Nebát se charity
Češi přispívají na charitu stále častěji, pořád to však není dost.
Češi na charitu přispívají stále více, a to i v době globální krize. Jak jsou na
tom mladí lidé? Důvěřují charitativním sbírkám a nebojí se i aktivně zapojit?
Lidé v letošním roce sbírkám věnovali finanční dary téměř ve stejné výši jako
v předcházejících letech, stále máme ale co dohánět. Například v Británii
každoročně přispěje na charitu více než polovina obyvatel, v tuzemsku se toto
číslo stabilně pohybuje kolem deseti procent. Když letos v září britská Nadace
pro charitativní pomoc zveřejnila žebříček 153 zemí, srovnávající ochotu jejich
obyvatel darovat svůj čas, peníze či práci ve prospěch dobročinnosti, umístilo
se Česko na jedenaosmdesátém místě.
V první desítce zářila Kanada, Irsko či Spojené státy americké. Představme si
podrobněji stálice českého charitativního nebe, přes které výše zmíněných deset
procent spolubčanů nejraději pomáhá. Třeba se přidají další… A nezapomeňte,
finanční dar není jediná možnost, dobrovolnictví má také svoje výhody.
ČESKÝ VYNÁLEZ – DMS
Naše republika před více než šesti lety přinesla opravdovou novinku, která
maximálně usnadnila přispění na dobročinnost – dárcovskou esemesku – DMS. Ta
byla hned následující rok ve Velké Británii oceněna jako nejlepší technologické
řešení pro charitu. „Pomohli jsme zavést dárcovské SMS i na Slovensku a v
Bulharsku. Jinde bohužel DMS zatím využívat neumějí,“ uvedla Klára Šplíchalová z
Fóra dárců, které spolupracuje se všemi mobilními operátory, přes něž proudí
peníze na projekty pomoci více než 150 organizacím.
„Od počátku fungování služby Češi zaslali téměř 12 milionů dárcovských SMS,
což představuje prakticky na 320 milionů korun pro české neziskové organizace.“
Nejvíce se lidé zapojují v době přírodních katastrof. Při té poslední v Česku
zářijových záplavách zaslali přes 41 tisíc SMS, čímž darovali 1 114 452 korun.
I v naší anketě zazněl pochybovačný názor o důvěryhodnosti některých sbírek a
obava, zda darované peníze neskončí na účtech podvodníků. I pro ně Fórum dárců
spustil web darujspravne. cz, který zahrnuje jen seriózní a prověřené
organizace. Pro neziskové organizace to znamená znásobení možností, jak jim
mohou lidé přispívat, pro přispěvatele pak využít i jiných způsobů darování než
DMS, například přes platební kartu nebo virtuální peněženku PaySec.
<banketa< b=””></banketa<>
Kateřina,
22 let,
SOŠ multimediální a propagační tvorby
Přiznám se, že na charitu nepřispívám pravidelně, ale
když mě třeba někdo zastaví na ulici, ať už se jedná o dětské domovy, Srdíčkové
dny a podobně, častokrát jim nějaký ten peníz do kasičky vhodím. Párkrát jsem
také posílala DMS, když v televizi dávali pořad Pomozte dětem. Říkala jsem si,
že mě nějakých 30 nebi 50 korun nezabije. A k tomu mám pak i lepší svědomí.
Martin,
19 let,
gymnázium
Nepřispívám na charitu, protože často nevěřím, že se
peníze nebo jakákoli jiná materiální pomoc dostanou k potřebným v plné výši.
Jsem v tomhle hodně skeptický.
Já dávám spíše přednost pomoci lidem nebo organizacím,
se kterými mám osobní zkušenost. Zkrátka přijít na místo a nabídnout pomocnou
ruku, buď ve formě finanční, nebo jednoduše přidat opravdu ruku k dílu.
Jiří,
21 let,
Metropolitní univerzita v Praze
Občas si kupuji různé charitativní výrobky, které mi
nabízejí například u stanic metra. Říkám ale naprosto upřímně, že ne všem lidem,
kteří vybírají na charitativních sbírkách peníze, věřím.
To je podle mě ten zásadní kámen úrazu všech charit.
Lidé si dnes prostě navzájem nevěří, každý se chce obohacovat.
Nikola,
22 let,
Univerzita Hradec Králové
Na charitu jednoznačně přispívám, například na Bílou
pastelku nebo když jsou Srdíčkové dny. Sama jsem byla dobrovolnicí jedné
charitativní sbírky v Pardubicích.
Když jsem chodila ještě na střední pedagogickou školu,
jedna z našich tříd si adoptovala na dálku dítě z Afriky. Jako budoucí
pedagogové jsme chtěli, aby se mohlo alespoň nějak vzdělávat..
