Na cestě k medaili

Na svém boxerském kontě má ze 109 zápasů 83 vyhraných. V pětaosmdesátém se
stal juniorským mistrem republiky. Po pár letech se ale rozhodl, že své boxerské
zkušenosti bude předávat teenagerům, kterým se zachtělo trávit svůj volný čas
efektivněji než bezduchým procházením se pražskými ulicemi. V devadesátém
devátém absolvoval rekvalifikační kurz umožňující získání trenérské licence
druhé třídy České boxerské asociace. Ambice na licenci typu A ale prý zatím
nemá. Studovat další tři roky si v tuto chvíli z časových důvodů dovolit nemůže.
Přesto dnes trochu neskromně říká, že došel na vrchol své trenérské činnosti.

O jeho žácích z boxerského klubu Palestra, který založil na konci roku 1999 v
Americké ulici na Praze 2, jsme v Romano voďi psali několikrát. Informovali jsme
vás i o boxerských úspěších jeho dnes už patnáctiletého syna Patrika, který v
současné době reprezentuje Českou republiku v kategorii kadetů. Od ledna kadety
trénuje boxer Vasil Larionov, rodák z Ruska, jenž v České republice žije desátým
rokem. Za svého asistenta si vybral svého dlouholetého známého – čtyřicetiletého
Jana Baloga, kdysi přezdívaného Rocky.

Práce je to neplacená, ale mě to baví

Balog coby trenér nepatří na scéně české boxerské reprezentace zrovna k
nováčkům. V letech 2008–2009 byl šéftrenérem reprezentace školní mládeže,
mladých boxerů ve věku do patnácti let. „Honza se boxu věnuje už řadu let.
Zároveň jsem přesvědčený o tom, že je to poctivý člověk, který se snaží dělat
pro děti jen to nejlepší. Proto jsem si ho také za svého asistenta vybral, on
byl z těch čtyř nebo pěti kandidátů ten nejvhodnější pro práci s mladými
boxery,“ komentuje výběr Jana Baloga na post asistenta trenér Vasil Larionov.
Asistent je pravou rukou trenéra: jezdí na turnaje a zápasy, spolu s trenérem
připravuje plánování a organizaci soustředění, jehož se také účastní. „Jsem rád,
že nabídku Honza přijal. Vím, že má dost své práce,“ dodává Larinov, který
stejně jako Jan Balog pracuje s mladými boxerskými talenty na bázi ryze
dobrovolnické. „Je to neplacená práce, ale mě opravdu neskutečně baví. Navíc já
se v mé trenérské praxi neustále učím, zejména nové techniky, které k nám
přicházejí z Ruska. Spočívají hlavně v jiném postavením nohou a rukou. V Rusku
jsou obecně metody nauky boxu na špičkové úrovni a Vasil je toho jasným důkazem.
Patří k jedničkovým trenérům vůbec,“ nešetří chvály na adresu svého kolegy Jan
Balog, kterého znají nejen lidi pohybující se kolem boxu, ale i ti, jež se
hlouběji zabývají problematikou sociálního vyloučení.

Od května loňského roku totiž zastává funkci zástupce ředitele Agentury pro
sociální začleňování v romských lokalitách, ta funguje pod Úřadem vlády. „Stíhá
se to všechno dohromady velmi špatně, těch pracovních povinností je v posledních
letech opravdu mnoho,“ říká poněkud zkroušeně. A rychle dodává: „Naštěstí mám
ale vedle sebe několik lidí, kteří mi pomáhají například s trénováním kluků tady
v Palaestře. Díky nim tak Palaestra nemusí trpět tím, že mě tu postrádají
častěji, než jak tomu bylo dříve,“ vysvětluje trenér Balog. Na návštěvníky klubu
se dívá z obrovské černobílé fotografi e umístěné v malé tělocvičně pár metrů od
ringu. Při našem povídání na něm sedíme. Židlí tu moc není. Vždyť se tu
sportuje.

Syn chce zlato, mně stačí i bronz

Naučit boxovat nepatří mezi ty hlavní priority trenéra Baloga. Palaestra není
zdaleka jen místem ringu. „My se tu celých těch deset, jedenáct let snažíme ty
kluky také vzdělávat,“ vysvětluje Jan Balog a ukazuje na zarámované listy visící
na trochu zašlé stěně. Stojí na nich „Desatero boxera“ společně se „Systémem
fungování v Palaestře“. Podobná pravidla od dobrých školních výsledků po
příkladné chování platí ostatně v každém boxerském klubu včetně reprezentace.
Navíc do Palestry je nutné poprvé zavítat se zákonným zástupcem. „Chceme s
rodiči konzultovat zdravou výživu jejich dětí, handicapy, které těmto mladým
lidem – ať už jsou jakékoli – v životě překáží, i jejich známky ve škole,“ říká
Balog a dívá se po očku na syna Patrika rozcvičujícího se před celoplošným
zrcadlem. Co do výšky má už nad otcem pár centimetrů navrch. Patrik studuje
prvním rokem střední odborné učiliště, kuchařinu. Možná proto se teď taky potýká
s problémem – trochu přibral na váze. „Kadetem jsem docela krátkou dobu. V době,
kdy jsem do téhle kategorie nastoupil, jsem trochu nabral. To je v boxu
samozřejmě problém, protože čím vyšší váha, tím těžší box, bude to pro mě mnohem
těžší, protože dneska se už bojuje jinak,“ glosuje současnou praxi patnáctiletý
boxer. Ještě nedávno boxeři sázeli spíš na techniku, což s povděkem kvitovali
diváci. Dnes už je vše ale o síle, rychlosti a největší dělovce. „Pro mě je to
hnusnej způsob boxu,“ říká znechuceně Patrik, který se už od předloňska pyšní
titulem vicemistr Evropy ze šampionátu v Srbsku. Česká boxerská asociace to
přivítala s velkým nadšením, stříbro z mistrovství do tuzemska putovalo po
celých třinácti letech. Tehdy čtrnáctiletý Patrik vyhrál dva zápasy s rozdílem
deseti bodů. Porazil anglického a chorvatského mistra, na ukrajinského borce už
ale nestačil.

Na mistrovství se pod vedením trenéra Lavrionova i svého otce připravuje také
letos, boxovat bude už ale ve vyšší kategorii. Na otázku, zda by jej uspokojil
alespoň stejný výsledek jako před dvěma lety, odpovídá: „No lepší by bylo určitě
zlato.“ Jeho otec a trenér v jedné osobě je ale střízlivější: „V téhle kategorii
kadetů není legrace se na evropském mistrovství prosadit. Češi dlouho, tuším
deset let, nepřinesli domů žádnou medaili. Myslím, že bude opravdu mimořádný
úspěch, když Páťa přiveze jakoukoli medaili,“ drží se při zemi trenér Balog.