romea - logo
4. července 2020 (sobota)
svátek má Prokop
Loading
rozšířené vyhledávaní

Nové poznatky o situaci romštiny v České republice

Praha, 22.5.2009 15:24, (RV)

Na Filozofi cké fakultě UK proběhla v půli dubna konference na téma Situace romštiny na území ČR. Hlavní pozornost byla upřena na výsledky sociolingvistického výzkumu romštiny v ČR, který v roce 2008 realizoval Seminář romistiky Univerzity Karlovy. Cílem výzkumu bylo zmapovat situaci romštiny v ČR. Mimo jiné se tedy soustředil na jazykové kompetence mluvčích romštiny, oblasti používání romštiny, na faktory, které používání romštiny ovlivňují. Výzkum se však zajímal i o vztah Romů k romskému jazyku a další souvislosti.

O výsledky výzkumu se s Romano voďi podělili členové realizačního týmu Mgr. Helena Sadílková, M. A. a Bc. Pavel Kubaník.

* Jaké důvody vedly k realizaci sociolingvistického výzkumu romštiny v ČR?

HS: Spíše než o důvodech k realizaci lze mluvit o důvodech, proč na něj byly peníze. Zaprvé vstoupila v platnost Evropská charta menšinových a regionálních jazyků, v jejímž ustanovení je mimo jiné podpora výzkumu těchto jazyků. Ze strany institucí, které mají plnění charty na starost, proto vznikla nutnost něco udělat. Zadruhé se počítalo s experimentálním plánem ministerstva školství zavést romštinu do vybraných škol. Proto bylo nutné udělat předvýzkum toho, jaká je situace romštiny v ČR. Tedy vznikla poptávka na straně těchto institucí realizovat výzkum tohoto typu.

* Jak byste zhodnotili spolupráci se školami? Do výzkumu se jich zapojilo téměř 60 z 35 měst.

HS: Jsme jim především vděční, že nás k sobě pustily. Žádné větší problémy nebyly, spíš možná přehnaná politická korektnost, strach z označování, ze zneužívání informací o romských dětech, to byly asi největší překážky. Většinou ale byly velice vstřícné.

PK: U dětí jsme se nejčastěji setkávali s pozitivním přijetím, vypadalo to, že je jazykové hry bavily.

HS: Při hrách byl často přítomen učitel nebo asistent pedagoga. Jejich snaha dohlížet na pořádek byla někdy kontraproduktivní, poněvadž jsme od dětí očekávali spontánní reakci, byli ale i tací, kteří byli nadšeni z toho, jak to dětem šlo a jak se zapojovaly.

* Výzkum ukázal, že dochází k jazykové směně. Obdobně zaměřený výzkum v tomto rozsahu z let minulých však neexistuje. O co lze tedy opřít tvrzení, že se v rámci několika generací mění užití romštiny?

PK: Předpokládáme, že starší lidé romsky běžně mluvili nebo mluví. Ten předpoklad se nám potvrdil i při návštěvách romských rodin během výzkumu i jindy, samotní Romové to tak většinou vnímají. Nejstarší generace nemá většinou s kompetencí v romštině problémy, kdežto u nejmladší generace je situace úplně jiná. To nám dovoluje mluvit o jazykové směně. Malé srovnání máme s výzkumem, který v půli 70. let provedla Milena Hübschmannová. Její cíle a metody byly jiné, ale již zaznamenala horšící se kompetenci v romštině u dětí a mizení romštiny v komunikaci mezi Romy.

* Dle výzkumu je třetina dětí v romštině plně kompetentní – nemá problém romsky rozumět ani mluvit. Stejný počet pak tvoří děti, které romsky rozumí maximálně základní slova a fráze. Jak hodnotíte tento výsledek?

PK: Oproti tomu, co jsme očekávali, jsme byli překvapeni, jak byl výsledek dobrý. I když nezasvěcený pohled asi žádný důvod k radosti nedává.

HS: Existují dva pohledy. Třicet procent dětí z tisícovky, s nimiž výzkumníci mluvili, romštinu ovládá. Vzhledem ke třicetileté asimilační politice je to překvapivý výsledek, to je ten optimističtější pohled. Nicméně máme dalších třicet procent dětí, které romsky vůbec nemluví. My jsme to vzali spíše za tento konec, tzn. jaké jsou důvody vytrácení jazyka, zajímal nás pohled na jazykovou směnu, u níž se dá předpokládat, že se bude dále prohlubovat.

* Jak tedy vnímáte jazykovou směnu u Romů?

