Místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek už to nejspíš
nikdy nebude mít lehké. Středně záhadné způsoby, kterými měl údajně přijít k
majetku plus některé jeho poměrně smutně proslulé výroky na adresu romských
spoluobčanů z něj snadno učinily oblíbený terč mediální kritiky.
Nejnověji jde – lidově řečeno – s kůží na trh na, řekněme, jeho vlastním
písečku. Jde o nejnovější studii k tzv. "romské" problematice, kterou předkládá
jím vedené ministerstvo pro místní rozvoj.
Úvodem je jistě poutavé připomenout, že od roku 1990 bylo v České republice
přijato zhruba sedmdesát usnesení vlády a tři koncepce k problematice tzv.
"romské integrace". Okolnost, že situace v této oblasti je i nadále spíše
tristní, nemění nic na to, že se exekutiva přinejmenším snaží s touto
problematikou cosi udělat.
Na druhou stranu všichni, a doufám, že skutečně všichni v této zemi alespoň
tuší, že složitá problematika soužití většiny s romskou menšinou nemá žádné
jednoduché řešení, a že je jaksi počítáno s tím, že to prostě bude trvat celé
generace, než se všichni dopracujeme k nějakým snad lepším výsledkům.
Na třetí stranu – spisek ministerstva pro místní rozvoj nese snad všechny
znaky typického byrokratického řešení problematiky, kterou mohou pomoct vyřešit
pouze a toliko živí lidé. Už jen samotný název studie je výjimečně precizní
ukázkou toho, jak i v názvu stati zápolí státní úřednictvo s úskalími tzv.
politické korektnosti, a to až na samou mez srozumitelnosti.
Neboť, nastojte: název studie zní "Návrh koncepce přístupu státu k řešení
problémů deprivovaných částí měst obývaných převážně občany romského etnika".
Konec názvu.
Studie, která v úvodu celkem zeširoka a věcně poučeně vysvětluje problematiku
vzniku problému, už jen stylistikou nepopírá, že jejím autorem bezpochyby není
pan Čunek, nýbrž některý z jeho odborníků. Při vší úctě k panu místopředsedovi
vlády, takto věcný a srozumitelně formulovaný text se mi dosud v jeho podání
nepodařilo zachytit.
Vzhledem k tomu, že jak shora naznačeno, integrace romského etnika, pro něž
studie zavádí další (veřejnost jistě trochu matoucí) výraz, totiž "sociální
inkluze", je během na dlouhou trať. Zkušenosti z jiných zemí a jiných
zainteresovaných osob, hovoří většinou o tom, že do této oblasti je nutné
investovat značné částky za souběžných značných investic v podobě lidí, kteří
trpělivě prostě "vychovávají" cílovou menšinu tak, aby v delším horizontu (jak
to tedy nazývá ona studie) "inkludovala" (snad asi "vklouzla" či "vplula",
"vplynula", a podobně) do většinové společnosti.
Čunkova studie (ať už je jejím autorem kdokoli) má podobné ambice. Tentokrát
variuje používání státních prostředků pro tento účel tak, že by nemělo jít jen o
rozhazování státních peněz např. prostřednictvím nedokonale kontrolovaných
dotací, leč navrhuje jejich distribuci do nižších pater státní správy tak, aby –
jinak řečeno – stát prosazoval své záměry na lokální úrovni v součinnosti se
samosprávami, ale v rámci přenesené působnosti.
Navíc zavádí – a to bude nejspíš kamenem úrazu této nejnovější studie –
jakousi třístupňovou škálu, šablonu, podle níž by – s ohledem na jejich jakousi
"připravenost" k integrování – byli romští spoluobčané děleni do jakýchsi tří
skupin, určovaných podle jejich závislosti na sociální pomoci od státu.
