Muzeum v Osvětimi loni vidělo rekordních 1,4 milionu lidí

Památník na místě bývalého vyhlazovacího tábora v Osvětimi zaznamenal loni rekordně vysokou návštěvnost. Jeho expozice vidělo 1.4 milionu lidí, více než milion z nich přitom byli mladí lidé. Vedení památníku to uvádí ve své pravidelné zprávě.

Osvětim patří k nejnavštěvovanějším památníkům holocaustu v Evropě a stala se symbolem masového vyhlazování Židů nacistickým režimem. Podle ředitele muzea Piotra Cywinského je potěšující hlavně to, že do památníku každoročně míří tolik studentů a mladých lidí. “Pro mladého člověka je návštěva tohoto vzpomínkového místa nejen historickou lekcí, ale také lekcí odpovědnosti, která z paměti vyrůstá,” řekl Cywinski agentuře DPA.

Vyhlazovací tábor Osvětim-Březinka byl za druhé světové války největším táborem v okupovaném Polsku. V letech 1940 až 1945 bylo do zdejšího komplexu transportováno nejméně 1,300.000 osob. Asi 1,1 milionu lidí v Osvětimi zahynulo.

V Osvětimi našlo smrt také několik tisíc evropských Romů, včetně českých a moravských.

Cílem transportů protektorátních i dalších evropských Romů se stal tzv. cikánský tábor v úseku BIIe koncentračního tábora Osvětim II.-Birkenau. Ten byl zřízen na základě Himmlerova výnosu z 16. prosince 1942. První skupiny vězňů do něj přišly v únoru 1943 z Německa. Poté se začal tábor rychle plnit nově příchozími transporty.

Tábor měl rozměry 150 x 170 m. Na tomto prostoru bylo postaveno 32 dřevěných baráků bez jakékoliv izolace. Baráky byly projektovány pro 300-400 osob, ale v průběhu existence tábora se v nich tísnilo 1000-1200 osob. Na rozdíl od dalších částí osvětimského komplexu byly romské rodiny ubytovány dohromady. (Jedinou srovnatelnou výjimkou byl terezínský rodinný tábor v Osvětimi-Birkenau.) Na palandách o rozměrech 185 cm na délku a 280 cm na šířku se tísnilo v některých případech až 15 osob.

V cikánském táboře provozoval své pseudovědecké pokusy dr. Mengele, který vykonával funkci táborového lékaře. Středem jeho zájmu byla především romská dvojčata. Židovská vězeňkyně Dina Gottliebová byla pro něho nucena portrétovat uvězněné Romy.

Celkem bylo v Osvětimi – Birkenau II. evidováno přes 20 000 osob. Mezi neevidované patřila např. skupina 1700 polských Romů, u kterých se objevil tyfus a kteří byli odvezeni bez evidování do plynových komor. Největší skupinu tvořili němečtí a rakouští Romové, po nich následovali Romové z protektorátu a z území Generálního gouvernementu, menší skupiny Romů pocházely z Francie, Holandska, Belgie a dalších zemí.

Jedinou nadějí na záchranu se staly transporty do dalších koncentračních táborů. Tak např. 15. dubna 1944 odjel transport 883 mužů do Buchenwaldu a transport 473 žen do Ravensbrücku. Jako poslední odjel 2. srpna.1944 transport 918 mužů do Buchenwaldu a 490 žen do Ravensbrücku. Po odjezdu těchto transportů bylo zbývajících téměř 3000 především starých a nemocných, žen a dětí nahnáno do plynových komor.

Osvětim je důležitým místem při poznávání dějin romského holocaustu. Od začátku 90. let minulého století je 2. srpen Památným dnem romského holocaustu. Byl jím vyhlášen na památku obětí nacistického vraždění v Osvětimi, kde v noci z 2. na 3. srpna 1944 nacisti během likvidace tzv. Cikánského tábora zavraždili v plynových komorách 2 897 romských mužů, žen a dětí. Šlo o největší koncentrační tábor pro evropské Romy, zřízený v prosinci 1942. Do tábora postupně přivezli kolem 20 000 Romů ze Slovenska, Čech a Moravy, Nizozemska, Belgie, severní Francie, Polska a států tehdejšího Sovětského svazu. Většina z nich zde našla svou smrt.

Koncem prosince 2007 poslanci horní komory německého parlamentu přijali rezoluci vyzývající k vybudování památníku milionů obětí nacistického holocaustu Romů a Sintů. Výzva přišla 65 let poté, co velitel SS Heinrich Himmler podepsal tzv. Osvětimském výnos, který nařídil deportaci příslušníků těchto etnických skupin z území Německé říše a k ní připojených území do koncentračních táborů. Dekret ze 16. prosince 1942 vedl k vyhlazení nejméně půl milionu Romů a Sintů. Předseda Bundesrat Ole von Beust zdůraznil potřebu připomínat si tragickou historii
spojenou s těmito dvěma komunitami, které s populací 12 milionů představují největší menšinu na území Evropské unie. Na vybudování památníku se německá vláda a zástupci Romů a Sintů dohodly ještě v roce 2006. Monument ve tvaru kašny by měl být postaven v metropoli Berlín.