mužů a svoji barvu pleti by nevyměnila.

Má nejlepší postavu z republiky

Vždy si přála, aby na ni její rodina byla pyšná, a to se jí podařilo právě loni, na mistrovství ČR v bodyfitness v kategorii do 160 cm. To vítězství v podstatě znamená, že má ve své výškové kategorii nejlepší postavu z celé republiky. Jaké to je? Je i tak s postavou nespokojená jako my ostatní? Nikol říká, že si nestěžuje na velký zadek nebo tlustá kolena, ale spíš že tohle mohlo být na soutěži lepší, tohle víc vyrýsované… „Jako závodnice se sebou spokojená být nemůžu, to by byl pro mne začátek konce. Jako laik ano.“ Nikolin Tatínek byl Rom, dědeček Bulhar, další předkové byli z tehdejší Jugoslávie… Možná i genům vděčí za své úspěchy, i když bez tvrdého tréninku by to také nešlo. A jaký je „recept“ na vítězství? Nikol si hlídá stravu, jí racio chleby, zeleninu, maso, rýži, ryby, brambory… Trénuje formou 3+1, tři dny cvičí, jeden den má volno. Snaží se udržovat si celý rok váhu, a když se nepřipravuje na soutěž, dopřeje si i něco sladkého. Když si ale jeden den dopřeje, druhý den zase umí ubrat. A jaká je její rada, jak se obejít i bez čokolády a sladkostí? „Vydržet. Umět si říci – dost. To je o morálce a psychice člověka.“

Doktoři jí nedoporučili cvičit

Nikol před časem musela podstoupit operaci kolen a lékaři jí doporučili, že by neměla cvičit. Drobná fitnesska je tak živým důkazem, že když se chce, všechno jde. „Když jsem odcházela podruhé z nemocnice a řekli mi, že jsou kolena špatná, odpověděla jsem jim, že se když tak uvidíme potřetí. Začátky byly náročné. Kolena mě zlobila, nemohla jsem pořádně ohnout nohu a někdy bolest byla tak silná, až jsem měla na krajíčku, ale trénink jsem dojela…Momentálně se Nikol připravuje na jarní sezonu v MČR (Mistrovství České republiky). „Mám výbornou stáj lidí, kteří mi pomáhají. Trenéra a bývalého závodníka Leoše, který hlídá stravu a figuru. Podporu mám mezi přáteli, ale i v práci.“ V současné době ji můžete potkat například v pražské posilovně Xfitness, kde působí jako osobní trenérka.

KAM DÁL?

RV 03/2009