Muzeum romské kultury slaví dvacet let!

Muzeum romské kultury v průběhu celého letošního roku oslavuje svoji
dvacetiletou existenci. Právě v říjnu jsme si toto výročí připomněli dvěma
akcemi – slavnostním koncertem 19. 10. a dočasnou výstavou s názvem Pod lupou.
20 let Muzea romské kultury, která byla otevřena 20. 10. a potrvá do 18. 3.
2012. Za dvacet let existence prošlo výstavami a akcemi muzea přes 150.000
návštěvníků, bylo uspořádáno na šedesát pět vlastních i vypůjčených výstav, bylo
získáno přes 30.000 sbírkových předmětů, přes 6.000 knižních svazků do muzejní
knihovny a počet zaměstnanců narostl z původních tří na dnešních dvacet tři.

Jaké ale byly počátky muzea? Myšlenka vzniku romského muzea nebyla na počátku
devadesátých let dvacátého století žádnou novinkou. O jeho založení se pokoušel
již Svaz Cikánů-Romů (SCR), který působil v letech 1969 – 1973 jako vůbec první
oficiální romská organizace u nás. Na počátku sedmdesátých let probíhaly –
především díky snahám promovaného historika Bartoloměje Daniela – první terénní
výzkumy na Slovensku zaměřené na dokumentaci života v romských osadách a
romského kovářství. Z té doby pocházejí také první sbírky, které byly v době
trvání SCR umístěny v improvizovaném depozitáři. Z těchto sběrů a vypůjčených
předmětů byla v říjnu 1970 zorganizována v Brně výstava „Harťikáni búti – Romské
kovářství“. K založení muzea však nedošlo, neboť v roce 1973 byla činnost SCR
pozastavena a s tím byla na skoro dvacet let zmražena i myšlenka vytvoření
samostatného romského muzea.

Iniciativa pro založení podobného muzea byla obnovena až v roce 1991, kdy
byla registrována Společnost pro založení romského muzea. Tato nevládní
nezisková organizace sdružovala romské i neromské odborníky a osobnosti.
Zakládajícími členy této společnosti byl Bartoloměj Daniel, Karel Holomek, Eva
Davidová a Jana Horváthová, tehdy Holomková. Muzeum v té době také získalo
dnešní název a to Muzeum romské kultury. Od roku 1991 do roku 1994 sídlilo
muzeum v jedné, později ve dvou provizorních kancelářích. Poté se několikrát
stěhuje, žádné z prostor však nejsou plně vyhovující. Teprve v roce 2000 se
muzeum mohlo přestěhovat do samostatné budovy na Bratislavské ulici, která v
sobě mohla zahrnout nejen výstavní prostory pro dočasné výstavy a vyhovující
depozitáře pro sbírkové předměty, ale i pracoviště pro větší počet zaměstnanců.
Nové prostory také umožnily zahájit práci na budování stálé expozice a vytvořit
reprezentativní knihovnu se studovnou.

Jednou z hlavních náplní byla od počátků sbírkotvorná, dokumentační a
výzkumná činnost, která se zaměřovala na záchranu duchovní i materiální kultury
Romů. Teprve na základě nashromážděných poznatků a sbírek mohla začít i výstavní
činnost. Proto byly výzkumné cesty od počátku existence muzea jednou z
nejvýznamnějších aktivit. Díky cestám do terénu se podařilo nashromáždit velký
počet předmětů do vznikajících muzejních sbírek. Sbíraly se však nejen hmotné
artefakty, ale pořizovalo se také velké množství audio, foto a video nahrávek,
které dokumentují tradiční hudbu, řemeslné postupy nebo rozhovory s pamětníky
různých historických událostí. Na počátku se cesty soustředily především na
území bývalého Československa, postupně se region výzkumných cest rozšiřoval. K
dnešnímu dni proběhly muzejní výzkumné cesty také do Polska, Rumunska,
Bulharska, Finska, Německa či Rakouska.