HS: Mluvíme o ní, jako kdyby to byla tragédie. Ale je to především rozhodnutí samotných lidí, jestli se rozhodnou mateřský jazyk předávat. Proto to nemůžeme nijak hodnotit. Je však alarmující, pokud do jejich svobodné volby vstupují jiné, cizí vlivy, například ze strany tak silné státní instituce, jakou je škola.

PK: Souvislosti jsou daleko širší. U části mladé generace může být vztah k jazyku pouze jedním projevem jejich postoje k romství, který je mimo jiné utvářen i pohledem majority. Může jít o distanc vůči tomu, co v této společnosti znamená být Romem, od romštiny jako jazyka Romů z osad nebo „vyloučených lokalit“, kteří jsou ukazováni v televizi. Mladí romštinu používají, když tyto Romy v rámci kamarádské legrace parodují.

* Zmínili jste školu. Ta byla výzkumem označena ze jeden ze dvou hlavních faktorů, který ovlivňuje nepředávání romštiny. Kam až tento faktor může zasahovat?

HS: Ve škole je dominantním kódem čeština, romští žáci si ji s sebou takzvaně „nosí domů“. Nepřímým vlivem školy se tak čeština stává i dominantním kódem žáka v komunikaci se svými rodiči. Druhá věc, která z výzkumu vyplynula a kterou bychom chtěli vyzdvihnout, se týká vlivu školy na postoj rodičů k jazyku. Ukázalo se, že škola působí jako strašák - rodiče říkají, že na děti přestali mluvit romsky, aby neměly problémy ve škole. A je jedno, co si pod problémem ve škole představují, nebo zda konkrétní problémy opravdu nastanou. Předpoklad, že by dítě nebylo ve škole úspěšné, nezapadlo by do kolektivu či atmosféry celé instituce, berou rodiče jako fakt a vytvářejí si strategie, jak se tomu vyhnout. Buď úplně přestanou na děti mluvit romsky, nebo se rozhodnou na dítě romsky nemluvit před nástupem školní docházky s tím, že pokud dítě nebude mít ve škole problémy s češtinou, naučí je i romštinu. Mezi sebou ale nadále romsky mluví, dítě tak zčásti vyrůstá v prostředí, kde se romština používá. Později se na dítě začne opět mluvit romsky a časem se dítě rozmluví. Návrat k romštině po nástupu do školy je plán, který se může a nemusí naplnit – rodiče i dítě si během předškolních let na češtinu ve vzájemné komunikaci mohou zvyknout. Zamýšleli jsme se nad tím, proč se škola stala takovým strašákem. Názor, že při nástupu do školy již dítě musí umět česky, sdílejí i rodiče, kteří sami byli ve svých pěti šesti letech bilingvní, většinou v romštině a slovenštině, kterou si osvojili v komunikaci s okolím nebo právě ve škole. Sami přitom nereflektují, že by kvůli tomu měli problémy ve škole. O věci, která u nich fungovala, si myslí, že nebude fungovat u jejich dětí. Jedno z možných vysvětlení jsou jiné nároky válečného či těsně poválečného školství na Slovensku. Logickým vysvětlením je dále internalizace a setrvačnost asimilační ideologie komunistického Československa, jejímiž přímými propagátory mezi lidmi byli právě pedagogičtí pracovníci. Říkali: „Nemluvte na ty děti cigánsky.“ Je tedy dost možné, že tento postoj nadále setrvává. Důvodem může být i to, že odpověď „Přestali jsme na děti mluvit kvůli škole“ je jednoduchá, odpovídá na otázku, kterou je možná komplikované vysvětlit.

* A podíl přímo škol samotných?

HS: Podstatné nám připadají čtyři body. Většina ředitelů a učitelů škol nemá ponětí o tom, že mezi jejich žáky jsou bilingvní děti, netuší, jaká je kvalita jejich romštiny – to není tolik překvapivé, neboť učitelé většinou romsky neumějí. Byť ale sami romštinu neovládají, někteří říkají, že děti na jejich škole romsky neumí, případně že romsky jen nadávají nebo romštinu používají jako tajný jazyk. To ukazuje na určitý přehlíživý a někdy opovržlivý postoj k romštině. Další výsledek je ten, že s odlišným etnickým původem dětí se systematicky pracuje jen výjimečně. Je to ponecháno na libovůli pedagogů. Ministerstvo školství sice distribuuje jednotlivé materiály, ale chybí návazná akce. Co se romštiny týče, učitelé by museli pracovat s jazykem, který neznají a nemají ani metodiku. Romština je navíc citlivým tématem, proto narážejí na negativní reakce ze strany dětí a rodičů, které je od aktivit odrazují.

* Na co bychom mohli při případném zavádění romštiny do škol narazit?

