Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Zpravodajský server Romea.cz. Vše o Romech na jednom místě

Neprojdete! 2000 lidí nenechalo pochodovat neonacisty Brnem

31. ledna 2012
Čtení na 6 minut

Prvomájové Brno neslo i letos tíhu neonacistického řečnění a pochodu. Co bylo
nové, byla vzpoura širší veřejnosti, která měla potřebu postavit se vzmáhajícímu
rasismu a xenofobii.

Bratislavská ulice. Prší. Deštníky, kapuce na hlavách. Lidé přitisknuti k
mohutnému stromu a schovaní pod arkýři domů. Pódium s muzikanty, kteří právě
hrají romskou hymnu. U Muzea romské kultury postává několik desítek místních
Romů i „bílých“ – Brňané i lidé přišedší z dalších míst České republiky. Dokonce
i z Prahy, čehož si Romové považují. „Je vidět, že nejde o nějaké kavárenské
povaleče, ale o lidi, kterým leží náš osud na srdci. Cítím velkou podporu,“ říká
starší muž. Spokojeně se přitom usmívá a odhaluje několik zlatých zubů.

Václav Pecl z iniciativy V Brně neonacisty nechceme, která tento happening
organizovala, je spokojený: „Je skvělé, že se Romové nezalekli výzvy policie,
aby někam zalezli či opustili město.“

Otázka solidarity

Po skončení hymny nastupují řečníci. Jarmila Balážová, novinářka pocházející z
Brna, klade důraz na to, že celá akce je nenásilná a oceňuje, že se v Brně sešlo
mnoho romských i neromských občanů, kteří mají stejný cíl: zabránit
neonacistickým pochodům českými městy. Senátor a novinář Jaromír Štětina
připomíná, že ústava zapovídá ty politické strany, které chtějí docílit naplnění
svých ideologií násilnou cestou.

Předseda Židovské obce v Brně Pavel Fried říká, že příchod neonacistů není
věc jenom Romů a Židů, ale všech. Před 70 lety lidé před podobným zlem odvraceli
zrak a skončilo to miliony mrtvých Židů a statisíců Romů a válkou. Nechceme
neonacisty v Brně, nechceme neonacisty nikde!

Nejvíc se přítomným Romům, jejichž počet se mezitím vyšplhal přes tři sta,
líbilo vystoupení Ondřeje Lišky, předsedy Strany zelených. „My jsme ti, kteří
dodržují Ústavu ČR, máme právo se shromažďovat a vyjádřit tak nespokojenost s
pochody neonacistů,“ hlásá do megafonu Liška.

A pokračuje popisem podivného přístupu policie a místních úřadů v Novém Bydžově
a v Krupce, kde příznivci krajní pravice mohli dokončit svá shromáždění přesto,
že řečníci evidentně porušovali zákony rasistickými a xenofobními projevy. Poté
Liška za jásotu přítomných řekl: „Musíme si získat veřejný prostor, který dnes
ovládají neonacisté, zpátky, a musíme se to udělat společně, nehledě na barvu
pleti.“

Opodál stojící Karel Holomek, předseda Sdružení Romů na Moravě, pokyvuje
souhlasně hlavou a dodává: „Přítomnost na takovýchto protinacistických akcích je
otázka solidarity, kterou by měla vyjádřit celá společnost a osobnosti veřejného
života. Jsem připraven rezignovat na post člena Rady vlády pro záležitosti
romské menšiny, neboť se domnívám, že vláda proti vzrůstajícímu pravicovému
extremismu ve společnosti nic nedělá.“

Nad muzeum a pódium se několikrát snáší policejní vrtulník a ustrne nehnutě
ve vzduchu, takže ruší projevy účastníků. „To dělaj policajti určitě úmyslně,“
rozčiluje se mladík s dredy, „a to snad na každý akci, na který jsem byl.“

Policie opět nezasáhla

Romové z plácku před muzeem odcházejí. Jak se ukázalo, měla to na svědomí jednak
policejní taktika s rušením projevů za pomoci vrtulníku, jednak nedočkavost a
obava, aby policisté neuzavřeli přístup do ulice Cejl, kde měla proběhnout
blokáda. Je čtvrt na jednu a u muzea stojí již jen osamocené pódium, všichni
ostatní se společně přemísťují před Dům umění na Malinovského náměstí nebo
rovnou zůstávají na Cejlu.

Dům umění si „užil“ ten sváteční den dosytosti. Z jedné strany se sem
scházejí neonacisté, z druhé mají sraz účastníci blokády, ale od půl jedné tu
také probíhá ekumenická bohoslužba.

Policisté obehnali místo neonacistického hemžení páskou a těžkooděnci,
novináři smějí pouze na vyhrazené místo. Projevy zde postupně plynou, nenávist a
zášť střídá zášť a nenávist. To vše proloženo písněmi Karla Kryla, které hraje
člen DSSS, hudebník Ladislav Budz, známý pod přezdívkou Lobo.

„Chudák Karel se musí obracet v hrobě. Kdyby věděl, že náckové i bolševici
budou zneužívat jeho jméno a jeho písničky, šel by jim osobně rozbít hubu,“ řekl
po skončení brněnského prvního máje blízký kamarád Karla Kryla. „Napíšu to do
článku,“ upozorňuji ho. „Ale nedávej tam moje jméno, náckové mají své členy a
příznivce i mezi policajty i na vnitru a Bisce, a nejde jen o řadový pěšáky.
Nechci přijít k úrazu,“ odpověděl mi.