Z nashromážděných sbírek bylo možné hned od počátku devadesátých let pořádat
dočasné výstavy. Zpočátku se tyto aktivity realizovaly většinou ve spolupráci s
jinými institucemi, což bylo způsobeno především nedostatkem vlastních
výstavních prostor. Již v roce 1992 byla uspořádána výstava „Romové v
Československu“, která se konala v prostorách Etnografického ústavu Moravského
zemského muzea v Brně. V roce 1997 pak byla vytvořena výstava prací
neprofesionálních romských výtvarníků „E luma romane jakhenca – Svět očima
Romů“, která je jako putovní výstava muzea stále vysílána do různých institucí u
nás i v zahraničí. V průběhu let pak počet dočasných a putovních výstav
narůstal. Díky přesunu muzea do budovy na Bratislavské mohla také začít práce na
stálé expozici Příběh Romů. Od roku 2005 se postupně zpřístupňují jednotlivé
sály expozice a na konci letošního roku bude expozice slavnostně otevřena v
celém svém rozsahu.

Nedílnou součástí aktivit muzea je také zaměření na téma holocaustu Romů za
druhé světové války. Během čtyřiceti let komunistického režimu bylo toto téma
tabuizováno a veřejnost tak měla jen minimální možnost se o této fázi romských
dějin dozvědět. Muzeum se proto soustavně věnuje výzkumu, vzdělávání a
připomínání romského holocaustu. Na poli výzkumu shromažďuje muzeum písemné,
fotografické i jiné materiály, nahrává výpovědi pamětníků a od roku 1998
pomáhalo romským přeživším a pozůstalým při procesu odškodňování. V rámci
připomínání genocidy Romů muzeum publikuje odborné články, podílí se na vydávání
knih a ve spolupráci s dalšími institucemi vytvořilo film „…to jsou těžké
vzpomínky“. Dosud jedinou stálou výstavou na toto téma je jeden ze sálů stálé
expozice MRK „Příběh Romů“. K připomínce romských obětí holocaustu muzeum také
dvakrát ročně pořádá pietní shromáždění: 7. března k připomínce prvního
hromadného transportu Romů z Brna do Osvětimi a 21. srpna k uctění památky
prvního hromadného transportu vězňů z bývalého protektorátního tzv. cikánského
tábora v Hodoníně u Kunštátu.

Vzdělávání o romském holocaustu zajišťuje ve spolupráci s muzejním historikem
lektorské oddělení muzea. Základním, středním i vysokým školám jsou nabízeny
přednášky, interaktivní workshopy, animace a besedy s pamětníky. Muzeum na tomto
tématu spolupracuje také s Židovským muzeem, Památníkem Terezín a s o.p.s Živá
paměť. Kromě tématu romského holocaustu zajišťuje lektorské oddělení celkově
práci s dětmi a studenty. Kromě programů pro školy ve stálé expozici i
doprovodných programů k jednotlivým dočasným výstavám se pak důležitou součástí
stala práce s romskými dětmi z okolí muzea. V muzeu působí Dětský muzejní klub,
kde řada dobrovolníků zajišťuje chod volnočasových kroužků a doučování pro až
padesát dětí. V poslední době se také aktivně angažuje na poli desegregace
romských dětí ve školách, což je umožněno především díky grantu od Roma
Education Fund.

Ač je dvacetiletá historie jednoho muzea vlastně poměrně krátkým časovým
úsekem, je přesto nemožné shrnout všechny aktivity na omezený počet těchto
řádků. Snad vás tedy alespoň tato krátká rekapitulace zaujala natolik, abyste se
do Muzea romské kultury vydali osobně. Přijďte se podívat na výstavu „Pod lupou“
mapující právě dvacetiletou historii našeho muzea nebo na stálou expozici
„Příběh Romů“, která bude v dokončené podobě slavnostně otevřena 1. prosince
tohoto roku. Budeme se těšit na viděnou na Bratislavské ulici 67 v Brně!

Taťána Bártová Pavelková
Michal Schuster