HS: Jde o téma, které bylo nějakou dobu určitým způsobem zneužíváno. Proto je třeba k tomu přistupovat citlivě. Ne všechny děti mluví romsky, ne všechny jsou ochotné se učit, mají své důvody. Z našich zkušeností ale můžeme říct, že u dětí převládal zájem, byly rády, že mohou ukázat, v čem jsou dobré. Výhodnost pro školu dokazuje například konkrétní pozitivní příklad, kdy asi desetiletý kluk byl při jazykových hrách hodně zvídavý, přičemž učitelky ho při normálním vyučování hodnotí jako pomalého, pasivního, zakřiknutého. Otázkou je, jaký by byl ze strany dětí zájem o systematickou práci, kdo by jazyk učil, podle jaké metodiky. Znalost romštiny je v jedné věkové skupině různá, jsou tu dialektní rozdíly. Byla by nutná důkladná příprava na obou stranách - těch, co budou učit, a rodičů a dětí. Většina rodičů v rámci kvalitativního výzkumu souhlasila s fakultativní výukou romštiny, ale jedním dechem dodávala, aby to nebyl další segregační prvek, nebo aby romština nebyla další zátěží pro děti.

* Neméně významnou roli v nepředávání romštiny podle výzkumu hraje rodina.

PK: Předem nutno říct, že jsme odhlédli od asimilační politiky a tlaku na rodiče a sledovali jsme spíše základní situaci jazyka v nukleární a širší rodině – zda rodiče umí romsky, zda mezi sebou romsky mluví a zda jazyk předávají na děti. Důležitým faktorem pro budoucnost romštiny je to, že nestejná kompetence v romštině mezi rodiči vede často k tomu, že mezi sebou začnou mluvit česky. Dítě má tak v přirozeném prostředí menší přístup k jazyku. To je důležité vědět kvůli tomu, že je čím dál víc mluvčích, kteří mají sníženou kompetenci v romštině a dá se tedy očekávat, že jazyková směna se bude ještě prohlubovat. Odhadu jeme, že v nejmladší generaci Romů je třetina dětí, které romsky rozumí i mluví. Je však pravděpodobné, že vezme-li si takový člověk Neroma či někoho z romské komunity s horší kompetencí v romštině, budou se mezi sebou a se svými dětmi bavit pouze česky.
Při výzkumu jsme se dále setkali s mladými mluvčími, kteří mluvili výborně. V několika případech jsme se následně dostali do jejich rodin a setkali se tam s důležitým jazykovým vlivem prarodičů. Když jeden z prarodičů zemřel, bylo to vysvětlováno jako zlomový okamžik. Dítě sice mělo výbornou kompetenci, ale již nemělo s kým mluvit.

HS: Někteří rodiče zase spoléhají na to, že se dítě naučí jazyk od někoho jiného, např. od vrstevníků, protože sami měli tuto zkušenost. Tím, že je plně kompetentních dětí v romštině o tolik míň, ztrácí se i tato možnost. Zároveň vymírá nejstarší generace, která je zdrojem romštiny.

* Co tedy doporučujete?

PK: Jestli se bude mezi Romy v ČR nadále mluvit romsky nebo ne, záleží hlavně na nich samotných, zde můžeme těžko něco doporučovat. Do jejich rozhodování by ale neměly zasahovat faktory, které může ovlivnit stát a jeho politika. Naopak, vrátíme-li se k Chartě menšinových jazyků, stát by měl svými kroky romštinu podporovat.

HS: Ministerstvu školství bychom doporučovali, aby se zabývalo nastavením jazykového prostředí ve škole a slabší podpoře bilingvismu a menšinových jazyků. Nemusí přitom jít o zavádění romštiny do škol, ale existují i subtilnější, nenásilné formy podpory. Setkali jsme se například se školou, kde děti připravovaly anglicko-český slovníček a doplnily ho o romštinu. Stačí i zájem učitelů, překročit bariéru jazyka a ptát se, jak se co řekne, rozumět základním slovům. Některé školy se zase účastní soutěže Romano suno. Další z možností je větší informovanost učitelů, jejich příprava během vysokoškolského studia. Výzkumníci často upozorňovali na to, aby učitelé nebyli příliš očerňováni, do určité míry jsou totiž bezradní v tom, kde informace sehnat, jak je využít. PK: Jazyk lze využít i v prostorách školy, více tak přiblížit školu romským dětem, aby ji vnímaly i jako svůj prostor. Práce s romštinou ve školním prostředí by ale mohla mít spíš obrovskou symbolickou hodnotu jakéhosi vyrovnání než praktický význam pro jazyk. HS: Stejně tak důležité je uvědomit si, že jsou děti bilingvní. V kombinaci s jinými jazyky je to vnímáno jako pozitivní hodnota. V souvislosti s romštinou se o tom vůbec neví, nebo je to laicky bráno jako přitěžující okolnost. Jde vlastně o nevyrovnanost statusu romského jazyka.