V první skupině by byly rodiny nezávislé na sociálních službách a schopné
normálního života ve většinové společnosti. Těm by stát nabízel lepší bydlení a
(snad i nějak přesněji garantované) nabídky trvalého zaměstnání. K podmínkám
tohoto přístupu by měla patřit pravidelná školní docházka, stálé zaměstnání
alespoň jednoho z rodičů a řádné placení nájemného.
Do druhé, nižší skupiny by byly přiřazeny rodiny s jistými nevelkými problémy
s placením nájemného a s výjimečným zneužíváním sociálních dávek. Kdo určí, co
jsou (ve studii popisované) "nižší" dluhy na nájemném a kam až sahá pojem
"výjimečné zneužívání sociálních dávek", není přesně jasné. Těmto rodinám by
stát nenabízel lepší bydlení, žili by tam, kde dosud (to znamená třeba i v těch
nově na území republiky lokalizovaných "ghettech") a byli by v zorném poli a v
intenzivnější péči terénních pracovníků. Ti by jim pomáhali hledat práci, řešit
problémy se zadlužením a motivovat je k úsilí o vzdělávání jejich dětí. Zde už
začínají trošku potíže s tím, jak by si – podle této studie – měl stát počínat.
Měl by totiž, říká studie, usilovat o rozvolnění vztahů této skupiny s širší
(čtěme asi – v problémech řádně namočenou) částí rodiny. To se našim romským
spoluobčanům nejspíš nebude moc líbit…
A přichází skupina třetí. Je téměř jisté, že za tenhle nápad se na pana Čunka
snese řádná dávka kritiky jak od romské komunity, tak od zainteresované části
většinové veřejnosti.
Skupinu třetí by totiž měly tvořit rodiny, které nestojí o zlepšení svých
životů. Jak se to pozná a kdo bude ukazovat hůlkou "doprava" či "doleva" také
není jisté, ale občany, kteří by byli zařazeni do této nejnižší skupiny by
čekalo – pozor, teď to bude trochu drsné! – stěhování do ubytoven s pevnějším
řádem a stálým dohledem. Navíc – uvažuje se, že by v těchto (řekněme) zařízeních
bylo oddělené bydlení mužů a žen, nesměly by tam ani alkohol ani drogy a ještě
by za to měli ubytovanci pravidelně platit.
Ať se na mne celé ministerstvo pro místní rozvoj nezlobí, ale instituce
popsaná jako ubytovna s pevnějším řádem a stálým dozorem, to v klidu může být
cokoli od lehké věznice po koncentrační tábor. Studie sice tvrdí, že by tento
druh nepohodlí měl tuto skupinu Romů motivovat k tomu, aby se odtud dostali, ale
stejně…
To, troufám si odhadnout, panu Čunkovi jen tak neprojde.
Koncepce to jakási nejspíš je, ale základní problém zůstává. Je nebo není
životaschopná? Je proveditelná? Není náhodou rasistická? Nejeví znaky jakéhosi
konečného řešení podle modelu, který tu už – bohužel – před nějakými sedmdesáti
lety někde byl? A navíc: Chce to i druhá strana? Vždyť romské rodiny, byť žijící
na – řekněme – okraji měst i společnosti – nejsou jen zvířátka někde v kleci.
Jinak řečeno: kde berou autoři studie jistotu, že by nějaké "vplynutí" do
většinové společnosti bylo i snem našich romských spoluobčanů?
Závěrem: o studii se hodně bude mluvit. To možná bylo hlavním cílem jejího
nynějšího zveřejnění – je totiž před volbami. Lidovci hlasy potřebují. I kdyby
to měly být hlasy těch "rasistů v nás".
KAM DÁL?
SPECIÁL: “Romská” koncepce MMR
ROMEA: Zveřejnění Čunkova pracovního materiálu o Romech je pouhým předvolebním tahem
Romští členové Rady vlády pro záležitosti romské komunity: Čunkova romská
koncepce je příliš obecná
Čunek předal svou "romskou" kocepci Džamile Stehlíkové
Baláž: Na "romské koncepci" MMR spolupracuji s členy bývalé i současné "romské
Rady"
