Násilí proti tureckým Romům eskaluje

Selendi je zapadákov na jihozápadě Turecka, zhruba 150 kilometrů na východ od
egejské metropole Izmiru. Obyvatelstvo města čitá něco přes šest tisíc duší. V
okolí se pěstuje cukrová řepa a tabák, ve větších sousedních městech jsou
továrny a dílny na výrobky z textilu, kůže a na keramiku. V regionu vládne
vysoká a beznadějná nezaměstnanost.

Od začátku roku je v Turecku slovo Selendi synonymem pro rasismus. Jen pomalu
vychází najevo, co se v jeho ulicích během silvestrové noci stalo a jak došlo k
následnému pogromu na menšině rukou tisícovky jinak nenápadných občanů, k
zapálení několika domů a obchodů, zranění několika lidí a evakuace desítek
romských rodin do 60 kilometrů vzdáleného Selihli.

Jako u většiny pogromů v dějinách, vše začalo banalitou a silnými předsudky.
Podle tureckých medií mladý Rom šel do místní čajovny, aby si něco objednal.
„Cikánům čaj nepodávám“, na to prý odpověděl hospodský. Když zákazník trval na
svém, vyhodili ho na ulici. Další svědci tvrdí, že si kluk v čajovně zapálil
cigaretu, což se v Turecku nesmí. Přivolaná policie u něho údajně našla nůž a
zatkla ho. Otec se tom dozvěděl a chtěl svého syna na policejní stanici
vyzvednout. Tam však došlo ke konfliktu, otec dostal infarkt, kterému na místě
podlehl. Další lidé se tím nesmířili, šli k čajovně a vymlátili okna, načež se
mobilizoval dav, který, ozbrojen tyčemi a zápalnými láhvemi, se šel do romské
čtvrti pomstít.

Sklenář, který ještě před chvíli měnil skla v oknech čajovny, viděl jak se
zvyšují emoce. Chtěl s ostatními zabránit tomu, aby došlo k krveprolití. Načež
na něj podle jeho slov „někdo z davu vytáhl pistoli a vystřelil“. Naštěstí ho
netrefil. Podle sklenáře byl pistolník jeho někdejší kamarád ze základky.

„Místní kluci“ vzali zákon do svých rukou a za výkřiků „Selendi patří nám“ a
„Cikáni ven“ zapálili Romům baráky, auta a napadli je i fyzicky. Když dorazili
bezpečnostní síly z okresního města, měly co dělat, aby šílící dav uklidnili.
Starosta města Nurallah Savanş, z nacionalistické strany MHP, řekl, že za
bezpečnost napadených rodin už nemůže ručit a nechal minibusy evakuovat desítky
Romů do města Selihli, které nabídlo volné byty.

Mezi vysídlenými Romy je i Erdal Vetin. Mediím řekl, ze se už nikdo z nich do
svého domova nevrátí – ze strachu o svůj život. „Mezi útočníky, kteří se snažili
rozmlátit můj obchod, byli někteří z mých nejlepších přátel.“

Reportér tureckých novin Taraf se ptal místního mladíka v Selendi na jeho pohled
na věc. Ten odpověděl, že „kdyby v městě vládl rasismus, tak by už žádný dům
Romů nestál na svém místě“. Co je výsledkem tragické události, měsíc poté? Nikdo
není obviněn. Turecké noviny titulkují: Jaká hanba! A svět čeká na rozumné
vysvětlení. Zatím se nedočkal. Dav se mezitím uklidnil. Na kratší nebo delší
chvíli.

V Turecku žije zhruba tři čtvrtě milionu Romů, většinou v jeho západní části.
Hodně z nich se živí jako obchodníci, nádeníci v zemědělství anebo čističi bot.
V Istanbulu byl nedávno stará čtvrt Romů jménem Sukulele srovnaná ze zemí. V
posledních letech dochází i k etnickému násilí na kurdské menšině, o čemž
informují hlavně kurdské organizace v exilu. O rasismu proti Romům se málo ví,
jelikož ve světě nemají své lobby.