* Mohla by média podpořit právě tu symbolickou hodnotu jazyka, o níž mluvíte?

PK: Když to obrátím, romská média již využívají romštinu symbolicky, objevuje se v názvu, v komentáři, v rozhlase je zase v romštině jen úvodní zdravice – informace jsou v češtině, romština je symbol. Ve zprávě z výzkumu média zmiňujeme spíše v tom kontextu, že podpora menšinových médií je Českou republikou vydávána za podporu jazyka, což se úplně míjí účinkem.

HS: Nehledě na to, že romská média nejsou tak dobře dostupná. Další věc jsou menšinové pořady ve veřejnoprávních médiích, jejichž absenci respondenti dost refl ektovali. Jednak by je zajímaly, jednak je to prostor, kde lze představit něco pozitivního.

* V souvislosti s tištěnými romskými médii se nabízí otázka, do jaké míry jsou Romové zvyklí vídat psanou romštinu.

PK: To byla jedna z věcí, která nás docela překvapila. Ta obeznámenost s médii, které tu byly či jsou. Obrovská část respondentů má zkušenost s psanou romštinou, zároveň ji v omezené formě používá. Píšou se esemesky, píšou se dopisy, romsky se chatuje. Jde možná jen o útržkovité věci, ale pro nás je to zajímavé zjištění – vedle standardizace si jde psaná romština vlastní cestou.

* Máte představu, komu by výsledky výzkumu mohly v praxi posloužit?

PK: Doufáme, že dojde do škol, přece jen byl výzkum dělán pro ministerstvo školství. Případně, až se jednou budou zvažovat nějaké kroky, bude k čemu odkazovat, koho se ptát. Nejlépe by to mělo vést ke vzbuzení zájmu o jazyk mezi pracovníky ve školství a samozřejmě samotnými Romy. Každé ze zúčastněných škol jsme slíbili poslat výsledky spolu s komentářem a odkazem na zprávu z výzkumu. HS: Existence menšinového jazyka by mohla být tématem i pro širší veřejnost. Protože takhle opravdu bude romština vytlačena z veřejného prostoru kamsi na okraj. Zpráva z výzkumu je ke stažení na adrese http://www.romistika.eueu. Projekt byl financován Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

Přečteno: 3047x
 

Kam dál:

Štítky:  

Rozhovory, RV 05/2009



HLAVNÍ ZPRÁVY

Lucie Kováčová v Desetiminutovce Plus Richarda Samka

videoDesetiminutovka Plus s Lucií Kováčovou: Kryštof Kolumbus v sukni, Romka která procestovala svět

22.6.2020 17:56
Lucie Kováčová začala snít o cestování, už když byla malá. Dle svých slov trávila v dětství většinu času v knihovnách s obrovskou touhou po znalostech o světě. Během prázdnin na rozdíl od ostatních dětí stihla přečíst i až 40 knih.
 celý článek

Další dezinformace na facebooku. Tuto výzvu, kterou si vymysleli krajně pravicoví vtipálci, bere hodně lidí vážně.

Češi poklekněte před Romy - tak zní další dezinformace na internetu. Hodně lidí ji bere vážně

22.6.2020 16:25
Česká krajní pravice v rámci své deziformační kampaně občas spáchá i nějaký ten pokus o žert. To se týká i rádoby parodické výzvy na facebooku, aby  Češi poklekli před Romy a políbili jim nohy. Není asi příliš divu, že poměrně dost jejích příznivců bere tenhle tento "vtip" vážně, odpovídá to mentální úrovni této části politického spektra. 
 celý článek

Stipendisté organizace ROMEA (FOTO: Petr Zewlakk Vrabec)

Nová výzva pro romské studenty středních a vysokých škol! ROMEA vyhlašuje stipendijní program pro rok 2020/21

19.6.2020 15:36
Romští studenti se mohou od pondělí 22. června do pátku 17. července hlásit o stipendium organizace ROMEA na školní, potažmo akademický, rok 2020/2021. Stipendijní program běží od roku 2016 a letos stipendiem podpoří 90 romských studentů středních, vyšších odborných a nově také vysokých škol. Do programu se mohou hlásit studenti prezenční i distanční formy studia a u vysokoškoláků v jakémkoli stupni bakalářského, magisterského i doktorského studia. Pro zájemce bude od pondělí na webových stránkách www.romskastipendia.cz otevřen elektronický formulář, prostřednictvím kterého budou moci studenti žádosti posílat.
 celý článek

 

Další články z rubriky







..
romea - logo