Vedle vůdce Vandase měl s projevem největší úspěch Robin Siener z německé
nacistické NPD. Na adresu migrantů a politiků mimo jiné řekl:
„Podívejme se do velkých evropských měst, kde jsou ženy uprostřed náměstí
znásilňovány…, kde může ten lidský odpad páchat kriminalitu, aniž by to zasáhlo
místní obyvatelstvo… Kdy dostane konečně národ svá práva? … Posíláme naši krev
do Libanonu, Iráku či Afghánistánu a za to dostaneme jen lidský odpad, o který
nikdo nestojí… Ptám se každého z vás, jak dalece to má ještě s našimi zeměmi
jít, než vezmeme do rukou hole a pochodně, a ty, kteří nás utlačují a posílají
nám sem svůj lidský odpad, vyženeme z evropské pevnosti a pošleme tam, odkud k
nám přitáhli? Měli bychom je nejlépe poslat hned zpátky do Izraele nebo USA s
letenkou bez návratu … Nás rozdělují jen dvě věci, hranice a řeč, jinak nic
jiného…“

Zástupci města i policie během tohoto projevu nečinně přihlíželi, což
kritizoval jeden z mluvčích iniciativy BRNO Blokuje Jiří Koželouh: „V této
chvíli měla být neonacistická akce rozpuštěna, jak ukládá zákon.“ Policie podle
něj měla zasáhnout i tehdy, když Vandas vyhrožoval přizvanému expertovi na
extremismus. Vandas ho osočil slovy: „Víme o tobě, …skončils…“

Postavit se jim

Během dvou hodin se na protinacistické nenásilné blokádě shromáždilo 1500 až
2200 lidí – odhady účastníků se lišily, ale nikdy nešly pod patnáct set. Nejvíc
z nich zahradilo Cejl, několik stovek stálo na rohu Malinovského náměstí,
Koliště a Cejlu. Blokádu utvářeli lidé ze všech koutů společnosti. Staří, mladí,
bílí, černí, ba dokonce i zelení (Strana zelených), levicově, pravicově a
středově smýšlející, prostě lidé z probouzející se občanské společnosti.

Policie zprvu zahradila auty a těžkooděnci Cejl mezi blokádou a Malinovského
náměstím. Přes hradbu těžkooděnců pouštěli lidi jenom s podmínkou, že podstoupí
osobní prohlídku, během níž lidi ponižovali. Ani ne za hodinu dal však velitel
opatření svým podřízeným pokyn, aby se stáhli a posílili těžkooděnce, kteří
zahradili Cejl z druhé strany blokády. Nejspíš se již v té chvíli rozhodl, že
neonacistický pochod odkloní.

Odhodlání Romů nepustit neonacisty Cejlem bylo velké. Jedna starší žena mi
řekla: „Pokud se jim nepostavíme teď, budou nás za chvíli mlátit na každém
rohu.“

Nedostali šanci

Organizátoři začali s improvizovanými projevy na přilehlé zídce. Vedle
střídajících se řečníků četla Irena Košíčková z BRNO Blokuje slova podpory
osobností. Blokádu krom jiných podpořili Václav Havel, Marta Kubišová, Táňa
Fischerová, Tomáš Halík, Jiřina Šiklová, Jan Kraus, Petra Procházková, Iva
Bittová či Simona Babčáková. Na místo dorazil i Michael Kocáb. Několik hodin
držel blokádu s ostatními sedmdesátiletý páter František Lízna, který se napřed
účastnil ekumenické bohoslužby a poté přešel mezi blokující na Cejl.

Nápisů a transparentů tu bylo hodně. Například opice v uniformě a pod ní
nápis: Über Vandas. Nebo: Raději Mikeše než nácíčka. Základními hesly a nápisy
byly: Neonacistům vstup zakázán a Neonacismus zabíjí. Během shromáždění lidé
skandovali: Blokujem, Neprojdou, V Brně nácky nechceme, Náckové z Brna ven,
Ulice jsou naše! atd.

Po třetí odpoledne přišla na místo blokády informace, že Vandas trvá na trase
pochodu – policie na ni neonacisty vpustila, ale obráceným směrem. Blokáda se z
toho důvodu obrátila a popošla dál od Malinovského náměstí, a zastavila se před
policejními těžkooděnci. Většina z nich měla na vestách zakryta služební čísla.
Když jsem na toto porušování zákona upozornil jednoho člena policejního
Antikonfliktní týmu, odpověděl mi: „Tak si běžte stěžovat, když vám to udělá
radost.“

Ale to už byl vidět neonacistický pochod, který je nucen opustit s městem
dohodnutou trasu a zahýbá směr Bratislavská. Však se také frustrovaní neonacisté
pokusili po skončení pochodu na Malinovského náměstí napadnout slušné lidi, ale
policie jim v tom zabránila.

„Naše iniciativa dosáhla svého cíle. Neonacisté nedostali šanci demonstrovat
svoji sílu. Počet blokujících je čtyřnásobně přečíslil. Je to zásluha všech
slušných lidí, kteří dnes přišli a postavili se neonacismu přímo na ulici –
nenásilně, ale nekompromisně,“ pochvaluje si Jiří Koželouh.

Pomozte nám šířit pravdivé zpravodajsví o Romech
Teď populární icon